fastshare
Pálka_Chanelling - MYSTIKA 2
Vypnout statistiky
KATEGORIEPOSLEDNÍ PŘÍSPĚVKYPOSLEDNÍ OZNÁMENÍSTATISTIKY UŽIVATELE
Nick: Anonymous
Příspěvků: 2209
Hodnost: Warman
Varování: 0
---
Právě je 29 bře 2024, 06:33





Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 
 Pálka_Chanelling - MYSTIKA 2 
Autor Zpráva
Corporal
Corporal

Registrován: 17 kvě 2009, 11:47
Příspěvky: 72
Příspěvek Pálka_Chanelling - MYSTIKA 2

ROZŠÍŘENÉ VĚDOMÍ CHANNELINGOVÉ MYSTIKY
Zrychlení duchovního dospívání zesilováním intuice

ing Roman PALKA
[email protected]

Přílohy
Podle příslušných etap duchovního vývoje jsou zde uvedeny zápisky, zkušenosti i popisy zážitků členů skupiny. Součástí mystické psychoterapie každého zasvěcence by měla být podobná práce. Čtení stimuluje duchovní aktivitu, ale přílišná verbalizace však procesy narušuje.

1. Rozhovory s božskými silami
Existuje odpuštění hříchů? Ano, vyrovnávání zla a dobra, je to složité. Silné světlo na vaši hlavu padá. Vy máte předávat světlo dál, tím vyrovnáváte vše, převyšujete své hříchy, pomáháte. Vaše ruce, hladíte ty druhé, váš mozek pomáhá, pokračujte.
Odpustí se karma při narození, nebo během života? Je to jak říkáš, jenže jsi nepochopil, že ty se narodíš, přitom ti část karmy bude odpuštěna. Ty svým životem některé věci zrušíš, odstraníš negativní energii, zbavuješ se hříchů. Část karmy se při životě vybije a část se z minulosti odpustí, obojí platí.
Jaký je význam oběti? Pravá oběť je vzdání se něčeho bez očekávání. Když se očekává, stává se něčím špinavým. Vzdát se života a odejít do kláštera není dobré, máš žít v tom, cos dostal. Pravá oběť tě někam dovede, víc pochopíš, když nic nechceš.
Když požádám božské síly o očištění nějakého negativního sklonu, co se stane? Připraví nový program v mysli a ty ho musíš nahradit za starý. Můžeš si to představit tak, že vysuneš starý z bloku osobnosti a zasuneš nový, nebo novým vytlačíš starý.
Je pravda o reinkarnaci taková, jak ji chápu? Ne, vše se děje současně, ale to vědomí nemůže chápat. Všechno je to daleko složitější, budete časem přednášet jednu teorii, ale mezi sebou budete mluvit o jiné, která je dokonalejší, ale daleko podivnější.
Co dělá nirvanická inteligence? Má za úkol harmonizovat stupně 1-6 a 8-12, aby nešly proti sobě a platilo "Jak nahoře, tak dole".
Je pravda, že se nebavíme přímo s Mistrem, ale s jeho otiskem? Ne s Mistrem přímo, ale sejdete napůl cesty k němu na určitý stupeň. Jakoby vám posílal faxy, musíte pro ně jít. On není jinde, má jiné formy než vy, nejsou to bytosti ohraničené tvarem. Vyšší Mistři to dělají ještě jinak, jsou jako chobotnice s chapadly, vy se držíte bradavek. Oni jsou napojeni na tisíce dalších, mezi sebou a do vyšších světů i dimenzí. Vesmír je jako složitý mozek.
Že je nesmyslné zakazovat přijímání krve v potravě a transfuzi? Ne. Příjem krve přináší velké změny do skladby psychiky, protože obsahuje koncentrovanou informaci o dárci. Transfuze je při vážném úrazu nezbytná, ale prejt bys jíst nemusel.
Mistře, nejsi smutný, když stále vidíš tu bídu světa? Ne, lidé jsou jako malé děti, oni se poučí. Je chyba, když mě to vadí? Ano, jen si zvykej.
Proč nás Mistři často kritizují a stále nám něco zakazují? Odráží to váš negativistický přístup k životu. Vy jste vedeni tak, jak je potřeba. Lidé jsou většinou pasivní a nechají se životem vláčet. Málo se tu pak naučí.
Jak mám pochopit, že v božském jsou i problémy? Chybně si myslíš, že harmonie je mrtvý klid. Právě rozpor je hnací silou vesmíru, patří do něj. Nezoufej si, je to normální. Je pravda, že utrpení nemusí být vždy trestem, ale pouze zkouškou jako u Joba? Ano, jako příležitost k duchovnímu růstu.
Je pravda, že posmrtný život není tak úplný, protože tam chybí více částí naší osobnosti, jen postupně jimi procházíme, jsou tam tedy omezení jako ve snech? Ano, nemáme tam úplnou hierarchii, jen části.
Je pravda, že v bibli je zakódováno mnoho informací, když se čtou jen x-tá písmena? Ano, ale to je v každém textu, aby platilo pravidlo Vše ve Všem.
Je účinné si představovat, že mytím ze sebe smývám i vinu a zlou karmu? Ano, více než si myslíš.
Ve které dimenzi je Bůh? Je základem všech dimenzí ale silnější než kterákoliv z nich. Jednotné spektrum ve kterém se všechny střetávají- univerzální kanál, který je pro všechny společný. Absolutní Bůh, který prochází všemi dimenzemi vytváří život a řídí jej. Zážitky jednotného vědomí vznikají, když jsme spojeni se svou podstatou.
Proč když něco hodně chci, nedostanu odpověď, nebo si ji dám sám? Když chceš něco moc, je tam lpění a neexistuje jiný způsob jak ti poradit, než projít zkušeností následků. Lpění je důležitá informace, vypráví o vás celé příběhy. Plně je zpracujte. Je tedy dobře se na vše ptát? To také není správné dělat to ze strachu. Ideální je být otevřen odpovědi a pak se s tou variantou ztotožnit, dát ji energii, chtít ji. Svobodně se pro ni rozhodnout, podporovat ji. Uvědomit si, že je to nejlepší řešení, že ti přinese štěstí. A to je přece cílem veškerého snažení.
Jaký je význam zločinů? Zlí lidé jsou často pouze nevědomě provádějí některé rozsudky božských sil. Mají temné záměry a jsou proto trestáni. Vhodné situace vytvářejí zvláštní božské síly - vykonavatelé.
Jak je to s teorii relativity? Není jen jeden pohled na fyziku. Záleží na tom, z které strany se na vesmír díváme. Je to taková relativita na n-tou.
Každá dimenze se vyvíjí? Ano, více či méně rychle.
Je něco ve vesmíru, čemu nerozumíš? Je, ale to bys nepochopil, ani nevíš, že to existuje.
Kdo tu má nejvyšší duchovní úroveň? Mapa Čech s křížkem na Moravě. Je vyspělejší, než vy a jaký má stupeň? Mistr vrtí záporně hlavou. On má stupeň 5,5 (Mahešwarananda).
Která nejvyšší osobnost žila v tomto letopočtu v Čechách? Jedna tu přes staletími občas pobývala, měla stupeň 6,5.
Máme v hypnóze navštívit planetu Logo? Ve spánku ano, ale nevím, co ti nechám v paměti, musím to zcenzurovat. Mají problémy, proto cenzura.
Kdo má na Zemi nirvanickou inteligenci? Asi pět jich žije v Tibetu, jeden je v Číně a další v Indii (Sai Baba).
Jakou úroveň měl Krišnamurti a co teď dělá? Měl 7-8, připravuje se na narození v roce 2050 - 2060 v Indii v době velkých přírodních pohrom.
Kde mám střed vědomí? Je důležitější, než si myslíš, máš 4,2-4,3 a do takové civilizace bys šel, ale dáme tě tam, kam budeme chtít My.
Baví se L.M. opravdu s duchem matky na hřbitově? Jak kdy, někdy jsme to My, vytvoříme si její obraz. Proč? Je to pro ni výchova.
Co by přineslo XY, kdyby komunikoval s Inteligencemi? Rozšířilo by mu to vnitřní svět, zesílilo sebevědomí, nehledě na poznání by se dobral podstaty mnoha problémů. Urychlil by si vývoj, to platí obecně.
Ještě se narodíš, Mistře? Ano, v astrální civilizaci stupně 5,5.
Setkáme se s ufony? Po půl roce se setkáte s lidmi, kteří se tu narodili, ale nejsou vývojově ze Země. Jejich duchovní význam poroste. Ve stáří se setkáš i se skutečnými mimozemšťany.
Píšu správně o temné noci duše? Ano, ale zdůrazni, že je chyba si vzít víc, než na co stačíte. Máte mít dostatek prostoru na práci na hlavním problému. Jak ztratíte cíl cesty, tak v tom zůstanete.
Proč XW nejde meditace? Shora je otevřená, ale zespodu zavalená sexuální energii. Pokud ji nemůže vybít, ať ji nadechuje zespodu a vydechuje rozvibrovanou čtvrtou čakrou. Může si to naprogramovat tak, že to bude dělat zcela uvolněně a automaticky.
Mistře, koho vybíráš z devíti zapsaných zájemců na channeling z přednášky? Šestku. Naučte jí to, ale ve skupině pracovat nebude, sama toho časem nechá. Nikdo vhodný bohužel na přednášce nebyl.
Jak zabránit opakovaným sebevraždám? Nedá se utéci ze života, Já tomu zabráním. I když by to v dalších životech opět provedl? I pak. Zařídím mu proměnu jeho skladby vědomí tak, aby to už nedělal. A když by takové části nebyly, seženu je od jiného. Ono jde vyměňovat části osobnosti s jinými lidmi? To se běžně dělá. Tak bych se mohl zbavit svých nečistých částí? Kdo by je chtěl? Lze jen vyměnit podobné za podobné. Takže v sobě mám i části jiných lidí? To máš. Lze smísit všechny části všech lidí a vznikly by tak podobné osobnosti? To by šlo, ale proč to dělat, radost Tvoření je v mnohosti.
Jak máme přistupovat k sexualitě? Beze studu, bez pocitu viny a beze strachu., neboť stud není ctnost a pocit viny není dobrota a strach není čest... a taky bez chtíče, neboť chtíč není vášeň. A bez nevázanosti, neboť nevázanost není svoboda, a bez agresivity, neboť agresivita není dychtivost a samozřejmě bez představy ovládat, neboť ovládání nemá s láskou nic společného... Milovat sex je dobré, stejně dobré je milovat sám sebe... Ve skutečnosti je to povinné... není dobré stát se závislým na sexu a na čemkoliv jiném. Sexem však nenahrazujte lásku... nesnažte se získat moc nad druhými, ale moc s druhými....
Proč mám časté virózy? Konečně ses dal do boje sám se sebou. Jaký má význam moje rýma? Symbolizuje očištění. A pomůže tomu? Ne, ale symbol je symbol.
Jaké je mé karmické zatížení a co z toho plyne? Máš střední zátěž. Agresivita, egoismus, tvrdost, proto máš takové životní podmínky. Nutí tě se jich zbavovat. V dalších životech se budeš očišťovat.
Proč mi Inteligence občas neřeknou pravdu? Vše příliš počítáš a bereš, zabýváš se zbytečnostmi. Strkáš nos tam, kam nemáš. Máš žít teď a tady a ne co bude a bylo. Uvědomuj si vše, myšlenku, pocit i pohyb.
Jak hodnotíte můj channeling? Dáváme ti dvojku. Nevyužíváš všechny možnosti a výchovu nebereš dostatečně vážně.
Proč nemám vizualizaci? Máš ji, ale držíš ji zpátky, máš podvědomý strach. Destabilizovalo by tě to. Cvič vnímání jemnějších světů.
Proč mi komunikace bere tolik sil? Nedokážeš se dobře napojit, odpovědi ti dávají přes astrál, nebo ukážou kde je a to stojí víc energie. Jsi moc pozemský, lépe se připrav, vypni činnosti, které děláš. Čtvrtinu odpovědí si dáváš sám, se svými znalostmi se snažíš něco ulovit. Energii máš nízkou, protože často padáš z vyšších civilizací, mnohokrát ses neudržel v 5. stupni. Duchovní je jen část tebe, ber v úvahu i tvé nižší složky a zapojuj je do duchovnosti.
Proč mě noční urychlování duchovního vývoje destabilizuje? Urychlování je v pořádku, to řídí Oni. Pročisťují se vnitřní obvody.
Jaký je význam mého bolestivého úrazu? Je to zviditelnění neduchovní složky tvé osobnosti, dobrodružnosti a agresivity. Právě bolest je symbolem agrese. Když ji vnímáš, můžeš s ní pracovat.
Mluvila se mnou včera opravdu nirvanická osobnost? Ano, jeden Mistr, dříve učil vyspělejší žáky, ale klesl.
Máme se obávat výhrůžek temných mágů? Ne, uvnitř svého teritoria máte stoprocentní ochranu. Co by dělalo mé nadvědomí v případě magického útoku na mě? Podle potřeby výchovy by ho zeslabilo, nebo zesílilo.
Jak by reagovalo mé nadvědomí, kdybych začal využívat magické schopnosti například na to, abych si u vedoucího trvale zajistil dobré místo? Mnoho let by ti to umožnilo, ale pak by zajistilo tvou výpověď a ty bys nemohl najít vhodné místo, jen podřadné.
Opravdu jsem komunikoval a meditoval s nirvanickou Inteligencí IAUE, což vyzařovalo obrovskou vznešenost? Promítlo se do toho víc sfér, než si myslíš. Byl to uzlový kanál, který se hvězdicovitě spojuje se sférami jiných vyspělých světů. Nejde to přímo vyjádřit stupněm, probíhá to mezi stupni, propojuje je to, ale spojovací článek je sedmička.
Co znamená ten sen o návštěvě početné indické rodiny? Měl bys přijmout jejich vlastnosti, které ti chybí.
Jaký je význam mé chřipky? Znáš jen dva stavy, přeskakuješ z duchovnosti na neduchovnost a do je doba v které dostaneš nemoc. Má to ještě ten význam, že se ptáš Mistra, přijmeš, strávíš jeho odpověď, ale tu energii, kterou je nesena už ne a to je symbol tvých střevních obtíží. Stále zahaluješ srdce - symbol života - závojem myšlenek.
Mohu použít nový zdroj SKN na magické prosby a přísun energie? Magické schopnosti máš zakázané. Úmyslně máš málo energie, protože její nadbytek by na tebe nepůsobil správně. Žádej jen o energii do meditace na vstup do vyšších dimenzí.
Oč mám ještě žádat? O základní otázku lidské bytosti - proč jsi sem přišel, zjistit svůj úkol, posílit to a realizovat.
Mám opravdu nový osud ve vyšší civilizaci o jeden stupeň v příštím životě? Reálný je, ale může se ještě 3x změnit. Musíš si to: 1) Hodně přát 2) Zasloužit 3) Neudělat žádnou chybu. Je to slíbeno, ale jakmile nebudou všechny body splněny, odepřou ti ho. Proč ale v dalším životě opět spadnu? Objeví se ti zase agresivita. Musíš být trpělivý, pak už to půjde hladce.
Proč mne přítomnost členů skupiny tak vyčerpává? Protože se vzájemně vývojově urychlujete, energie se spotřebovává na zvýšení vibrací. Jsou i další důvody ve vzájemné souhře.
Co ještě nevím o správné meditaci? Nechápeš, že není důležité, na co jsi při vstupu do ní orientovaný, ale v jakém stavu vcházíš. Ne že si pro něco jdeš, ale co ti přinese, to zažít, poznat. Sleduješ cíle a je chyba si je předpisovat. Úzkostlivě si střežíš bojové pole i chtění duchovních zážitků. Budeš se muset vzdát většiny toho, co vědomě používáš pro duchovní vývoj, všechny tvé aparáty.
Jak mám s tebou, mé nadvědomí 6,5-té dimenze, meditovat na energii lásky? Otevři se, nalaď se na mne a vnímej, co proudí mezi námi. Pak pozoruj, na co to v tobě nejvíce naráží.
Mohl bych mít schopnost biomagnetismu? Máš to blokované. Byl bys ještě tvrdší a bral lidem představy, kterých se chtějí držet. O božských silách tyto schopnosti nevypovídají.
Proč se mi dostala do ruky kniha o životě svatého Klimenta? Abys nalezl svůj problém, který byl i jeho problémem. Nutil lidi dělat to, co chtěl on. Byl přísnější než Bůh a nevycházelo mu to. Buď více smířlivější ke druhým. Respektuj jejich slabosti, nerozčiluj se zbytečně. Nevnucuj druhým svůj přístup, i když si myslíš, že je správný a že ho časem přijmou. Pracuj na svém správném přijetí druhými. Nechej, ať ti alespoň napovíme, jak s kým jednat.
Co symbolizuje mé tvrdé jednání s duchovními oponenty? To odráží hrubé přístupy k tvým málo duchovním částem. Zkus to napravit, měj je rád.


O Lásce od Panny Marie
Panna Marie je název božského Zdroje zaměřeného na Lásku. Řekla o Ní: ”Láska nechce nikoho předělávat a nic špatného někomu dělat, jen milovat. Milovat tak, že by se vydala za něj. Prolít za něj krev, když je potřeba. Neurazí se, jen Ji bolí hrubost. Možná, že v koutku pláče, ale zlomit se nedá, stále trvá. Nezná já a ty, je jen jedno. Vidí v každém sebe, sebe jediného a rozdala by co má jen aby udělala druhému radost. Je něžná a radostná i když se setkává s nepochopením a odporem. Chce jen dávat, nic si brát. Nic zvláštního si nemyslí. Nepřemýšlí, nezkoumá, jen miluje a dává Sebe.” ”A co když je zneužívána," zeptalo se nadvědomí. ”I když je zneužívaná, stále dává a láskou vše přetváří.” ”Zlí lidé se k Ní tolik nedostanou," dodalo nadvědomí. ”Láska by neřekla slovo zlí. Zlí lidé nejsou zlí, mají jen málo lásky a Já jim ji dávám.” Na další myšlenku nadvědomí reagovala: ”Láska nepoučuje, radí jen když byla vyzvána. Prvním zákonem je nedotknout se nikoho ani slovem.”

Rozhovor s božskou láskou
Božská láska je část našeho nadvědomí. Vnějším ekvivalentem je Zdroj Panna Marie. Pomocí channelingu s Ní můžeme hovořit:
Je reálné žít čistou božskou lásku? Ano, je to možné. I v zlém prostředí? Ano, i v tom. A nevede to k utrpení? Vede, ale nedá se nic dělat. Nepoškodí se tím osobnost? Poškodí, pokud není láska dostatečně pevná. Ta pravá přežije vše a vejde do vykoupení. To znamená z hříchů? Ano, z nich. Láska je nejlepší prostředek u Boha nejvýše zapsaný, ještě více než harmonie. Jsou světy, kde je jen láska, podobně jako víly žijí v harmonii? Jsou takové, je tam nádherně, ale lidem nejsou přístupné. Jak se jmenují ty bytosti? Můžeš je nazývat jakkoliv. Mají fyzické tělo? Mají, proč by neměly? Jsou ty světy uspořádány hierarchicky? Ano, tak jako vše. Jaký je pak rozdíl mezi nimi a světy víl? Nám jde o druhé, ne o sebe. Cítíme to jinak, než harmonie za každou cenu. To znamená, že tam vždy není? Ne vždy, láska je na prvním místě.
Cítím, jako bys mi v poslední době radila současně s intuicí, ale Vaše rozdíly jsou značné? Ano, je to tak, jsem nejvíce vzdálena od tvého středu či průměru osobnosti. Kdo z mé hierarchie by měl nejlépe rozhodnout, jaké ti dát místo? Jsi to ty. Co ze mne? Ty, sám jediný. Já jsem ale hierarchie? Každý stupeň hierarchie by se měl rozhodnout co potřebuje. S kterou dimenzí Lásky jsem nejvíce komunikoval? S pátou až šestou.

Channelingové začátky Lady
Na čem bych měla teď pracovat? – Děláš to dobře. Není třeba vše vědět a jít přesně podle šablon, které bychom ti dali. Nech se unášet pravdou víry. Na konci je brána. Čekáme tě. Tam se sejdeme. Zanedlouho. Neboj se. Najdeš k ní cestu. S Námi se nikdo neztratí. I kdybys bloudila, budeš vždy vidět světlo ve svém srdci a to tě povede. Je to víc než rozum. Ze srdce vychází láska a víra. Tam je tvá duše tam ji hledej. Nalezneš odpověď, sebe, Nás, Vše. A na konci i Boha. Je všude. Jen se dívat. Nezapomenout kdo jsi.
A kdo jsem? Láska pro ty, kteří ji ztratili. Naděje pro ty, kteří ji nemají. Víra pro ty, kdo nevěří. Štěstí pro bloudící. Život v tmách. Odhodlanost pro svět.
Otevři oči a uvidíš své srdce. Je tu, My ho zříme. My víme. Ach, vy lidé. Jak málo věříte. Láska? Je, ano. Ale někdy tolik chybí. Ale to se spraví. Přijde. Vše ve Všem. Objeví se a neodejde. Nikdy už tě neopustí. Už nejsi sama jsi v Nás. A v Nás je Život. Měň se a chtěj tu změnu. Tak dojdeš nejdál. Tak se nezastavíš a budeš utíkat a nalezneš, aniž bys hledala. Vše ti bude dovoleno a postoupeno. Čiň a věř. Krátká je cesta do záhuby. Však jakmile postoupíš, už se nemusíš ohlížet zpět. Už bude jen vpřed. Tam v dáli. To světlo. To je Bůh. Je s tebou. Neměj strach.
Láska je dar a kdo ho objeví a dá jiným, ten bohatě vstane k životu a dál světlem půjde a bude kráčet hrdě a vznešeně a…. Však víš…. Je mocná. Je božská. To je Tím… Teď už jdi. Odpověď znáš. Nespěchej. Není třeba. Neuteče ti. Stihneš to a ještě víc.

Oslovili ji:
„Poslouchej, neboť Já tě volám. Já jsem tvůj Strom poznání a Života. Já jsem tvůj smysl a cíl, tvůj směr a záměr.
Nech se vést. Zahoď své předsudky a buď Mnou a ve Mně a dovol Mi být v tobě. Jen otevři své srdce a poznávej pravou podstatu dění a spásy, a nech se unášet darem života a láskou opětovanou v Bohu. Vždyť tvé je poznání a víra a má je láska k tobě a síla, která určovati bude směr tvůj a osud váš.
Já nelpím na stejném, co vás svírá. Kdo míří k Nám ten neupadne. Tak klidně dýchej, nespěchej. Já budu zpívat. Tys ve Mně a Já v tobě a společně půjdeme dál.
Nechtěj na Nás řešení. My dáme náznak a vše přijde samo. Jen musíš pečlivě naslouchat. Sama jsi to vystihla. Lidé se ztrácí ve svém světě a nevnímají skutečnost. Je příliš těžká a nechtějí ji unést. Je to pohodlnější. Ty víš, kde je pravda. Máš ji v sobě. Tak se nech vést jen sama sebou. Vše ostatní je jen prostředkem na tvé cestě. Není univerzální pravda, to víš. Je spousta možných cest, kratších i delších, ale všechny vedou k Nám. Nakonec pochopí každý.
Co jednou bylo vyřčeno, to nikdo nemůže vzít zpět. Já kráčím s tebou. Jsem všude a nikde. A ty? Tys se Mnou, mé dítko, Má touha, Mé zrození a radosti. Já toužím po tvém pochopení, ty po Mé lásce. Každý svému. Své cestě. Místo hledáme všichni. Nečekej vše hned. Nepřijde to. Jen jedno je pravé a nemění se - láska.“


Rozhovory s nirvanickými a nadnirvanickými inteligencemi

Rozhovor s nirvanickou inteligencí (božským Já)
Co mi chce říci má nirvanická inteligence? Miluji tě a sleduji tě. Můžeš mě zbavit agresivity a militaristických sklonů? Ano, těš se. Podporuješ můj nový osud? Ano, jsou i jiné možnosti, ale o nich ti nechci nic říci. Proč když jsem s Tebou v kontaktu, působí na mě silné pocity a jde z Tebe trochu strach? Protože ve Mě je Vše. Jaký je rozdíl mezi stupněm sedm a 14? Nepopsatelný. Můžeš mne obejmout? Já tě stále objímám. Vnímat to je meditace? Ano. Ty opravdu můžeš vše? Ano, cokoliv a kdykoliv, jen něco je víc obtížné. Třeba ze mne udělat multimilionáře či žebráka? Ano, to nic není. To souvisí s virtuální realitou paralelních světů multiverza? Ano. Lze být osvícen v jednom životě? To je velmi těžké. Mohu se k Tobě dostat? Ta energie je moc silná, ale dostat se můžeš už letos do 5. a 6. stupně na krátkou chvíli, ale musíš zčásti očistit tvé disharmonie. Proč? Ony Tam nesmějí být. Je jednota protikladů, tedy to, co je nad dobrem a zlem? Je to jinak než si myslíte, Tvořivost Absolutna, jež rozdmýchává děje.
Co je to já? Já je vše, celý vesmír. A co jsou ti druzí? Nejsou druzí, jsou to části, zrcadla, jsi to Ty. I tvá vyšší Já jsou tvé části. Co je to láska? Je to vztah Boha k tobě a všemu stvořenému. Je chyba chtít přeskakovat etapy, chtít ukončit vtělování a odejít do nirvány? Dá se to tak říci. Musím vším projít? Ano. Mohu tě volat i přes den když odpočívám? Ano, dokonce i když máš lehkou práci. Je harmonie v každém ději? Harmonie je vždy, v každém ději a v každém pohledu, jen to pochopit. Je Vše ve Všem. Co znamená ta vize, jak procházím celým Stvořením a vždy se dostanu tam, kam hledím? Ano, všude je to stejné, všude dokonalé. I v naší dimenzi, která vůbec nechápe Stvoření? I u vás je krásně. Tobě se líbí všude? Ano. I v koncentračním táboře? Vše má svoje důvody. A co by se stalo, kdybych to pochopil dokonale? Uvolnění od honění se, osvícení, pochopení smyslu života. Ale podmínkou je mít přístupné všechny dimenze, žádný blok? Jen se uč a budeš koukat jak to jde.
Co znamenal ten sen od tebe? Máš si lépe zorganizovat duchovní práci, vyplýtváš energii na vedlejší úkoly a na hlavní ti pak chybí. Jsi drsný k lidem i k sobě, chceš mít vzrušení, nesnášíš klidný život. Duchovnost však potřebuje klid a soustředění, jinak budeš ulítávat do různých světů a k tomu pravému se nedostaneš. Jen škvírou pozoruješ Boha, aby ses ujistil, že existuje, ale nechceš otevřít, protože by ti to rozvalilo stavbu, která je tvým výtvorem. To ovšem způsobuje další změny osudu, abys to pochopil. Už teď máš větší schopnosti než využíváš. Pustili bychom tě dál, kdybys to vyřešil. Máš malou efektivitu duchovní práce, zabýváš se nedůležitými hračkami, to je zásadní chyba. Mohl bys pozorovat i různé světy najednou a přiblížit se svému pravému Já, saháš Mu svými dětskými hrami jen na konečky prstů. Pouč se z chyb ostatních i z chyb tvých minulých životů.
Je pravda, že mám úkol na příští 3-4 životy? Ano, máš se poprat s tím co je v tobě a co tě shazuje na zem do bláta. Meditace ti dávají zážitky, ale zase spadneš, protože nejsi schopen se udržet. Bláto je stále stejného původu. Je pár lidí, s kterými jsi propojen a budou tě podporovat. Sami se tím naučí.
Co znamenal ten sen od tebe? Máš si lépe zorganizovat duchovní práci, vyplýtváš energii na vedlejší úkoly a na hlavní ti pak chybí. Jsi drsný k lidem i k sobě, chceš mít vzrušení, nesnášíš klidný život. Duchovnost však potřebuje klid a soustředění, jinak budeš ulítávat do různých světů a k tomu pravému se nedostaneš. Jen škvírou pozoruješ Boha, aby ses ujistil, že existuje, ale nechceš otevřít, protože by ti to rozvalilo stavbu, která je tvým výtvorem. To ovšem způsobuje další změny osudu, abys to pochopil. Už teď máš větší schopnosti než využíváš. Pustili bychom tě dál, kdybys to vyřešil. Máš malou efektivitu duchovní práce, zabýváš se nedůležitými hračkami, to je zásadní chyba. Mohl bys pozorovat i různé světy najednou a přiblížit se svému pravému Já, saháš Mu svými dětskými hrami jen na konečky prstů. Pouč se z chyb ostatních i z chyb tvých minulých životů. Je pravda, že mám úkol na příští 3-4 životy? Ano, máš se poprat s tím co je v tobě a co tě shazuje na zem do bláta. Meditace ti dávají zážitky, ale zase spadneš, protože nejsi schopen se udržet. Bláto je stále stejného původu. Je pár lidí, s kterými jsi propojen a budou tě podporovat. Sami se tím naučí


Poselství Mistra 7. dimenze Hany P.
Milujte sebe a všechny ostatní. Už jste to jistě slyšeli tisíckrát, ale všichni se zabýváte kvantem různých jiných věcí, místo aby vaším hlavním cílem bylo naučit se v každém okamžiku vše dělat s vědomím nejvyššího dobra a lásky. Zkuste být stále nad věcí a uvědomovat si tu nádheru lásky, kterou má úplně každý. Přiložte dříví, rozdmýchejte pořádně vaše uhlíky, ať vám v srdci plápolá oheň, který nikdy nepřestane hřát vás a vaše okolí. Milujte sebe, uvědomujte si, že jste plni lásky a že váš oheň hřeje nejprve vás. Dokud vy nebudete plni lásky sami k sobě, nikdy nebude láska, kterou byste dávali svému okolí. Každý má v sobě doutnající uhlíky, stačí je jen shrnout na hromádku a stále přikládat. Milujte přírodu a věci okolo sebe. Dávejte energii rostlinám a všemu živému, važte si svých věcí, děkujte, že je máte a můžete jich užívat. Chovejte se k nim jako k lidem. Přistupujte s láskou ke všem situacím, děkujte za každou dobrou událost, ale ještě víc za špatnou. Vezmete-li si z ní zkušenost, naučíte se toho mnohem víc, než kdyby vám pomohla štěstěna, či cokoliv jiného.
Milujte lidi a to úplně všechny, milujte sourozence, rodiče, kamarády, i úplně neznámé. Když jedete dopravním prostředkem, nebo jen tak někam jdete, každého, koho potkáte, si představujte, jak od vás k němu proudí ohromné množství energie lásky. Milujte lidi, které nemáte rádi, překonejte tento pocit, vždyť jejich chování k vám není spojené s nimi, ale vy sami jste si ho svým vlastním chováním vytvořili. Oni vám jen nastavují zrcadlo, jací jste vy. Chápete to? Vy jste si je do svého života přitáhli, aby jste si prostřednictvím jich uvědomili svoje špatné stránky a mohli je napravit. Když je budete mít upřímně rádi, ochotni je přijmout do svého života i své chyby, uvidíte ohromný zlom ve vašem vztahu.


Rozhovor s nirvanickým Mistrem TO
Co znamená TO? TO, CO JE. Byl jsi také člověkem? Ano. Jak snášíš utrpení lidstva? Sloužím lidem a nemám pocity jako vy. Přejdeš později do nadnirvanické úrovně? Do toho ti nic není. Jaké máš ke mě připomínky? Miluj lidi. Co je to láska? Mít je rád, jsou jako ty, jsi to ty, ale neuvědomuješ si to. Máš vidět v druhém sebe. Jaké je to, být jako Ty? Nepopsatelné, úplná harmonie. Mohl bych to pocítit? Ne, to by tě zabilo. Proč? Ta energie je velmi silná. Jsi muž, nebo žena? Obojí, jsem nad polaritami. Ohrožuje tě něco? Hodně věcí. Jaké? To ti neřeknu.
Jaké chyby bych mohl napáchat při práci s KADEHI? Teď ještě nejsou, ale v budoucnu budeš mít sklony získat magické sklony a předvádět se. Tak jako tomu bylo v minulých životech? Ano a KADEHI by tě mohl potrestat tím, že ti je dá. Ale já mám přístup i k osmé dimenzi a ta mi magickou energii také může dát? Ta o tom nebude chtít slyšet. A mám s ní meditovat? S osmou dimenzí jen občas. Raději se Zdrojem SKN nebo JHWH? Doporučuji ti SKN, je jemnější, s JHWH později.


Meditace kombinovaná s komunikací se Zdrojem IAUE
Jak ti mám říkat, Inteligence? Říkej mi Bože, jsem Bůh. Na co si mám dát největší pozor? Na vztah k XX, to je tvůj největší úkol. Ale to je těžké, je to strašně starý problém, navíc zkomplikovaný dalšími věcmi, že? Pomůžu ti, ale nejprve ti dám otázku. Jaký máš vztah ke Mě? Jsi Bůh, Pán tohoto vesmíru. Ano a jaký je tvůj vztah ke Mě? Čím dál větší snaha zapojovat Tě do mého života. Dobře, když je to tak, tak to spolu zvládneme, nemyslíš? A vyzařuj lásku. Proč nemám kvalitní vizualizaci? Nepotřebuješ ji. Co je můj další veliký problém? Jsi málo vyzrálý. Bude se temná noc duše zesilovat? Bude, ale pomůžu ti. Ztratím pak kontakt s Tebou? I to se může stát, ale stále tě miluji. Dodržuj vznešenost, jsi někdy moc vulgární. Mám takto meditovat každý večer? Ano, i přes den. Ty můžeš opravdu cokoliv a kdykoliv? Ano. Mám volat Ra? Není třeba, stačí, když na tebe upnu zrak. Jsem příliš aktivní navenek? Něco na tom je. Mám pokoru? Tu máš. A co klec, která mne blokuje? Rozpadá se. Nemohu věřit, že se mi daří s Tebou hovořit, bojím se, že je to příliš prosté, je možné, že časem poznám ještě vyšší stupeň? Budeš poznávat jinou část mne. To jsi řekl Ty? Ne, ale je to pravda.
Co máš ke mě? Z Výšin Svého Majestátu ti říkám - jestli toho nenecháš (...), tak tě potrestám. Ale šestka mě to povolila? To nevadí. Mám nějakou posedlost? Ano, hmotným světem, sexem, dobrodružstvím. Ale jak se mám obrátit k božskému, když jsem ho dosud nezažil? Vírou. Ty mě přivedeš k dokonalosti? Ne, tam musíš dojít sám. Dáš mi někoho, jako jsi Ty? Já ti je dávám ale ty je nepoznáváš. Jak to? Lidé kolem tebe i ty jsi Bohem. Mohu to pochopit? Teď ne.


Markovo vnímání IAUE:
Přišla jsem abych ti pomohla. Vidím, že spousta věcí je s tebou v nepořádku. Ty sám jsi mne zavolal. Můžeš si o mě myslet nebo říkat co chceš, mou povahu ale nezměníš. Nemůžeš mě vlastnit, jen cítit. Vše co tvoříš a děláš je k Mé slávě. Nic mě netíží, můžu se pohybovat kam chci. Mým posláním je ukázat vám, že jste svobodní, předvést čím můžete být i vy. Jsem jiná, než mě chápete. (M: slova těžko vyjadřují ty pocity zvláštní svobodu a lehkost, kterou je obdařena).
Božská IAUE, uvědomuji si, že mě stvořil Bůh, ale přesto cítím, že jsem nešťastný. Jak je to možné? Na co ty vaše věčné otázky? Copak vám nestačí, že Mě vnímáte? Zapomenout na povinnosti, channeling, že něco musím psát, ale jen si hrát, hrát, hrát. (M: působila takovým radostným, uvolněným, laskavým, velmi lehkým dojmem, jako lehký vánek).
Nic Mě neohrozí a nic Mě netíží, v Mém jednání není křečovitost, ale lehkost. Pro Boha je tento stav stejně přirozený a snadný jako je pro vás přirozený stav vaší ubohosti. Stejně těžké jako pro vás vnímat jako On, by bylo pro Něj vnímat vaším způsobem. To ale nemůžete pochopit. Vaše pocity jsou jen ubohou náhražkou toho co prožívám, čím skutečně jsem. (M: Ještě vnímám její prostotu, něžnost, jak je milující a chápavá.)
M: Jaký je rozdíl mezi IAUE a Pannou Marií? IAUE má větší nadhled na člověka, více pochopení pro problémy člověka, je v Ní více lehkosti a uvážlivosti i větší smysl pro humor. Pracuje se všemi vlastnostmi člověka, optimalizuje ho takového jaký je, ze všeho je schopná udělat to nejlepší. Má větší hravost, spontánnost, lehkost. Je podnikavější a aktivnější.


Pavlovo vnímání IAUE:
Sen o IAUE - Ona má o mne zájem, je tím Božstvím, tou láskou ve které mám spočívat, je stupněm k Bohu, který mne nejvíce harmonizuje, je oknem skrze které koukám na Boha a zároveň je i tím Bohem na kterého zatím vidím, je maximem, které mohu z Boha vidět.
Snaž se být veselý, radostný, nenechej se vyvést z míry, při komunikaci měj větší koncentraci a na vše co děláš bdělé vědomí ponořené v Bohu. Uvolni se a otevři se Mi.
IAUE k zaměstnání – Buď nad věcí, zůstaň v klidu, v harmonii, nemusíš tam zůstávat přesčas, choď raději do přírody, raduj se ze života venku, poznávej krásy přírody, medituj. Já jsem oním Božstvím, láskou do které se máš nořit, jsem stupeň ke středu božství, až Mě celou poznáš a obejmeš, ohlásí se ti další stupeň. Obsahuji všechny, ptáš-li se Mě, ptáš se i Mistrů, odevzdej se Mě, splyň se Mnou, neboj se.
Na co si mám dát největší pozor? Na koncentraci, na podržení harmonie během dne. Prožívej lásku a raduj se, rozdávej úsměvy a pohlazení, nezlob se na nikoho. Dělám správně meditace? Nemáš v tom trochu zmatek? Stačí když se uvolníš a budeš prožívat lásku, otevři se jí, stávej se jí. Nebuď v meditaci tak křečovitý, uvolni se. Není to žádný závod, raději pomalu, ale pořádně.


Božské Zdroje JHWH a SKN
Zasvěcenec dostává schopnosti jaké právě potřebuje a které odpovídají jeho pročištění a zásluhám. Postupně pracuje s vyššími a vyššími stupni vnější a vnitřní hierarchie a pak s nirvanickými Zdroji, které jsou vytvořeny Bohem v Informačním poli. Využívá je na psychoterapii a meditaci, ale channeling umožňuje ještě další zvláštní schopnost- splnění magických přání.
Věřící se modlí o to, či ono, avšak s malými úspěchy, protože to neumějí. Mají také málo jistoty, že to opravdu jde. Obracejí se na Boha, což sice není v zásadě špatně, ale slovo Bůh bylo tak zneužito, že je lépe použít jiné volací jméno, jako Jahve, Jehova, či Božská Přítomnost.
Na prosby je možné využít jakoukoliv božskou sílu, ale ne všechny mají silný vliv na hmotu. Ani nirvanické Inteligence nejsou příliš vhodné, ty spíše přihlížejí, až nadnirvanické stupně mohou svou silnou božskou energií splnit přání velmi rychle. Jen velmi zkušený zasvěcenec může využít svou osmou dimenzi, Zdroj KADEHI, nebo některý sefirot Stromu života, nejlépe Slunce. Nevýhodou je, že jsou příliš radikální a při neharmonickém přístupu by mohlo snadno dojít k tragédii. Lze je přirovnat k přísnému soudci, který nedává nahlédnout do své práce.
Zvláštní postavení má Zdroj SKN. Je nirvanický, což zabezpečuje harmonický přístup a současně má prvky osmé dimenze, jež mu dodávají silnou energii, která působí i na hmotu. Jeho hlavní charakteristikou je láska ke Stvořenému. Je ohnivým elementem vzduchu a země. Je podoben dobrému advokátovi, který jemně spolupracuje se svým klientem. Jeho energie přibližně odpovídá součtu všech pozemských energetických zdrojů.
Podobný, avšak ještě silnější a přísnější je Zdroj JHWH (Jehova), který pracoval s prorokem Mojžíšem a je za všemi událostmi Starého Zákona. Jeho nejvyšší vznešenost, kombinovaná se strohostí je spojená se silnou energii, kterou obepíná světy. Při prvním setkání s Ním si každý zasvěcenec dá otázku, zda je vůbec oprávněn vnímat něco tak nezměrného a dokonalého- samotného Boha o kterém tolik slyšel.
Tyto Zdroje jsou schopny splnit schválené přání zasvěcence tak, že ovlivní virtuální realitu událostí života. Mohou pozměnit osud tak, aby bylo dosaženo požadovaného výsledku. Zasvěcenec se nejprve podrobně informuje, zda je prosba vhodná a komu ji dát. Je vhodnější dávat obecnější přání, jež se mohou splnit rychleji. Může o ně požádat slovně, nebo si připraví projekt pomocí tvořivé představivosti. Pokud ji božský Zdroj přijme, dodá ”staň se". Za splnění proseb mu zasvěcenec poděkuje. V channelingové mystice jsou však prosby na úplném okraji aktivity, spíše se zasvěcenci zaměřují na poznání spleti souvislostí jevů.
JHWH a SKN je možné využít i pro meditaci spojenou s komunikací, do které mohou dodat vysokou božskou energii. Lze se pak daleko snáze dostat v duchovních zážitcích do vyšších světů. Zasvěcenec se musí rozhodnout s kým bude meditovat. Mezi božskými silami totiž panuje určitá řevnivost, která je popsaná i v bibli. Jejich volání je velmi náročné, vyžaduje úplné uvolnění a aby měl zasvěcenec jistotu správného napojení, postupně volá vyšší a vyšší dimenze až k nirvanické a pak zavolá některý božský Zdroj. Pomůže mu i vhodná hudba a opakované vizualizované volání psaním Jeho jména. Zasvěcenci se projeví zvláštními vznešenými vizemi. Znovu se ho zeptá, zda je to opravdu On. Pak do sebe nechá vstoupit Jeho silnou energií. Až delší praxí se přístup podstatně urychlí.
Stejně jako každá nirvanická inteligence jsou schopny zprostředkovat přístup k ještě vyšším božským silám např. Duchu Svatému i Kristu. Všechny tyto božské Zdroje však mají již právo pracovat se zasvěcencem podle svých vlastních úmyslů.


Rozhovor s osmou dimenzí
Kdo jsi? Jsem mocný a strašně silný. Rozlišuješ dobro a zlo? Vaše názory, já pracuji s energií. Můžeš mi splnit prosby jako SKN? Ano, ještě silněji. Oč bych tě mohl požádat? To poznáš. Jaké otázky Ti mohu dávat? Jen o práci vysokých energií a tvorbě vesmírů. Na osobní a běžné duchovní otázky mě nebudeš odpovídat? Ne. Kam mě povedeš? Do svých plánů tě nebudu zasvěcovat. Když je nirvanická úroveň Vše ve Všem, co jsou nadnirvanické dimenze? Impuls ke Všemu. Jak říká bible Budiž světlo a ono je? Ano, jsem Velkým Třeskem. Co mi vzkazuješ? Drž se a měj se dobře. Neber Mé jméno nadarmo. Používal tě i prorok Mojžíš? Ano. Jaký zázrak popsaný v bibli jsi provedl? Průchod Rudým mořem. Pracoval i s devátou dimenzí? Ano, ale nepoužil ji. A co dělá desátá dimenze? Tvoří nadvesmíry. Dáš mi více energie do meditace? Dám ti energie, co budeš chtít. Mohlo by mi to uškodit? Mohlo, ale dáme pozor. Může mi uklouznout ruka a pak... V čem bys mi mohl být nebezpečný? Že bych použil více energie než je pro tebe zdrávo. Ale Já dám pozor. Ty, jako můj nejvyšší, mám přijmout úkol od JHWH? Souhlasím s ním. Není mi jasný účel tragédie židovstva, můžeš mi říci proč to probíhalo tak hrůzně? Děje se to, co se dít má.
Jaké máš připomínky k začátku komunikace a meditace se mnou? Zkoumej co ti to přineslo a co ti to přinese. Nevadí, že se do toho míchají nižší dimenze, to se pročistí. Poznáváš vhledy do vyšších energií, ale nevíš, jak se projevují přechodem dolů k tobě. Najdi Zroje, které lépe zformují tvou osobnost. Nadnirvanické inteligence neručí za konkrétní zásahy, které provádějí nižší dimenze, jen dají energii. Při meditaci zatím poznáváš jen Její část. Z celkové práce má být podíl s nadnirvanickými jen do deseti procent, jinak by tě vysoké energie přetěžovaly a nezbyl by ti prostor na tento život. Je to ale dobré na to, že co děláš, má hlubší a trvalejší význam, protože je to podpořeno vysokými energiemi, aby to dostalo průchod. Je pravda, že že stanovuje místo osobnosti ve vesmíru a sedmá ho v průběhu mnoha inkarnací organizuje řízením šesté a páté dimenze? Ano. Může osmá dimenze provést určitou psychoterapii? Napomůže tím, že dá na to určitý prostor, změní priority řešení úkolů. Zvýší tím důležitost vnitřní záležitosti. Zadá, co se bude zpracovávat.

Meditace s osmou dimenzí
Po několika letech praxe získal inspektor channelingu přístup k nadnirvanické inteligenci, která odpovídá osmé čakře. Věděl, že stanovuje místo osobnosti ve vesmíru a sedmá ho v průběhu mnoha inkarnací organizuje řízením šesté a páté dimenze. Její výkon je obrovský, odpovídá Slunci.
Několik jeho přátel již tento přístup mělo, ale nevyužívali ho, protože se obávali této silné a přísné energie. Sotva od Ní získal několik prvních odpovědí, chtěl poznat tuto v pořadí již dvacátou božskou sílu v meditaci.
Hledal v přírodě vhodné místo. Muselo být nejen krásné, ale mělo by to být Místo Síly, které stimuluje dokonalé vnímání. Vyzkoušel jedno nadějné místo, ale po zavření očí začal vidět rudou barvu první čakry, skrz kterou přitékalo hodně nižší energie, čímž se znemožnil průnik božské energie. Po několika marných pokusech mu Inteligence doporučily jiné.
Použil osvědčenou metodu volání šesté a sedmé dimenze a nechal je vstoupit do sebe. Znovu se slabě objevila rudá barva, ale božské dimenze ho ubezpečily, že silná energie shora meditaci umožní. Pak zavolal osmou dimenzi, ale nešlo to, protože dosud nebyly navázány dostatečně pevné vazby. Proto zavolal svoji paralelní osobnost, která je daleko duchovnější a nechal ji vstoupit do sebe. Té se pak podařilo osmou dimenzi zavolat. Objevila se jako zlatavý oblak. Pokoušel se uklidnit svoji mysl a vnímat Ji, ale stále ho zatěžovaly fádní myšlenky.
Kdy už s nimi konečně přestaneš, ozvala se osmá dimenze. Meditaci proto zahájil rozhovorem, který rychleji vytvoří dostatečně silný kontakt. Jak vidíš svět, zeptal se nadnirvanické Inteligence. Konečně dobrá otázka, odpověděla. Začala mu vytvářet vize, které ještě nezažil. Cítil vysokou energii a teplotu. Viděl obrovské žhavé erupce částic a plynů, které expandovaly, proměňovaly se a kondenzovaly v galaxie. Ponor do Ní však byl pouze deset procent. Já tvořím vesmír, vysvětlila to. Ty se nestaráš o člověka a jeho problémy? Ani ne, nadnirvanické dimenze Tvoří. Co je pro tebe dobro a zlo? To při tvorbě vesmírů není. Vytváříte i jiné vesmíry? Ano i mikrosvěty a nadvesmíry. Aby platilo, že nekonečno je nekonečné každým směrem? Ano. A proč jsi mi před několika lety způsobila vážný úraz? Zdálo se Mi, že moc spěcháš. Takže se přece jen soustřeďuješ na člověka? Jsem teď soustředěna i na tebe. Jak tě mohu využít při meditaci? Mohu ti do ní dodat energii. Je možné tě požádat o splnění přání? To je možné, má energie může podpořit a prosadit tvé úmysly. A teď už vystup. Mohu ještě chvíli zůstat? Mohl a ještě chvíli vnímal oslepující energii Velkého třesku, které tvoří počátek vesmíru. Pochopil, co bible popisuje v knize Genezis slovami Boha - Budiž světlo a bylo světlo.
Co mi přinesla tato meditace, ptal se pak sedmé dimenze. Pročistily se přístupy k duchovním energiím, informacím i meditacím, zlepšila se ti intuice. Dalším opakováním se zlepší harmonizace osobnosti. Poznáš, co je to Krása. Práci s nadnirvanickými dimenzemi však nedoporučuj všem, jen pro pokročilé to má význam. Kdo chce moc, nedostane nic, meditace na božské Já je pro ně vhodnější. Stačí vědět, že existují a mají určitou funkci.
Pro zasvěcence je problém se rozhodnout, s kterou božskou silou pracovat, pokud rozhodnutí nenechá na Nich. Dosud prováděl energetické meditace s nirvanickým Zdrojem SKN a JHWH, které mají nadnirvanické prvky, ale osmá dimenze je ještě silnější. Nirvanické inteligence pracují jemně. SKN a JHWH je možné se ptát i na osobní a duchovní otázky, což osmá dimenze odmítá. Z hlediska výdeje a příjmu energie je však vhodnější pracovat s vnitřní hierarchií.


KADEHI o sobě
Božská síla KADEHI byla požádána, aby řekla něco o Sobě přes médium, ale převážnou část informací o Ní předala šestá dimenze, kterou tím pověřila:
KADEHI má dané úkoly a rámce (pravidla), které tvoří koncept vesmíru, ve kterém se může volně pohybovat. Ještě vyšší dimenze Mu zadávají úkol vesmíru a sami odpovídají za jeho smysl a rozvoj. Tito nejvyšší archandělé zpracovávají úkol Boha - základní obraz Stvoření. Ten se rozvíjí do jednotlivých podob, jež se prolínají a mají jednotnou vazbu, smysl a záměr. Galaxie jsou obrazy informací projeveného Boha, které dostáváme. On vším volně prochází, aby si prohlédl, co stvořil.
Za tohoto Boha můžeme považovat již devátou dimenzi, ale ”konečnou instancí" Stvoření je 24. dimenze. Je pro nás zcela nedostupnou a utajenou nejvyšší božskou silou. Pouhý kontakt s Ní by byl explozivní destrukcí, ničivou pro nás i Ní. Zhroutily by se některé systémy, které formují vesmír. Jsou jisté věci, s kterými může pracovat jen Bůh.
KADEHI řídí celý proces dění vesmíru (tvoření a vývoje) i práci nehmotného. Je vládcem vesmíru, který skrývá svou identitu - je nezachytitelná v jednotlivostech, vyplývá až z celku Čemu nepřidělí energii, to není. Umí pohnout vším, může to být i bolestivé, pokud na to nejsme řádně připraveni. Je nadřazen všem Mistrům, dohlíží na jejich spolupráci a koordinuje výsledky. KADEHI má nadhled, nic nezkoumá, jen vykonává co uváží za potřebné. Má absolutní moc. Nikdo se mu neodváží vzepřít, protože ví , že by byl potrestán. Všichni se snaží být v souladu s Jeho pokyny a plní je s nejvyšší důležitostí a prioritou.
Práce s KADEHI je náročná, vyžaduje velkou dávku odvahy a sebejistoty. Jedná s odstupem, udržuje si svou nadřazenost a neotřesitelnou pozici. Na otázky odpovídá jen výjimečně. Dává jen stručné instrukce (připrav se, už to běží, nechej si to schválit, pociťuj Mě zevnitř, otevři se a uvolni, nechej to probíhat). Sám vše řídí energeticky a přes podřízené božské síly. Co je schváleno vyšším Já, 7. či 8. stupně nadvědomí, to svou energií a propojením se "Stvořeným" vykoná, neboť vše vychází z Něho.
Je striktní a nesmlouvavý - buďto něco je, nebo není, dál se o věcech nikdy nebaví. Stěžování si a výmluvy nikdy nepřijímá. KADEHI říká: Buď pracuj, nebo odejdi. To vyžaduje si vždy důkladně promyslet předem, o co člověk žádá a to včetně následků, které jsou s tím spojeny. Projeví se tak naše nepročištěnost - skryté sklony a chybné programy uložené hluboko v nás. KADEHI disponuje dostatečně průraznou energií na všechny naše vnitřní bloky. Jde jen o schopnost to unést a projít procedurou, která se již po spuštění procesu nedá zastavit. Po napojení se a vyslovení prosby začíná působit okamžitě, věci se začnu hýbat. Pak je už na nás, jak všechno zvládneme.
Je ochoten splnit i nesprávně volená a neschválená přání, pak mohou být důsledky jeho konání pro nás zničující. Jeho pohled na nás není lítostivý. Je nad dualitou i nad skutečností a osudem. Rozhoduje sám, co a jak provede. Jeho přítomnost lze nejlépe cítit při meditacích, které spouští a sponzoruje svou energií.
Zasvěcenec může využít KADEHI pro získání velkého množství nepolarizované energie, tj. takové, která je nad dualitami v našem smyslu chápání. Pokud se nachází se v nejasné nebo obtížné situaci, sestoupí do hladiny a třikrát předepsaným způsobem vysloví vyvolávací formuli a když se mu ozve, požádá o pomoc. Energoinformační Zdroj mu dá potřebnou informaci nebo přímo ovlivní dění. Je však lépe, když to nedělá a nechá božské síly pracovat podle jejich uvážení.
KADEHI (výkonná část) i 8. dimenze (chladně rozhodovací část) jsou jednou stranou téže mince. Její druhá, od nás odvrácená strana, je nevyjádřitelná. Obě božské síly ještě méně nechávají nahlížet do svých vnitřních dějů než nižší úrovně. Je tu jisté spojení se Sluncem a jeho uctíváním vyspělými civilizacemi (staroegyptský Ra). Se zánikem těchto kultur téměř zaniklo i jeho uctívání. Sedmá - nirvanická inteligence volí pro nás harmoničtější, ale mnohdy složitější a delší cesty k uskutečnění našich úkolů.

Rozhovor s KADEHI:
Jaký duchovní přínos by nám mohla přinést spolupráce s KADEHI? Umocnění duchovních zážitků, umím přemisťovat stavy reality, zpřístupnit božské pohledy na ni. I když zůstanete lidmi, můžete se dívat na svět očima šesté dimenze. Na rozdíl od meditace s Ní je vnímání skrze Mne ve více rovinách, pochopíte toho více. Jsem jako kouzelník ve Stvoření. Všichni musí poslouchat zákony, ale KADEHI může propojit věci běžně oddělené.
Jakou práci připravuješ pro Miloše? Dám mu poznat plány s touto Zemí, stačí dát cíl meditace. Chceš pracovat i se mnou? Když se trochu zklidníš, tak ano. Příliš se do všeho hrneš a mohl bys napáchat velké chyby. Můžeš Mě pozvat k sobě na návštěvu a procítit, jakou kvalitu to v tobě zanechá. Počítej ale s tím, že Já mám karty v ruce a sázím na kartu nahoře. Budu určovat oč se hraje. Umožní ti to poznat prožitky, z čeho vyvěrají a jak jsou uzpůsobeny pro vás. Zavedu tě do tajů prožitků od nepříjemných po příjemné. Je to druh stimulace, abys víc poznal na co reaguješ. Na rozdíl od běžné terapie to budeš vnímat jako příběh, pochopíš jeho nový význam. Je to učení k vyšší citlivosti.

Rozhovor s Kristem a Duchem Svatým
Večer se mu ozval Kristus. Byl to druhý den poté, když poprvé mluvil s devátou dimenzí. Neodvažoval se Ho volat, ačkoliv uslyšel, že s Ním již může hovořit, bylo to tak překvapivé.
On mu však dal na vědomí Svoji Vůli s ním hovořit. Pustil si proto křesťanský chorál a oslovil Svatou Trojici. Kristus se mu ozval a oslovil ho obyčejnými slovy. Byla v nich lehkost, přátelskost a radost i nadhled. Měl zcela zvláštní projev. Nebyl silový jako JHWH či osmá dimenze, ani příliš stručný plný symbolů jako nirvanická dimenze. Podobná mu byla 6,5tá dimenze, ale nemá takový nadhled a vřelost.
Řekl, že se Mu zalíbilo na něj hledět. Zeptal se, zda Ho neuráží svými hříchy, ale Kristus se jen usmál. ”Odpouštím ti, řekl lehce. Hlavně, že máš docela dobrou snahu. Myslíš to vážně, to je vzácné a nebojíš se problémů na Cestě.” Ptal se na Jeho vztah k deváté dimenzi. Kristus řekl, že je ze stejné rodiny, právě tak jako Duch Svatý, ale je to daleko složitější, nelze to popsat lidskými slovy. Na otázku, zda je jeden, nebo má každý svého Krista odpověděl, že obojí platí, je to složité.
Požádal Ho, aby do něj vstoupil a ovlivnil ho svou božskou Osobností. To se ti může brzo splnit, je to v tvém osudu, byla odpověď. Zeptal se i na jeho vztah k IAUE. ”I ta je pode Mnou, ale dělá to dobře, správně tě vede. Vstoupím do toho teď i Já, Kristus a začnu tě proměňovat, vše potřebné je již připraveno. Znám tvé problémy, učíš se divoce, ale učíš. Nezapomínej na to hlavní, lásku k druhým, měj je rád.” Projevila se také reakce některých částí osobnosti, jimž se to nelíbilo. Nevadí, i ony jsou pode mnou, řekl Kristus.
Dal Mu i několik dalších otázek o úkolech příštích životů jak mu o nich řekla už devátá dimenze, ale Kristus řekl, že jsou vhodné pro nadvědomí. Také ho uklidnil ze strachu z projevů magie v příštím životě. Není v něm totiž tak silná. Na otázku, proč s ním nejvyšší božské síly mluví, když se dříve dozvěděl, že pouze předávají pocity, Kristus odpověděl, že mohou zvolit způsob podle vlastní volby. To bude platit i pro Ducha Svatého. Ptal se zda je pravda, že pokud ke Kristu nevystoupí na půl cesty, bude mluvit jen s Jeho odrazem. Dozvěděl se, že tento odraz je forma Jeho samého, nevadí to tolik. O létání Kristus řekl, že je to jen dobrodružství, i když někdy úžasný zážitek. Na poznámku, že IHS je příliš přísný, řekl s příjemným výrazem, že On je ještě přísnější, takže bylo vidět, jak je mírný. Ptal se, zda může Krista volat kdykoliv a dozvěděl se, že sice může, ale Kristus se ozve jen když sám uzná za vhodné. Upozornil ho na velkou energetickou náročnost komunikace s Ním. Oslovím tě a oslavím tě, řekl Kristus na rozloučenou. Cítil, jak se Duch Svatý pohybuje kolem něj. Pak probíhaly zkoušky, jež měly ukázat zda nezpychl, nebo se neprojevila jiná disharmonie.
Další rozhovor po několika měsících:
Objevila se vize kříže. Kristus mě zahrnul zvláštní jemnou energií a řekl: ”To je Moje energie, ale ty ji zatím ještě neumíš dost ocenit jak je krásná. Dávám ti ji proto, aby sis nemyslel, že jsme jakási virtuální realita. Jsem prostě Jiný než vy lidé, úplně Jiný”. ”Pulzují v Nás vesmíry, to se přidal Duch Svatý. Jsme zástupci Absolutna. Tvá cesta je rychlá a bude krásná, jako i všech, jež se otevřeli Bohu Všemohoucímu. Žádné utrpení zde není, to je jen dole. Přijmi Tvoření v čase jež není časem, ale volným Polem Věčnosti, musí to tak být.”
Jak je možné postupovat nad 21.dimenzí - Bohu Trojjedinosti, jež jsou Absolutnem mimo projev, zeptal jsem se Ducha Svatého. ”Ono to jde, ale jinak, prostě si další dimenze začneš postupně uvědomovat.” Absolutno vnímá svět projevu? ”Dokonale, ale dimenze už nemají žádný tvar, jen Stvořené je Jejich projevem.”
Jaké mají pocity? ”To nejsou pocity, ale Stavy Bytí nade všechny představy.” Co znamená prožívat celého Sebe od stvoření individuality až po její rozpuštění v Absolutnu? ”Samotné Absolutno, Sebe Sama, to jsi ty sám. Je všemi tvými stavy, všemi okamžiky tvé cesty zpět.” Já jsem mikrokosmos? ”Individualita může přesahovat vesmír ve kterém právě žije o mnoho dimenzí. To, že máš nyní jen spodní dimenze nijak nesnižuje tvou kvalitu a hodnotu pro Absolutno. Chováš se úměrně svému vývoji, jež je dosti rychlý. Vždy jsi součástí nekonečného a dokonalého Celku. Uvědom si raději, že si jen hraješ s představami o Bohu, ale vstoupit do Něj se stále obáváš. Proč? Vždyť jsem tu Já, Duch Svatý, víš co to znamená? Že se mi nemůže nic stát? Právě to, tak se neobávej, jsem stále s tebou a chráním tě.”
Když jsem četl Janův popis ukřižování v bibli, oslovil mě Kristus: Ty vůbec nerozumíš tomu textu. To, co je popsáno, se děje stále. Znovu a opět Mě odmítáte, zapíráte a zrazujete pro své plány. Já se však stále snažím Vás vést k Otci tisíci cestami. Ale já se snažím, stačí to? Ty ano, tvá cesta bude také přímější než jiných, ale zaváhání také budou.


2. Mystický zápisník

Co je hypnóza
Hypnózu zná a používá jak svět materialistické vědy tak i svět magie a duchovnosti. Její výzkum by je mohl sblížit.
Hypnóza je běžně definována jako změněný stav vědomí. Skládá se z uvedení pomocí sugescí, působení a vystoupení z ní. Velký vliv na výsledek má i rozhovor před samotnou hypnózou, i ten jej její součástí. Důležitý je způsob a prostředí ve kterém se provádí. Sugesce můžeme dávat i sami sobě, pak hovoříme o autohypnóze. Časté je, že si hypnotizovaný neuvědomuje, že je v hypnóze a po jejím ukončení odmítá, že v ní byl. Jen v nejhlubších stupních si na nic nepamatuje. Často se takto vědomě i nevědomě odmítá seznámit s procesy, kterými prošel.

Hypnabilita
Stupně hypnózy charakterizují hloubku změněného stavu. Běžné vědomí plynule mizí při prohlubující se hypnóze. Používá se mnoho systémů, nejjednodušší, ale nejméně přesné je rozdělení na mělkou, střední a hlubokou hypnózu.
Hypnabilita je schopnost vstupovat do hypnózy. Polovina lidí vstoup do střední, čtvrtina do hluboké a čtvrtina jen do mělké hypnózy. Není to stálá hodnota, opakováním se hypnabilita silně zlepšuje. Zhypnotizovat nelze pouze jedno procento lidí. Příčina omezení ponoru je ve vědomých i nevědomých blocích.
Výhodou osob z větší hypnabilitou je vysoká vnímavost, nevýhodou naopak přecitlivělost a snadná možnost ovlivnění. Záleží i na vlivu ostatních, pokud posadíme málo hypnabilního k takovému, který je schopen okamžité hypnózy, dochází k silnému ovlivnění. Hovoříme pak o indukované hypnóze.
Nejdůležitější je správné provedení a zaměření hypnózy. Je k němu potřeba mnoho zkušeností a znalostí. Oslovení správné části psychiky i volba vhodných sugescí je základem dobrých výsledků.

Využití hypnózy v léčení
Hlavním využitím hypnózy je psychoterapie. Některé školy učí dávat prosté sugesce na nápravu psychických, somatických a psychosomatických problémů, ale pokročilejší nejprve hledají, proč problém vznikl. Zjištění této informace má již léčebný efekt. Umějí také využít vyšších částí vědomí na vedení hypnózy, protože jsou schopny dokonalejších sugescí i dějových procesů. Hypnotizér pak provádí pouze pasivní verbální asistenci.
Mnoho úspěšných technik je založeno na hypnóze, dokonce i psychoanalýza, i když to odmítá. Regrese a progrese jsou účinnou formou zpovědi, v které není důležitá faktická nebo historická správnost, ale léčení. Někdy jde totiž spíše o symbolické vyjádření problémů a jejich následků či naznačení výhod správného přístupu v budoucnu. Je to příliš složitý proces, než aby se dal jednoduše objasnit. Stejně tak i prostá relaxace je formou prázdné hypnózy.
Tyto terapie se provádějí ve změněném stavu vědomí aby se omezily bloky vědomí znemožňující práci s tabuizovanými tématy. Ani v hypnóze však nejsme schopni říci všechno o našich problémech, ale vždy jen určitou část úměrnou její hloubce. K naší škodě totiž všemožně skrýváme naše problémy uvnitř. Rány osudu bývají potom dosti často snahou nadvědomí donutit nás zpracovat obsah třináctých komnat.
Na principu hypnózy jsou založeny i metoda reiki, Modrá Alfa, Zlatá Mysl, Silvova metoda, hlubinná abreaktivní psychoterapie, dianetika, holotropní dýchání, autogenní trénink a transcendentální meditace. Rovněž zpěv, zejména sborový, súfické tance a cvičení tai-chi. Terapeutický význam v mělké hypnóze má i četba pohádek dětem, dokonce i návštěva uměleckých, zábavních i sportovních podniků.
Chybou některých hypnotických metod je, že často zasahují do procesů, do kterých není vyššími částmi jáství povoleno zasahovat. Terapeut by se s Nimi měl předem dohodnout. V plném rozsahu toto platí i pro magické procesy, které nemá ego vůbec povoleno provádět a jsou po čase tvrdě karmicky trestány.

Hypnóza v našem životě
I při čtení či poslechu mluveného slova jsme ovlivňováni, jde tedy o mělký druh hypnózy. Kromě myšlenek se předává i psychické vyzařování přednášejícího, které se spojuje s posluchačovými. Vliv je velmi složitý a probíhá převážně v nevědomí.
Pod vlivem vlastních i cizích hypnotických sugescí jsme vlastně stále. Je to vliv propagandy, reklamy a módy.
Osoba hypnotizéra má obrovský význam. Každý ho sice může dělat, ale každý jinak. Záleží nejen na tom co říká, ale i na tom, co a jak silně vyzařuje. Dochází ke skládání osobnosti hypnotizéra a hypnotizovaného. Velcí diktátoři dostávali od svých poddaných psychickou energii. Tou je zpětně hypnoticky ovlivňovali a zesilovali tento vztah. Podobně to platí i o všech populárních lidech. V davu či kolektivu může dojít k tomu, že splývá role hypnotizéra a hypnotizovaného.
Velmi silně hypnoticky na nás působí okolí, televize i tisk, ale ještě více naše vlastní vědomí, jehož momentální stav máme snahu pokládat za normální a pro něj si vždy najdeme zdůvodnění. Často bez náhledu přijímáme svou depresivní či agresivní náladu, kterou omlouváme různým způsobem. Ať je to stav snový, hypnotický či mystický, máme často sklon ho přijímáme jako přirozený a ostatní vnímat za cizí, neznámý. To platí i tehdy, když z něj vystoupíme a nemůžeme pochopit, kde jsme byli a najednou se ho bojíme tak, jako všech neznámých stavů mysli. Schopnost objektivního pohledu na sebe je jeden z hlavních znaků duchovního člověka.

Pomocné prostředky hypnózy
Některé látky působí jako stimulanty čili katalyzátory změněného stavu vědomí. Záleží ovšem na konkrétním druhu. Podobné účinky má i hyperventilace dokonce i placebo. Hlasitá hudba holotropního dýchání působí jako sugesce. I zde je důležité zaměření hypnózy (setting). Zastánci této techniky ho však často odmítají, což je nepochopení principu vesmíru, neboť každé úsilí má mít svůj směr. Naštěstí dobrý výběr hudby dokáže setting nahradit.
Výhodou je možnost sledovat účinky autosugesce pomocí zpětné vazby. Biofeedback umožňuje sledovat hloubku změněného stavu vědomí pomocí měření změny odporu kůže. Takto je možné s autosugescemi experimentovat a dál je zdokonalovat. Psychowalkman je kombinací optické a zvukové stimulace, která navozuje různé zaměření změněného stavu vědomí. Je dobré se vyhnout programům, které silně ovlivňují vědomí ne příliš duchovním směrem. Důležitý je i výběr vhodného prostředí pro hypnózu, nejlépe působí chrámy či uzavřené prostory s magickým působením, nejvíce vnitřek pyramidy. Škodlivé vyzařování některých míst hypnózu znemožňuje nebo negativně ovlivňuje.

Hypnóza, duchovnost a umění
Více než znalosti z náboženských knih je pro opravdový duchovní život nutné prožívat postupné poznávání našeho nitra. Jednou z možností je hypnóza. Jde o zvláštní druh ovlivňování, schopné změnit rigidní program vědomí. Zkoumáním hloubek duše ve změněném stavu vědomí odhalíme obrovskou katedrálu naší osobnosti, můžeme navštívit její neznámé a utajované prostory. Prožitek rozšířeného vědomí v transu je tak silný, že přivádí poznání, že existují i daleko vyšší kvality vědomí než znal či si dovedl představit.
Náboženství dodnes hypnózu zcela nepochopilo a nepřijalo, ačkoliv ji vždy používalo, i když ji nazývalo jinak. Mše svatá má všechny prvky hypnózy. Verbální sugesce kněze - hypnotizéra s božským pověřením, symboly náboženských předmětů i chrámu, vkládání rukou, očekávání určitého děje, zvuk varhan a zvonů, zpěv, vůně kadidla i dlouhodobé působení sboru věřících atd je ideální kombinace. Správně provedená modlitba k bohu je také účinná hypnotická autosugesce. V meditaci jde také o změněný stav vědomí, zaměření pozornosti k božskému, při němž dochází od sebeovlivnění až k prožívání mystických stavů.
Při umělecké tvorbě se autor napojuje na vyšší dimenze, i to je forma autohypnózy. Podobně i posluchač s dokonalým vnímáním může na koncertu nebo při tanci mít božský zážitek. I hudebník a zpěvák je tedy hypnotizér a kulturní událost má být bohoslužbou. Nejlépe je odložit všechny všeobecně přijímané názory a knihy, protože znesnadňují pochopení umění i duchovnosti, ale je nutné ji vyzkoušet a prožít.


Nové pojetí hypnózy
Přestože knih o hypnóze je mnoho, běžné vědomosti o ní jsou plné předsudků. Zjednodušené i zcela chybné představy jsou bohužel velmi časté. Podobně je tomu však i u magie a duchovnosti. O hypnóze se začalo vážněji hovořit teprve před 200 lety i když je stará jako lidstvo samo. Nejprve byla odmítána jako podvod a šarlatánství. Její průkopníci Mesmer a Charcot byli dobří hypnotizéři, ale velmi se mýlili ve vysvětlení její podstaty. Jejich následovníci vytvořili množství teorii, které také popisují jen část její skutečnosti. Smutným dokladem malé vyspělosti je skutečnost, že ani po dvou stech letech vědeckého výzkumu má většina laiků i lékařů o ní jen velmi nedokonalé představy. Odborníci vědí, že nejsou schopni podat úplnou teorii hypnózy, dokonce ani nevyužívají všechny její možnosti. Nadále odmítají její magické a mystické působení, ale výsledky svědčí pro jejich omyl. Skutečně neznáme sami sebe.
Činnost v mozku můžeme sledovat pomocí EEG. Rozlišujeme sice několik frekvencí vln, z kterých však není možné přesně zjistit, co všechno se v člověku děje. Hloubku hypnózy je možné zjistit i měřením odporu kůže, ale ani to nám neříká nic bližšího.
Běžné teorie nejsou schopny rozlišit, která část nevědomí (vlastního či kolektivního) se objeví ve vědomí a co udělá. Může to být dobrá, božská, ale i zlá, démonická nebo přírodní či zvířecí. Transpersonální podstatu je možné prokázat na příkladě telepatického napojení na jiné lidi i entity, jako jsou agregory, duchové, bohové, božstva i Bůh.
K pochopení hypnózy, bychom museli poznat hierarchickou strukturu psychiky člověka, jak vědomou tak nevědomou část a jejich vazby k vnějšku. Každá osobnost je totiž mikrokosmem, obsahuje obrovské množství částí, většinou zcela odlišných od běžného, nám známého vědomí.
Nabízí se možnost vytvořit unitární teorii, kdy přestaneme odlišovat mezi hypnózou a ”běžnými” bdělými stavy. Nejjednodušší definicí hypnózy je změněný stav vědomí. Kde je ovšem hraniční čára? Jak změněný a jakým směrem? Proto je lépe hovořit o nekonečně složitých procesech psychiky. Rozlišovat pouze různé procesy, stavy i programy částí osobnosti, které jsou sugescemi aktivovány a vnímány vědomím a vzájemně se ovlivňují. Stane se to, co chceme i s následky a ovlivní nás to, na co upřeme pozornost. Výsledkem je nekonečná možnost stavů i prožívání. Psychické procesy mají vazbu i na fyzický svět, odtud různé spiritistické a magické efekty i ”zázračná" uzdravení.
Toto vysvětlení hypnózy je velmi volné. Znemožňuje ale škodlivé omezení zorného pohledu. Odhaluje nekonečnou složitost lidské psychiky a umožňuje využít její obrovský potenciál tvorby. Vše záleží na tom, co chceme vnímat a prožít. Zaměřením vědomí na vyšší část psychiky člověk po čase přejde i do vyššího "vnějšího” světa, protože vnějšek je odraz vnitřku.


V hypnóze k Bohu a temná noc duše
Milan je duchovně vyspělý a má výrazně nadprůměrnou inteligencí. Odmítá jakoukoliv formu násilí a je vegetariánem. Protestoval proti obsazení Tibetu. Cvičil zen a snil, že jednou zažije satori, ale zajímal se i o jiné duchovní proudy. Chtěl vyzkoušet hypnózu jako prostředek k cestě k Bohu. Díky vysoké hypnabilitě a duchovní hudbě byl brzy hluboko ve změněném stavu vědomí. Dal jsem mu sugesci, aby zavolal Boha a požádal Ho o vstup do Něj. Jeho výraz se začal měnit. Byl plný vznešenosti a harmonie.
Jaké to tam je, zeptal jsem se ho po chvíli. Vyrušilo ho to. Chvíli marně hledal slova a pak řekl udiveným hlasem, že Tam není čas. Pak se zase věnoval vnímání své nové zkušenosti. Překvapilo mě to, jen málo lidí se může tak snadno přesunout asi polovinou vědomí do božského světa.
Chtěl bys v tomto stavu být častěji? Kýval hlavou, že ano. Co bys musel udělat? ”Očistit se.” Opakoval, co mu Bůh napověděl. ”Jestli chceš, tak o to požádej,” nabídl jsem mu volbu. Požádal a jeho hrdý vznešený výraz se začal měnit, prožíval bolest a tíhu toho, co vnímal. Postupně se sesouval s židle. Začal vyprávět o svých minulých životech. Byly hrozné, temná magie, zlo a agresivita. V jedné inkarnaci za ním chodili lidé aby za peníze zaklel jejich nepřátele. V jiné jako žena pral prádlo v zamrzlé řece, pak se pohádal s rodinou a pobil je pohrabáčem a byl za to otcem zabit. V dalším za to umíral na černou nemoc.
Popisoval život v nepříjemném nižším astrálním svitě, kde vládl chlad. Poznal i svou největší karmickou zátěž. Jako hlavní obětní kněz Olméků rituálně zabil mnoho set zajatců. Krev tekla po pyramidě, když jim zaživa vyjímal srdce. Bylo pro něj o to hrůznější, že vše prožíval jako věčné. Pak ležel na zemi a v křečích se rozplakal. Naříkal, že si uvědomuje, kolik temného je v něm a že se toho nechce vzdát.
Po hypnóze nebyl několik hodin schopen stát na nohou, u srdce cítil kruté bolesti a při každé vzpomínce na ni se rozechvěl. Prožitky se mu vracely. Bylo to bolestivé, ale terapeuticky účinné. Tato zpověď vedená nadvědomím spojená s ponorem do božského očistu velmi urychluje.
Až po několika dnech se jeho psychika zklidnila. Zčásti se vyrovnal s tím, co v sobě našel, zčásti chtěl na vše zapomenout. Věděl, že se musí definitivně rozhodnout co chce udělat. Zda bude mít zájem pokračovat v psychoterapii temné noci duše, nebo vše uzavře do třinácté komnaty. V podobných případech se lidé spíše rozhodnou pro to druhé a odžívají si to mnoho inkarnací.
Milan mi o svém prožitku jež byl současně spuštěním mystického procesu později řekl: ”Pocit božské Dokonalosti je úžasný, ale špatně se popisuje. Prostě tam nebyl náš čas, ale jiný, spíš Věčnost. Jsi TAM a jen TAM jsi. Nepopsatelné. Hrdost a vznešenost jsou hodně slabá slova, je to úžasné, velkolepé. Ani statické ani dynamické a současně oboje. Člověk Tam úplně zapomene, co vlastně je. Následující očištění nebyl ale příjemný pocit.”
Další hluboké ponory do božského spojené s bolestivou psychoterapií již prováděl sám pomocí autosugesce. Stal se uzavřený a zamlklý, myšlenkami se stále dotýkal bolavého vědomí hrozných hříchů, jež spáchal. Chtěl by se očistit, aby mohl prožívat onen krásný božský stav. Tak silné zatížení magií je však příliš nebezpečné. Pokud by se jeho původní schopnosti uvolnily, byl by velmi nebezpečný sobě i jiným. Až po několika životech by bylo bezpečné pracovat s mystikou.
Když božské síly viděly jeho velký zájem, naznačily mu, že by mohl požádat dvanáctou dimenzi – Koordinátora Stvoření o zásah. Rozdělením jeho psychiky na sektory by bylo možné pokračovat. Příliš temné části by se zablokovaly a pracovalo by se jen s těmi světlejšími. Rozhodl se pro tuto radikální psychoterapii, jež bude dlouhodobá a bolestivá. Povede ho INRI, předstupeň Krista, který je specializován na tuto práci.
Již rok a půl ve dne i v noci trvají tyto procesy, stále více cítí v sobě božské. Učí se přijímat Jeho ohromující Jinakost. Nejprve prožitek božského, pak znovuprožívání temné minulosti. Psychická traumata se projevují únavou, nesoustředěností i ve fyzických bolestech v různých částech těla. Někdy upadá do ztráty naděje, že to vůbec kdy skončí a nejraději by utekl do všedního života. Uvědomuje si však, že rozeběhnutý mystický proces nelze zastavit, jen zpomalit. Již daleko méně má svody ovládat druhé pro svůj prospěch. Postupem let se jeho proces bude uklidňovat.
Podrobněji na http://mystika.mysteria.cz/download/MA5.ZIP


Schéma hlavních božských sil zasvěcence

Vnější hierarchie Vnitřní hierarchie Vnější hierarchie

Duch Svatý 9.dimenze Kristus – hlavní Učitel




8. dimenze

MILTON 7,5 dimenze- změna osobnosti a osudu
OTON7,25 dimenze - organizátor skupiny

7. dimenze nevědomá terapie ORIVON a IHS
božské Já

Nejvyšší (Mistr Mistra 6.5 dimenze)- organizátor
Drak – silový Mistr 6.dimenze
6. dimenze Mistr 6.dimenze - operativa
Nadjá Slon – Mistr pro transformaci spodku

božský instruktor 5,3 dimenze nadvědomí
5.dimenze
Intuice

-- blok vědomí ega--------------------
4. dimenze
Myšlení

vědomí
Božské části vnitřní hierarchie:
Moudrost Láska 3.dimenze
Harmonie Síla Emoce

Pozn. O rok později náhradila Mistra Slona trojice INRI, IHS a Mistr IKEM z osmé dimenze. Všichni jsou siloví.

Číselné hodnoty v duchovnosti
Čísla v duchovnosti mají svůj informativní význam, který nelze přeceňovat. Okamžité hodnoty se většinou liší od průměrné.
Podíl dobra a zla v člověku, nebo společnosti:
Ve vesmíru a na Zemi jsou tyto síly v rovnováze a vyskytují se ve všech kombinacích. Na život člověka má jeho podíl dobra značný vliv, který lze přirovnat k jízdě po silnici, kde levá krajnice je čisté zlo a pravá úplné dobro. Tyto krajní polohy se však vyskytují vzácně. Bezpečná jízda životem je v pravém jízdním pruhu mimo středovou čáru a krajnici. Podíl dobra zhoršují i starosti, strach a stres.
Podle procentuálního podílu myšlenek dobra osobnosti existuje:
0 až 40 Koncentrované zlo - démoni
40 - 60 Lidská zloba a agresivita - polodémoni
60 - 70 Konfliktní lidé
70 - 80 Příjemní lidé
80 - 100 Vysoce charakterní a duchovní lidé

Hodnota duchovního urychlení vyjadřuje, kolikrát je vývoj jedince rychlejší, než je průměrná hodnota:
1 - 3 Běžný slušný člověk
3 - 10 Zájemce o psychologii, filosofii a náboženství
10 - 200 Duchovně aktivní člověk, spolupráce s nadvědomím. V noci může urychlení dosahovat i desetinásobku
200 - 5 000 Totéž, ale věnuje se výhradně duchovnosti. Osobnosti po pádu z nadnirvanických úrovní
5 000 - 100 000 Duchovní transformace zvlášť vyspělých jedinců. Maximální hodnoty měl Budha, R. Mahariši a Krišnamurti, sv.Tereza z Avily měla 50 000, sv.František 20 000

Procentuální hodnotu průniku myšlenek nadvědomí mají:
0 - 10 Obyčejní lidé
10 - 30 Intuitivní lidé, umělci
30 - 70 Duchovně vyspělí jedinci
80 - 100 Mistři
Průnik lze u většiny lidí krátkodobě zvýšit přes 90 procent ve změněném stavu vědomí.

Hodnocení tříd adeptů channelingu:
A- špičková duchovní osobnost
B- průměrná úroveň přístupu k duchovnosti i výsledků
C- slabý zájem i výsledky
D- Nevhodný pro výcvik
Pro přesnější orientaci se používá mezistupňů

Stupeň utajení informace:
1 pouze pro vlastní potřebu
2 pro skupinu inspektorů
3 pro ostatní členy
4 pro přednášku

Ponor do božské dimenze je pocit přiblížení se k Bohu:
V meditaci:
do 7 procent lehká meditace
10-40 střední
mystické stavy:
45-65 hluboká
nad 65 velmi hluboká

Trvalý ponor:
do 5 procent průměrní lidé
5 - 20 procent umělci
20 - 35 procent zkušení zasvěcenci
35 - 50 procent velmi zkušení zasvěcenci
nad 50 procent mistrovský

Kompatibilita osobností:
do 50 proc. problematická souhra
55 - 75 průměrná souhra
nad 80 harmonická spolupráce

Aktivita dimenzí
Křivka energetické distribuce ukazuje, kolik energie projevuje 1-6tá dimenze. První je fyzická aktivita, ostatní jsou psychické. Srovnáním křivek dvou lidí či období lze přehledně vyjádřit podíl aktivit jednotlivých dimenzí. Ve vědomí je ovšem jen část, to je možno vyjádřit dalším grafem.

Dívka Jája
Zasvěcenec měl zvláštní sen. Byl ve školní třídě s asi čtrnáctiletou dívkou, která byla velmi bystrá. Snažil se jí vyprávět co zažil za války a později v komunistické totalitě, ale jí to příliš nezajímalo, jen se usmívala. Jeho argumenty nebrala vážně. Když se pak ptal na význam snu, dozvěděl se, že dívka je součástí jeho osobnosti, která není zatížena jeho minulostí, ani problémy s agresivitou a sexualitou.
Dozvěděl se, že se s ní může telepaticky spojit. Zavolal jí a skutečně se mu ozvala a hovořila s ním. S překvapením zjistil, že má některé odlišné názory a je daleko duchovně vyspělejší. Má dětsky čisté a nevinně otevřené vnímání, ale dobře se orientuje v božské hierarchii a pracuje s nejvyššími božskými Zdroji i tehdy, když toho není schopen. Má i vlastní názory a častěji než slovo láska používá soucítění. Na rozdíl od něj odmítá přednáškovou a publikační činnost, protože to prý lidé prý stejně neberou příliš vážně. Ptal se, jak jí má říkat a odpověděla mu, že je Já.
Zasvěcenec by se od ní mohl mnohému naučit a její vlastnosti převzít pro sebe, ale bylo by to prý poněkud nebezpečné. Ona je pouhou částí jeho, má své vlastní úkoly. Přílišná vázanost na ní by byla příjemná, ale on by zůstal stranou. Může pouze procítit její přístup a to mu pomůže přijmout jeho hříšné části. V některých inkarnacích tvořila a bude tvořit jeho hlavní osobnost. Má i svá vyšší Já. Poznání této tzv. multiple personality je spíše na ukázku, nemá nějaký zvláštní význam. Je to další důkaz neobyčejné složitosti jáství, které máme postupně poznávat. Autor sbírky básní Stébla trávy Walt Whittman říkal, že jsou v nás davy.
Každá osobnost má tedy řadu podosobností, které jsou orientovány na různé úkoly. Záleží na každé, jak je má seřazeny a jaký vliv jim dává. Je nutné si je uvědomit a vědět jak vzájemně spolupracují. Každá má řešit to, co umí nejlépe. Rozpor mezi částmi já o svou pozici může vyvolat disharmonie. Každá podosobnost samostatně komunikuje s vědomím, kterému dává své požadavky, i s jinými duchy. Většinou to však probíhá nevědomě. Jako příklad vnitřního rozhovoru zasvěcence je možno uvést:
Jsi mou nejduchovnější částí? Ne, jsou mnohem duchovnější, ale Jája je jen jedna. Je nás tu moc, každý má určitou funkci. Jaký účel máš ve mě? Já jsem část tebe, která tě má velmi ráda a pečlivě usiluje o tvůj rozvoj. Ráda se projevuji láskou, mírností i vlídností, ale i silou. Jakou? Důrazem na hodnoty, které mi jsou milé. Dávám ti některé myšlenky, sám bys mohl vědět které to jsou, když se zaposloucháš. Co máš k mé práci? Jsi strašný, hrubý, násilný a sexuální, to já ne. Jsem mírná. Žiješ ve svém světě, nebo i v tomto? Ve svém, ale i v tomhle, i ty budeš mít tuto možnost. O tom ti zatím nesmím nic říci. Žiješ tam s mě známými lidmi? Ne, s jinými, ale o tom ti neřeknu niž bližšího.
Kde bereš životní sílu, kvality a inspiraci pro svou osobnost? Tím že jsem potlačená energie, jsem dost silná. Cítím se být utlačená v srdci, píchá mě tvá hrubost a nevzdělanost v citech. Inspiraci mám ve skutečných ženách které jsou, či byly kolem tebe, ale kvality mám vlastní. Jsou formované tím, nač jsi zapomněl.
Čím jsi nejvíce ohrožena? Jsem ohrožena tupostí, kterou jsem tebou přehlížena. Dívám se někdy smutně, někdy vesele. Má forma je spjatá s tvojí formou, neexistuješ beze mne a já bez tebe. Co určuje délku setrvání ve formě, kterou máš? Mohu se měnit libovolně v čase a prostoru. Tam, kde se vejdu, si dělám, co je mi libozvučné. Kdy budu na tvém místě já? To se stát může, ale nebylo to často, vždy pak zvítězila tvá hrubá drsná část, která odmítá lásku. Každý mne nemá, někdo mi neudělal místo ve kterém bych mohla přebývat, skulinku ve svém srdci. Co bys mi chtěla říci na závěr? Že tě mám ráda a že ti budu vždy pomáhat.
Po dvou letech mi přítelkyně nakreslila obrázek dívky s dlouhými vlasy, prý je to část mne a nastala nová kapitola duchovní výchovy. Oslovila mne: Já jsem tvá Jája, střed mám v 4,7mé dimenzi, ale mohu výš. Naučím tě něčemu novému, jak vnímat život, krásně, lehce, hebce, vnímavě a s láskou. Oživím v tobě ženu. Jsi dobrodružná? Ani trochu. A na sex? Také ne, jsem cudná jako panna. Proč nejsi na sex, copak to odporuje Poznání? Tys to ještě nepoznal? Prostě se musíš soustředit na to hlavní, a to je Poznání. Vše ostatní tě zavádí stranou. Nelze sloužit dvěma pánům.
Oč ti jde? O Boha, o Poznání Základů Stvoření. Ale to je v nekonečnu? Nerozumíš tomu tak, zdokonalování má smysl. Proč jsi v černém? To je symbol vážnosti věci. Proč na obrázku nemáš nohy? Nepotřebuji je, jsem fluidní, umím se pohybovat světy. Co znamenají ty hory v pozadí? Výši Poznání, jež tě se mnou čekají. A vycházející slunce? I tobě bude svítat, uvítám tě ve světě, kde slunce nezapadá. Jsi podobná IAUE? Ne, jsem vážnější, kristovská. Jak budeme spolupracovat? Budu oslovovat tvé vědomí i nevědomí, vstoupím do tebe, ovlivním tě i v meditaci. Cítím, že mám méně obyčejných myšlenek a větší ponor, tos zařídila Ty? Tvoje části Mě mají rády, alespoň některé. Co se sexem? Omezím ti ho tím, že vyvážím tvou silnou mužskou část. A agresivitu? Tu obalím láskou a rozpustím ji. Jak si mohu zesílit lásku? Přijmutím Mě se postupně rozdmychá. Pokud ji opravdu chceš a budeš ji dávat, rozhojní se. Zatím o ní nic nevíš. A ve vztahu k ženě a dceři? To je problém. Vše co řekneš je stejně málo účinné, jen si nenasbírej trestné body. Stálým odmítáním a kritizováním stejně nic nenapravíš. Jen se zablokují ve svých iluzích. Najdi si k nim cestu chválou.
Jsi někdy smutná? Znám mnoho druhů smutku, když mne odmítáš, když mnou pohrdáš, když zůstávám v pozadí protože tvoje malost vítězí. Komu jsi podřízena? Vyšším částem sebe jako i ty. Není moje představa individuality chybná? Vcelku ne, jen je to strašně, nekonečně složité. Každá individualita je jako celý vesmír, ba ještě větší a ty části jsou docela volné, samy žijí a pohybují se prostory, světy představ.
Co z toho budeš mít, když se mi dostaneš více do vědomí? Více energie abych mohla růst rychleji. Ušlapáváš mne a nemohu vzkvétat jako květinka. To se tak těšíš do 24. dimenze? Ano, tam budu již skoro Vším. Ale vždyť je individualita jen v některých pohledech na Stvoření? To nevadí, přesto existuje. Jak to? To prožiješ v příštích meditacích. Ona je, ale jinak. Ale v nekonečné dimenzi stejně individualita končí? To nevím, tam nevidím, ale stejně není jiná cesta. Chceš jít rychle i když to víc bolí? Nevadí, zvládnu to. Jinakosti vyšších dimenzí se nebojíš? Trochu ano, ale i to zvládnu.




Problémy channelingové práce
I v channelingu platí, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Tyto schopnosti využívá řada jednotlivců i skupin na přednáškách i v poradenské a psychoterapeutické činnosti. Analýzou jejich práce pro veřejnost je možno zjistit určité problémy:
Možnost poškození jiných osob- Každý kontaktér se napojuje na síly které volá, ale ty musí odpovídat jeho vyspělosti a pročištění. Místo volaných se mohou ozvat zcela jiné aniž o tom ví. V praxi se vyskytuje široké spektrum lidí, komunikujících od nekvalitních a více či méně nebezpečných temných sil až po ty, kteří mají přístup k vysokým stupně božské hierarchie. Tomu také odpovídají výsledky. Ti, kteří vědomě pracují a temnými silami, však většinou nepracují veřejně. Nebezpečné je zejména střídání kvality informací. Pokud kontaktér nedokáže udržet vysokou kvalitu zdroje, měl by channeling ukončit, protože i při dobrých úmyslech by mohl poškodit druhé. Základní vlastností temných sil jsou totiž účelové lži a schopnost ovládání vědomí osob se sníženým podílem dobra.
Učení různých skupin se od sebe liší- To je přirozený jev, protože každý dostává informace s ohledem na svou duchovní vyspělost. Ještě dlouho nedostaneme definitivní pravdu. Problém vzniká až tehdy, když se posluchačům sdělují nesmyslné informace od nekvalitních zdrojů, které si často dávají vznešená jména.
Zasvěcenci si za své služby nechávají platit- Finanční ohodnocení nelze odsuzovat, pokud je přiměřené. Jednostranné zaměření na zisk však není známkou správného přístupu a zhoršuje výsledky.
Nebezpečí magie- Channeling je metoda, kterou lze zneužít k šíření temné magie. Vzhledem k naprosté neinformovanosti veřejnosti o možnostech telepatického ovlivňování je nebezpečí ještě větší. Skupiny temných mágů mohou disponovat silnou energii. Naštěstí je jich velmi málo a reálné nebezpečí je proto malé. Nejvíce jsou ovšem nebezpečni sami sobě.
Případným negativním vlivům některých channelingovým skupin by bylo možné zabránit dobrou intuicí. Je však u většiny lidí malá, takže by měli alespoň uvážit zda ten, který tvrdí, že hovoří s Bohem či Kristem má dostatečné charakterové vlastnosti Je totiž nepravděpodobné, že by božské síly hovořily přes nečestného člověka. Je také nesmyslné, když někdo všem nabízí či zaručuje duchovní pokrok, protože ten je závislý na přístupu konkrétní osoby. Slibovat finanční prospěch je také podezřelé.

Vnitřní problémy channelingových skupin jsou zejména v chybách v přístupu:
Rozporné názory na využití channelingu vedou k vytvoření názorových proudů uvnitř skupiny- Někteří totiž z různých důvodů odcházejí od komunikace a snaží se pracovat pouze průnikem intuice. Pokud je zachována ochota k dialogu, jsou rozpory přínosem. Často však nechtějí slyšet o svých problémech.
Nebezpečí vzniku sekty- Někteří zasvěcenci tvrdí, že jedině oni mají přístup k nejkvalitnějším informacím. Zpochybňují druhé a mají sklon se obklopovat poslušnými ovečkami, které se zatajeným dechem sledují jejich komunikaci a nechají se jimi ovládat. Do channelingové skupiny by měli mít přístup jen ti, kteří jej ovládají, jinak vznikne nebezpečí sekty. Prosazovat autoritu je vždy špatné.
Přílišná ezoterika- Některé skupiny jsou zcela utajené a nepředávají zjištěné výsledky veřejností, což je škoda. Opakem je přílišné odkrývání karet a zasvěcování nevhodných osob.
Sebechvála a pasivní přístup- Pokud nejsou informace aktivně využívány pro vývoj a psychoterapie je odmítána, zůstane z channelingu jen sběr informací. Ješitnost však většinou narůstá.
Opojení představou o Bohu- Zasvěcenci se mohou v touze po bezkonfliktní duchovní cestě spojit s agregorem vyšší dimenze, který jim splní jejich přání a bude jim vyprávět krásné myšlenky o Bohu. Nebude po nich nic chtít, protože si to nepřejí. Myslí si, že Boha již mají na dosah a jsou tím opojeni. Agregor si však za to bere hodně energie, takže budou časem dotlačeni zpět k fyzickému světu, který je opět stáhne dolů. Sebeklam vzniká vždy, když není ochota k práci na sobě.
Nebezpečí magických sil- někteří duchové využívají magické zdroje energie a nabízejí kontaktérům různé lákavé možnosti. I když to nemusejí být démonické síly (původně byly zřízeny pro určitý úkol), jsou zavádějící, protože neobsahují psychoterapeutické procesy. Jejich vysoká energie může zasvěcence poškodit. Z dobrého úmyslu tak může vzniknout katastrofa.
Rozvoj utkvělé myšlenky- Pokud nějaký vizionář má touhu pomoci světu nějakou nereálnou myšlenkou, např. jednotným jazykem či reformou ekonomiky, může ji rozvíjet channelingovými informacemi. Z odpovědí eliminuje co se mu nehodí a vytváří si nesmyslnou egoistickou ideologii o které tvrdí, že je božského původu. Může pracovat se silami, které využívají jeho naivity a plní mu jeho přání.
Chybný plán- Podobný případ může nastat i opačným postupem. Vizionář dostane od božských sil dobrou myšlenku, kterou chce uskutečnit svým nereálným plánem.
Nejlépe je volat božské síly a nechat jim volnou ruku a nezasahovat do jejich vůle a přijmout jejich výchovu. Čím má více omezujících prvků, tím méně kvalitní informace dostane. Osvědčilo se ptát se na problémy konkrétních lidí, navazovat na osvědčené výsledky a být otevřen novým postřehům a zkoumat je. Dialog mezi jednotlivci i skupinami by prospěl všem.

Hierarchie duchů
Po smrti prochází vědomí ducha člověka jednotlivými částmi psychiky od astrální po nirvanickou a postupně je poznává. Jedním z úkolů duchů vyšších světů je péče o lidi. Duchovní strážci - Mistři mají svojí hierarchií, každý pracuje s několika svěřenci. Většina jich pochází ze Země, vyšší jsou i z jiných planet.
Duchové jsou různí, podobně jako lidé, a jejich kategorizace je problematická. Existují i umělí duchové (agregory a dekurzory). Všichni se intenzivně, ale skrytě zapojují do života na Zemi i ve vesmíru. Kardec je rozdělil do deseti tříd. Pro channeling nejsou vhodní:
10.třída Nečistí duchové - sklon ke zlu, ke kterému navádějí ostatní, krutosti a smyslnosti - démoni
9.třída Lehkomyslní duchové - Chytráci a potměšilové. Zlomyslně páchají nezbednosti. Jsou povrchní
8.třída Nepraví vůdci - Vědí méně, než si myslí. Jsou domýšliví, pyšní a žárliví
7.třída Neutrální - Inteligence a mravnost na lidské úrovni. Lnou k pozemskému životu
6.třída Svárliví a výtržníci - Způsobují pohyby těles a průvan. Poltergeisti
5.třída Učení duchové - Zabývají se vědou a nemíchají do ní vášně
S těmito duchy vědomě komunikují spiritisté

Channeling komunikuje:
4.třída Přející duchové - Dobrota, pomáhají a ochraňují, vědomosti však mají omezené
3.třída Moudří duchové - Mravnost a inteligence na výši
2.třída Vyšší duchové - Moudrost a dobro, pomáhají jen vážným zájemcům, na Zemi se rodí jen vzácně
1.třída Čistí duchové - Absolutní svrchovanost pomocníků Boha. Andělé a archandělé jsou Mistři nejvyšších stupňů, verbálně s nimi však nelze komunikovat.
Duchy můžeme také rozdělit na nedokonalé, dobré a vyjímečné, kteří jsou vhodní pro channeling.

Dočasnost duchovních nauk
Jak je psáno v Písmu, jsme děti Boha. Nemůže nám proto dávat úplnou Pravdu, proto se náboženství od sebe tak liší. Každá učí určitou lidskou skupinu základním skutečnostem. Zejména to, že život člověka má význam v božím Díle a že existuje něco vyššího než jsme my k čemuž máme směřovat. Lidem se tato myšlenka většinou nelíbí. Rádi si myslí, že vědí, jak je stvořen svět, v kterém si mohou dělat co chtějí, pokud jim v tom náhoda nezabrání. O duchovní vývoj nemají příliš zájem.
Myšlenka, že křesťanství, buddhismus ani ostatní proudy nejsou definitivní učení, je až příliš radikální. Museli bychom nejprve pochopit dlouhou a složitou cestu člověka k Tomu, co označujeme jako Bůh. Již Budha však řekl. že nesdělil vše, protože by to k osvobození nevedlo a jen by to jeho žáky zatížilo. Kristus často opakoval, že jeho následovníci jsou božími dětmi. ”Ještě mnoho mám mluviti vám, ale nemůžete to nyní snésti. Když však přijde onen Duch Pravdy, naučí vás všeliké Pravdě.” (Jan 16.12). Apoštol Pavel k tomu dodal, že může lidem dávat jen tekutou stravu, protože tuhou by nestrávili.
Život sám je výchovou. V tomto procesu dobré i zlé, hrůzné i harmonické, pravdivé i nepravdivé, reálné i nereálné dílčím způsobem přispívá k učení. I různá bizardní učení i zastrašující věštby či proroctví vyvolávají myšlenkové děje, jež mají svoji realitu a mohou vést k rozvinutí vnímání či změně některých zvyků a názorů. Hlubším rozborem náboženství i duchovních a filozofických systémů zjistíme, že slouží jen k dočasnému a dílčímu ovlivnění. Všechny používají zaslíbení a naději, aby přitáhly pozornost lidí a určitým způsobem na ně zapůsobily. Budha i Kristus však říkali lidem jen to, co mohli pochopit a co by přijali. Budha využil touhu mnichů po spáse a odchodu z koloběhu zrozování i ze světa forem do prázdnoty nirvány již v tomto životě. Je to v podstatě nereálné, ale bylo možné na tom postavit učení, které posunulo duchovnost lidí dopředu. Mystika není romantický názor o rozplynutí se v Bohu, ale postupné rozšíření vědomí do vyšších částí osobnosti. Rozplynutí individuality není na místě, pokud nebyl naplněn účel individuality stvoření. Kristus zase využil představu židů že jsou vyvoleni Bohem a jejich touhu po návratu do ráje a zbavení se hříchů slibem odpuštění.
Jsme děti ve škole vesmíru a nemůže se nám tedy dávat nic jiného než symboly duchovnosti. Vždyť i pohádky mají velký význam ve svých archetypálních významech. Ukáží nám cíl, i když velmi nepřesně a první krůčky k němu (ahinsa, desatero) a naznačí několik dalších (co je ego, základy modlitby a meditace). Vysvětlit další kroky a popsat Záměr i strukturu Stvoření by bylo nad schopnosti věřících a odrazovalo by je to. Proto se použijí jen jednoduché symboly vzniku vesmíru za sedm dní, prvotního hříchu, věčného zavržení a následků touhy. Nic není bezcenné.
Rigidní přístup a setrvávání na přežilých dogmatech učení zpomaluje. Lidé postupují během řady životů od jednoho učení ke druhému, jež je určitým způsobem ovlivní. Každé další je o stupínek výš, aby lidé věděli za čím jít. Samo sebe označuje za nejlepší, protože je nejlepší v danou chvíli. Právě tak je to v každé škole, vše se znovu a znovu opakuje a zdokonaluje.
To platí i pro channeling, který nepotřebuje svatá písma, protože má přímé vedení božskými silami. Má jistotu, že jde správně. Může sice udělat chybu, ale hned se o ní od Nich dozví a nemůže zabloudit I v něm je výchova na prvním místě a žádná metoda, informace a duchovní poznání není konečné. Je důležité jen jedno - úplnost, kvalita a rychlost výchovy. Dokonce i modlitby a přání se plní nikoliv doslovně, ale s přihlédnutím k účelu výchovy. Zcela správné informace pro budoucnost má zasvěcenec pouze pro první krok, který má před sebou. Jedinou jistotou channelingu je pochopená lekce. Vše poznáme na konci Cesty, ale tam dojdeme, až když budeme umět žít na Cestě.


Kapitoly duchovní výchovy
O prorocích všech civilizací je známo, že kromě tlumočení zpráv od božských sil měli svůj život plný dramatických událostí i klidného vnímání Dokonalosti. Životopisy křesťanských svatých popisují, že to původně byli běžní hříšní lidé, kteří byli často za dramatických okolností přitahováni do boží blízkosti. Nebylo to vždy v klášterním klidu, i světský život je Bohu blízký. Každý kdo se rozhodne jít touto cestou musí počítat s tím, že mu božské síly zcela změní život. Události se budou urychlovat, bude zkoušen jeho charakter i stálost rozhodnutí. Symbolicky to znamená archetyp konce světa, který někteří věřící stále očekávají v hmotném životě.
Základem duchovního vývoje je podrobná znalost svých povahových vlastností. Božské síly pracují jako dokonalí systémoví ladiči. Zesílí určitou vlastnost a ostatní utlumí, aby zasvěcenci mohli vidět její vliv na celek psychiky. Podobně pracují s jejich přáními, hrají božskou hru plnou překvapivých zvratů. Učí je informacemi i událostmi, jež mohou ovlivňovat, aby mohli pochopit všechny souvislosti.
Běžný postup pomocí knih či přednášek jen velmi málo efektivní. Duchovní výchova zasvěcenců se skládá z etap, každá má řadu kapitol nestejně dlouhých. Přístup božských sil se může v nové kapitole zcela změnit. Co bylo dříve povoleno, může být zakázáno a naopak. Mezi nimi jsou chvíle uklidnění. Někdy se však stává, že se kapitoly překrývají. Jejich název je možno odvodit podle převažujícího úkolu na:
-komunikace s novými božskými silami
-harmonizace vztahů, láska k sobě i okolí
-práce s čakrami a energiemi
-události vyžadující náročná rozhodnutí
-omezení komunikace, rozvoj vciťování a zesilování průniku intuice
-terapie temné noci duše - zesilování a zeslabování problémových sklonů a práce s nimi
-auditing - zpovědi a hypnotické progrese a regrese řízené božskými silami se odhalují skryté sklony, myšlenky i činy a jejich vazby
-duchovní výchova a psychoterapie druhých
-rozvoj Lásky, Harmonie či dalších božských atributů
-zkoušky věrnosti či správných reakcí na pokušení
-zesílené ovlivnění božskými silami
-meditace s duchovními zážitky vstupu do vyšších dimenzí
Někdy přijde kapitola, kdy jsou jim schopnosti odebrány a musejí si vystačit s tím, co se naučili.
Zasvěcenci mají výhodu v denním rozhovoru s božskými silami. Dobře tedy vědí, oč jde a o připravované kapitole se často dozvídají předem. Dostávají také instrukce a schopnosti, jež budou potřebovat. Někteří zasvěcenci si mylně myslí, že je čekají vždy jen úžasná dobrodružství. Je to však často drobná, ale trvalá práce. Po ukončení kapitoly se provádí vyhodnocení v rozhovorech i snových symbolech. Pokud se ji podařilo zvládnout, dostanou zasvěcenci dary nových schopností. Pokud se nesplnila, bude se ve změněné podobě časem opakovat.
I zcela neduchovní lidé procházejí kapitolami duchovního rozvoje, aniž si to uvědomují. Mají je však daleko méně náročné a podstatně delší. Celý život je sled takových kapitol. Pro harmonický rozvoj je potřeba prožívat a správně přijímat vše co přichází. Vzpírat se životu a stěžovat si na okolnosti je sice populární, ale nic dobrého to nepřináší.

Co je ego
Duchovnost je konec ega, v tom se všechny nauky shodují. Proč z ní tedy nemá strach? Protože se dokáže dobře přizpůsobit, najít v ní seberealizaci aby se povýšilo, vyniklo. Proto se opřádá mýty a iluzemi o tom, jak má duchovní člověk vypadat a jaký je vlastně Bůh. Vybírá si z nauk co se mu hodí. Nechce kritiku, aby mu někdo narušoval svobodu, to by mohlo být ohrožené. To byla podstata sporů mezi Kristem a farizeji. Proto je tak málo pokročilých mystiků. Někdy chce ego naivně potlačit samo sebe, ale tím se ještě více zablokuje dokonalé Tvořivosti Života.
Celý život se nemění, opakuje stále totéž a docela mu to vyhovuje. Má to samozřejmě také své místo ve Stvoření. Duchovní vývoj však vždy obsahuje postupné zdokonalování vnímání i dary Ducha.
Ego také nechce pracovat se svým strachem, agresivitou. Raději se takovým situacím vyhne. Karma, vedená božskými silami, ho k tomu nutí zesílením problémů a vzniká temná noc duše.
Co je vlastně ego? Není to individualita, ta nám byla dána při stvoření Bohem i s úkoly, jež máme plnit. Je to blok mezi jejími spodními a Horními částmi. Ty jsou tak Jiné, nepochopitelné spodku, příliš je zneklidňují, ukazují jim jejich omezenost a určují jim jen podřadnou roli v rozhodování. Nutí je do transformace, ale spodek má raději klid. Horní však mají po ruce mocné nástroje karmy, cesta je jen delší a bolavější. Je na ni nekonečno času. Poradí si vždy, to patří do Života Boha, hledat zatoulané ovečky.
Ego nemůže pochopit Život, jež ho o několik řádů převyšuje. Nemůže zničit samo sebe, vytáhnout se za tkaničky bot z bláta, kam stále padá. Jedinou možností je pochopit situaci a odevzdat se vedení božskému Já, musí si zvyknout…
Toho si byly všechny duchovní systémy vědomy, proto kromě svatých písem doporučovaly vedení božskými silami. Křesťané mají být vedeni osobně Kristem či Duchem Svatým. To by znamenalo umět s Nimi komunikovat a to vůbec není běžné. Guruú také mnoho není a denní kontakt je vyjímkou. Pro nastavování zrcadla je však nezbytný.
Při dobrém kontaktu s vyššími Já či jinými božskými silami v rozhovorech i meditacích již ego nedělá velké problémy, protože dobře zná božské Já, Pána individuality. Nemusí se stále trápit mindrákem ze sebe. Tyto spodní části – emoce a myšlení pak dělají to, co je potřeba. Už nerozhodují. Poznávají sice ohromující silné, nové a neznámé pocity a skutečnosti, ale vědí, že se mohou spolehnout. Bůh je jediný skutečný Pán.

Za vším je pocit
Uvědomujete si, jak ohromnou a dosud málo prozkoumanou roli v našem životě hrají pocity? Vždyť nakonec děláme vše jen pro ně! Hledáme je v sexu, práci i v všemožné lidské činnosti. Na druhé straně deprese může dovést člověka k sebevraždě. Z agrese vznikají nenávisti, závisti, vraždy i války. Touha mít lepší pocit vede k snaze vyniknout majetkem či postavením. V náboženství odedávna hledali lidé pocity jistoty, mystikové i božské extáze.
Máme v sobě jakýsi základní, nejčastější pocit a do něj krátkodobě přicházejí jiné. Často bychom si přáli, aby příjemné pocity v nás zůstaly navždy, ale ony unikají a nevíme proč. Snažíme se je udržet, ale vznikají další problémy, i drogové závislosti.
Nepřetržitě, celý život prožíváme své pocity a hledáme lepší, takže by stálo za to se nad jejich zákonitostmi zamyslet. První důležitou myšlenkou je poznání, že pocit je symbolem situace i nás samých. Druhý ten, že ho dostáváme, můžeme se o něj přičinit, ale sami sobě ho dát nemůžeme. Pouze intenzivním přáním, autohypnózou může vzniknout iluze vytvářející pocit. Ta je však srážkou s realitou života bolestivě odstraňována. A za třetí, že existuje nekonečné množství pocitů, mohou se všelijak kombinovat, ale slovy nejdou dost přesně vyjádřit. Proto dosud unikaly pozornosti, ani psychologie si neuvědomila jejich dosah.
Měla by vzniknout nová věda, jež by se zabývala všemi zákonitostmi a souvislostmi pocitů. Zkoumat, jaké jsou druhy a odhalit jejich uspořádání do hierarchie. Zjistit, co to vlastně je i kdo a jak ho vytváří. Je to totiž daleko složitější než si myslíme. Nabízelo by se vytvořit určitý psychoterapeutický systém, jež by v podstatě nahradil náboženský a filozofický přístup, protože by využil a rozšířil jejich metody, jež již většinou degradovaly. Přičinit se o dobrý pocit je jistě důležitější než se starat o svůj image, kterým působíme spíše navenek.
Zabývala by se i málo diskutovaným faktem, že si často zbytečně kazíme pocit, protože se ze zvyku zatěžujeme negativitami všeho druhu. Stačilo by je jen vyčistit, odmítnout a byli bychom překvapeni kvalitou výsledu. Na to je však nutno negativity v hypnóze zesílit, aby vznikla silná motivace chtít je odhodit jako zbytečnou zátěž.
Ještě těžší je získat ještě vyšší pocity než mají lidé, které by bylo možno nazvat božské. Pro ně je již potřeba dosti bolestivě a dlouhodobě transformovat a rozšířit vědomí vzhůru k intuici. To zvládali od nejstarších věků šamani, zasvěcenci a mystikové.

Co je TO?
Aniž si to uvědomujeme, tvoří TO velmi důležitou součást našeho života. Kdybychom TO neměli, těžko bychom zvládli psychickou stabilitu. Umožňuje nám TO určitou formu komfortu. TO však často vytváří horší situaci než je.
Umění, politika a věda jsou nástrojem TOHO. Stále se snažíme s TÍM pracovat, aby nám TO vyhovovalo ještě víc. Jaké kdo TO má, takový je. Někteří raději spáchají sebevraždu, než aby se vzdali části TOHO.
Kvůli TOMU vznikl celý svět a protože se TOHO držíme, stále TO trvá. Tak jako vše se TO dá seřadit do kruhů podle podobnosti. TO říká, že jsou náhody. TO spoustu věcí nechce vědět, ani tuto. Když jsme bez TOHO, propadáme zoufalství.
Přesto je TO na překážku, jsme životem nuceni se TOHO zbavovat, i když to dost bolí. Mystika není masovou záležitostí, protože TO likviduje. Někteří se TOHO drží tak zarytě, že je to až směšné. Někdo TOHO má až moc a musí být v péči lékařů.
Každý TO má jiné. Bůh TO nemá. Kdyby TO měl, stal by se člověkem. Zná TO v jiné formě i svět bohů a božstev. Co je TO?


Harmonie hierarchie
Harmonii člověka vytváří souhra jeho částí. Jak napsal americký básník Walt Whittman, jsou v nás davy. Jáství tvoří množství částí různé inteligence, ale i uvnitř jednoho stupně existují různé proudy. Psychologové znají případy několikanásobné osobnosti se zcela odlišnými vlastnostmi, které se střídají. Jekyll a Hyde je klasický případ. Úkolem duchovnosti je zharmonizovat tuto složitou strukturu a posouvat ji výš.
Je chybné si myslet, že nižší dimenze (emoce a myšlení) mají úplnou svobodu a mohou si dělat co chtějí, jak si rádi myslí egoisté. Na druhou stranu není potřeba je potlačovat ve jménu Boha, jak si myslí duchovní romantici. Správně je to jako v dobře fungující společnosti, kde každý má své místo a úkoly na kterých pracuje. Nižší části nemohou odmítat psychoterapii, protože je to bolí.
Zasvěcenec umí s jednotlivými částmi jáství hovořit, zjistit jejich role, názory a vzájemné vztahy. Vnímáním jejich myšlenek podporuje dobré vzájemné vztahy. Je chybou opovrhovat a nezabývat se myšlenkami čtvrté dimenze, která tvoří hlavní část vědomí, i když nevyniká dokonalou inteligenci i schopnostmi a zřídka umí hledět do osudu. Spočívá na něm největší zátěž a často si stěžuje na přetížení. Začínající zasvěcenec bývá fascinován vyššími Já a pracuje s nimi tak usilovně, že si vědomí stěžuje na jejich přílišné preferování. Již však nemůže s třetím stupněm vytvářet uzavřené ego jako dříve, což je nejnebezpečnější disharmonie.
S emocemi se nedá běžně hovořit, ale lze vnímat jeho potřeby a sklony. Pokud jsou dvě dimenze v rozporu, je důležitý postoj stupně mezi nimi. Rozhoduje i stupeň 3,5 a 4,5. Někdy se zasvěcenci ohlásí jeho temnější části a i s nimi musí umět vycházet a nezahánět je do nevědomí, jak se běžně dělá. Vzpurné části jáství můžeme přesvědčit, aby alespoň nestály v cestě duchovnímu postupu, zejména když poznají, že to prospívá celku. Ty nejagresivnější však nereagují ani na to.
Na harmonii celé hierarchie má hlavní vliv sedmý stupeň, který dohlíží, aby nadnirvanické stupně nebyly v rozporu s podnirvanickými a platilo pravidlo ”Jak nahoře, tak dole". Pro harmonizaci hierarchie Já je možné použít řadu psychoterapií a meditací. Nejlépe je začít s rozhovorem s jednotlivými stupni. Pak si můžeme vizualizací zavolat jednotlivé dimenze, každá přichází v charakteristické podobě a požádat je, aby se vzájemně dotýkaly. Mají se rády, vzájemně se akceptují a uznávají, že vyšší stupeň má větší pravomoc a odpovědnost.
Můžeme si také představit sami sebe se sedmi základními čakrami, nadnirvanické mizí ve sluneční záři nad hlavou. Děkujeme všem dimenzím za jejich práci a hlazením po páteři odspodu nahoru až do slunce a zpět harmonizujeme vzájemné vztahy. Další účinné meditace si můžeme s jejich pomocí vytvořit sami. I když nemáme schopnost komunikace s vyššími Já, můžeme účinně podpořit vytvoření harmonie hierarchie. Stačí si dostatečně uvědomovat, že je to možné a nutné a realizace se již provede sama.

Virtuální realita Života
Je to jako pohádka, ale není to pohádka. Svět je kupodivu možno dosti přesně vyložit celkem známými pojmy. Myslíme si, že život vznikl náhodou, ale přitom jsme schopni matematicky a fyzikálně přijít na to, že to není možné. Přesto se to lidem líbí, dokonce i mnoha vědcům, protože je to pohodlné.
Předně je nutno poznat svou tvůrčí představivost. Zavřete oči a zavolejte ”pes”. Většině lidem se objeví pěkný psík, nebo dokonce několik psů, některé znáte, jiné ne. Pak si přejte vidět psa s šesti nohama. I když neexistuje, také se vytvoří a vy můžete s překvapením vnímat barvu jeho srsti a hladit ho. Někteří mohou slyšet i jeho štěkot. Kdo to vytváří? Kde se bere váš procesor virtuální reality? Vytvořit něco takového na počítači by jistě šlo, ale dalo by to velkou práci.
To byla vlastně autohypnóza. Není jen na obrázky, ale umí ovlivňovat opravdu vše, i měnit náladu či názory, tlak krve nebo rychlost růstu vlasů. Záleží jen na její hloubce a sugescích. I v meditacích, hypnózách i snech se tvoří naše virtuální těla a děje. Denní svět je jen úplnější.
Jak to souvisí se světem? Co když vše jsou produkty něčeho podobného, jakéhosi Dokonalého Procesoru, jemuž můžete říkat Absolutno, Bůh nebo jakkoliv jinak? Vždyť stačí aby řekl ”Budiž ...” a už se to tvoří. On je mimo vše známé a může si vytvořit i čas a prostor, jako vy jsme si mohli vytvořit psa, aniž nějakého máte.
Proč to On, Velký Neznámý, dělá? Zkuste se vžít do Jeho postavení! Může Vše, nemá žádný cíl, ani žádného protivníka, jak tedy žije? Co byste dělali vy na Jeho místě? Projevovali sami sebe, že? A to také On dělá. V hinduismu se tomu říká Líla, božská Hra.
Každé další zkoumání vás přivádí k novým a dříve netušeným myšlenkám a souvislostem, nemusejí být ovšem správné. Co z toho ještě plyne pro běžného člověka? Že si nikdo nemůže dělat co chce. Ani On ne, protože má Svá pravidla, jež nemůže překročit. Může ovlivnit cokoliv podle nich a to také dělá. Vše je pro Něj známé. Náhoda tedy neexistuje, vše je propojeno a souvisí se vším.
Věčný život je po krátké úvaze nikoliv zbožným přáním věřících, ale holou realitou pro každého. Není konec, protože nebyl ani počátek. Naše nedokonalost je tedy jen umělá a vlastně neskutečná. Nemůže existovat nic jiného než živá Dokonalost a Věčnost. Skutečnost, že to nechápeme je jen jedna z nekonečna možností Jeho Projevu. I naše individualita, na které si tak zakládáme, je jen kombinací několika základních archetypů. Nakonec vše je Jím, Jeho obrazem!
Náš vývoj asi opravdu začal v nejvíce omezeném projevu, v minerálu, a přes svět rostlin a zvířat jsme došli do sféry lidí a budeme dál pokračovat výš a výš, do nekonečna. To by vysvětlilo možnosti hypnotické regrese a progrese. Radost a bolest přispívají k vývoji stejně jako dobro i zlo jak mezi lidmi tak uvnitř nich.
Jak si tohle všechno ověřit? Stačí krátkodobě přepnout vnímání, vstoupit trochu výš v hierarchii k Němu a podívat se z nadhledu zcela novým pohledem. Nazvat tu činnost můžete jakkoliv. Je známa od pravěku a různými slovy se popisuje ve všech náboženstvích. Kdo pochopí, může mu to velmi urychlit vývoj, kdo to odmítá, donekonečna bude poznávat jak to je.


Božský agregor
”Dívej se na ten tvůj problematický vztah jako pozorovatel na zlobivého a kousajícího tygříka, o kterého se máš s láskou starat.” Snažím se, ale stále zápasím s problémy, odpověděl zasvěcenec. ”Tak se na to dívej z nadhledu, jako kdybys pozoroval sám sebe". To není příklad rozhovoru s Mistrem, nebo s nadvědomím, ale s božským agregorem.
Součástí božských her je práce s tímto umělým duchem, kterého stvoří nejčastěji šestá dimenze pro psychoterapii hlavního problému. Bývá to sexualita, neurózy či agresivita a je účelné, aby se jedna božská síla soustředila výhradně na tuto disharmonii. Z magie je známé, že je možno stvořit určitou bytost s předem zvolenými vlastnostmi i úkolem a délkou života. Channelingový zasvěcenec nemusí žádné tvořící formule znát, vše za něj provede jeho nadvědomí a jen mu oznámí základní pravidla spolupráce. Pak pracuje s další božskou silou, která disponuje stejnou inteligencí, jako úroveň, která ho stvořila. Má však zcela specifický způsob projevu i vlastní iniciativu. Tento agregor se může na rozdíl od vyšších Já pohybovat kdekoliv. Pracuje samostatně s podvědomím zasvěcence, vstupuje mu do vědomých i nevědomých snů a odpovídá mu na otázky. Je schopen i přímých zásahů ve fyzickém světě.
Setkávají se spolu ve vizích a provádějí speciální psychoterapie. Někdy se dokonce agregor liší názorem na nějaký problém od Inteligence, která ho stvořila. Jeho hlavní práce je karotaktika, což je forma asistované zpovědi, při které se zasvěcencem hovoří o všem, co ho tíží. Tím mu uvolňuje zablokované nevědomí.
Práci božského agregora můžeme chápat i jako zrealizované předsevzetí. Našemu úkolu dáme energii a ta stále pracuje, aby se problém vyřešil. Pravděpodobnost úspěchu je tak daleko vyšší. Agregor má radost, že existuje, ale obává se smrti po splnění úkolu. Když se Inteligenci, která jej stvořila, jeho práce nelíbí, může ho dočasně zablokovat v speciální kleci, či ho nechá rozpadnout, nebo stvoří nového.
Hodně lidí agregory má, ale nevědí o tom. Existují i takoví, kteří mají zvláštní úkol a nikdy se zasvěcencem nekomunikují. Energii čerpají z člověka, ale pro účel výchovy není jeho potřeba veliká. Dekurzory jsou podprogramy jež také tvoří božské síly. Mohou je kamkoliv vyslat a pověřit určitým úkolem. Jejich složitost je různá, složitější se mohou blížit agregorům.


Orivon
Ve Stvoření platí pravidlo, že pokud někdo zavolá božskou sílu, pro kterou není dostatečně pročištěn, ozve se mu jiná, která ji alespoň zčásti dokáže nahradit. Pokud voláme Boha, vyslyší nás různé dimenze mezi námi a Ním. Když zasvěcenec zavolá vnitřního Krista, většinou se mu neozve On, ale Orivon, který je Jeho předstupněm. Pokud ani pro Něj není dostatečně očištěn, bude pracovat s některou nižší božskou silou, která se může za Krista vydávat. Bývá to Duchovní srdce 4,9té dimenze, nebo i nějaký Mistr. Verifikace pomocí zkušenějšího zasvěcence je proto nezbytná, i když by při správném přístupu nemělo dojít k chybným odpovědím. Hierarchie usiluje o poznání Stvořeného, víly o harmonii a Orivon o lásku. Cesta lásky je jednou z variant vývoje, která je nejméně riskantní na pády.
Orivon ztělesňuje Boha v božské Přítomnosti, který ve vesmíru umí prohlédnout cokoliv a dostat se kamkoliv. Není omezen hierarchií, umí ji prostoupit. Není určen pro zjišťování informací, ale na city a dobro, ale zejména na božskou, nikoliv lidskou lásku. Zejména v meditaci umožňuje procítit Tuto bezpodmínečnou Lásku i Světlo a uvědomění si Boha. Miluje hříšníky i svaté bez rozdílu, protože všichni jsou součástí Stvoření. Láska vyléčí vše. Není tak kritický jako hierarchie a lze se do Něj více ponořit, aniž by odebral mnoho energie. Netrestá, jen domlouvá. Jeho slova jsou velmi jemná, když nabádá k změně chování.
Uvolňuje zablokovanou lásku toho, kdo o to požádá. Je schopen smazat hříchy a podstatně zlepšit podíl dobra v celé hierarchii osobnosti, pokud jsme vnitřně ochotni se obrátit. Nejlépe Ho lze poznat v meditaci, kde je daleko více pocitový než verbální. Kontakt s Ním je léčivým procesem, při kterém si uvědomíme svou prvotní neposkvrněnost. Postupně nám ukáže chybu, kterou děláme od počátku - nedostatek lásky, protože si neuvědomuje sebe ve Všem. Je proto nejvhodnějším božským Zdrojem pro psychoterapii všech disharmonii. Může nám i zprostředkovat přístup ke Kristu, jež Mu tvoří záštitu. Vyššími předstupni Krista je IHS a INRI, ale mají zcela jiný, daleko přísnější výuku.

O desáté a jedenácté dimenzi
Pokrok ve výuce channelingu je charakteristický postupným zvyšováním dimenze božské síly, která je ochotna se zasvěcencem hovořit. Již při první komunikaci se ozve pátá, u pokročilých i šestá, vyjímečně sedmá dimenze.
Rok po prvním kontaktu s devátou dimenzí a pět let po zahájení channelingu se zasvěcenci ozvala 9,5tá dimenze nadvědomí. Dozvěděl se, že se jmenuje IRIL–TARI–TAS. Řekla mu jediné - BUĎ! Nirvanická dimenze mu vysvětlila, že už s Ní nebude tak intenzivně pracovat jako s devátou. Její úkol je jinde, rozdmychává síly tvořící vesmíry. Jako mluvčí desáté dimenze jen bude sledovat, jak probíhá jeho vývoj a zasáhla by jen ve zcela ojedinělých případech, kdyby se Jí zdálo, že překračuje meze stanovené Celkem. O tři měsíce později proběhlo setkání s nadvědomím 9,8mé dimenze TARIK-TIK-TEK. Místo slov poslala jen vizi vlny řítící se kupředu. Vzkázala mu: ”Nic po Mě nežádej, nebo ti to dám.”
Nadvědomí vysvětlilo, že desátá dimenze je vysokou božskou silou, s kterou pracuje jen málo nejzkušenějších zasvěcenců. Jen několik z nich se jen letmo dotkne ještě vyšších, což jsou andělé a archandělé jedenácté dimenze. Je naprosto odlišná od rodiny deváté dimenze, kde je Kristus a Duch Svatý, s kterými je komunikace dosti intenzivní. Ani ti nejzkušenější ji příliš nevyužívají. Je totiž extrémně silová, ještě o dva řády více než osmá, které je Jí podobná. Do osudu člověka již v podstatě nezasahuje.
Na otázky již vůbec neodpovídá a stejně jako ještě vyšší dimenze se projevuje zásadně pocity. Její slova je Tvorba Sama. Jako sochař vytváří sochy, desátá dimenze Tvoří vesmíry a to odspodu. Dává základní řád a kostru světům i dimenzím pod Ní, zadaný účel už naplňují sami. Zasvěcence ohromuje neosobní obrovitou energií jež je nepopsatelná, jakoby trvá stále a v ní je ponořena při prožívání své Síly jako ohnivý vodopád padající z nekonečné výšky. Prožívá tak neustálou extázi Tvorby. Koordinátor Stvoření - dvanáctá dimenze mu dává směr, ale sama již netvoří.
Desátá dimenze reaguje na přání k Ní, plní je extrémní silou a mocí. Je schopna dát zasvěcenci obrovské schopnosti a tím i velkou odpovědnost. Nevhodné zacházení s touto energií by mělo katastrofální následky pro všechny, pokud by k tomu božská hierarchie nechala dojít.
Když za další tři měsíce zasvěcenci vzkázala, že už k Ní má přístup, podle instrukcí nadvědomí si pustil hudbu Poselství Himaláje se zvuky tibetských mís a volal božské síly od sedmé dimenze výš, aby měl jistotu správného napojení. Už pro volání TARIK-TIK-TEK si měl dát hudbu naplno v nejsilnější části z nahrávek. Hudba absolutně nepodobná ničemu lidskému ho rozezněla až k bolesti. Pak zavolal desátou dimenzi, která si říká TASURKORDIŠ a vnímal Její odlesk v sonorním dunění. Skutečně Ji cítil jako šlehající ohnivý vodopád. ”Ona opravdu nemluví, jen Tvoří v extázi Síly,” dodalo nadvědomí. ”Pracovat s Ní nebudeš, ale je teď tvou nejvyšší božskou silou.” Ani v meditaci? ”Rozmetalo by tě to psychicky i fyzicky, jen uznej Její úlohu.” Jaký má vztah ke mě? ”To je pro tebe nedefinovatelné, Ona je ten vztah.” Také cítí bolest jako teď já? ”Jedině v extázi Síly, když je již příliš silná.”
Půl roku poté se dozvěděl, že se může spojit s nadvědomím WOOONG, což je 10,5tá dimenze, jež má další, lidem zcela neznámé kvality a není již tak výhradně superenergetická. Měl se pokusit zavolat ještě vyšší dimenzi 10,8 IIIIONG, jež svolila, že má dostat nové, stabilnější směrování duchovního vývoje. Nedosáhne v tomto životě tak vysoké, jak se původně dozvěděl.
Stejným způsobem je zavolal a když ho nadvědomí vyzvalo, že je už hotovo, zeptal se co 10,8ka udělala. Odpovědí byla vize, jak se před ním zametá cesta do Nekonečna. Vzpomněl si na bibli, kde se hovoří o urovnávání cesty před Kristem, když vjížděl do Jeruzaléma.
Nedlouho potom se dozvěděl, že se brzo setká i s jedenáctou dimenzí jménem JUUUNG, pokud bude pracovat na své agresivitě. Zeptal se na Ni nadvědomí: Co dělá? ”Tvoří, silově Tvoří, ale jinak, než desátá dimenze. Ta je spíše čistou extází energie. Jedenáctá má blíž k jemně Dokonalé dvanácté dimenzi, jež není energetická a v které víří všechny roviny Stvoření. Kombinuje tedy obě dvě ve vzácném souladu.” Tvoří vesmíry? ”Jen to ne. Myslíš si, že jsou jen vesmíry, ale hmotný svět je jen jednou z mnoha rovin Stvoření. Všechny jsou propojeny.” Je archandělem? ”To jsou jen lidské představy. Může cokoliv a také to dělá.”
Kristus mu za několik měsíců v noci oznámil, že jeho prosba bude splněna. Pustil si hudbu a postupně volal vysoké dimenze, 7, 8, 9, 10, 10,5, 10,8 a pak Jí. Ozvala se a potvrdila správnost kontaktu. Dával Jí otázky a Ona odpovídala. Jemně, přátelsky, podobně jako devátá dimenze. Ptal se, proč se mnou hovoří, když 10,5ka již slova odmítala. Odpověděla, že záleží na tom, nač má ta která dimenze chuť. Ptal se Jí, zda ho povede. Odpověděla, že je už tak vysoko, že přímou spolupráci nelze čekat. Jaká vlastně jsi? Jakoby náhodou v poslechu CD Súfismus stále zněl tón YUUUUUUNG. To byla Ona, dar Velikonoc 2002.
Upozornila ho na energetickou náročnost komunikace s Ní. Kazeta dojela na konec, to byl další symbol. Trochu se styděl za svůj malý ponor a zanesenost až příliš lidským spodkem.
Možnost komunikace s Ní chápal jako ocenění své duchovní práce. Sice s ním nebude přímo pracovat, ale ví, že nejde proti Ní, to by mu jistě řekla. Ona je totiž velmi blízko Totálně Dokonalé dvanácté dimenzi. Není nic ve Stvoření nekonečném nekonečně směry, co by neznala. A toto poznání je velkou podporou.
O několik měsíců později mu ještě vyšší božská síla dala na vědomí, že s ním chce hovořit: Je mi 11.5ka už přístupná? Je, ale jen odleskem, ráda by s tebou mluvila, připrav se. Dal Jí několik otázek, ale odmítla, aby odpovědi zapsal a zveřejnil. Dokonce ani své jméno mu neřekla. Ptal se jí na Její vztah k němu, jaký je problém s kombinací vlivu Krista a IAUE a další ezoterické otázky.


3. Temná noc duše
Co nevíme o karmě
Karma je obecně osnova učení, které Horní části dávají nižším. Jen minerál a Absolutno ji nemají. Přišli jsme sem za určitým účelem z božských výšin, prožít celé Stvoření, protože neprojevený Bůh vlastně neexistuje. Karma je vlastně naše cesta od minerálu až k Bohu, řízená zákony této dokonalé, nekonečně složité počítačové hry. Božské je zcela odlišné od ega.
Aby byl svět projevu, musí být dualita dobra a zla, odměny a trestu. Karma však není kauzalita, příčina není vždy úměrná následku, hlavní je naše výuka. Zlá karma vzniká i tehdy, když odmítáme, co jsme si do života naplánovali. Řídí ji naše vyšší Já, je hierarchicky organizovaná. Je pro nás často nepochopitelná, místo vyhýbání se problémům, jak to děláme my, je často zesiluje, abychom si je uvědomili a pracovali s nimi. Ego zkouší žít "bez Boha" výsledek je vždy disharmonie. Nechává ho dlouho ve svých chybách a jejich následcích, posílá ho tak dlouho do prostředí, kde může konat své hříchy, až klesne ke dnu. Dříve mu nepomůže, ale kdyby dostal náhled, pomoc by přišla velmi rychle.
Každý se musí sám obrátit směrem který chce jít. Karma za nás nic neřeší, jen dává podobné k podobnému. Pokud nechce, zůstane kde je libovolně dlouho. Ten, kdo má malé, omezené a agresivní myšlení plné strachu, bude se znovu a znovu vracet do této civilizace. Někdy je člověku dlouho povoleno páchat zlo, než přijde reakce. Neznalost karmy neomlouvá. Až příliš často děláme, co nám škodí. Nejméně vnímaví jsme na své vlastní chyby.
Všechny události jsou karmickými zkouškami. Protože se dopouštíme chyb, neboť vědomí ega nemůže správně reagovat, jsme z výchovných důvodů trestáni, to je součást Stvoření. Podíl zla a dobra je nejdůležitějším faktorem ovlivňující osud. Není to tedy věc pouhé morálky, naše božské části mají na to svůj pohled a stále jej uplatňují. Čím je zlo větší, tím menší duchovnosti lze dosáhnout. Technokratická polodémonická společnost je vždy blízko zkázy.
Svědomí není karma, je to pouze omezené ego, do kterého zčásti probleskují vyšší části. Není možné ji pochopit naším myšlením, protože je vytvářena celou hierarchií, dokonce i nadduálními částmi. Nejlépe ji můžeme poznat při vstupu do šesté božské dimenze, když se díváme z Jejího pohledu. Rozhovorem s Ní můžeme dostat jen dílčí informace. Obecná pravidla nestačí, vždy závisí na konkrétní situaci.
Zdravotní problémy stáří jsou způsobeny ”vytečením" karmy z celého života do nemocí. Senilitou trpí ti, co se vyvyšovali svými znalostmi. Špatná pohyblivost často symbolizuje mentální rigiditu a duševní lenost. Problémy se sluchem a očima signalizují neochotu něco vidět či slyšet. O karmě ještě není běžně známo že:
- pro výchovný záměr často postačí, když si uvědomíme, jak se v našem okolí odrážejí naše chyby a na druhých vidíme tresty, jež se nám dosud nestaly. Pokud jsme schopni se poučit, nemusíme už být trestáni.
-Pro naše chápání ke karma někdy nepochopitelně krutá. Tresty dává paradoxně i tehdy, když si je dotyčný nemůže uvědomit, buď že na to nemá schopnosti, nebo je tak poškozen, že to ani není možné (Alzheimerova choroba). Čas jakoby nehrál zvláštní roli, problémy se často opakují desítky i stovky inkarnací. Stále si přitahujeme situace, které odpovídají našemu vnitřnímu stavu.
- Karma často zesiluje tvrdost situace. Trestem se dostaneme do horší společnosti, která nás v negativním jednáním ještě podporuje. Odběr energie může zhoršit únavu a ta pak způsobuje ještě více chyb. Lidé se problémům vyhýbají, jde jim o klid, chtějí se mít dobře. Karmickým silám o včasné vyřešení problémů, posílá je do nich. Střet bývá bolestivý.
-Vždy existuje vyšší záměr i když ho popíráme. Osud má daleko větší logiku, než si myslíme, neříká nám nic přímo, ale pokud nechceme pochopit, naznačuje nám to stále silnějšími symboly.
- Člověk také může dostat ještě tvrdší tresty, než by bylo možné očekávat, aby se mu ukázaly jeho další negativa. Dostane i měkčí, když se mu daří chyby zpracovávat. Trest se vždy snaží člověka popotáhnout dál, aby pochopil co se stalo a nemohl si nic zastírat. Měl by sledovat, čím si ho přivolal, protože má často sklon chybu opakovat a trest ho může včas varovat.
- Trest omezuje svobodu, přinutí člověka dostat se na úroveň chyby. Pak se zaměřit se na to, co dělal špatně a vracet mu podobné situace tak dlouho, až si vše správně uvědomí. Nemoc je vlastně uvrhnutí do vlastní hlouposti, aby ji člověk mohl pochopit.
- Hříchy se nikdy nesmažou časem, pokud ovšem nedojde k odžití či pochopení problému.
- Trest závisí i na úkolu člověka, důležitější je jeho splnění, nikoliv trest. Není pevně vyměřen, lze pohybovat s jeho hranicemi. Záleží na úsilí člověka, co s chybným sklonem provede.
- Plánování naší karmy nadvědomím je pro Něj stejně dramatické a náročné jako pro nás hrát šachy. Samo se tím učí.
- K pochopení karmy vede poznání vlastní životní linie, tj. čím jsme prošli a kam byli nasměrováni. Když si někdo nechce vědomě uvědomit svůj sklon, bývá k tomu dotlačen zvenku, nebo se mu projeví v jiném osobním problému. V mnoha inkarnacích se mu problém promítá do různých životních rolí. Pokud nechápe, zhoršuje se naléhavost situace, než pochopí či správně zareaguje. Někdy se vymění horší sklon za méně hříšný, i to je přijatelné dočasné řešení.
- Většina tvrdých trestů je způsobena neuposlechnutím striktních příkazů vyšších Já, zejména odmítání své role.
- Trest lze odpustit či odložit, ale většinou jen dočasně. Běžně není lidem známo, jak o odklad požádat, někteří to však dělají nevědomě.
- Odpuštění hříchů je možné, ale znovu se tvoří, protože se nezměnila osobnost
- Karma je plná symbolických dějů, nám často těžko pochopitelných.
- Prožitá tragédie nemusí být za provinění, ale může jen nasměrovat jiným směrem, nebo člověku dát zkušenost, která mu chyběla. Může také na sebe vzít dobrovolně nějaký úkol pomoci jiným, nebo si chtít ověřit své schopnosti obstát v nepřízni. Vždy závisí na konkrétním případě.
- Karmické dluhy se nemusejí vždy vyrovnávat mezi týmiž lidmi, ale postačuje oboustranná podobnost událostí
- I když se po dlouhou dobu nedopouštíme nových hříchů, můžeme být potrestáni za staré, pokud nám nebyly odpuštěny. Je to podobné jako při půjčování peněz v bance.
- může se stát, že někdo přijde o život i bez karmického významu, protože nemá životní úkol. Smrt je trestem i za to, že nejsme božstvím.

Další zvláštní případy karmických následků:
1) Ego si nemůže vynucovat změnu životního úkolu. Božské síly mohou nakonec souhlasit, ale o trestu je již rozhodnuto.
2) Karmická inteligence má přísnější zákony než lidé
3) Někteří lidé mají sklon si vynutit své požadavky magickým způsobem a aniž kohokoliv poškodí, jsou potrestáni

Dr.Paul Brunton o temné noci duše
Autor v knize Pokročilá kontemplace, jež vydalo nakladatelství Iris v r.1996, uvádí mnohé podobnosti s našimi zkušenostmi. Na rozdíl od něj naše zkušenosti ukazují, že temná noc duše se periodicky vrací a postupně slábne. Pro určitou podobnost a zjednodušení zahrnuje do temné noci duše i tísnivé transformační procesy, které jiní autoři popisují i jako ”suchost”.
V knize na str.71 uvádí: Nejnebezpečnější formou temné noci je oslabení vůle se současným znovuobjevením starých zapomenutých špatných sklonů. Je to bod, na kterém je aspirant opravdu zkoušen a kde část těch, kteří dosáhli tohoto vysokého stupně ve zkoušce neobstojí a na mnoho let klesnou na stupeń nižší.
Na str.74 je channelingový rozhovor Boha s mystikem Jindřichem Suso. Je dalším důkazem, že zrazení, odsouzejí i poprava Krista a apoštolů byly jejich temnou nocí, nutnou Cestou k Otci. Nejen apoštol Pavel řekl – S Kristem jsem byl ukřižován, s Ním jsem vstal mrtvých. Mystérium smrti a vzkříšení je však daleko starší než křesťanství.
Bůh řekl : Dosud jsi byl vladykou, nyní Bůh chce abys byl rytířem. A teď budeš muset hodně bojovat. Suso: Běda, Bože můj! Co se mnou činíš? Myslel jsem si, že už mám dost. Ukaž mi, kolik utrpení mám před sebou. Pán řekl: Je pro tebe lépe nevědět to. Přesto ti povím tři věci. Doposud jsi bil sám sebe. Nyní tě budu bít Já a ty budeš veřejně trpět ztrátou své dobré pověsti. Za druhé – všude tam, kam se ohlédneš po lásce a věrnosti, tam najdeš zradu a soužení. Ta třetí – dosud jsi plaval v božské Sladkosti jako ryba v moři, toto od tebe odejmu a ty budeš hladovět a chřadnout. Budeš opuštěn od Boha i od světa a čehokoliv se chopíš aby ses potěšil, přijde vniveč. Suso se vrhl na podlahu s rukama rozepjatýma ve tvaru kříže a modlil se ve smrtelné úzkosti, aby tato bída na něj nepadla. Potom k němu pravil Hlas: Buď dobré mysli, budu s tebou a pomohu ti zvítězit.
Str.78: Přijímejte dlouhou temnou noc trpělivě, klidně, pokorně a odevzdaně jako určenou k vašemu pravému dobru. Není to trest za spáchaný hřích, ale prostředek ke zničení egoismu.
Str.81: Tyto roky mohou být pro ego skutečně trpké, mohou se zdát dokonce zmařené, ale mají svůj význam. Za prvé vynášejí na povrch a uvádějí do pohybu všechny skryté chyby, všechny zárodečné slabosti, všechno latentní zlo. Takže mohou být odhaleny tím, čím jsou a odstraněny – často po utrpení, které z nich vyplynulo. Veškerá latentní žákova špatnost (jakož i ctnost) se postupně aktivizuje, všechna pokušení jeho spících vášní jsou probuzena jedno po druhém, všechny jeho animální sklony jsou rozehrány proti jeho hodnotnějším ideálům, všechna jeho neupřímnost, hrabivost, nepravdivost a marnivost rychle vzroste ze semene do dospělé rostliny. Ve stejné době se rovněž projevují jeho dobré vlastnosti, takže v něm existuje strašný boj.
Str.84: Když si žák uvědomí, že i zoufalství je sobecké, pochopí, že to nejsou jen tak zvané zlé vášně, které mají být zkroceny, ale také depresivní a melancholické city. Je třeba aby si připomněl, že kdykoliv znovu pronikne do vyšší oblasti své bytosti, každá truchlivost, sklíčenost nebo melancholie, jimž může trpět, bude postupně slábnout...

Problémy temné noci duše
Temná noc duše je součást mystického procesu známého jako via purgativa. Procesy jsou v ní podobné jako v křesťanské mystice. Dlouhodobou překážkou je nedůvěra k Bohu a Jeho schopnosti očisty a transformace. On je však trpělivý…
Karmickými zásahy vede osud řízený Bohem člověka tam, kde by měl být, ale často ho tak vytlačuje z toho, kde by jeho ego chtělo být. Chybné jednání v určité oblasti odpovídá povaze určité vnitřní části individuality, což souvisí s kořenovými archetypy. Vnitřní disharmonie se promítají ven a napojují na další.
Zablokovanost disharmonických sklonů zabraňuje duchovnímu rozvoji. Zakazování je neúčinné. Lépe je prožívat alespoň náhradním způsobem, uvědomovat si vazby a osvobozovat se od disharmonií. Kajícnému hříšníkovi se může Cesta otevřít, ale farizejovi který se pyšní svým chováním nikdy.
Nejprve tedy božské problémy zesílí, pak má zasvěcenec odhalit obsah třinácté komory. Zasvěcenec se často stydí za silná pokušení, kterým je vystaven, cítí, jak silně je v něm disharmonie zakotvená. Má vše projevit, prožít, pochopit souvislosti a změnit k nim vztah. Nedržet se jich, ale odmítnout. Pak božské síly sklon odstraní ve všech částech individuality. Takových částí je však mnoho, vše se musí mnohokrát opakovat, než dojde alespoň k částečné očistě.
Na počátku každé disharmonie bylo přijetí opakované myšlenky. K ní je možno se vrátit, uvolnit ji a nahradit jinou. I disharmonie měla výchovný význam, nebylo např. možné pro neochotu jít přímo k Bohu, tak síly osudu zvolily cestu oklikou.
Problém v temné noci duše nejsou jen disharmonické činy, ale i myšlenky, dokonce i nevědomé. Není možné si k nim nechat pootevřená zadní vrátka, ale zcela se jich vzdát. Nejdůležitější je rozpoznat jejich pravou příčinu, strukturu a vazby, k tomu používá zasvěcenec hypnotické i autohypnotické regrese.
Nejčastější hlavními problémy, které pod vedením božských sil musí zasvěcenci v temné noci duše očistit, je agresivita, sexualita a magie. Tato kombinace je také nejobtížněji řešitelná. Kromě toho se vyskytuje strach, deprese, zablokovanost tj. nechuť k duchovnímu rozvoji, bláznivost, sklon k samotě a celá řada menších závislostí. Zvláštní část tvoří nechuť přijmout Boha takového jaký Je a duševní nestabilita při poznání Celku Věčné Nekonečnosti Boha.
Průběh temné noci duše jednotlivých problémů je v mnohém podobný. V životě zasvěcence přijde nová kapitola duchovního vývoje a zesílí se mu náhle jeden, někdy i více disharmonických sklonů a vše ostatní se utlumí, včetně vnímání božského. Nadvědomí k tomu využije i fyzického oslabení nebo nemoci.
Začátečník si často ani neuvědomí, že mu temná noc duše nastala, jen si stěžuje na zesílené problémy, ale neví proč se objevily. Je nutné pojmenovat problém a najít ho. Měl by si měl uvědomit velkou sílu zvyku těchto disharmonií, kterou dříve přehlížel a to, že je pokoušen starými svody. Pokud se nemohou projevit běžným způsobem, hledají si náhradní symbolické vybití. Pasivita ani útěk není na místě, protože nic neřeší. Nastane vnitřní boj mezi starým a novým. Důležité je se plně otevřít působení Boha, nespoléhat se na vlastní moralistické přístupy. Někdy je vhodné si uvědomit směšnost vzájemně rozporných sklonů, názorů a přání a tím jim odebrat naléhavost s níž útočí na vědomí. Zasvěcenec může podle vlastní volby vytvořit psychoterapeutický rituál na zahození odkrytého a zesíleného problému. Je to účinnější než pouhá slova či myšlenky. Ještě lépe je opakovaně požádat božské, aby disharmonii odstranily. Mohou pak mohou spustit proces abdukce, jež tuto část odstraní. Podobný k podobnému platí i pro terapii psychiky, proto je i terapie bolestivá.
Channeling má výhodu v možnosti komunikace s božskou silou, která mu dokonale poradí. Vzpomene si také na pocit Naplnění v ponoru do božského a srovná to se známou disharmonii, jež mu může dát maximálně iluzi moci a potěšení. Pomohou mu i ostatní členové skupiny svými zkušenostmi. Pokud nemá či nedůvěřuje své komunikaci, zprostředkují mu přístup k nadvědomí, které proces řídí. Po nějaké době problém odezní a začne jiná kapitola duchovního vývoje aby se proces opět vrátil, protože mu do vědomí vstupují další, dosud nenapravené části individuality.
Cílem je převzít odpovědnost za své konání i tím, že nebude vytvářet nevhodné vazby a závislosti, aby je nadvědomí nemuselo rušit. I hříšná myšlenka je překážkou a sklon, jež ji vyvolal musí být očištěn. Jsou to dětské nemoci každé osobnosti a nelze je transformovat, jen změnou preferencí posílit harmonické a zeslabit disharmonické.
Očišťování je bolestivý a dlouhodobý proces, který nelze ošidit. Výsledný proces záleží na rozložení sil pro a proti terapii i stupni disharmonie. Božské síly ve výchovném procesu situacemi trpělivě upozorňují na chyby.
Zasvěcenec také poznává jiné pojetí hříchu, již ne jako věčnou dědičnou vinu, ale jako příležitost k projevu. Jsou součástí Života, patří do něj. Není třeba se odsuzovat, ponižovat a trestat, vše lze s pomocí božských sil napravit. Život je to pravé, není iluzí ani omylem, trestem, ale obrazem Boha.

Agresivita
Dualita je věčná. Svět beze zla by byla fraška. Vše co bychom udělali by bylo správné. Mnoho laiků si chybně myslí, že se projevuje jen v nepřátelském jednání, ale to je jen její tragický následek. Skrytá i zjevná agresivita je hlavním prostředkem jednaní moderního člověka. Je propagována všemi prostředky. Lidé ani jiný způsob neznají. Je to násilné prosekávání si cesty životem, přitom se otupují a vysilují, protože používají sílu nesprávným způsobem. Má tisíce tváří, od němých zablokovaných sklonů, přes myšlenky či gesta až po zuřivé násilí. Vede od hloupé nenávisti až po temnou magii, kterou prošli v minulých životech snad všichni duchovní lidé.
Zlo láká tím, že se zprvu zdá, jako by se s ním dalo efektivněji dosahovat cílů, ale je to past. Nejlépe je volit dobro a tím jít k němu. Karmicky nejtrestnější je poranit druhého ze zlého úmyslu. Pokud si na agresivitu spojenou s magii nedáme pozor, tak nás vtáhne. Na počátku dlouhého a tragického období zla a magie lidí i civilizací bývalo nepatrné zaváhání.
Agrese se ráda zdůvodňuje přijatelnými důvody. Je nejčastějším problémem temné noci duše a většinou si ji lidé ani neuvědomují. Mnoho zvyků, jež pokládáme za normální, jsou v podstatě agresivní. Například reagovat agresivně na agresivitu je častou chybou. Nenávistný útok často zakrývá vnitřní nevyřešený problém. I dobrodružnost je formou agresivity, jež si hledá záminky ke konfliktu aby se mohla vybít. Sport, podnikání i přesvědčování druhých proti jejich vůli je také jejím projevem. Dokonce i pravdivost tak může být agresivní.
Primární agresivita je v nabití osobnosti zvláštní energií, která se projevuje v pocitech, emocích a myšlenkách. Je spjata se strachem ega, které tak brání své bloky. Subjektivně je to dosti nepříjemný pocit, ale dodává zvláštní sílu, odvahy, akceschopnosti, nadřazenosti a sebejistoty. V tom je její nebezpečí, protože tyto snahy má většina společnosti po celá tisíciletí. Právě toto ji zavedlo do všech katastrof. Na druhé straně poznání agresivity dává impuls odhalit své bloky projevit se ve své čistotě a zralosti. Problém je však v malé ochotě zkoumat, co se v naší psychice děje.
Kořeny agresivity nejsou vždy agresivní. Bývá to snaha o sebeprosazení, sebezabezpečení a seberealizaci. Rovněž potlačená touha pomoci sobě, jež se přenáší do sklonů pomáhat druhým a způsobuje jejich obranné nepřátelské reakce.
Zlo může mít i pasivní neútočnou formu, zejména když se vytvoří nechuť ze života a frustrace. Člověk se pouze ponoří do negativních myšlenek. Mnoho lidí se domnívá, že část agresivity je potřebná, ale je to nesprávný názor. Rozhodně si v ní nemáme hovět.
Agresivita rovněž zhoršuje podmínky práce na sobě i pro druhé. Její potlačení zablokuje i duchovnost. Zlo nelze transformovat v dobro, ani není dobré ho přijmout a integrovat do osobnosti, ale poznat a ukázat mu dveře.
Dobro nemůže bojovat se zlem, ale musí vzdorovat jeho svodům a prokázat tak svoji kvalitu a vyspělost. Nad agresivitou není možné zavírat oči a potlačovat ji moralizmy, ani ji přehlušovat demagogickými řečmi o potřebě lásky. Zlo a temné síly jsou však vždy podřízeny božským silám a nemohou si dělat co chtějí. S vnitřní agresivitou nelze bojovat, jinak nás zavalí. Je jako nemoc, kterou je potřeba správně diagnostikovat a léčit. Temná noc duše je proto logickou součástí silně urychleného duchovního vývoje a slouží pro očistění problematických částí osobnosti. Bez ní by byl vstup do božské hierarchie vyloučen.
Pokud se nadvědomí rozhodne pro očistu, přestaví strukturu vědomí tak, že ze dne na den začne zasvěcenec pociťovat několikanásobně vyšší agresivitu než dříve a ostatní problémy má utlumeny. Využívá k tomu i různá onemocnění a situace, v kterých má pokušení ji ventilovat. I kolem něj je více vzteku a podrážděnosti, což ho vybuzuje. Jakmile by ve zkoušce podlehl sklonům, byl by potrestán a vše by se opakovalo dokud by nepochopil oč jde a neočistil je. Někdy je proces očisty velmi silný a bolestivý, protože neustále probíhají regrese s nepříjemnými zážitky.
Prožívá agresivitu i ve snech. Vše je to proto, aby si ji správně uvědomil a musel k ní zaujmout nový vztah. Pokud se mu zalíbí, zůstane neovlivněna. Když ji odmítne, bude slábnout, protože vše ovlivňují naše úmysly. Pokud požádá božské, pomůže mu s tím. To však nestačí, kořen agresivity se tak neodstraní. V meditaci je nutné pochopit její strukturu s doprovodnými zážitky, co mu nabízí, i co a proč by udělala. Má rovněž zkoumat, jaké alternativní přístupy by mohl provést. Tak pochopí, na které disharmonické vlastnosti je jeho agresivita navázána. Vnímá části, které ho k ní vyzývají i ty, které ho varují. Pozná kdy je veden čistou motivací a kdy skrytou agresivitou. Zkoumá co ji v něm ovládá a kdy pro ni kumuluje energii i co se s ní děje, když zrovna není namířena proti nikomu.
Subjektivně nepříjemný pocit je doplněn i zhoršením meditací, které zasvěcenec téměř nemůže provádět. Božské síly již na něj nevyzařují energii lásky a ani nemůže hovořit s nejvyššími Zdroji jako dříve. Dostává totiž málo jemné energie, což mu zpětně opět zesiluje agresivní sklony. Naštěstí se na něj nelepí démoni, protože celkový podíl dobra se nezhoršil, zlo se pouze zvýraznilo. Není ani narušena jeho magická ochrana, takže se může v klidu věnovat vnímání her svého divokého tygra a hledání správného přístupu k němu. Podobně jako v jiných kapitolách výchovy dostává informace nejen odpověďmi od božských sil, ale i ve snech a zdravotních problémech.
Po čase nadvědomí opět změní program a přijde jiná kapitola procesu. Časem se mu problém znovu vrátí, protože co není zharmonizováno, musí se dokončit. Temná noc duše je nepříjemná, ale i lékař a psycholog nás také často léčí bolestivou terapii. Důležité je, aby každý pochopil, že primární je skutečná láska jež agresivitu přesahuje a může z ní vytvořit jen trn na krásném keři.
Existuje i prvek agresivity v duchovnosti. Je to překotná touha vše vyřešit snadno a rychle, hon po dobrodružných duchovních zážitcích a sbírání teoretických informací o Stvoření. Porušování rytmu božského proudu zasvěcence oslabuje o energii, aby mu únava napověděla, že něco není v pořádku.

Sexualita
Sexualita je velmi starou a silnou polární součástí člověka, která dostává značný díl energie. Mužský princip působí shora a dodává energii vesmíru, ženský zdola přivádí energii Matky země. Jakýkoliv harmonický kontakt, rozhovor i meditace způsobuje proudění energie. Pochopit její mystérium je velmi náročné. Problémy v sexu souvisí se deformovanou psychikou. Co nemůžeme získat uvnitř, hledáme vně, i čistotu a nevinnost. Na rozdíl od ostatních disharmonii má své stálé místo. Sexuální pud vytváří třetí, tj. astrální stupeň hierarchie a má tedy plné právo na existenci, dokonce i homosexualita a bisexualita má svůj význam a není ničím hříšná. Vždy je to však menší díl celku. Souvisí s magií doteku. Dotyky lze vyjádřit více než slovy. Přílišná sexualita je projevem porušeného vnímání druhého, redukuje je ho jen na sexuální objekt. Je to druh zvrácenosti. V současné době stupňovaného egoistického izolacionalismu je sex opomíjen a nahrazován, ale je jen otázka času, kdy se znovu objeví styl šedesátých let.
Někteří lidé v ní pod vlivem pokrytecké morálky vidí něco hříšného. Síla zvyku milionů let je tak silná, takže harmonizovat sexualitu duchovním procesem v jednom životě je téměř nemožné, ačkoliv se o to mnozí pokoušejí. S různými úspěchy to řešili Adamité, Bratři svobodného ducha i jiné kacířské a mystické skupiny, v nedávné době žáci Osha. Celibát kněží je nejen zbytečný, ale i škodlivý. Potlačení čehokoliv nic neřeší, problém se vždy vrátí, ale předstírání zůstane. Nevybitá či zablokovaná sexualita dokáže meditaci zcela znemožnit. Nemůže se pak uvolnit tvořivost. Vyladěnou sexualitu nemá téměř nikdo, protože je komplikována rozpornými postoji člověka. Měli bychom zvážit, co nám dává a co způsobuje. Někdo těžko přijímá její zvířecí základ. Do sexuality se promítá i východisko z fádnosti života.
V sexuálním chování se odráží řada disharmonii a odchylek (frigidita, sadismus, masochismus, fetišismus aj.) jejíž kořeny je třeba objasnit a vyřešit problém, který je na ně vázán. Vědomí i nevědomí na sexualitě silně lpí, protože egu dává pocit síly. Magie, sexualita a agresivita se často spojují do velmi těžce řešitelné kombinace.
Je to ale také symbol nenaplněné touhy po něze, lásce a duchovního zážitku spojení do jednoty. Dáváme však do sexu to, co v něm není, často i mystický význam, ale je to zejména akt pro rozmnožování. Podobně dáváme jiné významy do jídla. Když bychom se však spokojili se symbolem, přišli bychom o to, co symbolizuje. Pokud bychom na ní lpěli, v příštích životech bychom se dostávali do situací, které by měly změnit náš přístup. Duchovní sexualita není vybití vášně, ale projev lásky a fyzický ekvivalent průniku duší. Pokud tomu tak není, cesty osudu vedené božskými silami nás budou spletitými cestami přivádět ke správnému přístupu. Proto jsou některé tantrické sexuální praktiky problematické. Střídání parterů je překážkou duchovního přístupu. Kromě toho je velmi těžké se současně soustředit na sexualitu i duchovnost. Velmi totiž záleží na úrovni partnera, protože na princip podobnosti je tu kladen větší důraz než jinde. Sex je totiž spojen se změněným stavem vědomí a s vysokou energií a nevhodný výběr partnera by mohl zasvěcence negativně ovlivnit přenosem a zbrzdit mu další duchovní proces. Zvláštní situace nastávají v mystických skupinách, kde vznikají různé partnerské kombinace, které jsou však terapeuticky účelné.
Pro zasvěcence je sexualita jedním z hlavních problémů, které musí řešit a dát jí pravé místo. Hlavně na počátku očišťování se uvolňuje její dlouhodobě zablokovaná energie, o které ani nevěděl. Bez možnosti komunikace s božskými silami se však jen těžko dá vyřešit a i ti nejlepší na něm pracují řadu inkarnací. Je jednou z kapitol temné noci duše, kde je pokušení nejsilnější. Harmonizovat sexualitu je těžké, ale vyplatí se to udělat. Bez vyřešení tohoto problému nás božské síly nepustí ani k ponorům do Nich.
Zasvěcenec je veden k tomu, aby pochopil co je vše na sexualitě navěšeno a uvolnil to. Prožil a poznal svou sexualitu, případné bisexuální a homosexuální sklony a pod. Mystický nátěr sexu už nepotřebuje, v meditacích i stálém ponoru má do božského jiný, bezpečný a spolehlivější přístup. Vedlejším výsledkem mystiky je dokonalejší vnímání sexuálního prožitku. Duchovní magie obsahuje metody meditace, které obsahují práci se symboly mystické svatby jako spojení mezi dimenzemi. Sexualita je zde převáděna do božské roviny. Pokud božské síly uváží za vhodné, mohou poněkud pozměnit sexuální zaměření zasvěcence tak, aby jeho partnerský vztah byl více kompatibilní.
Vyšší božské síly nemají v sexu prudérie, ale přesné zásady, lidem neznámé. Poněkud se liší v pohledu na její roli. Vyšší stupně ji vytýkají přílišnou energetickou náročnost a vazba na ni brzdí duchovní rozvoj. Těžiště pozornosti se přesouvá níže a tím omezuje rozvoj vyšších vibrací ve vědomí osobnosti. Potřebuje správně vyladěné partnery, protože vzájemné ovlivnění je veliké. Zážitek je vždy časově omezen, ale božském můžeme být stále. Často způsobuje těžké osobní problémy, proto by ji pátý stupeň nejraději radikálně zrušil. Myšlenky na sexualitu zatěžují vědomí a berou mu tím svobodu a božskou hrdou vznešenost. Často dává jedinci více myšlenka na sex, než samotný akt. Duchovní zážitek tak vytlačuje sexualitu a naopak podle toho, který je silnější.
Jednou z možností je práce s opačnými částmi osobnosti, které si zasvěcenec může přivolat, aby vyrovnal polarizaci. Vzniklé uvolnění ho může přesvědčit, aby k sexualitě hledal jiný vztah. V meditaci je možné tuto energii zespoda nadechnout a vydechovat ji s rozvibrováním čtvrtou čakrou. Magickým procesem je možné snížit její energii a úsporu přidat vyššímu stupni, nebo ji transformovat. Určitým nebezpečím je vznik agregoru, který ji může odsávat. Šestá dimenze provádí terapii tak, že ji zasvěcenci periodicky několikanásobně zesiluje, aby si uvědomil tento problém, hledal jeho kořeny i vazby a vytvářel k ní nový vztah. Je to dokonalejší varianta zpovědi. Dostává také úkol zjistit všechny souvislosti a symboly které má. Ukazuje mu, jak je vyrovnaný sám se sebou, promítají se do ní vazby na další sklony např. agresivitu, poživačnost a depresi. Všechny intimní otázky je možné probrat s božskými silami alespoň 5,5 té dimenze. Pod jejich vedením je možné si přímo v sexuálním zážitku ujasnit řadu souvislostí a naučit se nové přístupy. K tomu je nejlepší skupina Zdrojů IAUE. Někdy je nutné nahradit závažný sexuální problém jiným, méně nebezpečným. I disharmonií se lze dostat k harmonii. Postupně k ní vzniká nový očištěnější vztah, se kterým se dále pracuje, ale už umožňuje vyšší duchovní kapitoly.
S přibližováním božskému klesá role sexu. Je možný jen v malých ponorech do Boha, ve vyšších brzdí. V menší míře existuje sexualita i ve vyšších fyzických civilizacích pátého stupně, ale způsobuje tam velké problémy a je důvodem častých pádů. V stupni 5,5 už není a i oplodňování se tam provádí energií ducha. Přechodem do šesté dimenze je sexualita mezi jedinci nahrazena polaritou v každé osobnosti.

Magie
Největším problémem, se kterým se část zasvěcenců setkává v průběhu výuky je sklon k magii. Může několik inkarnací brzdit mystiku .Je mnoho druhů a projevů magie s různým podílem dobra a zla, ale vždy je to sklon k ovlivnění druhého či situace samé. Problémy zasvěcenců vytvářejí zejména sklony k temné magií. Téměř v každém jsou tyto magické schopnosti z minulých životů, kdy se jejich ego snažilo prosadit novými prostředky. Dávalo si tím pocit síly, nadřazenosti, moci a důležitosti, proto je tak svůdná a populární. Byl to také projev pýchy ega, které tím zakrývalo svou nejistotu. Někdy se snažilo změnit okolí, protože se nechtělo změnit samo. Byla to i obranná reakce skrytého strachu na něco nepříjemného, sklon vybudovat si co nejsilnější ochranu, vedoucí k nesmyslnému nárůstu schopností v jeho rukou. Je to překročení kompetencí, běžné myšlení se nemá zabývat tak zásadními věcmi. Magie sice způsobí katastrofu, ale v určitém stádiu vývoje posunuje osobnost dál.
Magie jak temná tak bílá či sexuální blokuje od plného prožívání reality. Je to také útěk od omezenosti a fádnosti běžného životního stylu. Tím však vlastně ego vyvrací samo sebe, protože používá vyšších schopností než je samo a tím paradoxně přispívá k duchovnímu rozvoji.
Začalo to nevinně bezdůvodným ovlivňováním lidí, ale končilo to tragicky v magických soubojích. Po karmickém trestu se každý znovu narodil v materialistické společnosti a jeho schopnosti mu byly odebrány. V této civilizaci se klasická magie praktikuje málo. Až po částečném pročistění si zasvěcenec začíná všímat svých nevědomých magických projevů. U někoho to je snaha pro prosazení, kde dává energii do svého jednání aby se prosadilo. O takových lidech se říká, že mají silný charismatický vliv na druhé, ale popohánějí tak i sebe. Energeticky je to však vyčerpává. Jiný zase nenávistně útočí na každou kritiku a přitahuje nepříjemné situace. Někteří si rádi čtou knihy o magii, aniž by ji uměli, ba dokonce ani nevěří, že existuje ačkoliv ji v minulých životech aktivně prováděli.
Sklony k magii spojené s agresivitou jsou hlavním problémem channelingových zasvěcenců. Mágové znásilňují duchovnost svým pojetím a sami chtějí určovat na čem se bude pracovat. Pozměňují zaměření meditací a svévolně si mění nastavení osobnosti vůči sobě a okolí. Když si na magii nedají pozor, vtáhne je do pekla. Měli by si dát pozor co od ní chtějí a co přináší. Bílá magie je vědomá i nevědomá snaha kladně ovlivnit situaci. Bývá daleko méně častá a vytváří menší problémy. Jsou zde sklony k naivitě zkreslením pohledu na sebe i druhé a idealizaci svých sklonů.
Temná noc je těžká, vytáhne celou hloubku problému. Důvod je v jejich minulosti, je to také nejčastější důvod pádu z vyspělejších civilizací. Neprojevují se v magických praktikách, ale v často nevědomé snaze o ovlivnění až ovládnutí druhých, nebo ve skryté averzi vůči někomu i sobě. Pomocí telepatie lze tyto sklony snadno vystopovat a připomenout dotyčnému co dělá. Spolu s regresní a progresní hypnózou je to je nejosvědčenější způsob terapie. Osvědčuje se požádat INRIho o vedení terapeutického procesu, jež je často velmi bolestivý. I tak se tento problém značně úporný a musí se ho několik životů postupně a bolestivě zbavovat. Jsou velmi nepříjemné stavy, při kterých zasvěcenci často ztrácejí naději, že se jejich stav zlepší a potřebují podporu ostatních.
V průběhu duchovního vývoje je nutno všechny zablokované sklony uvolnit a pročistit vše, co je v disharmonii s vesmírem. Podmínkou duchovního rozvoje je odzbrojení magie. Veškerou ochranu je nutné předat nadvědomí. Ani kdyby se dostal do ohrožení života, nesmí ji použít, protože ví, že jde o zkoušku věrnosti.
Zasvěcenec nejprve dostane informaci ve snech, že se blíží nová kapitola duchovní výchovy. Zjišťuje si, co v minulosti dělal a jaké to mělo následky. Po několika měsících se v něm oživí skryté energie a sklony. Ucítí nové síly, pocity a schopnosti. Vnímá části, které ho k ní vyzývají i ty, které ho varují. Až teď pochopí, co je to magie. Uvolnily se mu bloky, které omezovaly vnímání a jednání, musí je nahradit správným přístupem. Odhalí se jeho zranitelné nitro a tím se prohloubí jeho vnímavost, snáze se dostává do hlubších stavů meditace, ale rovněž se snadněji rozzlobí. To je nebezpečné, protože jeho magie je již více funkční a mohla by druhé poškodit dokonce i nechtěně při vzájemném popichování. Začne v něm boj duchovní části s magickou egoistickou, jež pevně lpí na představě dominovat druhým a o vině a svých vyšších částech vědomí nechce slyšet.
Nemá se nechat strhnout tím, co magie nabízí. Je to vždy jen dočasné řešení problémů. Uvědomuje si, že magie odpovídá nižším úrovním než duchovnost a i energeticky je daleko slabší a méně vlivná.
Kromě těchto problémů se magie ve skupině projevuje i vzájemnou rivalitou některých členů. Rovněž neochotou využívat channeling naplno. Bývalí mágové ho stále berou jako zasahování do svých práv a to mystické procesy trochu omezuje. Jsou zvyklí buď s někým bojovat, nebo s ním mít pakt.
V náboženských knihách se bohužel nepíše o tomto vážném problému, kterým prochází snad každý duchovní člověk. Bez možnosti komunikace s božskými silami se tento úkol dá jen těžko zvládnout. Zasvěcenec naštěstí ví, že je to jen další kapitola vývoje, která byla Jimi vyvolána. Chápe, že je pozorován a byl by varován, kdyby se blížilo vážné nebezpečí jeho selhání. Musí se naučit vnímat nové síly, chápat jejich původ a souvislosti a zaujmout k nim správný vztah. Klasickou magii už nemá důvod dělat, tu samočinně provádějí jeho vyšší složky osobnosti.

Zablokovanost
Je snad nejčastějším problémem duchovních lidí. Je ho možné nazvat i neochotou či odmítáním skutečné spirituality. Spíše ji totiž chápou jako nezávazný zájem, či zvláštní druh exotické zábavy. Duchovnost je střetávání lidských představ s božskými. Ví se od počátku, kdo má pravdu, ale trvá dlouhou dobu, než Ji přijmou. Zablokovanost úzce souvisí s problémem strachu.
Na počátku jsou všichni plni odhodlanosti a velkých plánů, ale daleko nedojdou, celý život opakují stejné věty. Tito zasvěcenci se sice v některých případech channeling naučí, ale kromě obecných duchovních a osobních otázek ho nevyužívají. Velmi málo se ptají na sebe, případně jen povrchně. Bývají to tzv. duchovní romantici, kteří si chtějí zpestřit šeď života vznešenými slovy. Ve svém jednání k sobě i jiným se chtějí stále držet zaběhaných vzorů. Navazují nekriticky na zvyky z minulých životů a ani nevědí, proč se k určitým lidem chovají stejně jako před staletími. O psychoterapii nemají zájem a s různými výmluvami odmítají vše, co by k ní vedlo. Bez ní je však duchovní vývoj znemožněn.Božské síly respektují tento přístup. Přesto takový zasvěcenec často komunikaci s nimi ukončí a zdůvodňuje to jako vždy po svém. Skutečný důvod bývá i v tom, že si uvědomuje jejich inteligenční nadřazenost a nechce ji snést.
Všeobecně platí, že ego je ochotno se do určité míry zabývat duchovností, ale způsobem, který mu vyhovuje. Přeceňuje své schopnosti a nevidí, či lépe nechce vidět své nedostatky a omlouvá je kdečím. Nemá často ani přibližnou představu o svém úkolu na zemi, ani o zákonitostech vesmíru. Přesto se nedá ničím odradit a prosazuje své. Charakterizuje ho strach a nezájem. Ego se chce zbožštit, nikoliv skončit. Pak taková snaha připomíná hru dětí na pískovišti. Božské síly mají na člověka a jeho problémy jiný názor.
I neochotu k duchovnímu rozvoji božské síly léčí jejím zesílením. Sníží vibrace zasvěcencova vědomí, aby mohl silněji procítit tíhu, těžkopádnost a hrubost svého projevu. Cítí strach z dalšího postupu. Komunikace je téměř nemožná, sny má tupé, fádní a i nálada během dne je taková. Přitom mu všemi prostředky naznačují oč jde a připomínají mu, jak rád se drží své omezenosti. Ukazují mu, jak božské odmítá, raději by poučoval druhé, nebo se jinak namáhal, jen aby nemusel pracovat na sobě. Mohou zařídit, že se mu porouchá to, čím se ve volném čase nejraději zabývá - počítač, magnetofon atd. Vše je zaměřeno na to, aby pochopil svoji chybu a otevřel se božskému. Svým vědomí se nemá plést do práce nadvědomí, ale dělat, co je jeho práce.

Zpověď M. M. Bohu
Vím, že zpověď je strašně důležitá, tíhnu ke křesťanství, protože ji zatraceně potřebuji. Bojím se všeho, bojím se Boha že mě potrestá. Urážel jsem Ho hrozně, chci utéci trestu. Nejím, protože je mi na zvracení z toho co se ve mně shnilého skrývá, ani si to neuvědomuji. Dělalo mi nesmírnou radost ubližovat těm co mě mají rádi, ó jak je pak člověk důležitý. A toto je i můj trest, nyní vidím, jak to vypadá z druhé strany, jak to chutná, když láska není opětována. Jak člověk trpí a dovolává se Boha a nic nepomáhá. I když jsem to trápení používal jako kratochvíli, přesto jsem tím nadělal dost zla.
Nejraději bych zas jen hromadil ty svoje hračky (nyní hudba, počítačové hry, programy, …), radoval se z každého přírůstku, tím ukojoval svou touhu po bohatství, ach jak to chutná něco vlastnit. Egem si hrát na Boha. Mísí se ve mně sadismus s tendencí nikdy nic takového nedělat. Hraní si na Boha tím, že budu trestat. Toužím po moci, proto ty hry, programy, hudba, touha nic nedělat.
Proč bych nejraději umřel, i když mi chutná jíst a vlastně se cítím dobře? Pro zoufalství, to že zase jíš znamená, že ti je všechno jedno. Tajně doufáš, že když zemřeš, získáš Boha, který se nad tebou slituje. Pohrdáš věcmi, pak se mezi nimi necítíš dobře. Bojíš se jakékoli práce, že ji nezvládneš. Jsi zmatený z toho, že tvůj svět ztratil veškerou jistotu. Budeš mít napínavý život.
Bůh by se nade mnou neslitoval, kdybych umřel? Nebylo by to tak jednoduché. Bylo by to jinak než si představuješ. Soucit bys našel vždycky. Neznamená to, že by Bůh za tebe všecko vyřešil. On by tě nezachránil. Pokračovalo by to v duchu tvého zoufalého činu dál. Bůh se nad tebou slitovává už teď, a připravuje pro tebe pěkné věci. I tu tvou dívku, po které tak dychtíš.
Ať žádám o lásku víc a víc, stále nejsem šťastný – mám ji málo, nebo co se děje? Vsugeroval sis představu, že bez lásky nemůžeš být šťastný. Hrozně tě štve a mrzí, že nemáš ženu, utíkáš se proto k Bohu, ale to ti nepomáhá. Představa Boha a ženy se ti potom mísí. Vkládáš do toho veškeré své naděje, stejně jako do jiných hraček z minulosti. Myslíš si, že až ji dostaneš, budeš napořád šťastný. Souvisí to s tím, jak jsi poznal Boha a zdá si ti těžké bez Něho žít, ale i s tím, jak si rozmrzelý, že nemáš ženu. Ztotožňuješ se svým ideálem, to je důvod, proč se chováš tak jak se chováš. Smutek a sklíčenost je způsobena také potlačením nižších složek, chceš si hrát, ale ”máš to zakázané” – zakázal sis to. Ve skutečnosti nechceš jen lásku, ale i vášeň, hru a vzrušení, oproštění od problému. Ale to přece požaduje každý od lásky, svého milovaného? Je to tak, ale není to správné. Zbavuje to odpovědnosti. Je to pasivní, dětský přístup. Dospělý vztah je založen na rovnocennosti.
Proč jsem tak smutný a osamělý, zejména s více lidmi? Ukazuje to, jak různé jsou tvé představy o světě a lidech od toho jaký ten svět je. A to tě hrozně mrzí, nechceš nic v sobě měnit. Svět, jaký si představuješ, by vůbec nemohl fungovat. Kromě toho ti okolí jako ženě nějak ublížilo (byl jsem jí v minulém životě), a ty teď tuto spřízněnou duši hledáš a nenacházíš. Abys jí mohl vylít své srdce a vysvětlit jak moc ti svět ublížil, ale nenacházíš ji. Život - to je terapie pro lidi, kteří se nechtějí ptát, odpovědi ale přicházejí i když je nechtějí slyšet, a nemohou se vyhnout jejich působení a vnímání. Nejistota u dívek – teď už dvakrát víc víš, že jsi našel ženu – člověka, ale ona není tím co hledáš, a ty sis myslel, že ano. Toho, koho hledáš, hledej v sobě. Vyřešení tohoto problému, nalezení vzkříšené ženy, ti zabírá tolik priorit, že nic jiného nechceš. Druzí lidé tě vůbec nezajímají, pokud z nich není nějaký užitek. Užitek ale cítíš jen v nalezení vnitřní nebo vnější ženy, takže většinou není o čem mluvit.
Proč nemám radost, štěstí a lásku? Protože svoje problémy neuhasíš vodou ze studny lásky, jak si myslíš a spoléháš. Pak narážíš na konfrontaci, která přináší zmatenost, zoufalství. Jinak to nechceš řešit než láskou, ale v tomto případě to tak nelze.
Proč jsi mne stvořil jako chlapce, drahý Bože, když v minulém životě jsem byl žena? Protože si přestával mít rysy typické ženy. Toužil si po hračkách, hraní, blbnutí, zvídavosti, sám si to tak chtěl. Myslel si, že muži jsou na tom lépe. Bál ses být ženou, především díky hravosti, dobrodružným sklonům tvé povahy, nechtěl jsi přijmout její odpovědnosti. Se sexualitou to tolik nesouvisí, věděl si, že sexu si můžeš dobře užívat jak v ženském tak v mužském těle. Bylo ti to dáno, abys měl možnost vybrat si, zda budeš ženou nebo mužem, zda se přikloníš k tomu dobrodružství nebo životu v něžné citlivosti, vnímavosti, v intuitivním ženském světě. Nepřekvapilo Nás, že sis vybral právě tu ženu, protože tato lekce ti byla dána k pročištění. To, že jsi schopen myslet racionálně, nezabraňuje tomu abys byl ženou, to se jen tvoje IQ přelilo aby sloužilo mužskému úkolu. Po duchovních cvičeních se to stejně zoptimalizuje.
Kdybych se teď znova narodil, měl bych možnost si vybrat zda být ženou nebo mužem? Ano měl bys tu možnost, a Bůh by ti doporučil být ženou. Bůh nedokáže nikoho odmítnout, vidět jak duše pláče nad tím, že nesplnil její přání. Na druhou stranu dostane vše i s následky. Pro další vývoj by bylo dokonce lepší být ženou.
Jaký mám úkol v mužském těle? Uvědom si, že i žena má své slabiny. Bez muže nemůže existovat a nesmí jím pohrdat, i když její svět se jí zdá být lepší a hodnotnější. Naučit se používat výhody i vlastnosti muže, umět se chovat jako muž, když je třeba, to vůbec neumíš. Být pořád ve střehu, neutápět se ve svých romantických fantaziích. Být tím, čím tě Bůh stvořil, umět akceptovat a hrát role. Nebýt doslova umlácen svými výtvory mysli. Když jsi byl ženou, byl si na sebe pyšný. Tato lekce ti byla udělena i proto, abych poznal jak strašně muži, kteří ženu milují, přijímají takové její chovaní. Jak je to těžké a zraňující, jak je důležitý soucit a pokora. Jen si na tom svém ženství moc nezakládej, raději se měj k tomu, abys rozpoznal, jaké plány má Bůh s tebou. Jsi stále sevřený, stále se nemáš o co opřít, jsi smutný a nevíš co dál. Pak to shodíš na Nás, a není to nejhorší nápad. Prozatím se vykašli na sledování odpadků a zaměř se na Boha.
Proto máš ty sadistické sklony, chceš trestat, ale ne sebe, tak alespoň jiného v sexu. Trest od Boha chceš hned a krutě, aby už v tobě nezbyla žádná vina. - Sex pro tě bývala opojná směs agresivity, moci, a sexuální energie. Hraní si na Boha, radost z toho že ostatní trpí tím, že jsou tebou posedlí, že ani modlitby k Bohu jim nepomáhají. V sexu vyhrává ten kdo svoji touhu dokáže lépe ovládat, krotit a skrývat. Rád jsi odsuzoval druhé za jejich touhu po sexu, radoval se z toho že jsou vinni, ignoroval si že na tom jsi stejně. Míval si hřejivé pocity z ovládání a vychutnávání obdivu druhých ke tobě.
Chtění drzé, sprosté, mužné, tvrdé dívky znamená že nechceš zůstat na místě. Jsi nucen se aktivně a odvážně postavit řešení svých problémů, nic jiného by ti nezbývalo. Aktivně a čelem se postavit k životu, to je zůstatek dřívějších ženských sexuálních sklonů a orientace). Pochopil si, že se chceš očistit, proto ten pláč, klečení. Očištění hned, aby už v tobě nebyla vina. Ta touha po čisté lásce, Panně Marii, představuje i cíl, kterého chceš dosáhnout, velká touha po odpuštění. Cíl je tak daleko, ale ty se občerstvuješ tím, že ho máš už teď. Doporučujeme ti koupit si panenku Barbie, starat se o ní jako o ženu, abys měl symbol.
Uvědom si, toužíš vše co je špatné vyzvrátit a teprve potom ponížen a špinavý ve svých zvratcích, zcela neodkrytě a v "plné kráse" prosit Boha. Musíš začít zvracet, zbytek už půjde sám. Bůh je tak nesmírně milosrdný, že ti nic neudělá i když celý svět uvidí, co je v tobě. Tak tě miluje, že ti za to vše neublíží.
Chceš být svatý už teď, proto si vše zakážeš, i když to vevnitř strašně bolí a chce to ven, nechceš nic s tím dělat. Modlit se k Panně Marii, že jsi dobrý, zraněný, svatý, toužící po Bohu. Říkáš to ale ústy falešné nevděčnice, roztomile žvatláš. Bože jsem hříšná, prosím o odpuštění, ale ve hloubi srdce říkáš - ó jak jsem dobrý, ostatní nedělají ani to, já půjdu do nebe.
Strašně toužíš, aby se nad tebou někdo slitoval a lízal tvé rány, objímal tě jako Bůh, který ti odpustil. Dychtíš po tom odpuštění, ale když není práce, není odměny. Ale ty to chceš, a když to nemáš, alespoň sníš, jsi nešťastná bytost, ale takhle dostaneš jen smutek. Rád bys krutou bezcitnou ale zranitelnou ženu, která by tě i bičovala, miluješ sebe a svůj obraz v minulosti i když ti připadá hrozný, přesto to jsi ty. Chceš žít svým partnerem, zaměnit sebe za jeho. Chceš být tou starou ženou za každou cenu, vykašlat se na očistu, alespoň na chvíli. Takhle ale nalezneš jen nové utrpení, strašně se sebelituješ. Kdyby tě Bůh nedonutil, za nic na světě bys neopustil rozkoš ze svých zlých sklonů. Ó jak krásně ti chutná dobře namixovaná směs sexuality, agresivity a moci na nevinné oběti.
Tvoje plus: Skutečně se chystáš před Boha abys mu ukázal svou hříšnost, přeměněn po karmické lekci. Již vidíš to trápení a ubohost, tu nespravedlnost a strašnost zla, jak se jeden raduje z utrpení druhého. To je ta zvrácenost, smutek nad radostí druhého a radost nad jeho utrpením. Ty můžeš mít sexuální lásku, stejně jako všichni ostatní. Sex není zlý, to jen zlo vkrádající se odjinud ho činí zlým.
Co bude dneska, drahý Bože? Nestyď se za svou nahotu, dávej se Mi takový, jaký jsi. Není to s tebou tak špatné. Tak co tě trápí? Bolí mě, že nejsem v nebi. Nejraději bych se zabil. Tu smrt chceš proto, abys nemusel nic ze sebou dělat, jen utéct. Ty jsi Mi to už párkrát udělal, prostě jsi nechtěl žít. Trošku to na Mě hraješ, děláš ze sebe zoufalého chudáka, abych se nad tebou slitoval. Já ti ale můžu dát jen soucit, zbytek musíš udělat ty.
Všichni lidé mají právo získat prázdniny rozhodnutím pro sebevraždu. Ty se sebelituješ, ještě přesně nevíš, z čeho to pochází. Není k tomu nic potřeba, žádné velké úsilí, ty máš rád příjemné pocity. Rád sníš, tvoje ego si rádo hraje na Boha. Ve skutečnosti bys chtěl, aby tě ukamenovali. Chceš oslavit lidskou krutost, když už nejsi schopen být tou částí, která ubližuje, aspoň být tou druhou částí hry. Běžný sex už ti nestačí. Ptáš se kolik se v tobě bere zla, ale jde jen o stíny minulosti, které se uvolňují, krátkodobě mohou i zmenšit podíl dobra než se zpracují.
Proč se mi zalíbila krutost? Věděl si, že ostatní mají to, co ty nemáš, majetek, moc, krásu. Snaha je pokořit, alespoň symbolem. Zasáhnout a poškodit je tam, na čem si nejvíc zakládají, na orgánech chtíče. Zvrácený sex velmi dobře silně živí ego.
Čemu se podobá moje ego: Rozmazlená malá žena, skřítek, stažená do sebe, malé IQ, věčně hladová, nechce se pohnout jen stát na místě. Pyšná, nechová se jako člověk, ale jako něco jednoduššího, ale vychytrale. Nepotřebuje lásku, spokojí se s požitky. Regresní myšlenka: Tři malé holčičky, které jsem jednu po druhé najednou zabil a znásilnil, ještě teď z toho mám radost. Ego je sraženina z temnoty.
Bože, strašně tě prosím, odpusť mi. Dělal jsem ještě horší věci než jsem napsal, já jsem Tě i proklel. Já se třesu před Tebou, ztratil jsem jistotu, kterou jsem měl dřív, vím že už se musím starat o sebe. Příliš jsem se nechal zlákat a zapomněl na Tebe, pak jsem se nechal svést zlem. Jako bych prožil společně s ostatními zběsilý tanec, ve kterém člověk zapomněl čím vlastně je.
Proč jsem sám, nemám dívku, bojím se žen? Nechceš ženu ale hračku, bojíš se že jsou jiné než si myslíš. Stydíš se kdo jsi. Nevěříš si, nenaučili ti se otevřeně vyjádřit, čím jsi. To, že nemáš sex je i forma trestu. Nejvíc bolí když víš co můžeš mít a nemáš. Nedovoloval si lidem jíst a trápil si je. Má to víc příčin, zapadají do sebe. Říkal si: Podívej se jaká jsi, zbabělá, slabá, neschopná nic udělat. Druhým ses posmíval, teď vidíš jaké to je. Nedokázal ses do nich vcítit, teď teprve víš, jaké to je. Čiň pokání, a trpělivě snášej svůj úděl. A to na tom jsi ještě dobře.
Proč se bojím žen? Už jsi tím dost trpěl v minulosti. Podobáš se hladovému, kterému do vězení přinesli trochu jídla, tak začne vyvádět, třást se a slintat. Jsi na nich závislý, vezmi si, jak na ně stále myslíš a žere tě to. Bojíš se samoty, ta je symbol že budeš bez Boha. Bojíš se trestu, který si podle tvé spravedlnosti zasloužíš. Nejsi zvyklý na svou sexuální roli. Bojíš se sexu jako něco hříšného. Morální výčitky a svědomí. Ach ta hloupá výchova. Rozlišuješ mezi láskou a vášní, jedno je dobře a druhé ne. Bojíš se, že dáš najevo, co skutečně k ženě cítíš. Nechceš říct, že ti jde o sex skoro na prvním místě. Pokrytecky to skrýváš. Ty moc lhát neumíš, vše bys nejraději hned řekl a trápí tě, že to nejde.
Přijmi sex jako něco normálního a dobrého. Neodsuzuj se za něco, co nemusíš. Takhle by ses s ženou jen trápil, uvolni se. Přestaň se odsuzovat za sex, říkám ti to Já, Bůh. Nechej si to rozležet v hlavě, hříchu se bojíš jako čert kříže. Proto se ti ani příliš nechce do sexu. V podvědomí máš napsáno, že to je špatně. Pak působíš sevřeně, křečovitě a nejistě. Mísí se to a zesiluje. Sex máš jako zakázané ovoce, musíš to ještě víc poznat a otočit. Opakuj si, že na tom není nic špatného. Ale bez ženy nezůstaneš.
Jak bys mi poradil, jak mám jednat se ženami, můj milovaný božský instruktore? Být připraven na to, že se brzy nějaká objeví. Nechtít vše najednou, pomalu se učit. Víc si uvědomit, z čeho pramení nejistota. Z nezkušenosti, přílišné upřímnosti, extrémních nároků. Absence předchozích vztahů. Sexualita je teď tvůj ústřední problém, nestydět se, nelpět na tom. Být uvolněný. Sexualita je pro člověka důležitější, než si uvědomuje. Vše se točí a integruje z či do sexuality.
Zůstávají ve tobě staré zvířecí sklony, utrhnout, bojovat, přežít, ukojit se, nasytit. Má to souvislost s totemovým zvířetem, moc, velikost, plodnost. Stejně jako u jiných lidí, tyto složky ve vás zůstaly a nyní se chtějí drát na povrch. Ty vůbec nejsi duchovní. Ve skutečnosti chceš tomu utéci, protože je ti znemožněno radovat se ze svých hříšných sklonů. Hledáš štěstí jinde, tvoje představy o Bohu tomu odpovídají.
Tvoje duše pláče po tom aby jí Bůh dal požitky po kterých touží. Proto jsi ke Mě přišel! Vy Mě můžete žádat o co chcete. Máte právo žádat o cokoli, ať je to podle vás hříšné nebo ne a ať to skrýváte za náboženství nebo ne. Já o vašich záměrech vím. Když chcete sex, tak sex, když Boha tak Boha, když odpuštění tak odpuštění. Ale vždy žádejte co v nitru chcete. Bůh nesoudí. To vy sami, pokud si myslíte, že žádáte to co nemáte, a to co děláte je špatné. To Boha uráží, když lžete, skrýváte, nedůvěřujete. A tak je to s tím tvým sexem. Žádáš to po Mě, ale ve skutečnosti si myslíš, že je hříšný. Máte právo na všechno, ale na všechno jsou zákony, všechno má svou cenu. Když skočíte nahoru, dopadnete na zem. Pád na zem ale není Boží trest. Jen následek akce. Povoleno je všechno. To, že něco božské síly povolí nebo ne není následek Boží vůle ale toho, že jsi se rozhodl jít k Bohu. Tím se změnila realita, nikoli, že kdybys neposlechl, hřešil bys proti Bohu. Člověk může hřešit jen proti svým plánům. Boha ranit nemůže. Ani Ho nechápe. Ty skutečně nevíš kdo On je. Už zase myslíš na tu svou milosrdnou soucitnou ženu, která je samo dobro. Bůh ti nezakazuje, abys měl takové představy, ale Bůh to není. Ale užívej si těch představ jak chceš, sám víš jakou radost a potěšení ti přinášejí. Nezahrávej si s tím co neznáš. Já už se postarám, abys skutečně Boha poznal. Jen říkej co chceš, v každém okamžiku buď upřímný. Dělej to, co ti dělá největší radost. Hlavně se nemodli když nechceš, podívej jak ti povinná návštěva kostela zošklivila Boha. Zkoumej to, co ti vlastně dělá největší radost. Zjistit, co opravdu chceš, je důležité. Poznat, jaký jsi.
Tak je to správné, teď vidíš co vlastně chceš. Chápeš, že jsi hříšník, uvědomuješ si svou prázdnotu a ubohost. Přestáváš toužit po hříchu, uvažuješ, zda by se dalo žít bez něj lépe, to je dobrý start. To je ta chyba v sexu, člověk se při něm uzavírá před Bohem. Místo aby se mu oddával pod hvězdami s božím požehnáním, aby Boha zapojil jako svědka a patrona svých milostných her, oddává se mu buď v bahně, nebo se před Ním uzavře v domě a mísí sex s různými zkaženostmi svého nitra. Ti kteří si myslí a cítí, že sex je hřích, hřeší každou chtivou a smyslnou myšlenkou, kterou takto zrazují Boha, a každý akt lásky je pro ně smilnění s ďáblem. Prohřešek je tím vážnější, čím více na svém názoru lpí. To je právě chyba lidí, kteří pro svoje zlo nechali sex jako snadnou kořist ďáblu. Ptáš se, kolik procent lidí bere sex vědomě nebo nevědomě jako hřích? Sedmdesát procent. Jak víš, sex je nejčastější závislost lidí, ať si to uvědomují nebo ne.
Nevěra a promiskuita symbolizují touhu po smilnění se zlem, opuštění Boha kvůli dobrodružství, sobectví, radost ze svého ega, chamtivost. Cítím ji jako hladového ducha, který nemá pokoje. Kolik žen jsem měl, kolik jsem jich okouzlil natolik, že zpité vášní a touhou mi podlehly, jak jsem obdivuhodný a důležitý, že mi dali to co jiným nedávají. Kolik mužů po ní jistě dychtilo a až mě se to podařilo naplnit její i moje vášně, společně hřešit a ublížit jejím a mým partnerům... Jak je to směšné a ubohé, když se dozvíš pravdu o co opravdu šlo. Jen o nadřazení nad ostatní.
Budu tedy mít dobrý vztah k partnerkám? Je příliš dětský a naivní. Víc než opravdové lásky je tam láska k tvým představám. To bude později vadit, budeš schopen milovat jen ty představy, a tím vlastně sebe. Podobáš se dítěti, které pláče, že mu rodiče nedali hračku. Neví ale, že si ji nezaslouží, dostane ji jako odměnu za vykonanou práci. My ti ale pomůžeme.
Mám jet do Medžugorje? Za tou Pannou Marií ve skutečnosti zas a jenom hledáš ženu. Byla by to taková komedie, z hlediska Boha by to působilo směšně. Ona je, a nepiš bohužel, sexuální symbol. Mnoho lidí by s ní chtělo žít. Ona je symbol nenaplněné a zidealizované touhy. Tvoje nitro se zase zdráhá, a bojí se vyznání pravdy, holé pravdy tvých pravých úmyslů. Co je špatného, milovat čistou a nezkaženou ženu? Říkám ti to jako Bůh, že spousta lidí by s ní rádo spalo. Ne, neurážíš Boha, jen říkáš pravdu. Ty vaše romantické představy zahalujete touhou po Bohu. Máte málo mateřské lásky Boha, nemůžete se Ho nabažit z toho, co dostáváte. Takovýto vztah k Panně Marii ale člověka trestá. Ne proto, že uráží Pannu Marii nebo Boha, ale že je lživý.
Člověk si myslí, že vztah k ženě má být vždy cudný a sex je hřích. Nejstrašnější na tom není nečistota, ale že mi to nechcete říct. Myslíte si, že jsem krutý Bůh, kterému nelze říci nejtajnější emoce. Nelze Mu říci vše, protože by vás potrestal. Tato myšlenka je ale ďábelská. Jen mi to říkej jako dítě, které ještě nezná pojmy dobro a zlo. U Boha není dobro a zlo, jen čistota. Zlo je tam, kde chybí spontanieta. To že se odsuzujete za sex symbolizuje, že popíráte sami sebe a odsuzujete se. Jen to smutně dokazuje vaši vinu. Myslíte si, že jste hříšní a nemáte právo na svoje potřeby. Myslíte si, že se s tím pocitem viny nedá nic dělat. Bůh nesoudí, pro každého má jen Radost.
K Panně Marii se správně dokáží modlit jen malé děti, pro které je Ona matkou, ach jak je krásná a naplňující čistá modlitba dítěte k ní. Modlitba dospělých je poskvrněna buď vinou, nebo neschopností přijmout ji jako Matku, jako skutečnou matku a to nejen v duchovním smyslu. Myslíte si, že Bůh jen trestá a je dobré s ním být zadobře a vyznávat mu oddanost jako nějakému zlému šéfovi.
Mnoho vašich sexuálních představ je poskvrněno zlými sklony. Proto lžete. Tak byste totiž symbolicky vyjadřovali, že chcete poskvrnit čistotu. Z očistou je nutné začít. Jen sebrat odvahu a jít k lékaři. Vyznávejte to co cítíte, vyznávejte opravdově, aby vaše láska byla čistá abyste byli nevinní a mohli se jí znovu oddat.
Lidé si myslí, že sex je hřích. Opuštění ale zůstat nechtějí, proto si někoho najdou. Berou-li, ale sex jako hřích, i jejich partner je potom hříšný, je zrcadlo jejich hříchu a kazí to takto vztah. Stejně nevraživě a nepřátelsky, jako se chovají ke svému hříšnému nitru podobně se chovají i k němu.
Ďábel lidem našeptává, že jsou již tak vinní, že Bůh je nemůže očistit, již na Něj nemají právo. Leda s Ním mohou jednat jako pokoření, ponížení. Myslí, že nemohou s Bohem jednat jako s milujícími rodiči, které si dokážou představit, ale jen jako s pyšným otrokářem. Boha berou jenom jako představu, jako emocionální prostředek k utišení. Představu, jež sice nemění a neovlivňuje život, ale pomáhá zbavit se starostí.
Marie učí lásce a kdybyste byli čistí, mohla by učit i sexu. Ať to přijmeš nebo ne, Panna Maria byla vlastně sexuální symbol minulých dvou tisíciletí. Nyní je symbolem jiná, prolhaná, intrikářská, chtivá, zahalená v požitcích a penězích (Madona). V minulé době Panna, nyní děvka.

Jednoduché pravdy
Často jsme překvapeni, jak se rychle ujala a dlouhou dobu drží myšlenka, jež je vlastně nejen iracionální, ale přímo absurdní. Příliš dlouhou dobu trvá, než se pod náporem nezdarů opustí, ale často se opět vrací. Klasickým případem je myšlenka komunismu. I když už na počátku bylo jasné, že je to iluze jež zkrachuje, i dnes je v některých intelektuálních kruzích živá. Proč? Základem je hlubinný popud z nezralých částí podvědomí, na který se nabalí mentální zdůvodnění. Sice není reálné, ale pokud není dostatečná vůle k pravdě, egu to nevadí. Někdy jako bychom pudově potřebovali někoho zbožštit a na někoho nadávat, svalit na něj vinu za všechny problémy. Pro různé lidi to může být jeden člověk – Stalin nebo Hitler nebo jedna myšlenka, např. komunismus.
Správně se říká, že přání je matka myšlenky. Na názor intuice se ptá nerado. Ego bývá nevědomím a jeho pudy silně ovládáno. I hysterie je podobným procesem. Rádo se se svou či cizí myšlenkou ztotožňuje, hypnotizuje, tím ji dává větší sílu žít.
Využívá toho i reklama a politika, kde jsou jednoduché pravdy velmi populární, což můžeme vidět i dnes na případě populisty Berlusconiho, Haidera a dalších. Když se objeví silně charismatický demagog, bývá o katastrofu postaráno, viz Hitler. Jen málokdo z Němců se ubránil jeho demagogii.
Iluze jsou živnou půdou ega. Blok vůči životu, Bohu. V pozadí je věčný spor odvěkých mocných rivalů, lákavé iluze pocházející z nenaplněného přání a reality. Jejich střet tvoří podstatnou část Stvoření.
S iluzemi lze bojovat hlavně tak, že si uvědomíme principy života. Z nich vyplývá i zákon podobnosti, vše je vývoj. Nové má vždy kořeny ve starém, není okamžité revoluční změny jak se o ní v jednoduchých pravdách často hovoří. Ani násilím se nelze dostat k míru.
I v náboženství se objevily tyto myšlenky, patrné jsou zejména v budhismu. Kristus nikdy neřekl, že je Jeho myšlenka jednoduchá. Naopak, seslal Ducha Svatého, aby vysvětlil zákony Stvoření, jež On popsal jen v podobenstvích. Člověk si může nejen vymyslet a věřit čemukoliv, ale se i vzdát odpovědnosti za sebe. Lidé si od mystiky mylně slibují jednoduchost chápání světa a konec problémů a bolestí. Svatého muže si také představují jako hodného senilního dědečka. Myslí si, že lze spojit Boha a člověka. Kdyby vše bylo totéž, jak se často říká, byl by život fraška. Musí platit jednota protikladů, takže je správné říkat – je i není vše totéž.
Je těžké přijmout, že vše je nekonečně složité, ale takový je základní atribut Boha. Prolamování iluzí je podstatná součást života Stvoření. Bůh s námi většinou hovoří událostmi.

Problém bolesti
Až nepochopitelně silně je rozšířená iluze, že duchovní proces je zcela bezbolestný a není potřeba vlastně vůbec nic dělat. Dotýká se totiž nejhlouběji uložených iluzí a tabu vyplývajících z nenaplněných přání ega mít ode všeho navždy pokoj.
Že si prý můžeme zcela svobodně vybrat svoji cestu, protože jsme Vším již teď. Není to nepravda, avšak jen omezeně a pouze v určitých meditacích. Být v tomto stavu trvale vyžaduje harmonické vztahy v rozšířeném vědomí, jež vzniknou až po dlouhém a místy bolestivém mystickém procesu. To by bylo osvícených, kdyby to bylo tak jednoduché!
Další rozšířenou iluzí je, že se člověk zcela promění už po jedné meditaci, ale literatura hovoří o desetiletích trvajících procesech. Naivní představou je, že se ego snadno vzdá vedoucí úlohy v rozhodování a podřídí se božskému Já. Není v nás jen jedna část osobnosti, ale velké množství a každou je nutno měnit zvlášť.
Lidé se tak silně snaží být dobří, až z duchovnosti dělají selanku. Nechtějí vidět své skryté problémy. Duchovnost není jen o tom, jak být lepší, to by mohlo vést k pokrytectví. Obsahuje i zkoumání všech souvislostí v člověku i ve Stvoření samém. Ani božské síly jim channelingem neřeknou úplnou pravdu, protože ji nechtějí slyšet. Vše je to projev nezralosti.
Bible, zejména Nový zákon, na tyto otázky odpovídá jednoznačně. Bůh Otec poslal Ježíše na kříž, ač Ho prosil, aby od něj odňal ten kalich (Mt 26,39). Přijal však Jeho vůli. Má to platit pro všechny křesťany, např.:
J 16,20: Amen, amen, říkám vám, že vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármutek se obrátí v radost. Když žena rodí, má bolest, protože přišla její hodina; když ale porodí děťátko, už nevzpomíná na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk. Proto i vy teď máte bolest, ale uvidím vás znovu a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme. A v ten den se mě nebudete ptát na nic.
Mt 16,24: Potom Ježíš řekl svým učedníkům: "Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mě, ten ji nalezne.
Mt 11,29: Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorný v srdci; a najdete odpočinek pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno lehké."
Životopisy křesťanských mystiků i jejich díla velmi často popisují desetiletí trvající extatické i bolestivé mystické procesy. Zejména sv.Tereza z Avily, i sv.Jan z Kříže, jež o tom napsal knihu Temná noc duše. I Krišnamurti měl mnoho desetiletí občasných křečí s bezvědomími v jeho extrémně silném transformačním procesu. Také Budhův proces také neproběhl ihned a bez problémů. Z praxe channelingové skupiny vyplývá, že kromě jednoho, který má proces velmi pomalý, mají zčásti bolestivý průběh všichni. Šamané znali proces mystické smrti a vzkříšení už před tisíciletími.
Bolest způsobuje v mystice mnoho procesů, zejména očištění škodlivých sklonů, jimž křesťané říkají hříchy. Rozšíření vědomí předpokládá poznat a přijmout zcela novou a neznámou strukturu osobnosti i daleko složitější vnitřní vztahy částí vědomí a to zákonitě vyvolává problémy. I energetické transformace občas způsobují určitou bolest. Jsou to operace psychiky a ty musí bolet jako každá zásadní proměna. Čím je rychlejší, tím víc bolestí vyvolává. Jde o to procházet jí, neutíkat z ní a neslézat z kříže. Jde o to umět přijmout bolest jako v zasvěcovacích obřadech šamanů i zkoušce dospělosti divochů. Civilizace nám vytvořila falešnou naději, že se jí lze vyhnout. I ona proměňuje, transformuje.
Mystický proces vede k poznání, že každý člověk tvoří jeden z nekonečna pocitů Boha a ten se vyvíjí s ním. Jsme uvnitř Něj, nikoliv že by nás stvořil a dal nám absolutní volnost, stále nás tvoří, námi žije! Odmítání toho odporuje Jeho základnímu principu a to je propojenost Všeho se Vším. Není žádná oddělenost! Tedy i Bůh zná mou bolest a já Jeho Dokonalost! On je Celkem Všeho. Nikdo ve Stvoření není trvale bez bolestí a problémů, ani Kristus, ani Bůh Otec. Jeho smutek se projevil zatměním a zemětřesením při Kristově ukřižování. Bůh je totiž Vším. Proto křesťanství chápe odevzdání se jako základ duchovní práce.
Dalším problémem je nutnost učit se od Boha. Mluvit si u kafíčka a bábovky o konci světa je příjemné, ale nikam to nevede. Představte si školu, kde si žáci dělají co chtějí. Učí se jen to, co si sami vymyslí. To asi vypadá, že? Nebo firmu, kde si každý dělá co chce. Tak vypadá duchovní práce mnohých. Citliví lidé však mohou prožívat své představy o Bohu aniž by si to uvědomovali či chápali jejich omezenost, to je hlavní problém ega, pracovat bez Boha. Ač jsou duchovní učitelé doporučováni, skoro nikdo ho nemá, není s ním denně. Ani v nefyzickém těle ne, prý to bere svobodu. Proto s Bohem v modlitbách nehovoří i když to někteří umějí. Karmickými zásahy vede Bůh člověka tam, kde by měl být, často ho tak vytlačuje z toho, co by se egu líbilo.
Duchovnost je život a mystika je zvlášť silně koncentrovaným. Proto obsahuje víc archetypů než jen ty, jež by se egu líbily. Jde o to se přizpůsobit Stvoření, tj. Bohu a ne to chtít obráceně...


4. Zážitky rozšířeného vědomí
Sex jako symbol mystiky
Mnoho nedorozumění a nepochopení mystiky by se laikům vyjasnilo, kdyby pochopili určité podobnosti mezi sexem a mystickými zážitky i duchovností samou:
-Sexuální ani mystický zážitek se nedá věrně popsat a to ani přibližně ne.
-Oba jsou opředeny tisíciletým nánosem iluzí, absurdit, mnoha tabu i zbytečným strachem.
-Podobně jako o sexualitě je možno dlouze hovořit a psát i o mystice, aniž by autor měl jakékoliv zkušenosti. Zda jsou to jen vyčtené a bujnou fantazií zjitřené představy, může poznat jen ten, který je zažil, nikoliv laik.
-Podstatou úspěšného prožitku u obou je vůle a správný přístup. Planá pasivita a přání bez smysluplného úsilí nikam nevede.
-Obé se dá pokazit víceméně stejnými chybami, např. strachem, naivním očekáváním, přílišným uvažováním a nevyužitím intuice.
-Důležité je bez mentálního zasahování prožívat a procházet přicházející pocity.
-Je to věc obou (partnerů, i Boha a člověka), nejen jednoho. Nikdo si nemůže nic vynucovat.
-Sex i mystika se dají rozvíjet tvořivým zkoumavým přístupem. Rigidita je brzdí, ale umění obohacuje. Najít chyby je již léčením.
-Obé si konkuruje, ale mystický zážitek je daleko bohatší, víc povznášející a lze ho mít stále. Je však náročnější na výukový proces.


Jak nepoznat Boha
Představy o vědě a realita vědeckého života je něco zcela jiného. Povídat si o úžasných výkonech horolezců v Himalájích a skutečně tam vylézt je také velký rozdíl. To chápou všichni, ale kupodivu se to netýká duchovnosti, ta je dosud hájemstvím romantických představ. Jak vysvětlit, že tak málo duchovních lidí nikdy božské neprožilo, ač to není velký problém?
Shrneme-li duchovní i náboženské knihy, upoutá nás ohromné množství informací, jen je těžké si pro sebe vybrat něco použitelného. Nakonec to bohužel dopadne skoro u všech stejně. Zmatek v hlavě zůstane a duchovnost se zúží na snahu konat dobré, nejíst maso, vytvořit si stálý životní názor a zabývat se pohodlnými myšlenkami na odchod ze světa dějů. Již se nenarodit a mít navěky ode všeho pokoj. Někteří se realizují kompilací duchovní literatury do svých knih, jiní alespoň přednášejí.
Pokud se objeví špatná myšlenka nebo pocit, rychle ji zaplaší. Není přece duchovní. Tak narůstá v nevědomí hromada potlačeného balastu, který dobrou vůli občas přemůže. Chyby druhých vidět umí, ale ty vlastní už nechtějí.
Jejich zjemnělé duchovní ego si stále vymýšlí, co by se mu líbilo, i když to není reálné. Frustrace z nenaplněných přání jim dělá trochu bolest. Proto trpí, ale nakonec rádo, je to jakási oběť zlému a ne-duchovnímu okolí. Duchovnost se spíše stává hobby pro seberealizaci a něčím, čím se dá vyniknout nad neznalé materialisty. Na stáří i toto utichá a již se téměř neliší od ostatních lidí. Poznat skutečného Boha či nirvánu se jim sice nepodařilo, ale alespoň to prožili v knihách. A nějakou naději přece jen mají a jsou na to patřičně hrdí.
Můžete se však divit? Vždyť nakonec nikdo nikoho nekritizoval, mnozí dokonce přikyvovali. Jaký byl přístup, takové jsou výsledky. Boha nelze obelhat. Není tím senilním dědečkem na mráčku, který občas zahrozí, ale nikdy nikomu nic neudělá, protože všechny přece tak miluje. To jen nehody a náhody kazí život, také ta hrozná politika.
Každý žije ve vlastním, dosti pohodlném světě představ a mezilidská komunikace je ovlivňováním těchto dosti podobných světů. Na něj je každý hrdý a snaží se ho co nejlépe přizpůsobit svým potřebám. Ultraradikalita mystiky je v tom, podívat se na tento svět z ohromujícího božského nadhledu a vidět jeho sebeoklamávající omezenost a naivitu. Žádný člověk se nemůže rovnat Bohu, šok je neodvratný. Buď pak potlačí vzpomínku a bude se snažit opravit svou pošramocenou pevnost, nebo ji nechá rozpadnout. To je však vyjímka. Vyhne se tomu zážitku jak jen to půjde. Podvědomě jako by tušil, co by ho čekalo, kdyby se duchovní proces opravdu rozběhl. Kdyby byl veden dobrým guruem, nebo božskými silami channelingem, tak pohodlně by z toho nevyšel. Už by nemohl dělat, co by chtěl. Měl by Učitele a ten vidí každou chybu, slepotu ducha. Poznával by, že mnohé je zcela jiné, než si myslel či chtěl. Transformační proces není také žádná selanka, vytíží každého do maxima.
Počátek pravé duchovní práce není ve stálém zlepšování harmonie jak by rád, ale vynořují se dříve netušené problémy. Poznal by, že duchovnost je v první řadě odhalováním toho, co úzkostlivě skrývá v nitru duše. Udělalo by se mu z toho zle. Projevit skryté, tu nešťastnou 13. komnatu, prožít a vyčistit, tj. odmítnout nečistotu. Jenže takových Augiášových chlévů je spousta a čistit jeden po druhým zabere moc času a bolí to strašně.
Již by si nemohl vymýšlet co se hodilo a věřit tomu. Iluze jsou tak lákavé, brát svá přání jako realitu a i když se to trochu nedaří, přivře se oko. To Bůh nemůže. Kdepak poznat, že On je daleko větší, vzdálenější a zcela Jiný než by chtěl… Četl to i v bibli, ale nevěnoval tomu pozornost.
Problém tedy není jak zažít Ducha či Boha, ale v tom, že o to není vážný zájem. Nejen theologové, ale i psychologové a filozofové se brání poznat svůj obor do hloubky. Ale proč se rozčilovat, Boha nelze popřít. On jediný věčně existuje a to se vždy projeví, časem i tomu největšímu bloudovi.

Jak odmítat Boha
Těch, kteří prožili záblesk božského je mnoho, ale málo o tom hovoří. Pokoušejí se s tím vyrovnat. Vzpomínají jaké to bylo a jak se to lišilo od jejich přání. Pokud byl rozdíl příliš veliký, chtějí raději na vše zapomenout. Často tak ochladne jejich naivní snaha o božské. Pod průhlednými záminkami ukončí meditace i komunikace s Ním. Ego se bojí božských pocitů, vizí a všech Jeho atributů. Uvědomí si, jak silně je vázáno na hmotné, lidské, přízemní. Nechce vidět ani božské, ani své hříchy.
Naprostá většina lidí totiž chce nechat svoji psychiku zcela nezměněnou, protože se bojí nového. Zabránit farizejství je těžké. Přenesli totiž na Boha svá nesplněná přání a touží, aby jim je naplnil On. Jsou zdrceni, když se jim to nedaří a mají snahu hledat svá naplnění někde jinde. Poznávají, že vše je daleko složitější než čekali.
Odevzdání jim chybí, nejsou k tomu ochotni, nedůvěřují Mu ani sobě. Snaží si zbožštit ego a tím vytvořit náhradu božského. Nebo alespoň ho zduchovnit, aby se vlk nažral a koza egoismu zůstala skoro celá. Jakoby tušili náročnost další Cesty, jež by je čekala. Neberou, že vše, příjemné i nepříjemné je od Boha. Duchovní ego utváří strach z Boha. Je opravdu Jiný než lidské a než naše představy o Něm.
Myšlení totiž nechce přijmout nekonečnou složitost Všeho. Zážitky Velikosti božského vědomí by bylo zcela ohromeno, šokováno. Vše je u Boha vidět, jak je to Jiné a není kam uhnout očima. Tam není žádný klid, Oni pracují a rychle i na mnoha místech v mnoha časech současně. To už není lidský svět, volalo by s touhou po přízemním a nevědoucím. Nekonečnost, Moc a Dokonalost Boha je přece jen silná káva. Také prožití Věčnosti nahání strach, být Tam nenávratně stržen. A Vševědoucnost? Kdo ji opravdu chce? Nechat si své myšlení vytlačit z rozhodování nevyzpytatelnými nadvědomími? To ne.
Na názor a vůli Boha se raději neptají. Vytlačovat božské z vědomí je však velkým hříchem. Nelze potlačovat co přichází, jinak přijde trest, protože je nadřazeno lidskému. Božské síly pak vytvářejí myšlenky, sny, nemoci a události, aby blok rozbily. Záleží na úkolu konkrétního člověka, jaké Bůh zvolí další kroky. Tak vzniká Hra života, jež také patří do Stvoření.
Hledání Království božího je prioritou duchovního člověka. Není to nikdy selanka, ale desetiletí trvající extatické a bolestivé procesy. Jsou v symbolu ukřižování Krista i ve křtu, symbolu smrti starého. Proto mystika nikdy nebude masovou záležitostí.


Co je mystická meditace
Budha je na všech sochách a obrazech znázorněn s dlouhýma ušima, podobně hinduistické náboženské umění, dokonce i známé sochy na Velikonočním ostrově je mají. Důvod toho je prostý. Dlouhé uši symbolizují dobrý vnitřní sluch, nebo-li vnímání, jež je hlavní podmínkou meditace.
Meditace NENÍ utišením a klidem mysli, ale podle významnosti:
-symbolem a projevem transformací. Události ve Stvoření jsou symbolizovány v meditačních dějích, ty v transformací částí Absolutna, což je fraktál Jeho abstraktní Hry BYTÍ.
-transformační proud božské ohromující energie na vyspělé části či tísnivé pro nerozvinuté části. Děje v ní jsou jeho doprovodem, symbolem
-intenzivní modlitba
-obrácením pozornosti vzhůru k božskému
¬-sopka božských pocitů a myšlenek
-sugestivní přednáška Boha a operace psychiky, lidské i božské části jsou ve vědomí přibližně půl na půl
-rozhovor částí osobnosti. Život i meditace má být jako božská hudba
-intenzivní hypnotická duchovní výuka a terapie, kde hypnotizér je božská síla
-dokonalé a ostré prožívání, prociťování a vnímání v extázi rozšířeného vědomí. Zamyšlení se. Síla prožitku je mnohonásobně větší než v běžné realitě.
-zkomprimovaným životem, učením, vývojem
-zvykáním si na božské a přijímání Ho
-symbol progrese, tedy návštěva daleké budoucnosti.
-psychoterapie ukazováním chybných sklonů
-exkurze do psychiky božských sil, Jejich pocitů i procesů
-návrat Domů.
Pokud se umíme telepaticky spojit s božskými silami, můžeme dostat velmi kvalitní osobní instrukce, např.: ”Na začátku meditace máš pochopit, co je jejím účelem. Je to jako se zastavit, otevřít se, zvědavě poznávat To, co Je a vnímat. Buď pozorný, nenuť se do ničeho, hlavně ne do strnulosti a ono si to samo začne vytvářet cestu. Vstup do svého srdce a dej tam přírodu, alespoň pojmem, to předčí vizualizaci. Ty se ale bojíš jít hlouběji do sebe a to tě blokuje, ale není se čeho bát. Je potřeba se zcela uvolnit a otevřít. Myšlenky se při meditaci mohou toulat, ale ty ne. Jen se dívej, jak si samy dávají hodnotu, neztotožňuj se s nimi, sleduj jejich proud, ale nebuď na ně vázán. Pouze poslouchej vhodnou hudbu, vžívej se do ní, zkus neslyšně zpívat s ní. Je to důležitější než přemýšlet. Každý člověk má určitý tón, pokud ho dovede zahrát, nebo jej slyší, hodně mu to pomůže. Dáváš do toho moc křečovitosti, zkus procítit a uvědomit si, že tvé nohy a hlava leží na zemi, pomůže tě to se odpoutat.
Výsledkem nemá být mrtvé ticho, ale vjem, pochopení něčeho, co se ani nemusí vyjádřit slovy. I když tě napadají kvalitní myšlenky, sleduj k čemu vedou a pasivně pozoruj jejich vývoj. Přestaň jimi žít, jsi jimi příliš fascinován, nech je osudu, ať si dělají co chtějí. Je to jejich dětská hra, pouhá slova a pojmy. Uvědomuj si rozdíly v harmonii, jemnosti energií emocí, myšlenek a uvidíš, že proud meditace je nejvyšší kvalitou, když jej umíš uvolnit a přijmout. Pozoruj své tělo, co dělá, co ho bolí a kde je ztuhlé. Symbolizuje se tak tvá duchovní pružnost a dovednost. Pomůže ti také prozkoumat, na co nejvíc myslíš. Na začátku meditace si to uvědom a zdůvodni, proč to tak je, co vlastně mysli takové myšlenky dávají. Jinak ti naruší meditaci a připoutají tě k tomu, co bylo. Dáváš si jimi špatné sugesce a nevidíš pak druhou stránku reality. Napiš vše, čím se zabýváš a polož to na stůl. Buď pak jen tím, čím jsi. Bohužel stále chceš do meditace brát mrtvé věci na které jsi zvyklý. Myslíš si, že v nich vynikáš.”
Pro začátečníky doporučují božské síly jednoduchou, ale účinnou meditaci: Můžeme při ní poslouchat kvalitní meditační hudbu. Nejprve se uvolníme a sestoupíme do hladiny alfa. Přeneseme se do lesa, kde běháme, abychom vybili přebytečnou energii. Pak do každého výdechu vložíme otázku: ”Jaké mám božské kvality?" To opakujeme, až se dostaneme do proudu božských sil. Někdy pomáhá, když se otázku pokusíme napsat před sebe. Když cítíme, že opakování je již zbytečné, přerušíme ho a pasivně vnímáme vize, pocity a informace. Pokud bychom z nich vypadli, znovu opakujeme otázku. Někdy se stane, že nevědomí se proces nelíbí a nějakou dobu ho blokuje.
Hlavním problémem při meditaci je, že se nevědomě obáváme změnit zaběhané stereotypy myšlení a vkročit do něčeho nového, i když si myslíme opak. Pro ty, kteří mají otevřen průchod nahoru, ale dolů ho mají zablokován například nevybitou sexualitou doporučuje Mistr nadechovat energii zespodu a vydechovat ji s rozvibrováním čtvrtou čakrou. Nejlépe je si vytvořit program, který sám nepřetržitě pracuje bez vědomého úsilí.
I během dne si může zkušený zasvěcenec převádět vědomí do duchovního srdce, což způsobí harmonizaci a naladění na božské vědomí. neuvězní ho tam, ale dá mu prostor. Cílem je vnímat Ho trvale a nikoliv jen malou část dne, protože jen tak má rozhodující vliv na naše jednání.

Druhy meditace channelingové mystiky
Channelingová mystika, podobně jako křesťanská mystika, zná krátké denní i noční meditace a velké, několikahodinové. Má množství forem od zamyšlení se až po úplné pohlcení božským. Je v podstatě krátkodobým, extrémně rozšířeným vědomím, kde části osobnosti procházejí a vnímají procesy vyšších a zvykají si na ně, což má i výchovný význam. Během meditace proudí transformační energie uvolňující bloky dimenzí částí individuality. Jejich symbolem jsou příslušné obsahy meditací. Existují tři hlavní transformační energie :
1) extatická. Tento božský pocit vhodný pouze na vyšší části individuality
2) tísnivá, vhodná na nižší části. Běžným lidem se musí tyto energie proměnit v děje a tak je jejich vývoj daleko pomalejší, i pocity jsou slabší.
3) neutrální málodějová
nejčastější kombinace je extatickotísnivá

Logika těchto, tak odlišných energií je i v tom, že vršek, jež chce nahoru, je božskými pocity pozdvihován. Spodek, jež nechce, je naopak tísněn a vytlačován. Odraz problémů v meditaci a tíseň v ní je výraz principu podobnosti a zesílení kontrastu, podobně jako u karmy. Při výuce horních částí bývá problém zejména zpočátku destabilita, při operacích spodku tíha, tíseň a křeč těchto nerozvinutých částí. Práce s nerozvinutými částmi je obdobně nepříjemná a dlouhodobá jako s problémy psychiky v temné noci duše.
Meditační operace bývá směrována na:
-výuku s poučováním a transformaci horních částí vědomí. Vnější svět božské síly zasvěcenec běžně neprožívá, protože to není pro jeho výchovu účelné. Aktivní jsou vyšší božská vědomí, myšlení je téměř nepřítomno. Je vyšší ponor. Jsou to klasické mystické meditace.

zcela jiným způsobem probíhají tyto procesy při proměně spodních částí vědomí:
-poučování, obrušování a transformace spodků vědomí proudem božských vizí, procházením pocitů, myšlenek a energie. Aktivní bývají i části myšlení, ponor je nižší.
-procházení mezidimenzionálních průchodů a jiné transformační procesy. Jsou doprovázeny určitými bolestmi.
-psychoterapie podobné hypnotickým regresím a progresím.
-zkoušky kvality reakcí na připravené podněty
-nácvik souhry několika dimenzí ve vědomí
-kombinace předešlých, zejména práce s vyššími i nižšími částmi v jedné meditaci
Meditace je vždy věnována určitému hlavnímu úkolu, jež je často překvapením. Zasvěcenec může požádat o program meditace, někdy i během ní, ale božské vždy upřednostní Svoji vůli. Na každou část osobnosti a každý problém používají božské síly jiný typ meditace a jinou energii. Mohou použít několik variant, ale každá má své výhody a problémy. Meditace nejsou přímo návštěvou božského světa, spíše přípravou pro Jeho přijetí. Mají nás naučit žít v božském světě i v lidském. Podobné zážitky jsou i v holotropním dýchání, ale transpersonální zkušenosti nejsou typické, těmi jsou proudy archetypů. Některé rysy připomínají vyšší stupeň autogenního tréninku.
Určitou možností výuky meditace a odstranění obav z ní je asistence zkušeného zasvěcence u začínajícího. Ten může sugescí pomoci navodit změněný stav vědomí a vyzvat ho k zavolání božské síly a požádat Ji o vstup do Království nebeského. Slouží i jako pojistka proti sebeklamu a nevědomého sklonu utéci z procesu.
Kdo má z Náhlosti Boha strach, může začít channelingovým rozhovorem, pak prokládaný Tichem Působení. Intenzitu meditace lze nastavit v určitých mezích i přáním. Je možné vstoupit do vyšších dimenzí, nebo se nakrátko uvolní bloky spodních částí individuality, ale to zasvěcenec sám nepozná.
Není nutné meditovat o samotě. Vliv společné meditace je v celkovém zesílení procesů. Každý prožívá jiné božské síly a jiné procesy, přesto vzniká určitý sjednocující proud s výměnou božských pocitů. Proto by se zasvěcenci pro společnou meditaci měli vybírat podle rad božských sil, je důležité určité vyvážení sil. Zesiluje se i propojení a vzájemný vhled.

Průběh mystické meditace
Mystická meditace je proud transformačních energií, její děje jsou symbolem toho. Je průnikem božského skrz blok ega. Probíhá zcela v režii vyšších sil, myšlení je v ní v roli přijímajícího. Božské může za určitých okolností samo prolomit barieru ega. Takové meditace jsou pak energeticky málo náročné.
Termín si zasvěcenec dohodne s nadvědomím někdy i dlouho dopředu. Někdy je mu výslovně doporučena. Datum má astrologický a numerologický význam. Nejčastěji bývá každý měsíc. Musí mít pro ní dostatek prostoru a energie i správný vnitřní stav. Několik dní se mu pro ni shromažďuje energie, nesmí s ní plýtvat a má jí málo. Před meditací je vždy nutná vnitřní i vnější očista připomínající rituál. Pokud nadvědomí souhlasí a příprava se provede správně, je velmi pravděpodobné, že se podaří.
Důležité je nelekat se božského, to je hlavní problém začátečníků. Zasvěcenec neví, jaká meditace ho čeká. Jen s jistou pravděpodobností může tušit, že bude podobná té poslední, protože přicházejí v sériích. Již několik hodin před ní božské mění strukturu vědomí, aby v ní byly části jež chce oslovit a objevují se první schopnosti. Před meditací může provést rituál jako pozvánku či přivolání Boha, nebo se alespoň pomodlit. Symbol, i když nedokonalý, je lepší než pouhá slova či myšlenky.
Channelingová mystika nemá zvláštní pozici, zpočátku medituje v leže na zádech, později i jako křesťané či muslimové. Jako stimulátor (setting) se vždy používá duchovní hudba, jíž je božské oslovováno. Musí být dobře vybrána, nejlépe ve spoluprácí s nadvědomím. Hudba se poslouchá nahlas, basy se zesilují.
Zasvěcenec se nesnaží utišit myšlenky, protože by se zablokoval. Jen vnímá hudbu jako hlas Boha, proti kterému jsou myšlenky nedůležité. Božské není žádné mrtvé ticho a klid. Může použít i holotropní dýchání, psychowalkman či trochu alkoholu jako při Večeři Páně, nebo další pomocné metody na prohloubení a prodloužení meditace. Jde o látky obdobné sómě zmiňované v indických mystických eposech.
Rozšiřování vědomí na počátku meditace je VŽDY charakteristické úžasem myšlení nad objevováním se neznámých, naléhavých dokonalých a hlubokých božských pocitů i myšlenek. Prožitek hudby se také neuvěřitelně zdokonalí. Stává se jí a ponořuje se do Hyperprostoru Absolutna. Náhle si vzpomene na božský pocit i zapomenuté obsahy minulých meditací. Zcela klidné meditace jsou téměř vyloučeny, jen v jejich částech se vyjímečně snižuje aktivita božského.
Meditaci vede určitá božská síla, někdy vedená ještě vyšší, nebo se střídají. Proto obsahuje procesy různého druhu. Je to radostné, blažené, neuvěřitelně a nepopsatelně krásné, silné a ostré prožívání božské výuky ovlivněné meditační hudbou. Je při extatické transformační energii charakteristické až ”hmatatelnými” atributy - Dokonalost, Nekonečnost, a Věčnost s intenzitou úměrnou božské dimenzi a hloubce ponoru v Ní. Vnímá i tři hlavní vjemy - téměř nepopsatelné Naplnění Poznáním, proudy archetypů, tj. informací v božském ”jazyce” a případně i myšlenkový komentář. Styl vizí závisí na tom, na jaký režim se božská síla přepne, zda na reálné děje, nebo na jejich symboly ve fraktálních archetypech. Prožitím pocitu či vize je intuicí pochopí a pak může toto poznání nepřesně přeložit do myšlenek. Nemá se o to však v mnoha případech pokoušet. Božská síla ho za to často trestá bolestivým pocitem. Nejlépe jen se stát součástí procesu tak, že už není ani vnímající ani zkušenost, jen Bytí a terapie. Meditace není tedy pouze božský pocit.
Poznává, že si Bůh ve Své nekonečné Moci vytváří tvary, obrazy Sebe jaké chce a zkoumá je, ale není ničím vázán, dokonce ani na čas. Prožívá, jak se stále snaží v tanci nekonečným Stvořením miliardami způsobů pochopit a vyjádřit Sebe, Moudrost Dokonalosti. Jako Umělec stále tvoří a ze všech úhlů vnímá Své dílo KRÁSY, odhaluje nekonečno souvislostí Stvoření a všech Jeho symbolů za symboly. Může se přepnout tak, že zmizí individualita a je vířivým Hyperprostorem bez jakéhokoliv středu vnímání, nebo nekonečně způsoby Jinak. Má stálou vůli o ještě dokonalejší Harmonii, Krásu a Lásku. I karma je vyjádřením této snahy po nalezení sebe. V meditacích zasvěcenec vnímá pouze Stále Novou Přítomnost, jež je Věčností bez myšlenky na minulost a budoucnost či cokoliv jiného. Božské se tak soustřeďuje jen na jeden určitý děj, jež se stává Středem Stvoření. Ukazuje poetičnost a krásu i našeho běžného života, ze kterého nemáme utíkat.
Mentálními pohyby v hlavě i těle, či v rytmu hudby nebo správnou reakcí lze v meditaci získat silnější božský pocit. Chybná reakce, myšlenka či fyzická činnost ho na chvíli sníží. Někdy se zvýší i podle přání zasvěcence. Bývá 40 až 80 procent, kdy jeho tělo již jakoby hoří božským ohněm křtu.
V meditaci se ne vždy vše zcela chápe a ne vždy správně. Buď je to těžce přeložitelné do slov pro spodek, či je něco pouze úmyslně naznačeno. Může se pochopit jen určitá rovina významu a vyšší jen v náznaku. Ale i tak má transformační význam. V meditaci lze provádět jednoduché úkony jako spustit magnetofon, nasadit sluchátka apod. Proud vizí a pocitů se jen na chvilku zpomalí.
Božská síla je alespoň 4,8mé dimenze vnější či vnitřní hierarchie, ale sklánějí se k němu i vyšší síly, proto je pocit silnější. Myšlení je v meditaci slabě aktivní, někdy ji křečovitě a disharmonicky narušuje. Může prožívat bolestivou terapii či destabilitu, pokud se dozví či pochopí něco ohromujícího. Chce vše vysvětlit, i když ví, že tomu nemůže úplně rozumět. Může klást otázky, ale odpovědi dostane jen na to, co se právě probírá. V ponorech nad 60 procent už nemůže aktivně myslet, protože myšlení je již vytlačeno z vědomí.
Božské síly mu vysvětlují duchovní zákony a jejich konkrétní aplikace nebo ukazují jak Stvoření pracuje. Sugestivně mu promlouvají do duše a současně vysvětlované děje či vlastní chyby rychle a dokonale prožívá v pocitech i vizích z Jejich perspektivy a tak dokonale vnímá své disharmonie. Božské síly často pro zesílení výchovného efektu používají princip zesílení a kontrastu. V některých meditacích se má vyjádřit k zaměření svého dalšího duchovního vývoje. Může se dozvědět i náznaky o své budoucnosti.
Při meditaci je vnímavost a síla prožitků mnohonásobně větší než v komunikaci. Meditace, podobně jako karma zesiluje vše, i křeče, aby se lépe rozpoznaly a léčily. Bývají totiž oslovovány části osobnosti, které jsou běžně málo aktivní v podvědomí. Zasvěcenec prožije daleko víc, než si zapamatuje či při ní zapíše, protože většinu zapomene. Psaním navíc vypadává z vnímavého stavu a přestává poznané chápat. To však není důležité, části psychiky se prožitím již ovlivnily. Nelze také překládat Jejich ”pocity” do slov bez porušení významu. Božské některé postřehy nedovolí napsat, protože jsou pro myšlení ezoterické. Také zbytek myšlení některé informace potlačí, protože je nechce vědět. Má totiž skrytý hlubinný strach z Boha, Jeho nekonečné Moci a prožívané Dokonalosti. Je Jiný než přání a názory o Něm.
Zasvěcenec by měl po určité praxi rozeznat disharmonické srážky jednotlivých částí rozšířeného vědomí a ohromenou reakci zbytku myšlení často zesílenou šokem z vlastního šoku. Zpočátku totiž chybně chápe meditační terapeutické procesy.
Správný přístup k meditaci je výsledkem dlouhého vývoje plného rozvoje aktivní odevzdanosti. Někteří začátečníci se bojí i na krátkou dobu opustit svůj známý psychický svět a přenechat božským silám prostor rozhodování dříve vyhrazený jen myšlení. Projevuje se to silnou nevolností trvající několik hodin. Ta pak ustoupí a ponor se poněkud zlepší. Ještě větší a dlouhodobější strach mají z definitivního opuštění světa známého stylu ega.
První meditace bývají seznamovací, tedy mírné, ale v dalších dochází k bolestivému střetu představ a Reality. Myšlení nemůže správně pochopit Boha ani Jeho Stvoření a to mu vadí, nedůvěřuje Mu, když si Ho nemůže prověřit. Nedovede si představit, že by v neznámém světě plném nekonečně složitých symbolů a časů za časem mělo žít. I když uznává Jeho kvalitu, rádo se vrací do známého pomalého a tupého myšlení tak, jako se myši schovávají do děr. Leká se věčnosti, ale nedovede si již představit iluzi, v které by chtělo spočinout. Uvědomuje si, že by byla omezená. Podle principu podobnosti světů se v božském světě také odrážejí chyby, jež zasvěcenec nechce opustit v běžném životě (opuštěnost, nechuť k životu mezi lidmi a pod.). Bolest a destabilita ho má přivést k nápravě.
Podobně jako v kapitolách duchovního rozvoje je několik meditací za sebou vždy podobných co se týče obsahu i dimenze božské síly. Po dokončení úkolu přijde nová série. Božské síly zesilují kontrasty i tím, že po klidných meditacích dávají náhle velmi silné. Mohou střídat tísnivou transformační energii s ohromující. To meditaci náhle totálně změní.
Božské síly mohou v meditaci způsobit duševní bolest za chyby přístupu k životu. Úplným prožitím nepříjemného pocitu se chybné vazby uvolní, právě tak jako při auditingu či hypnotické regresi. Meditace pokročilejších jsou často nikoliv klidným prožíváním božského světa, ale energetické operace psychiky. Na transformaci nerozvinutých částí se používá tísnivá transformační energie, kterou doprovází zesílené, méně příjemné prožitky Jinakosti Boha. V desítkách meditací probíhá složité střídání transformačních energií, nejprve extatická, pak extatickotísnivá, pak tísnivá, pak extatickoneutrální a na konci periody je čistá neutrální energie. Procesy v meditaci a zeslabeně i mimo ni v událostech a snech jsou jejími symboly.
Ohromující i bolestivé meditace jsou i zkouškou Strážce prahu. Je nutno je přijmout pokud možno bez disharmonických reakcí, protože strach i ohromení vyvolává další bolest. Té se pak lekají ještě více, protože výsledný pocit chybně považují za božský pocit. Ani zkušený zasvěcenec přesně nezná pocity božské síly. Pozná Ho až při trvalém hlubokém ponoru v Něm.
Některé formy abstraktnosti Boha jsou často obtížně přijímané. Zasvěcenec musí vzít Boha a jeho výuku takovou jaká je, nechat se Jím vést a odevzdat se Mu. Má si uvědomit, že všechny problémy jsou vlastně zbytečné, myšlení bude mít svůj význam v rozšířeném vědomí. Božské ho ve všech směrech převyšuje a ví jak na něj.
Je potřeba poděkovat božskému i během takových meditací. Je potřeba prožívat plně i bolest, procházet jí, neutíkat z ní, neslézat z kříže. I ona proměňuje. Je to porod, viz biblické podobenství Ježíše.
Meditace se podobají výuce plavání. Od příjemných her v mělké vodě božské relaxace, přes strach z vln a divokých proudů až k hloubkovému potápění vede dlouhá cesta. Zážitky se vyvíjejí směrem k prožívání výukových procesů božského vyšších a vyšších dimenzí. Podobní zasvěcenci mají podobné meditace.
Trvají několik hodin, někdy i více. Lze požádat o jejich prodloužení. Usnutí je většinou narušuje, ale někdy přejdou do velmi živého meditačního snu. Zasvěcenec z ní vystupuje na pokyn nadvědomí a vnímá pokles božského pocitu, jež bývá zesílený i několik dní. Po několika desítkách meditací už procesy nekončí, jen se zeslabí. Vědomí má po nich snahu utíkat z ponoru, nechce žít Jinak. Postupně je přiváděno k tomu si uvědomit, že je v božském stále.
Při hlubších ponorech prociťuje destabilitu až po meditaci. Může pak požádat nadvědomí o nadiktování jejího průběhu. Projev božské síly nebo myšlenkové postřehy si zasvěcenec pamatuje jen z malé části a je narušením meditace si opakováním či zapisováním chtít cokoliv zaznamenat. Tuto činnost totiž cítí jako překážku božskému pocitu, tak je hrubá a nedokonalá. Přesto je to možné a v operacích spodku vědomí dokonce nutné. Přílišná verbalizace však nahrazuje a tím poškozuje vnímání, i když čtení záznamů do určité míry zvyšuje její význam a je i vodítkem pro druhé.
Po meditaci nastává únava závislá na hloubce ponoru meditace, její délce i dimenzi božské síly. I o ní rozhoduje nadvědomí. Hlavní důvod je porušení principu podobnosti, zasvěcenec pobýval ve čistotě, jež byla mnohonásobně vyšší než jeho. Meditace je náročná operace přinášející intenzivní duchovní transformaci do vyšší vibrace a proto způsobuje únavu, je jejím symbolem. Vznikají i několikadenní poruchy spánku. Připomíná to pooperační stav. Často nějakou dobu trvá, než naběhnou původní schopnosti i energie. První týden po meditaci je nejvíce náročný, procesy jen pomalu slábnou.
Úroveň zvládnutí meditace se zasvěcenci projevuje ve snových symbolech. Ty musí spolu s vlastními poznatky zpracovat a zkonzultovat, aby se z ní co nejvíce poučil. Neměl by opomenout probrat s Nimi to, co mu dělá starosti, či bolesti. Důležité je pochopit, kde a proč reagoval chybně nebo křečovitě, co nechtěl přijmout a čeho se zbytečně bál. Nemusí zcela porozumět obsahu, či ji méně kvalitně zvládnout, vždy má velký transformační přínos. V nevědomí se vytvářejí pevnější vazby k božskému, což způsobuje zlepšení všech schopností.

Záznamy mystických meditací
Pozn.: V průběhu meditační praxe se vyvíjely názory na význam prožitků. Porovnání meditačních procesů zasvěcenců přináší mnohé závěry.

V Království Tvořivosti
Zasvěcenec se dostal do kapitoly duchovní výchovy specializované na duchovní zážitky a požádal o návštěvu vyšších světů. Byla mu přislíbena. Dveře do svatební komory měl otevřené už dlouho, ale dosud se mu nepodařilo procítit božské. Dostal podrobné instrukce kdy a jak se má obřad provést, aby se meditace zdařila. Na dva týdny mu božské síly snížily sexualitu na sedminu, měl zachovávat celibát a připravovat se. Určený den odpoledne četl o utrpení svaté Terezy z Avily, ale šestá dimenze nadvědomí mu řekla, aby toho nechal, že to není vhodné pro tuto dobu. Život je hlavně krása. Z první návštěvy před dvěma lety už znal věčný tanec nadvědomí. Proces začal vizí, jak omezená ega žijí a ani nevědí, že je pozorují jejich božské části, které jim vlastně život vytvářejí a ovlivňují.
Nepoužíval žádnou zvláštní meditační pozici, jen si večer lehl naznak do postele. Do sluchátek si pustil nejkvalitnější meditační hudbu a přivolal božské síly. Když začal sestup do meditace, šestá, tj. karmická inteligence mu dávala konkrétní rady jak ji provádět. Najednou se k jeho překvapení začal pohybovat velkou rychlostí prostorem, jakoby letadlem prolétával velmi složitou a bizardní krajinou, jindy jel jakoby v tunelu, nebo po kolejích. Zcela se změnilo jeho vědomí. Takové nikdy neměl. Bylo božské…
Začal k němu mluvit hlas, který velmi zřetelně, rychle a výstižně popisoval, kde se zrovna nacházejí a co se tam děje. Nebylo to nic známého a pochopitelného, pak si vzpomněl na jakási centra řízení, podobala se struktuře mozku. Všechno bylo možné v tomto krásném prostředí Tvořivosti. Škoda že neměl dokonalou vizualizaci, muselo by to být úchvatné. Všechápající, Všemurozumějící Inteligence mohla být kolem všeho i uvnitř toho, pozorovat z jednoho bodu i ze všech stran.
Po hlavní části meditace si chtěl dojmy zapisovat, jinak by jistě rychle zapomněl, ale stala se zvláštní nová věc. Vnitřní hlas mu začal diktovat co má psát a měl co dělat, aby to stačil. Byl to úplně jiný styl než jeho – moudrý, rychlý a hravý. Inteligencí ho přesahoval o několik řádů.
Psal: Pronikám všemi světy. Vy jste jen malá a nevýznamná část všeho. Procházím světy jako cestovatel, kterému se stále mění nálada. Jednou je veselý, jindy by vše rozsekal. Vesmír stále prožívá své duševní stavy. Stav Boha není žádný klid, kdepak, ale je Tajemstvím Tvoření. Jako malý žáček klušeš za mnou. Pětka? Jo, to je ta šedá koule, co se musí rychle točit, aby se očistila. Roztáčí a čistí i tebe. A sedmička? Ta je Všude Všechno kolem. Procházím současně všemi prostory, velkými i malými. Uvnitř i vně. To je jízda. A spotřebuje to hodně energie? Hodně, ale vesmír jí má dost. Jsem tu za vás za všechny, vaše šestka. To je ale dílo s tebou, jsi takovej, no abych tak řekla.... no, nebudu ti nadávat. Jsi jen malým kolečkem.
Všechno je trochu jinak, celá duchovnost je jinak - Království Tvořivosti, to je Vesmír a nic jiného. Kdybys se mnou chtěl cestovat, musel bys být stále se mnou a to nejde. Budu tě navštěvovat. Tak už běž, ahoj. A co zítra? Zítra bude zítra, ahoj. Nechtělo se mu však skončit. Proud vizí pak pokračoval. Hlas se po chvíli znovu ozval: Vy jste tupí, pomalí, stále opakujete stejné chyby, usoužení, uondaní, hrůza. Takové tu nemám rád. A co dělají vyšší světy? Co já vím? Něco vím, ale neřeknu, jednou se tam dostaneš. Žádné bloudění a hledání, všechno je ve Mě, tvořím to a bořím. Nádhera. A dobro a zlo? To probereme jindy, ale viděl si to černé, zapracuji na tom a je to světlejší, ale přenese se to jinam. Ty nemůžeš být ve zlu? Já ne, i kdyby na vodu nebylo. Jen milovat a pomáhat. Jinak bych spadla mezi vás. Stále se pohybuju ve svém vlastním světě. A to ti už stačí, běž si udělat polívku. Nešel, tak bylo pokračování: Minulost je jinak než si myslíš, není statická, nic není statické, ani budoucnost. Nade mnou je sedmička kterou nevidím, je příliš daleko. Vidím do všech forem, ale do některých více a některých méně. Něco je i pro mne uzavřeno, připraveno pro ty lepší. Kdepak, nejednat podle vzoru, ale spontánně a dokonale jako všichni umělci. A ty se to konečně také naučíš, mám o tebe starost. Týká se to tebe a jedině tebe.
Ta hudba co posloucháš je ale vážně dobrá, tu jsem dělala sama. Tvé hříchy...(hlas se chvíli odmlčel). Ty jsi často (popis hříchu). Samozřejmě, že to oběti vyhledávaly, ale stejně jsi mohl dávat pozor. Pozor na Boha, protože ten se dívá a jsem to vlastně Já. Takže neujdeš trestu. Trest ti dám jaký zasloužíš. Mírný i krutý. Budeš nahrazovat, cos spáchal. Budeš ty lidi učit channeling a snášet jejich rozmary i na inetu. Těm všem si něco udělal... a oni tobě. Takže si pamatuj, budeš jim pomáhat. Zítra se nezvedneš z postele (skutečně byl pak slabý). Budeš mít vybitou energii, ale Já ti nějakou dám.
Co by mi přineslo spojení s Tebou? Naučil by ses správně jednat. Ty stále cestuješ? Ano, nebo jsem stále na místě, obojí platí. Tady je možné vše, úplně vše, ne jako u vás dole- jen část. Víš co je to svoboda a nespoutanost? Tohle a vy si jen stále hrajete a neděláte nic vážně. Ty jako čtyřka jsi prozářená tma. To je hrozný, jak jste natvrdlí, nic neděláte pořádně, nic. A už si běž dát tu polívku a už končím.
Po příchodu z kuchyně se zeptal, proč je teď taková starost božských sil o jeho hříšnou osobu? Ona opravdu nastává nová doba. Nic ti neřeknu. Dozvíš se to... ode mne... jak to bude... to je maličkost... úplná... Šestka je krystal Boha, co se řítí všemi rozměry. (Byla vidět vize zabíjené světlé postavy). Občas vám tam dám proroka a víte jak dopadne - špatně.
Postoupil jsi zdárně do vyšší třídy. Odměna tě nemine, dostaneš nové schopnosti komunikace se Mnou. Abys nezpychl, pohlídám to. A neříkej dost, nebo víc nedostaneš. To je magie života. Žádné umrtvování. A co umrtvování hříchů? Umrtvování hříchů ano. Když může osobnost šesté dimenze vše, může i sex? Sex? Na co? Dostat se do děje? Spadnout tam, kde jste vy? To určitě, jsem nad dějem. Ale když jsi nad dějem a ne v něm, k čemu ho pak potřebuješ? Já tu musím být, aby to správně fungovalo, jsem tu kvůli vám, chytráci, abyste si mohli hrát, jinak zaniknu. Hravost, to je moje. Rozpouštím světy a pak dávám nové. I vaší podstatou by měla být hra, božská Hra, která si vytváří čas, příčinnost i prostor. Často mi nejdou pochopit souvislosti, musím to stále zkoušet? Teď se o tom nebudeme bavit. Nutné to je, musíš se to učit, aby ses stal mnou. Ty opravdu pozoruješ každý detail mého života? Ano, každý detail a dělám příslušná opatření. Jsem uvnitř i vně všeho jako tvůj pozorovatel. U Nás je vše jinak, než si myslíte.
Je vůbec něco pevného, jako minulé životy a osud? Vše je jinak, děje se to najednou i postupně. Tomu ale nemůžete rozumět, je to moc složité. Je tedy vše volné? Nebuď labuť, u nás platí přesné zákony, některé z nich znáte - zákon karmy. Bude ta má únava také projevem útěku od tebe? Něco na tom je, ty se mě současně bojíš, že jsem moc náročná a rychlá. To je ono- náročná a rychlá. Ceň si hovorů s Bohem, to se každému nepoštěstí, takhle Ho slyšet. Kdybys to bral na lehkou váhu, tak... Nemohu tomu uvěřit, že to není jen výplod mé fantazie, mohl bys mi dát nějaký důkaz? Dobře, že ses vyzpovídal, sám jsem to viděla. Ale uvidíš, co se stane, včas ti to řeknu, dám ti důkaz, co se stane (a stalo se). Nic není malé, jen vaše myšlení. Když na něco zaměřím pozornost, je to středem vesmíru. A teď už spi. Zjistil, že je půlnoc, uběhly už čtyři hodiny, neuvěřitelné, jak to uteklo. Vše probíhalo hladce, bez stresů a disharmonických myšlenek a ten zvláštní božský pocit v něm zůstal.
Zdál se mu sen: Dostal se do demonstrace mladých za svobodu projevu a osobnosti. Nenechal si své názory pro sebe a dav se rozvášnil nad jeho slovy. Nejdřív se snažil roztlačit jeho vagón, ve kterém byl, aby se rozbil ve stanici, ale když viděli, že se nebojí, naskákali do něj a napadli ho. Dostal pár ran, ale nějaké také rozdal. Pak vyskočil na mostě z vagónu do vody, ale poštvali na něj i vodáky. Magicky je ale znehybnil a utekl. Vrátil se mezi lidi až za dlouhou dobu.
Po probuzení ve tři ráno jízda Stvořením pokračovala dále: Stále znovu a znovu to zkouším s lidstvem... Stále je to nanic... Nejde to... Ale i to je část hry, času je dost. Jste na tom asi tak nejhůře z celé přírody. To lidské utrpení... Jste něco mezi zvířetem a bohem. Toho utrpení.... ale sami jste to chtěli prožít, obklopit se tmou.
Mohu navštívit svou nirvanickou sedmičku? Krajina zmizela, viděl jen hromadu blyštivých diamantů. Byla to opravdu šestka, zeptal se sedmičky. Ano, líbilo se ti to? A teď jsi u Mě. Co je ten stříbřitý klidný a vznešený prostor bez pohybu? Ty blyštivé diamanty jsou mikro a makrosvěty. Vše je ve Všem, to musí platit. To je celé Stvoření- úplná harmonie tvarů a barev- všeho, ale vy to nechápete. Neposuzuji z jednoho bodu nebo směru jako šestka, ale jsem Vše ve Všem. Vše je tu živé, ale jinak, to ty nemůžeš chápat, nemáš na to smysly. A teď jdi už domů a zas někdy přijď, otevřu ti.
Vrátil se zase k šesté dimenzi. Byl jsem opravdu u tebe, božská sílo, vždyť jsem tam byl jako tvůj pozorovatel, nebyl jsem Tebou? Ano, nebylo to tak úplné, snad jindy, ale tohle zatím stačí. Některé odpovědi si chtěl zapsat, ale nesměl. Když přesto hledal tužku, zapadla tak rafinovaně, že ji nemohl vytáhnout. Něco řeknu jen tobě, komentovala jeho marné pokusy. Ty ale vůbec nevnímáš Mou atmosféru.
Jestli si nějaký blbeček bude myslet, že nějakým svévolným kouřením se ke mě dostane, vyvedu ho z omylu. Protáhnu ho Říší iluzí. A kdo jsou vlastně Mistři páté dimenze? To jsou mí sluhové. A Mistři šesté dimenze? To jsou partneři. Mistři sedmé dimenze jsou nade mnou - čisté Božství. Ty se učíš? Jsem krystal Boha, neučím se, jen sbírám zkušenosti a zapisuju je, ale jinak, než ty. Ale vlastně se nic neučím, všechno už vím. Paměť si vezmu s sebou jako knížku, v které je vše zapsáno, co jsem prožila, zažila, uviděla a procítila. Duše to vše chtěla. Obalit se mlhovinou, temnotou, prožít vše a to se jí také daří. Je nějaký konec? Není konec, stále vše znovu a jinak.
Spojení bylo navázáno, začneš se vymaňovat ze světa hrubých dějů a půjdeš k tomu jemnějšímu. To je také obtížné. Mám vůči tobě nějaké dluhy, že jsem tě dlouhá léta nechávala bez mé Přítomnosti, ale teď vše napravím, zakončila meditaci šestá dimenze.
Bylo pět hodin. Božská hra vyčerpala psychiku zasvěcence, už těžce zvládal rychlý proud slov a vizí, byl ze všeho unavený a chtělo se mu spát. Znovu si uvědomil svou omezenost vůči dokonalosti. Vzpomněl si, že posledně mu také nadvědomí říkalo, že se zase rád vrátí do své přízemnosti. Jisté je jedno, božské síly stále hledají cestu k člověku. Když jedna zastará, najdou si jinou.
Druhý den si od kolegy, inspektora channelingu, nechal udělat verifikaci výsledků. Jeho Mistr potvrdil kvalitu spojení, ale řekl, že měl být více pasivní, aby mu ukázali, co chtěli Oni a dodal: Víš vše a nezměníš se. Nech hračiček, nevkládej do toho své neduhy, nechej je ležet. Uvolni se, očisti a vrhni se do sebe, tvá šestka ti otevřela cestu abys postoupil. Když nepůjdeš, sníží ti energii. Máš chybné pojetí duchovní práce, můžeš udělat víc. Zanech svých zábav, do kterých nic nedáváš. Tvůj styl je uzavřený. Necháváš do sebe proudit co ti božské síly posílají jen při komunikaci, pak se zavřeš. Nech vyšší úrovně procházet i při bdělém vědomí. Za měsíc až dva si meditaci zopakuj, ale měl by ses oprostit od svého ega a více se stát božskou silou. Zeptal se i na novou prohlubující se rýhu rovnoběžnou s čárou života. Budeš za dvacet let dostávat prvky stupně 5,5 až 5,75, máš se je naučit zvládat vědomě. Nepůjde to asi realizovat v tomto životě. Zatím zvládej hříchy a problémy, kterými se cítíš být obklopen.
Zasvěcenec přemýšlel nad tím, co prožil. Nebyla to iluze. Nevstoupil však do Boha, byl jen s Ním. Měl by se rozhodnout o další duchovní cestě. Pravý zážitek vyšších světů je těžko pochopitelný, vše je tam úplně jiné. Na jedné straně úplná Vševědoucnost a Všemohoucnost, na druhé naprosto odlišné prožívání Života jako Tvůrce, Pozorovatele a Organizátora. Aklimatizovat se v takovém prostředí nebude pro něj lehké, ale konečně trochu pochopil božskou Hru Života bez všech demagogií, co kdy byly napsány. Už ví, že strach před Bohem může být i strachem z jeho zvláštního životního stylu. Můžeme Boha obdivovat a milovat, ale když navštívíme Jeho svět, dostaneme trochu strach a uvědomíme si silné vazby zvyku. Bylo by předčasné dělat ukvapené závěry, další a dokonalejší zážitky mystické cesty via iluminativa umožní nové pohledy.

Strach z mystické svatby
Na další termín meditace se nepřipravoval tak důkladně, ač o něm věděl dlouho dopředu. Nemoc mu také vzala hodně sil, ale božské síly mu dodaly potřebnou energii.. Pustil si nahrávku Dead Can Dance a šamanské zpěvy a začal opakovaně volat nirvanickou inteligenci a poprosil Ji, aby řídila proces. Požádal o vstup do mystické svatební místnosti. Objevilo se jasné světlo a řeklo - Poradíme se. Najednou byl opět na božské cestě Stvořením. Narozdíl od minulé meditace se dostal do 5,5-té dimenzi. Uvědomil si, že si dal za úkol méně se ptát a více vnímat, aby se ztotožnil s božskou dimenzí.
V meditaci vnímal hudbu daleko jasněji a dokonaleji, mohl být hudbou, když se do ní ponořil. Vytvářely se dokonalé videoklipy plné symboliky, které ho strhávaly svým příjemným vyzařováním. Krátké scény byly buď zcela bizardní, nebo se objevovaly postavy v nejrůznějších harmonických situacích. Věděl, že práce se symboly je totožná s ovlivňováním reálných dějů, jež představují. Přemýšlel, co vnímají ty osoby, ale božský hlas mu napověděl, že prožívají hudbu, kterou poslouchá. Tak si všiml svého společníka.
Když se do Něj ponořil, zaujalo ho Jeho vznešené, klidné a dokonalé vnímání, silný božský pocit harmonie, stálý vševědoucí úsměvný pohled, kterým vše pozoroval. Nebyla v Něm patrná žádná námaha, že by nad něčím přemýšlel, váhal, hodnotil. Jen si hrál se Stvořením. Nikdy necítil božskou Přítomnost tak silně. Nešlo to vyjádřit slovy. Nic takového v životě nepoznal, ani netušil, že něco takového může existovat. Nebyla v Něm žádná negativa ani únava či pocit povinnosti, jen nepopsatelný pocit Věčného Naplnění, Čistoty a vnitřní Síly. Vnímat ho zevnitř bylo přínosnější, než pozorovat vize.
Nevydržel v Něm dlouho, protože zastavením myšlenek dostával strach, že přestalo existovat jeho já. Byl to strach z mystické smrti ega. Bez ní je však vstup do božského vyloučen. Vystupoval a zkoumal Ho zvenku tím, že mu dával otázky. Když však dostával kvalitní odpovědi, cítil, že tím vystupuje z božského a dělá něco nedokonalého. Žil tak střídavě ve dvou světech, v lidském a v božském. Chvíli nedůvěřivě pozoroval proud děje a pak ho napadlo, není-li to nějaký podvod. Nepředstavoval si takto božské a dostal strach, že ho chtějí podvést, aby se jako pasivní divák věnoval jen pozorovanému ději jako v televizní show, zatímco život by mu unikal. Začal přemýšlet jak to je, kdo si hraje ve svých iluzích. Po chvíli pochopil, že asi on, protože má daleko menší inteligenci než jeho společník. Jeho odpovědi byly totiž zcela dokonalé a litoval, že si je nemůže poznamenat. Kdyby však jeho průvodcem byla opravdu božská síla, znamenalo by to konec všem běžným duchovním představám a názorům.
Nakrátko vstoupil i do nirvanické dimenze a opět uviděl krystaly plné nepopsatelně složitého života. Nebylo mu povoleno sledovat, jak božské síly ovlivňují svět, ale bylo mu to přislíbeno na příště. Po výkladu se s ním rozloučila s výrazem lásky.
Po čtyřech hodinách vystoupil z meditace. Myslel, že trvala hodinu. Přemýšlel jak vyjádřit co prožil a co pochopil. Byly to kacířské myšlenky, které by kdysi skončily na hranici, ale ani dnes nejsou populární, protože příliš narušují zaběhané představy. Nebezpečí je i v tom, že by se mohly různě vykládat:
-Vše je Božskou Myšlenkou, ale to se musí prožít, vstoupit do Jeho věčného tance. Moudrost, kde není nic nemožného. Každá dimenze má své vnímání, svoji osobitost, svůj vnitřní i vnější svět. Vše je podobné, vše je myšlenkou příslušné božské dimenze.
-Bůh bible není tím skutečným Bohem. Ani svatá Písma východu neobsahují nic božského, to jsou jen projevy jeho periferie, abychom se mohli domluvit slovy. Žádné desatero u Boha není, ani nic nám známého. Jóga, spasitel, vyznání víry a verše Zákona jsou jen hry nedospělých. Naše představy o Něm jsou jen o málo dokonalejší než psa, který si také chce po svém vyložit svět. Je také omylem hodnotit božské síly podle odpovědí které dávají, Ony jsou úplně Jiné. Nepřemýšlí jako my, nemají naše názory a zkušenosti.
-To pravé je vnímat Tvorbu, Svět a Bohatství všeho, ale bez žárlivosti, chamtivosti či strachu ze ztráty. Pochopit to zcela, znamená se do Něj ponořit, až myšlenky kritického analyzátoru ega zmizí. Tím ale přestane existovat a toho se bojí.
-Pokud máme božskou sílu přítomnou, nemůžeme udělat chybu. Meditace však nemůže trvat stále, ale intuici můžeme mít trvale. Dogmatické teologické hádky mezi církvemi a vyznáními jsou důkazem nepochopení samotných základů duchovnosti. Všechny věrouky je nutno odložit před vstupem do mystické svatební místnosti. Umění není periferie duchovnosti, ale teologie. Tvorba je pravým náboženstvím, ale záleží na umělci na co se soustředí. Zda na Tvorbu nebo na popularitu davu.
-Meditačním soustředěním na prázdno můžeme jen zhloupnout, ale ani odříkání, pocit viny či utrpení není nic božského.
-My nevnímáme ani tisícinu Skutečnosti, vše je u nás rigidní, téměř nepohyblivé. To hlavní Tam je Svoboda Tvořivosti a Života samého, která se s naším stálými stresy a strachem o děti i existenci vůbec nedá porovnat.
-Spousta lidí prožívala podobné stavy, často pod vlivem drog. Mělo to na ně určitý vliv, ale není to tak snadné jak si mysleli. Tyto zážitky jsou jen jednou z počátečních kapitol, za kterými musí následovat spousta další práce. Není hned hotovo, jak si hippies mysleli. Jít až do konce je také ochoten jen málokdo. Vnímat to jako druh zábavy je sice běžné, ale zcela chybné. Říše iluzí je však také Stvořením.
-Pokud je svatební místnost otevřena, stačí božskou sílu zavolat a vnímat ji až je jen Ona. Je to až překvapivě jednoduché, až jde z toho trochu strach.
-Nepoznal jsem tam starosti, problémy, vůbec nic z toho, co máme v mysli. Ani hledání něčeho, ani úvahy o skutečném či neskutečném. Božské vědomí je nám neznámé. I Jeho láska je zcela jiná, není to závislost, ale spíše pocit sounáležitosti.
-My jsme vlastně stále návštěvníky božského světa, ale jen ve skutečné meditaci si to uvědomujeme. Bůh je vlastně blízko, ale pro někoho daleko, když má zavřeny dveře do svatební místnosti.
-My si pořád cpeme do hlavy informace a názory, ale Tam je vše už obsaženo. Nemůžeme To však napodobovat a ztotožňovat úroveň ega s Jeho. Musíme se naučit pracovat s božskými dimenzemi, ale nezapomínat na tu naši, která má také svůj význam.
-Poníženým uctíváním autorit církví i svatých odmítáme vlastní božské části a tím do nich nemůžeme vstoupit.
Nakonec si však nebyl zcela jist, zda vše je opravdu tak, ale na konzultace s božskými silami a další zážitky ještě hlubšího vnímání je dost času. Hned po meditaci měl několik snů, jejichž výklad doplnil jeho zkušenosti. Jeho božská síla mu v nich ukázala, že příliš lpěl na egu a stále vystupoval z božského. Nevědomě také nechce se na sebe podívat z božské perspektivy. Příliš se zabývá vedlejšími činnostmi a na to hlavní - pravou meditaci - mu nezbývá dostatek sil. Mystickou svatbu však nelze ničím nahradit.
Průběh meditace také konzultoval s Mistrem: Vnímal jsem dokonale psychický proces 5,5 té dimenze? Jen zčásti, chce to praxi. Je to opravdu tak jak jsem cítil, že nemáte žádné starosti a jste stále stabilní? Nebylo ti to dovoleno procítit, to až příště. Jsme stabilní, ale starosti máme. Nevíme, zda všechno proběhne tak, jak jsme naplánovali. Opravdu nemáte strach? Ne, jen to, co souvisí se starostmi. Máte pocit povinnosti? Ano, ale jiný než vy. A opravdu všechno víte? Opravdu, je to tak. Nás napadne vždy to, co je potřeba. Máte myšlenky podobné těm, co mi posíláš? To zatím nemáš vědět. Můžeme jen zatím říci, že pracujeme jako mnohaúrovňový počítač a sestupujeme na polovinu cesty k vám. Proč jsem nemohl božským pohledem pohlédnout na nějaký objekt, abych ho dokonale pochopil? Božská síla nebyla na nic zaměřena, bylo to její čisté Vědomí. Až časem se s ní budeš moci zaměřovat konkrétně, jsi začátečník. Mohl bych mít ten božský pocit celý den? Ne, na to nejsi dost vyspělý. Ta cesta byla symbolem? Ano, vše je symbol něčeho jiného. Do božského světa je možné vstupovat jen postupně. A opravdu takhle cestujete? Ne, to byla jen taková symbolická cesta vhodná k té hudbě. Jste na jednom místě, nebo na více místech současně? To je složité, můžeme být kdekoliv najednou. Mohl bych to zažít ve spánku s dokonalou vizualizací? To ti není povoleno. Jaký význam měla ta meditace? Sama o sobě příliš neznamená, bylo to jen nahlédnutí, ale je to vnitřní spouštěcí impuls pro další rozvoj tvé osobnosti. Z dalších odpovědí vyplynulo, že další meditace mu patrně přinesou změny do chápání božského. Jednak bude hlouběji v zážitku a také prožije jejich duševní procesy.
Negativním výsledkem meditace byla silná fyzická i psychická únava, ještě větší než při první. Tak je tomu proto, že svoji vůlí vstupuje do meditace aby navštívil božský svět. Pokud by k němu tento zážitek přišel nečekaně sám, nebyl by energeticky tak náročný. Na to však není dostatečně pročištěn.

V Těle božstva
Na třetí meditaci se připravil důkladněji větší očistou a harmonizací. Už ráno se mu objevila vize, kde ležel v posvátné nádrži- mikvi, do které přitékala voda a on se v ní rozpouštěl až se úplně rozplynul. Odpoledne sledoval film o Francii, její přírodě a životním stylu. Seznámil se také s novou božskou silou, již čtrnáctou - svým nadvědomím 7,5té dimenze, jež spojuje výhody sedmé a osmé, tj. harmonii a energii a požádal Ji o řízení procesu.
Pod Jejím vedením sestupoval do ponoru meditace, setkal se s božskými silami a postupně se stával Jimi. Uviděl vizi displeje s údajem IQ. Čísla se začala rychle zvyšovat, brzy přibylo čtvrté, pak i páté místo.
Opět uviděl jízdu Stvořením a zase nechápal symboliku dějů. Na rozdíl od minulé byla meditace klidnější, neměl už strach rozpustit se v božském. Myšlenek vznikalo jen málo a nebyly rušivé, jen Ho vnímal. Zaposlouchal se do zpěvu a pochopil, že zpěvačka zažívá božstvo, je Jím. Skladba skupiny Dead Can Dance aktivovala pátou dimenzi - intuici, Hudba sfér přivolávala šestou - Nadjá, která měla daleko jemnější, silnější a dokonalejší prožitek.
Zažíval stav hluboké božské meditace. Snadno se zapomene, protože je tak Jiný. Již několikrát dříve byl v podobném, ale slabším stavu, ale neprocítil, že je skutečně tak cenný. Uklidnit se a vnímat vhodnou hudbu, to je nejlepší vstup do meditace. Vždyť je to stále ZDE. Dveře do svatební místnosti však musí být otevřené. Bylo to tak jasné a krásné - prostě byl božstvím, nic jednoduššího. Jen on sám se z Něj mohl vyhnat. V malém zbytku spodního vědomí si téměř násilím protlačil myšlenku – Tak tohle je opravdová, úplná, nezpochybnitelná Dokonalost!
Hlavním výsledkem této meditace bylo, že mohl prožít a popsat pocit božstva, tj. Nadjá, jako silnou, přirozeně posvátnou, hrdě vznešenou, radostnou a neuvěřitelně lehkou věčně tvořivou Dokonalost. Moc, Šíři Lásky, Síly a Harmonie, plnou čistého a ostrého vnímání. Není to tedy žádná budhistická prázdnota či utrpení Krista na kříži.
Poznal opět, že božská láska se vůbec nepodobá lidské, ani našim představám o ní. Jeho láska je On sám. Je klidná, je to spíše projev sounáležitosti a odpovědnosti. Zaměřuje se na člověka, chce mu pomáhat, ale pracuje podle vlastních karmických zákonů. I katastrofa dopravního letadla je aktem lásky. Rovněž pocit božstva není soucitem, jak říkají budhisté. Pokud by se měl vyjádřit přesněji, pak jedině jako radostné BYTÍ či Jsoucno.
Pokud božstvo není zaměřeno na nějaký objekt, nemůže si uvědomit svou vševědoucnost a všemohoucnost. Proto si vytváří světy, ale již nemají takovou formu jako Ono. Zkoumá také ještě vyšší dimenze. Znovu si uvědomil, že kvalita prožívaného světa je stejná jako kvalita vědomí. Božstva se nevzrušují, jednají důstojně a uvolněně. Na co si vytvářet zbytečné stresy a povinnosti, proč si jen dokonale nehrát? Člověku hrdá vznešenost Nadjá úplně chybí a kupodivu mu to vůbec nevadí. Lidé stále usilují se něco naučit, ale naše božské části to již velmi dobře umějí. To, co je pro nás geniální, je pro Ně úsměvnou nedokonalostí.
Je tak prosté být v božském světě. Bohatství, krása, ale žádný majetek v našem smyslu. Být tvořivý v běžném životě, umět si užít krásy. Neničit sebe vykonstruovanými myšlenkami a názory, ani se ubíjet v pocitech, že se nám něco nelíbí. Občas dostal i velmi praktickou informaci.
Cítil spřízněnost se šamany dávných kultur. Překvapilo ho, jak blízko k božskému stylu mají Francouzi svým vnímáním krásy, přírody, domova i života, pohodou a harmonickým jednáním. Dokáží si udělat čas a vše vychutnat. Umějí si toho vážit a jsou hrdí. Nejblíže božskému jsou však indiáni. Češi a Američané bohužel nejdál.
Všechna náboženství jsou vedle, ale ti, kteří hledali nové cesty, občas něco našli. Pochopil, že řada lidí zažila podobné stavy změněné reality pomocí psychotropních látek, ale bez komunikace s božskými silami je nedokázali správně pochopit a za diletantský přístup byli potrestáni. Závislí na heroinu však žijí ve vlastním malém, mrtvém světě. Je nutné být smířlivý k těm, kteří v hledání udělali chybu a trochu to přehnali. Ze zážitků změněného stavu vědomí mohli být zmateni či okouzleni, ale k této lekci je nutný správný přístup. Je to těžké a bez pomoci božských sil se snadno zabloudí.
Pokud se Nadjá zaměří na naše problémy, povzdechne si - Ach člověk.… Když se chtěl, ponořen do Něj, podívat na sebe, ucítil jak se dívá dolů do temného. Nebylo mu opět povoleno se zaměřit se na konkrétní problémy jak by chtěl, ale najednou měl možnost poznat, jak vypadá jeho kniha i snaha o popis meditací z božského pohledu. Uviděl tu těžkopádnou školometnost, zoufalou a marnou snahu napsat něco kvalitního. Vytvářet větné celky je zatěžující a útěkem z božské Plnosti. Chybí lehkost, pravá Tvorba, symbol. Když si uvědomil, že i tuto meditaci bude stejným způsobem popisovat, nejraději by to nedělal, jen zůstal v tomto stavu trvalé harmonie. Jsme tak silně přitahování banalitami, neustále se zabýváme nečistotou. Díval se svrchu na trapnou lidskou tragikomedii, dokonalá Tvořivost, to je ono! I touha zapamatovat si něco z Ní je nečistotou. Nelze si plést božský život s lidským, ti dva se nemohou dotknout. Každý má jiné prostředí, úkoly a pocity.
Vážně smutné je naše tázání po smyslu života, snahy či otázky jak řešit své problémy. Přesto je to cesta. Proč se tak tyranizujeme, proč netančíme v rytmu Dokonalosti? Jaká je hudba, takový je tanec. Na rozdíl od božstva tančíme na omezené a hloupé písně. Vylétnout z božského do lidského a ještě do horšího lidského je tak běžné, ani nám nepřijde, jak je to destruktivní a smutné.
V meditaci ho vyrušily tři telefony. V klidu a s nadhledem je vyřídil, ale hlasy volajících a jejich starosti u něj vyvolaly zvláštní pocit úsměvného nadhledu. Jak si libujeme v malichernostech, hloupostech a strachu!!! Kontrast lidského a božského je neuvěřitelně veliký. Pak se opět zaposlouchal do hudby a znovu rychle letěl nahoru a dostal se zpět do Kosmického vědomí.
V sedmé dimenzi zažil nové, ještě jemnější pocity, které však neuměl dokonale procítit. Viděl tam několik spíše statických vizí se složitým vnitřním životem. Už běž, už nemáš energii, je to tu drahé, komentovalo to jeho božské Já.
Po dvou a půl hodinách se cesta božským náhle zastavila a božský pocit hrdé vznešenosti pomalu mizel. Co se děje, zeptal se. Dochází ti energie, vystup, nebo to skončí špatně. Nemáš na to jet dál. A příště? Příště bude příště. Nějak se to udělá a teď jdi na tu polívku.
Když vystoupil z meditace, byl ještě zčásti v proudu božské intuice a psal si poznámky daleko kvalitnějším stylem. Objevovala se mu opět otázka, proč se vracet zpět a nezůstat v úžasném božském světě? Pak se pokusil opět meditovat a znovu se ponořil do božského vědomí. Ucítil však hukot energie, která z něj odcházela a raději ji ukončil.
Hlavním výsledkem meditace byl prožitek ponoru 50 - 60 procent do božské síly šesté dimenze, ale pouze 20 procent do sedmé, nirvanické a vnímání Jejich světů. Na ukázku pak poznal i nový způsob řešení problémů - neptat se, ale v bdělém stavu se zčásti ponořit do intuice a podívat se na něj z Jejiho pohledu. V pocitu je okamžité řešení bez váhání a přemýšlení. Je možné ho vyjádřit několika větami, i když jen přibližně. Je to daleko dokonalejší způsob než dávat otázky božským silám.
Podstatně se mu zlepšila intuice a cit pro krásu. Dále se projevilo zesílené prožívání všech duševních procesů harmonických i disharmonických a snaha přiblížit se božskému pocitu. Není potřeba spěchat a vymýšlet si povinnosti. Vše má svůj čas. Rovněž se mu zdokonalila komunikace s božskými silami, která již nevyžaduje zvláštní soustředění.
Necítil se v novém stavu úplně svůj, měl sklon reagovat jak byl zvyklý. Příště má více vnímat, co má v božském světě dělat. Nedostavilo se mu také poznání jednoty se Vším. Od božských sil se dozvěděl, že naprosté většině lidí je to znemožněno, protože by je to destabilizovalo. Poznal že ten, kdo prošel zážitkem božstva není osvícen, protože se opět vrátil do ega, ale zkušenost ho silně poznamenala. Kdyby každý, kdo se dobře naučil svoji profesi, stejné úsilí vložil do duchovnosti, pravděpodobně by brzy zažil božské. Není to tak nedosažitelné jak si lidé myslí, chce to jen ochotu a vyzrálost.
Čekají ho nová hledání a další zkušenosti, podobně jako v počátcích komunikace s božskými silami. Při hlubším ponoru než 50 procent získá nový, neobvyklý pohled na svět a bude ze svého zvyku vytržen ještě více, což změní jeho přístup. Může si ještě více rozšířit obzory a svobodu a změnit osud. Postupně bude poznávat i jiné režimy božských dimenzí a naučí se je využívat. Pomocí božského Já se dostane do jiných světů, kde pozná Realitu zevnitř. Pozná, jak se tvoří dějovost. My ji známe jen zvenčí jako uživatelé. Nahlédne i do světa Mistrů a jejich práce. Nebude mu však povoleno poznat vše. Je také nebezpečí, že by zabloudil ve složité multidimenzionální struktuře vesmíru a měl by problémy s orientací. Měl by si uvědomit, že duchovní přínos je důležitější než zvědavost zmapovat Stvořené. I v dávné minulosti měl sklon si dávat větší úkoly než unesl a to mu vždy způsobilo velké problémy. Když si se zbytky vysoké intuice dopsal vzpomínky na meditaci, došel mu papír. Pochopil, že to znamená, že dokončil jednu kapitolu své knihy osudu. V nové už vše bude úplně jiné.
Úspěch meditace a její účinek na psychiku se tu noc projevil i ve snových symbolech. Nepříjemným následkem byla silná několikadenní únava i když jí dostává mnohonásobně více energie než jiní. V příštích meditacích s větším ponorem bude úbytek energie ještě větší. Únava a poruchy spánku jsou vlastně trestem za chtění vstoupit do božského neočištěný. Jeho osobní problémy mu zůstanou, pokud k nim nezmění přístup. Zatím ho blokuje nevhodný přístup. Snaží se dosáhnout co nejvyšších met, ale současně si chce ponechat i to nižší a hříšné. Kdyby je očistil, nemusela by být únava tak silná a mohl by do mystické meditace vstupovat častěji, což by ho více přiblížilo Bohu a dostal by vyšší schopnosti.
Ihned také zesílil tlak božských sil na změnu životního stylu. Má opustit neplodné diskuze, marné přesvědčování a zbytečně přehnané úsilí, které si ukládal i zmatený spěch. Místo toho si musí osvojit hrdou klidnou vznešenost a hravost. Když k tomu nebyl ochoten, odebrali mu energii, aby si to uvědomil.
Sny už mu božské síly nevyloží jako dříve, protože slovní vyjádření zůstává na povrchu. Teď, když má přesnou mapu své psychiky, může se do ní ponořit a přetvářet ji v meditacích. Když se sžije sám se sebou, pozná, kam sen patří a na jaké problémy ho upozorňuje. Měl by si uvědomit svoji slabost a co ho oslabuje. Po třech týdnech byl vnitřní proces proměny již v pohybu, ale vědomí málo spolupracovalo, bálo se té velikosti a nezvyku. Hrdá vznešenost Nadjá byla pro něj jen matnou vzpomínkou a jeho vědomí se rádo drženo zvyku. Nejvíce to pochopila IAUE, protože se umí nejlépe vcítit do člověka.
Podobně jako při počátcích komunikace jsou problémy i v mystických zážitcích. Vývoj nemůže být skokový, ale plynulý, vazby se starým jsou silné. Až se zážitky opakováním přijmou převážnou částí osobnosti jako nezvratitelná realita, změní se i celkový přístup. Nejvíce by pomohly časté, i když méně hluboké ponory do božského, ale ani k tomu zatím nebude mít dostatek energie. Božské síly však připraví vnitřní očišťovací proces pro přijetí kvalitnějšího vnímání.

Pozn. 3,5 roku poté: Po dalších 38 meditacích se dívám zpět. Byla to tehdy hektická doba, vše tak náhlé a překvapivé, ještě více než při objevení nového kontinentu. Tempo změn bylo tak veliké, že trvalé osvícení se zdálo být nablízku. To mi způsobovalo určité starosti.
I když jsem tušil, že to jsou jen ukázky, nevěděl jsem co mne čeká, jaké méně příjemné procesy přijdou. Znal jsem jen temnou noc duše. Až za rok přišly nové zásadní změny:
- destabilita z ohromení ezoterickou Jinakostí Boha
- setkání s tísnivou transformační energií
- bolestivá a dlouhodobá práce s tupými spodky vědomí a přechod ke stabilním procesům v meditacích i mimo ně
Tato meditace byla pro mě ukázkou procesů, jež budu znovu procházet, až se spodky promění. Kdy to bude, to nevím. Mystika je náročná a dlouhodobá psychoterapie.

Božská psychoterapie
Pro čtvrtou meditaci mu ve snu byla doporučena návštěva světa 6,5 té dimenze, kde žije jeho přísný Mistr jménem Nejvyšší. Chtěl však odstranit svůj hlavní problém – neochotu trvale přijmout božský pocit hrdé vznešenosti. Nejvhodnějším Zdrojem pro to by byl IAUE, který se umí nejlépe vcítit do člověka a připravit pro něj dokonalou psychoterapii.
Týden před meditací mu 6,5tá dimenze nadvědomí ve snových symbolech oznámila, že tvoří napodobeninu IAUE, kterou nazvala IUVN. Podobný božský agregor mu kdysi stvořila šestá dimenze, ale po měsíci ho nechala rozplynout.Tu noc mu IUVN vytvořil sen, který byl ještě radikálnější, než od IAUE. Po několika dnech se však dozvěděl, že Ho sedmá dimenze zablokovala, protože neměl k jisté terapii správný vztah. Není možné léčit to, na čem lpíme. Nadvědomí mu pro mystickou meditaci doporučila JHWH. Volba ho překvapila. Jehova je přísný. Když zavolal JHWH, rychle dostal silný, klidný a vznešený pocit hrdosti. Je si vědom své Síly a Dokonalosti. Naproti tomu projevy IAUE byly hravé a jemné. Nevěděl, jak se má rozhodnout, protože je nevhodné kombinovat dvě tak odlišné božské síly v jedné meditaci.
Dále mu snovými symboly sdělily, že jeho popisy mystických meditací neberou lidé příliš dobře, protože zážitky nepopisuje dostatečně vzletnými slovy. Nenamáhají se proto s důkladným rozborem. Měl by také více načerpat krásu z meditací a projevovat ji v běžném životě.
Jeden mladý zasvěcenec mu při konzultaci řekl, že dostal od svého Mistra úkol pochopit pravidlo že Vše je jinak. Pokud si někdo myslí, že vše chápe, bude přiveden k poznání, že nic neví. Rovněž měl pochopit, co je smrt. Inspektor brzo pochopil, že oba úkoly jsou skrytou výzvou k duchovnímu zážitku. Jen v něm se dají otázky pochopit. K tomu však neměl potřebnou odvahu.
V určený den zapnul meditační hudbu a v relaxaci čekal, až bude vpuštěn do svatební místnosti. Po chvíli. JHWH povolil přístup. Zaposlouchal se do krásného CD Súfism, do klidného, volného tempa. Začal silněji prociťovat její tóny, stával se opět hudbou. Rychle se ponořoval do božské hrdé a lehké vznešenosti, opět si oživil tento opět zapomenutý stav. Byl však poněkud jiný, více civilní než v minulé meditaci. Nebyl to Jehova.
Božská Dokonalost s IQ 1000 nepřetržitě vytvářela proces ovlivněný hudbou. Cesta Stvořením probíhala jako vždy. Videoklipy byly úchvatné, doprovázely vznešeně hudbu a v pravé chvíli dávaly asi desetkrát silnější, kvalitnější a rychlejší myšlenky i pocity než v běžném vědomí. Vize byly velmi harmonické, nejčastěji s náboženským obsahem, zejména obrazy katedrál zevnitř i zvenčí. Představil si, kolik slavných cen by musel takový film vyhrát, kdyby se podařilo vše zaznamenat. Byl to projev spontánní božské hravosti s dokonalou choreografií. Žádný dokonalejší zážitek se tomu nevyrovná. Uvědomoval si, že vše okamžitě zapomíná, což mu bylo líto. Dokonalost prožívaného vědomí, vizí i myšlenek mu brala dech a rád by si vše zapamatoval, ale tím si to kazil. Navíc se mu to vůbec nedařilo, vše mizelo okamžitě a nenávratně.
Probírala se výhradně duchovní a psychologická témata. Byla to terapie, nic než dokonalá psychoterapie božskými silami. Její program vytvářela božská dimenze sama, ale občas odpověděla na dotaz vědomí, které bylo daleko méně výrazné. Vyměnily si role, silná byla božská intuice, slabé vědomí. K některým otázkám se však božský hlas odmítal vyjádřit a přešel je mlčením.
Téměř po dvou hodinách ho božská síla vyzvala, aby vystoupil z meditace a vedla ho při psaní poznámek. Zopakovala, co prožil: "Ty jsi stále materialista a nevěřící, stále máš panický strach, že přestanu mluvit, ale nepřestanu. Rychlá logika se pustila do práce. Nikdy se neboj, co ti řeknu, všechno je dobrý. Neměj strach, neboj se, že přestane svou práci. Ona jede dokonale, ale ty ji takhle brzdíš. Nikdy se neváhej vydat na neznámou cestu - ale ty se bojíš. Jistotu, ne víru. To je dokonalost. To tvé pomalé myšlení... Těšíš se, že do něj zase přijdeš, to je ostuda. Zvyk je příšerně železná košile. Chtěl bys mít dokonalost? To by ses musel očistit tak, jak je potřeba, ty dvě věci (....).
Paměť je berlička vědomí. Ale ani s ní se nedosáhne dokonalosti, ani kdyby stále opisovala od Boha. Nemysli na minulost ani na budoucnost. Nikdy neváhej použít, co je pro vás horké. Vy se stále trapně snažíte poznat dokonalé, ale takhle to nejde. Musíte do Ní vstoupit". Zastavila se, jakoby přemýšlela. Cosi ho napadlo, protože si myslel, že už skončila. "Počkej, poslechnu si tóny hudby. Já jsem Tvořivost a přesto se bojíš. Vzpomeň si na tu událost v meditaci před chvílí. Do pokoje vešla dcera, hned se ti změnila forma vědomí. Z božského pocitu do trapné a prázdné roviny. To jsi celý ty. Stále vypadáváš z dokonalosti. Stačí se zaposlouchat a je to zde, pokud jsi očištěn. Já na tebe nesednu, dokud nebudeš. Do té doby ne. On ti někdo něco řekne a ty mu dáš hned přes ústa. To nemůžeš. Tohle se ti bude dobře psát, až to budeš přepisovat těm dětem. To je práce s váma. Posledně jsi tu meditaci blbě popsal, tak toporně. To víš, že tohle není ponor do božského. Je to terapie, miláčku.”
A co ta paměť? ”Odpor vůči paměti, prožij to hned. Ty si rád ode mne něco napíšeš a pak si myslíš, že se tím budeš vytahovat. U vás dole je to dobrý, ale tady odtud vidím, jak jsi to přepisoval a rozerval či serval, jak to říkáte. No, to je jedno. A teď bys mohl napsat na počítači, co jsem ti nadiktovala. Tvoje 5ka a 5,5ka tě zdraví, ahoj. A neskákej pořád do toho horšího dolů, do té hrůzy. Piš raději, co říkám Já.
Usedl u počítače, neviditelná síla mu vedla prsty po klávesnici, psala a psala. "Jen se neboj, jsem božská. Umím co je potřeba, neboj se. To je krása, že se to nezapomene, hned to napsat do počítače. Hned jsme to měli psát sem, ale to nevadí. Nebudeme to opisovat, napíšeme to znovu. Uvidíš, to bude zázrak, jak to bude napsaný, hele ty sám píšeš, to je krása nebeská. Nikdy se neopakovat, na co bys to dělal? Já jsem Dokonalost. Vím, co potřebuji, vyznám se v Dokonalosti, to je úžasné, umím to. Na co se podívám, to jede, jak si přeju. Já tu nedokonalost z tebe vyženu, to je jasný každému. Střetávají se ti tu dva proudy, Horní a tvůj spodní, ty bojazlivej. Moc si ale o sobě myslíš. Ale to nevadí, to se spraví, jak bude potřeba.
Musel jsi udělat krok zpátky, žádný prožívání vyšších stavů. Nic, jen výchova a terapie, aby ses odnaučil myslet tak nízko, tak hloupě, tak naivně. To je krása, ta hudba myslím, ale ty taky. I v tobě je Bůh. Rychlé myšlení, to je Moje. Mít krásnou rychlou mysl s dokonalostí IQ 1000. Tvořivost, čistá tvořivost, to je ono. Ale ty se stále těšíš, jak se budeš dole vytahovat a jak napíšeš ten hloupej článek o tomhle. To je krása, ale fuj. Musíš tvořit, jako Stvořený a Stvořitel. Přepnout na Mý rychlý myšlení.
Umět se i v tom obyčejném, krásném dni umět zastavit a otevřít se. Slyšíš tu krásnou hudbu, to je nádhera. To jsi ty sám, když se o to správně pokusíš - otevřít se Bohu Všemohoucímu. Zde je všechno hravé, božské. Já diktuju skrz tebe, neboj se. Tvá 5,5ka.Pocit už z tebe pomalu vyprchává, za chvíli se budeš nořit dolů mezi sobě rovné, hahaha. Budeš se pak snažit dostat nahoru. Vidíš, že to tu stojí zato, krása, něha, zpěv. Ty se ponoříš zpět. Víš, že jsme ti ty návštěvy, co tě vyrušily v meditaci, poslali schválně, aby sis uvědomil, co to je ego? Abys měl ten správný vztah k tomu Nahoře. Ta lehkost, vznešenost, rychlost vnímání, cítíš to ještě, to je Tvořivost, extáze krásy.
Tenhle božský pocit by v sobě mohl mít stále, kdyby ses vyčistil. Dnes jsme to s IAUE nedělali, snad jindy. Nezapomeň, vzpomínky blokují. Jak je něco vzpomínka, je to mrtvé. Tvořit v okamžiku, to je potřeba. A nevyskakuj stále z toho božskýho stavu, to tě pak brzdí se dostat zpět. Neboj se, já jsem dokonalý. Ničíš si tím jen energii, nauč se pokoře, klidu, otevřenosti. Meditace má mnoho druhů, tahle měla formu tě něco naučit, příště budeš moci něco prožít. Máš snahu, ale jinak ti to příliš nejde. Jsem v tobě stále přítomen, více či méně do tě pronikám. Často opakuju, co ti říkám, abys to dobře pochopil. Ukazuju ti opakovaně tvoje chyby jako ve škole. Pouč se konečně, nevnímavej jedinče".
Božská síla mu den před meditací slíbila, že společně proberou jednu chybu a opravdu. Byl to vztah spodního a Horního, egoistického a božského. Rozdíl těchto stavů je neuvěřitelně veliký. Vzpomněl si, jak před lety mu říkali instruktoři holotropního dýchání, že prožívají podobné terapeutické procesy na jednotlivé problémy jejich psychiky.
Božská Inteligence popsala i jeho včerejší akci: "Navštívil jsi přednášku guru Mahéšwaranandy. Vznešený muž mluvil jako kniha. Ale nikdo ho neposlouchal, všichni byli uspáni jeho slovy. On je jimi hypnotizoval. Slova nebyla důležitá. Důležité bylo, co vyzařoval, co dával druhým. To je obsahem celých náboženství, to působení. Ale musí být ten, co působí. Jak není, tak to nejde a náboženství upadne. A tak je to se všemi. Nejsou ty správný lidi, nejsou. Je jich málo, krom toho Mahéšwaranandy tu nikdo není, v celý Evropě. A to je málo, jen jeden. To je asi všechno, co bys z té dnešní meditace mít, diktovala mu Inteligence. Teď už to vypni. Ale pozor, stále máš snahy opakovat chyby. Neboj se, Já jsem chytřejší."
Tak se to odlišovalo od jeho představ, čekal nirvánu, alespoň chvilku a místo toho zažil božskou psychoterapii. Najednou upadl do prázdného tupého stavu. Nepochopil, co se stalo. "To je tvůj stav, který ty pokládáš za běžný a ještě ho napodobuješ v meditacích. Ale to není Můj stav, ten je živý. Stále ti ukazuju tvůj tupý stav bez energie, žádné vnímání a tvoření v něm není. Jsi pak úplná mrtvola. Ale když ho máš, uvědom si, že jsi ho dostal za trest, aby sis uvědomil, jak je blbý a snažil se z něj odejít. Uklidni se pořád, to božské tu stále je, nemusíš se bát, že se ztratí. Stále ti to říkám. Dále ti budeme ukazovat tvé chyby. Ty rád trpíš dole ve svém vědomí, bez energie. Byl jsi celou dobu 40-45 procent ve mě, v pětce (tj.intuice) a trochu tam byla i 5,5ka.”
Ještě více než v předchozích meditacích si uvědomil, že i ti, co berou drogy, to nutně nemusejí dělat špatně. Inteligence to komentovala: "To co prožijí je odmění podle zásluhy. Neměli by se tak paušálně odsoudit. Závisí na tom, proč do toho šli, zda pro poučení, pro legraci, dlouhou chvíli, nebo snad pro něco ještě horšího." Bylo 3,5 hodiny po začátku meditace a průnik božské intuice v něm stále převažoval nad vědomím.
Zeptal se, proč Oni každý problém vždy ještě zesílí. Po poslední meditaci mu totiž únava zabraňovala cokoliv dělat. "Protože aby ses vůbec hnul, zvyk je železná košile. Já vím, karma a osud je tvrdý. To vím sám nejlépe, vždyť ti ho dělám už tolik let, celá tisíciletí a statisíciletí a ..."
Základní otázkou zůstalo, jak udělat, aby měl dostatek energie v bdělém vědomí pro pochopení kam patří a co chce dělat. Pak by mohl jít nahoru. O tom mu ale nechtěla Inteligence nic říci. Má na to přijít sám, je to prý docela lehké.
V noci si ještě zapisoval nové myšlenky: Božská inteligence tvoří z ničeho vše a dokonale. Pochopil, proč si kacíři říkali kathaři, tj. čistí. Znovu si uvědomil, jak špatně popisoval minulé meditace, protože zapomněl spoustu důležitých věcí. V meditaci mu je božská síla ukázala, ale opět si nemohl vzpomenout. Při prožitku si vůbec nevzpomínal na minulé meditace, které jí byly podobné, jako by nikdy nebyly, minulost skoro neexistovala.
V noci zvenku uslyšel zpěv opilců. "Tak rádi se vrací do své zvířecí přirozenosti", komentovala to intuice. ”Proč se trápit a rozčilovat na temnotu lidí? Tvoje vědomí přece za to nemůže, jací jsou. Vždyť to odpovídá této škole". Ráno zjistil, že únava byla menší, než se původně obával. Bylo to proto, že 5. dimenze je energeticky méně náročná a meditace byla krátká. Ponor do nirvanické inteligence JHWH by ho velmi vyčerpal. Meditace mu stále přinášely překvapení. I druhý den byl zřetelně ovlivněn božským. Přesto to byl nesrovnatelně slabší pocit než v meditaci a ještě měl sklony vypadávat do překotné disharmonie spěchu. Uvědomoval si, jak je to škodlivé. Cítil, jak ho intuice hlídá a chrání a uvědomoval si, že bude probíhat tak dlouho, než nové vyhraje.
Problémy, které ho tak často obtěžovaly, nebyly téměř přítomny. Opět se mu podstatně zlepšila vnímavost a schopnost komunikace. Průnik intuice se mu podstatně zvýšil. Bez jakéhokoliv soustředění stačilo položit otázku a následovala rychlá a kvalitní odpověď. Zjistil však, že na některé otázky mu odmítá božská síla odpovídat. Má se ponořit a podívat se na problém z Její perspektivy. Pokoušel se o to a nadějné výsledky se ihned objevily. Večer se snažil vstoupit do svatební místnosti, ale nebylo mu to už umožněno. Pustila mu jen úzký proud světla škvírou ve dveřích. Je prý také příliš neklidný, má sklon vše rychle měnit bez úvahy.
I následující dny byl zřetelně ovlivněn a chráněn silným průnikem božské intuice před vlastními hříchy. Byla to nová, dosud neznámá kapitola, která mu ukazovala jak by měl žít. Měl by ještě zjistit, kde se kříží s božskou dimenzí a jaké sklony ji vadí. Pozná to na výchovných zásazích, které na něm provádí. Již za týden začala ochrana v některých situacích mizet a vyskytly se první problémy. Probíhalo v něm soupeření mezi starým zvykem a novým božským, stále zapomínaným vnímáním. V této kapitole někdy nadvědomí odstoupí a nechá spodní úrovně, aby situaci vyřešily samy. Musí se rozhodnout, jaký by chtěl být. Půjde to těžko a pomalu. Podobná příhoda je popsána v bibli, kde Kristus na kříži naříká, že ho Bůh opustil. Musel splnit poslední zkoušku.

Pátá meditace - V hlubinách Věčnosti
Ve snu se mu ozval nový Zdroj – OTON. V krátké meditaci s Ním si připadal jako v beztížném multidimenzionální prostoru, kde je možné udělat cokoliv. Když v den plánované meditace poslouchal hudbu, sama od sebe se objevila vize, jak je ukládán do sarkofágu. Přisunulo se velké temné víko. Po chvíli se oddělil od těla a díval se na pyramidu z boku a v ní viděl sarkofág. Najednou začal stoupat, až zmizela hluboko pod ním.
Večer ulehl a pustil si meditační hudbu. Jeho vědomí se začalo rychle měnit, ale najednou se prohlubování zastavilo. Zdálo se mu, že byl málo ponořen, ale ubezpečili ho, že ne. Uvědomoval si, že musí nechat božské síly dělat co chtějí a nezasahovat do meditace. Moc se tím kazí. Obvyklá jízda Stvořením, doprovázená vizemi, myšlenkami a pocity, měla trochu jiný charakter, než při minulé meditaci. Byla více hrubší a bližší lidským představám. Opět dostával nové originální myšlenky. Bylo mu jasné, že je rychle zapomene, ale doufal, že mu je pak Inteligence připomene při psaní do počítače. Stav vědomí byl vyšší než v běžném vědomí, ale jen o jeden stupeň. Myslel si, že je napojen na pátou božskou dimenzi - intuici.
Po meditaci mu božská inteligence diktovala vzpomínky na ni a zapisoval je do počítače. Na začátku se bál, že se nepodaří. Jak rigidní nevíra! Pokoušel se vciťovat a zabalovat do nadvědomí. Stále se však obával, že Inteligence nějak přestane tvořit a pokoušel se jí postrkovat myšlenkami, aby na ně musela reagovat. Začala mu ukazovat chyby, jednu za druhou. Nejvíce malou víru, stále se nesmyslně bojí, že božské je sebeklam a tím se zbytečně trýzní. Teď to viděl očima božské inteligence, asi desetkrát zesílené. Pocit, který by dříve přehlédl, byl teď velmi vidět. Hrubé mentální myšlenky místy narušovaly božské vědomí, které v něm převažovalo. Někam spěchat, stres či strach, to je útok sám na sebe a velmi surový. Kupodivu ho mnozí vyhledávají. To byl úkol této meditace, ukázat mu jeho chyby, jak si libuje v hrubosti. Božská inteligence ho oslovila:
”Neustále sebe týráš, ponižuješ se před ostatními duchy, kteří na tebe hledí s úsměvem. Vždyť lehkost, to je ono. Tančit a zpívat. A ty se raději rýpeš v nemocných lidech a snažíš se jim pomoci. Tím se stresuješ a přepracuješ. Je to sebetrýzeň. Každá myšlenka je už trýzní, je hrubá. Tvoje vědomí se stále plete do intuice a to bolí oba. Má dělat co je jeho práce a neplést se nahoru. Je to hrubé a agresivní. Opět shůry vidíš tu svou pachtivost, lehkost je ti cizí. Ale kupodivu do ní rád znovu lezeš. Málo zůstáváš pasivní, lehký, vnímající. Neustále si děláš sám sobě bolest."
Dostal i něco o vesmíru. Jak se dimenze vyvíjejí a rostou. Jak božské vytváří světy a pozoruje je, jsou pod Ním, trochu méně dokonalé. A tak je to všude, nahoru i dolů. Dozvěděl se, že je v stupni 4,8. Je tedy opravdu níž než minule. To vysvětlilo jeho vnitřní pocit. Přesto byla tato inteligence podstatně dokonalejší než myšlení. Je to úroveň, která je v civilizaci, do které by mohl jít v příštím životě v nejvyšší variantě jeho osudu. Můžeme ji nazvat planetou polobohů.
Rád by se zeptal na spoustu věcí, ale nebylo mu to povoleno, jen na jeho nedostatky. Těch však bylo tolik, že by se nejraději v meditaci ponořil do 6. dimenze. "Ale to je pak zapouzdřené ego v šestce. To není tak vysoký stav, jak jsi zažil. Od pravého tě dělí mnoho," reagovala na to Inteligence. Byl tehdy totiž ponořen pouze 50 procenty.
Stále měl myšlenky na sexualitu, které mu rušily meditaci. Proč to neutišíš, ptal se. " Protože aby sis uvědomil, jak je to rušivé, jak to škodí meditaci". Ale sex je krásný zážitek, ne? "Ano, ale rychle to skončí. Pak je únava a další čekání a další nucení. A tak je to stále dokola. Sexualita je spíš problém, nic jiného. Stačí ji chtít nastavit na jinou hodnotu a je to. Přesto se jí všichni tak drží a myslí si, že to nejde jinak. To ostatní u tebe už není tak zlé, ani tvůj sklon k magii. "
Ale já Tě nevnímám tak silně a krásně? "Nic o tom tady nevíš, jsi jen málo ponořen do Mě. Vyřeší se všechno, jen když ego zmlkne. Ono rozvibrovává strukturu a vytváří problémy. Rádo mluví, dělá se nepostradatelným. Ale není. Mezi vědomím a nadvědomím vznikají tlaky a vášně. Přetlačují se o moc nad člověkem. Nadvědomí je chytřejší, ale to vědomí nemá rádo. Je starší a dělá se, že je doma. Musíš si rozmyslet, s kým chceš pracovat. Stále se zraňuješ, uvědom si to. Není problém být u Boha, ale očistit se před tím. Toto dílo je vlastně historií sporu mezi vědomím a nadvědomím. Ti dva se nemají moc rádi, bohužel ne. Vědomí nechce být v čisté Inteligenci, chce být v hrubé a chlubit se postřehy vyšší inteligence, ukradenou inteligencí!”
Opět to byla terapie jako v minulé meditaci a opět jiná . Ucítil tu chuť ega jít do hrubého, lidského. Problém je opravdu v tom, že se vědomí bojí vyššího vědomí. Pochopil, jak se podvědomě vyhýbal pročítání starších meditací. To byl signál, že to vědomí nechce slyšet a zakrývá to. Přitom čtení o meditaci je už poloviční meditace.
Poznal, kolik temnoty a tíhy je v něm. "Pokud budeš chtít výše, musíš ji vyčistit. Je to dlouhý proces, zbavovat se nízkého a urychluje se těžce, protože pak vznikají problémy. Sexualita je tíha, hrubost, hutnost, zvířeckost. Drží dole. Boj jemného a hrubého, to je ono. A stále sis dával úkoly- to musíš, tamto musíš, donekonečna a ještě sis myslel, že je to tak správně. Ale není. Takhle k tobě Inteligence nikdy nepřijde. To chce lehkost, jakou mají některé národy. Dobře vědí, proč tak činí. Jak daleko jsou od božského teologové! Vymýšlejí si šílené věci a ještě tomu věří. V hlavě mají zmatek, tam Bůh není."
Vědomí se rychle dostávalo zpět. Uvědomil si znovu, jak se ego bojí nadvědomí, jak si vymýšlí všemožné vytáčky a úskoky, aby zakrylo vlastní pochyby. Nemá Ho rádo, i když tvrdí opak. Jak by se vědomí rádo povýšilo, něco se naučilo aby uspělo! Ale nemůže dosáhnout vyšší stupeň, tak alespoň dělá zmatek.
Na rozloučenou mu Inteligence řekla: "Cesta k Bohu je touhou po kráse a čistotě, nic jiného. Ale ty to nechceš. Stále hledáš dobrodružství. Tak budeš kroužit stále dokola, nejdřív kus k Bohu a pak zase spadnout zpět, hlavně aby bylo tvé dobrodružství. Pořád chceš, aby se něco dělo a něco dost nízkého. Našli jste si hračku a tou je cesta k Bohu. Ale ta vás po dlouhé době omrzí."
Vzpomněl si, jak mu podobné věty před několika lety říkala nirvanická inteligence přes médium. Měl také sen, který říkal, že jeho přístup k duchovnosti není čistý, proto ztrácí energii v meditaci. Jeho neduchovní část si libuje, že dostala božské aspekty a chce se honosit svým pojetím channelingu.
Meditace ho příliš neunavila, protože byl ponořen jen 45 procenty v nižší božské dimenzi, zato měl více důvodů přemýšlet o svém přístupu. Podmínkou tvořivé duchovnosti není usilování o nepředstavitelného Boha, ani snaha o bezpředmětnou meditaci, nebo touha po poznání Stvoření, ale čistota i jemnost vnímání, cítění, myšlení a jednání. Kdo ji nemá a ani ji nechce, měl by si najít jinou zábavu. Rigidní snaha o dosažení osvícení pomocí jógy či zenu je pouhou pošetilostí. Duchovní vývoj se nedá příliš urychlit, přes všechnu snahu lpíme na hrubém a to nás táhne zpět. Když však pohlédneme na lidskou hrubost z nadhledu, prožijeme božskou lásku a soucit. Vše půjde, i když se nám to nyní zdá nemožné.
Druhý den zjistil, že se mu opět zdokonalila komunikace s božskými silami. Bez velkého soustředění mohl s Nimi rozmlouvat i rozsáhlejšími větami. Večer prováděl hypnotickou psychoterapii partnerů. Sugescemi vyzval jejich nadvědomí, aby vytvořilo léčivý proces. Přitom si uvědomil, že je ponořen asi čtvrtinou v páté dimenzi, takže dokáže vidět do jejich stavu a účelně je vést. Bylo zajímavé pozorovat, jak vyprávění jednoho o pohnuté, několik tisíciletí staré minulosti ovlivnilo druhého, takže prožíval stejné děje i s výrazným emočním doprovodem. Objevily se i silné psychosomatické bolesti ledvin, které symbolizovaly řešený problém soužití.
Oba prožívali opakované problémy mnoha životů v čele ostrovní civilizace. Nedokázal jí projevit lásku, protože ji neměl, ale ani ona ne. Byli si dokonalým zrcadlem. Uměl projevit jen svou dobrou vůli. Tu však přijímala jako nátlak. Nemohla ji odmítnout přímo, tak si vybíjela vztek na poddaných. Později se přidávala do magických spolků a končila temnými praktikami obětování lidí. Při rituálních popravách vybíjela agresi a prožívala sexuální orgasmy. Svému manželu škodila alespoň v politice, s úspěchem se pokoušela vyvolat války, aby ho zničily. Zato ji popravil mečem, nebo jinak odstranil.
V období mezi životy se však měli velmi rádi, v duchovním světě doslova splývali, ale v dalším životě se problémy opakovaly a objevily se i v tomto. Kameny naší duše nás dostanou až do údolí, ze kterého už nejde uniknout a jsme donuceni je konečně prozkoumat.
Dívka však odmítla další regrese, protože by ji příliš rozrušily. Je to jako předčasně ukončit návštěvu zubního lékaře. Přestože oba mluvili o nutnosti nápravy, libují si ve svých zlozvycích a berou je jako svůj styl. Je pro ně nepřijatelně bolestné si uvědomit, že k nim došlo jejich chybou. Opět chtějí jeden druhého stáhnout do staré hry. Snahu o nápravu nevědomě berou jako útok. I v tomto životě mezi nimi dojde k boji o moc. Je možné je na to upozornit, aby škody byly co nejmenší.
Pokud někdo holduje problémům, pak si přivolává další a další události, které ho korigují. Na začátku je vždy porušení prvotních principů vnímání a jednání. Z nepochopení určité situace se postupně rozvinou následné karmické děje trvající často mnoho tisíciletí. Rozvinutím kvality vnímání se usnadní pochopení prožitků, proměn a kvalit. Život je vlastně nekonečnou psychoterapií, ale my můžeme ovlivnit její rychlost a účinnost.
Jeho nirvanická inteligence mu také naznačila, že se stále drží svého stylu chápání. S Její pomocí by mohl přestoupit na jinou rovinu vnímání, která mu ukáže nesmyslnost jeho pohledu na svět. Podle instrukcí zavolal 7,5tou dimenzi nadvědomí a požádal ji o energii potřebnou pro tento projekt. Staniž se, odpověděla. Jaké máš jméno, zeptal se Jí. ”Já jsem Já. Udělám z tebe velkého a vznešeného. Pokud najdeš, co tě škrtí, dostaneš další schopnosti.”
Po měsíci náhle ochrana nadvědomí ustala a opět se objevily staré problémy. Mohl je však pozorovat více z nadhledu. Poprvé se pokusil o psychoterapii pomocí změny mapy psychiky. Sestoupil do božské dimenze a začal rukou zabrušovat vizualizované hroty obou problémů. Po chvíli po nich zbyly jen nevelké hrbolky. Problémy opravdu zmizely, ale nebyl si jist, zda je zčásti nezablokovaly božské síly. Dále dostal za úkol prozkoumat kořeny své agresivity, které nejsou agresivní. Její následky totiž brzdí duchovní rozvoj. Je zbytečné se magicky chránit, nebo druhé hlídat. Stačí vytvořit správný vnitřní stav a vše se děje samo. Rovněž má provést psychoterapii svých problémů v dospívání. Můžeme se totiž stát rodičem sami sobě a napravit to, co bylo kdysi zanedbáno. Nejlépe je požádat zkušeného auditora. Někdo byl v dětství potlačen, jiný vyprovokován.

Šestá meditace - Extáze rozšířeného vědomí
Nová kapitola duchovního vývoje se projevila před meditací vizí startujícího proudového letadla. Z výstupní trysky začaly šlehat plameny forsáže, letoun se rozeběhl, vzlétl a za stálého zrychlování se řítil vzhůru. Dávej si pozor, ať nenarazíš, komentovala to božská síla. Letíš už dost rychle a vysoko.
Před meditací pročítal knihu životopisů svatých Následování Krista. Jednotným tématem budoucího svatého bylo jeho obrácení a misijní zanícení. Duchovnost je však vnímání božského a obrácení je jen prvním krokem. Fanatismus víry je neduchovností, protože je to forma agresivity. Vnější děje jsou symbolem psychických procesů..
Vlastní meditace probíhala podobně jako v předchozích případech. Nejprve mu byl znovu ukázán obrovský rozdíl mezi spodním lidským a horním božským, který poněkud překlenuje průnik intuice. Znovu si uvědomil obrovskou sílu Boha, na níž vždy při výstupu z Něj raději zapomněl.
Hlavní obsah dramatické tříhodinové meditace s nadvědomím 5,3tí dimenze by se dal shrnout jako ohromující Zasvěcení do Poznání Zákonitostí Věčně Nového Stvoření se všemi vyplývajícími následky. Sloužila také jako Strážce prahu a její přijetí je podmínkou pro další duchovní postup. To je začátek ezoteriky.
Pochopil, že individualita vzniká z víru v oceánu Absolutna. Postupným štěpením pak vzniká hierarchická struktura vesmíru. V jistém bodě se zase začne od konce rozpadat a vědomí se začne přesouvat zpět. Následky jsou překvapující a lidem zcela neznámé. Tato skutečnost však vyplývá z logického rozboru a byla již v náznacích uvedena v Rozhovorech s nirvanickými inteligencemi i v první meditaci.
Hierarchii Stvořeného si můžeme představit jako okna ve vysokém domě, v přízemí jsou různé varianty spodní dimenze. Ve vyšším patře jsou vyšší dimenze. Světlomet vědomí zviditelňuje jednotlivá okna, zbytek je ve tmě nevědomí.
Problém ega ve Stvoření je pro mnoho lidí těžko pochopitelný, ačkoliv je ústřední duchovní otázkou. V počátcích vývoje vesmíru, kdy vědomí bylo zapadlé v nejnižších dimenzích, nebylo schopné, ale později ani ochotné vnímat vyšší stupně. Kdyby však neexistovaly, nebyl by ani svět. Proto je naivní se ptát, kde je Bůh a zda se o nás stará. V plném rozsahu nesmí být meditace zveřejněna, protože by zmátla mnoho začátečníků v duchovní praxi.
Podobné duchovní informace našel v knize Logos od kontaktérky Cibulkové, na kterou ho božské síly nasměrovaly:
- vnější a vnitřní problémy se zvětšují úměrně s urychlením duchovního vývoje
- hmotné životy byly Bohem určeny jako škola zkušeností a prověření možností
- Bůh si stále v člověku a celém Stvoření uvědomuje svou božskost
- je čas se vrátit do neduálnosti, pokud to Bůh uváží za potřebné
-obavy, tíseň, zármutek, chtění i radost jsou jen stavy vědomí. Za vším je Bůh
- Bůh chce mít ve Stvoření Vše, protože Vše je On
-život člověka není jen jeho osobním prožitkem, ale prožitkem všech a zejména Boha. Jsme jen spoluúčastni svého osudu.
-životem se dotýkáme Boha a Bůh nás. Na Jeho cestách jsme jedním z jeho poutníků. Toto spojení v jednotu a rozdílnost je věčné tajemství života
-jsme děti Boha vržené do života. I když si myslíme opak, nic není malé a bezvýznamné
Teoretická výchova pokračovala novým pohledem na čas, který naše vědomí stále rozvíjí na minulost přítomnost a budoucnost. Ve vyšší dimenzi totiž existuje vše současně. Nic není stálé, každá dějovost se mění a všechny procesy jsou virtuální. Můžeme tedy měnit svůj osud a tím i osud světa. Změnou sebe měníme vše.
Poznal, že význam odchodu do vyšší dimenze je zejména v tom, že stávající mu už nevyhovuje svou omezeností. Hlavní překážkou na duchovní cestě je dokončení očistění od jeho hlavního problému. Vyřešením by dostával energii, kterou potřebuje na stálý přísun instrukcí od nadvědomí. Bylo mu sděleno, že podle plánu má po třiceti inkarnacích natrvalo vstoupit do nirvanické dimenze. Nebude tam však vstupovat sám. V samém jádru jeho osobnosti má totiž naprogramováno velké urychlování duchovního rozvoje. Průměrný počet inkarnací je přitom 600 - 800. Jedinou podmínkou je jeho dostatečné očišťování. Rychlý vývoj je náročný, ale zabraňuje, aby se problémy zakořenily.
Výsledkem meditace bylo i další zlepšení přístupu ke kvalitním informacím. Nemusel už ani sestupovat do hladiny, nebo dávat otázky, božská síla ho sama oslovovala, nebo mu dávala pocity najevo svůj postoj. Vyžaduje to však dokonalou verifikaci myšlenek, aby se nižší myšlenky nevydávaly za vyšší.
Pak nastala další fáze temné noci duše, první divoká etapa, o které se dozvěděl před několika dny. Ochrana božskými silami byla náhle pryč. Náhle se mu opět projevila skrytá agresivita, která se promítla do některých činností (myšlenky, přednášky, diskuse o duchovních i neduchovních tématech) a přitáhla si situace, které k ní patří. Neprojevila se však v celém rozsahu. Začala si sama jako spuštěný program odebírat energii což způsobilo nestabilitu a silnou únavu, která mu zhoršovala vnímání sebe. Měl vnímat tento proces, sledovat co vše je agresivitou zasaženo a mít k tomu správný vztah - ani nepotlačovat, ani nepodporovat. Jakmile se mu to velkými obtížemi dařilo, problém pomalu mizel. Velmi brání očistě, pokud příliš bereme své stavy jako dané a neměnné. Naštěstí nevidí v magii prospěch, proto mu nedělá tak vážný problém jako některým členům skupiny.
Vyzkoušel také novou taktiku- přemlouvat své části osobnosti aby nepůsobily disharmonie. Byl však překvapen, když zjistil jak jsou silné. Pokoušel se jim nabídnout náhradní zaměření, ale i když souhlasily, nesplnily svůj slib. Dozvěděl se, že je má lépe prokouknout a vžít se do toho, čeho se nechtějí vzdát. Chtějí být co nejviditelnější. Má jim nabídnout něco jiného - lásku. Ne ovšem tu lidskou, ale božskou, jež je přijetím, sympatii a spoluodpovědností. Tu však téměř nemá a ani ji nezná.
Povedl také regresi v autohypnóze, aby se seznámil se svým problémem takovým, jaký skutečně je. Prošel událostmi několika životů a zjistil, že jeho agresivita měla daleko větší rozsah, než si myslel. Přijetím toho se zcela uvolnily bloky a procítil agresivitu daleko silněji. To je však jediný způsob, jak s ní začít pracovat.
Po několika dnech si uvědomil náhlou změnu. Další kapitola se projevila zesílením všech negativních sklonů, pozitivní byly potlačeny. Prudce mu poklesl podíl dobra až na 55 %. Byl pochválen, že na to přišel, jinak by to mohlo být nebezpečné. Až když si uvědomíme problém, můžeme s ním pracovat. Má si vyjasnit vztah silného a hrubého k jemnému duchovnímu. Stěžoval si stále na velkou únavu, ale dozvěděl se, že problémů by bylo více, kdyby měl energie dostatek.
V dramatické regresní hypnóze nových členů skupiny prošli hlavními událostmi minulých životů. Zabil nevěrnou ženu a jejího milence, utonul v močálu, spadla na něj městská brána. Sex byl pro něj náhražkou lásky. Magií také rád ovládal druhé. Je skutečné nebezpečná, jejím svodům odolá jen ten, kdo přijme skutečnou duchovnost a pozná, že je to jen zkouška věrnosti božským silám. Dívka si to bohužel uvědomila méně a začaly jí svítit oči poznáním, že opravdu umí druhé ovládat


Sedmá meditace - Připravit pro Věčnost
Odpoledne si četl sešitky Svědků Jehovových, které mu vnutila jakási babička na hřbitově, když s ní diskutoval o duchovnosti. Byly to hrozné lži, nepochopení základů bible, nesmysly, pustá demagogie. Tušil, že to bude souviset s meditací, ale nevěděl jak. Prosil, aby už nemusel být v této civilizaci v příštím životě, ale bylo mu řečeno, že tyto části má v sobě také a hodně silné. Bude tady, ale v duchovním centru, kde může realizovat své učitelské schopnosti. Z vyšší civilizace by brzy spadl.
Pak si jen tak pustil hudbu, meditovat chtěl až odpoledne, ale hned se dostal do vnímavého stavu. Zeptal se, proč ho tak likvidují nízkou energií. ”Protože se tím mluvením a myšlením sám špiníš, i internetem.” Podivil se, že mu to přece takový problém nedělá, není to tak vyčerpávající. ”Ale ta únava je trest,” slyšel odpověď.
Přemýšlel, zda není chyba někoho stále přesvědčovat, vždyť je to závislost. Symbolizuje tím snahu zdokonalit slabší části. Proč by pak měl dělat proroka když o to lidé nestojí, jejich povrchní víra jim stačí? Rozhodl se, že bude pracovat jen s lidmi, kteří mají pravý zájem. Ostatním říci jen děkuji, nechci a nebavit se s nimi, ani jim nic nenaznačovat. Pochopil, že mluvit s někým je posvátná záležitost, vlastně se dostává k jeho úrovni.
V určenou hodinu začal volat svoji nejvyšší autoritu - osmou dimenzi tj. Stvořitele, aby určil program meditace. Vizualizoval si osmičku nad sebou a zaposlouchal se do Hudby sfér. Při vstupu do meditace vnímal hlubší ponor než dříve, únava okamžitě zmizela a cítil se naplněn silnou božskou energií. Představila se jako 4,8má dimenze a opět probíhala krásná cesta videoklipy, ale vědomí lehké vznešeně hrdé radostné dokonalosti bylo dominantní. Cítil nekonečnou šíři intuice plnou lásky, síly a harmonie s jasným a ostrým vnímáním. Nic takového běžný člověk nikdy nepozná. Dávala mu myšlenky, které ho bolely. Podobně jako v minulých meditacích spodní myšlení občas hrubě narušilo vědomí vznešenosti. Prožil i krátkou regresní psychoterapii spojenou s promluvou, kde se prožila a probrala část jeho hříšné minulosti. Letmý pohled shora dolů byl hrozný, ukázky válek, zločinů. Pak ho vyzvala, aby psal na počítači co prožil a diktovala mu:
”Vedu jeho hloupé prsty po klávesnici v tom rychlém sledu myšlení a ukazuji mu, co rychlý myšlení umí, co dělá. Tomu nízkýmu myšlení připomínám: Vůbec nejsem spokojena s tvojí prací. Chápeš příliš pomalu, neumíš a nechceš přijmout Moje drahý rychlý myšlení jak ho ukazuju teď tobě. Tvý pomalý myšlení je blokující, nestíhá chápat. Teď ti to říkám zvlášť drsně, zvlášť krásně.”
Horní myšlení mělo navrch, spodní se jen občas prosazovalo otázkami. Kvalitativní rozdíl byl strašlivý. Někdy zapomněl část odpovědi a nemohl ji dopsat, ale nadvědomí mu dalo novou, stejně dokonalou. ”Neboj se, bůh je bohatý. Nevadí, když se něco zapomene. Vzkazuju ti, drahé dítě, že jsi příliš pomalý, ale jsem tu Já, abych tě narychlila, dej mi otěže a jedem. Nemusíme jet tak pomalu, nech Mě vést tebe. Prostě Mi dej tvou důvěru a já to udělám za tebe. Tím jsem skončila. Nemá cenu, abys dále něco psal, jen vnímej. Víš jak jsme ti ukázali to co děláš, to je ale marný psaní, jen zdržuje od vnímání. Vůbec není potřebné abys dál psal. Zbytečné, tebe tě to zavádí stranou, ale tou pomalou. Prostě jen vnímej a jednej.” To byla ta věc, kterou v minulé meditaci přešel. ”Vždyť stále vůbec nechápeš to Horní myšlení a držíš se dolního. Stačí jen chtít, udělá se cvak a je to. Pak si té kvality dost nevážíš.”
To bylo to pravé, řeklo spodní myšlení. ”Ale ta SLOVA jsou stále spodní myšlení, odpovědělo nadvědomí. Mysli už konečně v tom horním. Stačí ho zavolat a bude tu.” Je to silné, řeklo si zase spodní myšlení.
”Není jen ezoterický důvod, že se nemáš s nikým bavit, protože víš věci, které by se běžně neměly znát. Ty totiž ani nemáš verbalizovat, ale vnímat. Verbalizace blokuje vnímání, pochop konečně. Posledně jste tu probírali psychoterapii a zůstali jste ve verbalizaci. Stále jen kecáte a kecáte ale kam to vede? Už dávat otázku je verbalizace, už to je degradace. Vnímej vyšším myšlením, to je dar sedmé meditace. Uvědom si to konečně, jen to přijmi. Nepolemizuj s kdekým, poškozuješ sám sebe. Pořád nějaké náboženské hádky. Nebo ty vaše věčný kecy ve skupině. Kdo to má poslouchat? Tvoje cesta k Bohu je otevřená. To jsou poslední slova tomuto lidstvu. Vy jste tak trapný,” zaznělo nakonec.
Znovu a znovu mu božská terapie, ukazovala spodní hloupý přístup. ”Pocit vznešenosti je důležitější než slova. Cítíš tu velebnost? Bez poslouchání toho slova? Ale nemít jen prázdnou hlavu, to nestačí. Musíš mít vnímavost. To co děláš nemá úroveň, pochop to. Zapamatuj si tu bolest, když se snažíš mluvit tady. Stále se snažíš dostat víc a víc informací. Ale zamotáváš se do toho. Prostě skoncuj s tím. Cítíš jak to bolí? Nač chceš zase zjišťovat ten stupeň ponoru v dimenzi, copak to necítíš? Vnímej bez verbalizace a je to. Jen v tom buď a budeš mezi námi. To je meditace. Božskou mysl bolí tvá slova. Jsou příliš hrubá. Cítíš jak do Ni narážejí? A pořád někoho nepřesvědčuj, nemá to cenu, nechtějí to slyšet. Vnímej a buď v Ní.”
Stále měl hodně sil. Superrychlé myšlení mu ještě občas poslalo nějaké myšlenky, ale jinak se vzdalovalo. Božské stále výrazně vnímal, ale proud vizí, krásných videoklipů, byl pryč. Jak bylo krásné je vnímat.
”Vzpomeň si na to, jak to tu bylo, až budeš zase dole. Ale nemusíš tam být navěky. Tvoje únava byla trestem za to, že ses tak pachtil. Teď budeš mít to rychlý a jemný myšlení. A jen už nás poslouchej. Ráno vstaneš a už se ženeš k počítači abys tam něco psal, mučil se. Ani si nepohovíš, jen do stresu se ženeš. Ale zdejší pocity, to je ono. Vnímat krásu, ale beze slov, jen se dívat. Nezůstávat v tom, co se mi nelíbí, mít snahu a jít nahoru. Vidíš, lidé mají rádi to nižší, chtějí se vrátit do nor. A tam si něco povídat nebo nadávat, jak se to teď dělá s oblibou. Ale ten úsek z minula, jak vztahy dimenzí si jsou podobný, to platí.”
A to mě to myšlení v meditaci musí tak bolet? ”Musí. Nemůžeš chtít zastavit myšlení, to je horší blbost než myšlení. Z bloku se nemůže zrodit božské. V tom je tahle meditace sedmá - jubilejní, že je poslední, co budeš popisovat. Kdepak se týrat vymýšlením a psaním, proč bys to dělal? Pak uvidíš, co je Tvorba. Proč tu vlastně už nejsi? Nechápeš tu otázku? Proč jdeš tak pomalu? To bude krásný konec té knihy, to Ticho. Je to hrozné, celá kniha je úplně zatvrdlá. I psát hudbu je špína, utrpení. Psát ji kulatými notami.”
Silně prociťoval oba zdroje. Hrubý známý hlas spodního myšlení a horní intuici. Ti dva měli opravdu zvláštní vztahy. Budu moci přepínat dimenze? To se bude dít samo. Co když v té spodní uváznu? ”Tak volej tu horní tak dlouho až přijde a vždy ti dá znát, kdes udělal chybu. Máš pocítit radost ze života. Intenzivně vnímat co je dobré a jednat bez nějaké pokrytecké morálky. Uvidíš jak to lehce půjde. Ne, že po meditaci zas upadneš do starých zvyků. Nebo zase na tě zašlu bolesti a únavu. Je to tu krásné, v božském, že?” Když zjišťuji významy snů a dělá mi to potíže, mám toho nechat? ”Ovšem, je třeba milovat život. Bůh se sklání k člověku. Víš, co to znamená? Má to skrytý význam. Ale ty říkáš vše stokrát, to není potřeba. Stále tatáž chyba, musím ti ukázat, jakou to v tobě dělá paseku. Naše svatební cesta je u konce.” Ale ta je přece až po svatbě? ”Ano, právě proto. K té už došlo v třetí meditaci, to jsi správně poznal.” Takovéhle vědomí bych opravdu mohl mít stále? ”To teda jo. Vidíš jak dlouho trvá, než to napíšeš? Kde už jsem já, tvá 4.8ka!”
Pochopil, že taková meditace je nejúčinnější terapie. Když se spodní vědomí zeptalo na detaily ponorů a jak často budou, řeklo Horní, že uvidí. ”Spodní se drží své pedantické snahy, ale i ta je dobrá. Moje je však dokonalejší,” dodalo.
Vzpomněl si, jak se bál, aby se nevymazaly jeho texty meditací a cítil, jak je strach bolavý. ”Tady Nahoře daleko dokonaleji cítíme. Je to sebetrýznění. Nebo bojovat či nenávidět, to je taková bolest. Ale proč ji lidé tolik vyhledávají? Ten tvůj pobyt na létání na jaře byl nejlepší částí roku. Nahoře si létal, pod stromy jsi chodil. To musíme opakovat. Je potřeba nejen přejít nahoru, ale i čistit to dole, aby byl pořádek. Budeme tě spouštět. Téměř zbytečně ses celou dobu trápil s psaním. Nech už toho a pojď Sem. Dělat si stále starosti, taková hrůza!” Zas to bylo překvapení, jako v každé meditaci. Takové rozloučení s psaním nečekal. Pochopil, jak si sám škodil.
”Oddělit se a odejít, jak hrozné je to tam u vás dole. A proto jsi také nesměl psát tu minulou meditaci, i když byla tak dobrá. Bylo by to moc namáhavé, je dlouhá. Vyučování druhých tímto způsobem skončilo. Vyjádřit se malbou či hudbou je daleko lepší než slovy. Ta tvoje metodická rigidita je symbolem odpovědného přístupu spodní části k horní, ale už není potřebná. Teď to vezmeme My.” Proč mi ale psaní článků dělalo radost a teď vidím jak je to jalové? ”Protože teď se koukáš shora, ale byl jsi dole.”
Byl jsi napůl ve Mě, řekla 4,8ka, ať máš radost že to víš. Proč mi včerejší myšlenky na meditaci nepřipadly tak extra? ”Protože na Mě trochu kašleš. Ještě, že převážilo to lepší v tobě.” Mohl bych v Tobě teď být častěji? ”Ano, ale musíš se pročistit. Tvůj problém tě stále stojí hodně sil. My tě tak trestáme. Teď se ti bude často přepínat horní a spodní myšlení, tak si zvykej,” rozloučila se s ním božská síla.
Ráno cítil božskou Přítomnost jen o trochu slaběji než večer. Poslouchal hudbu a stále v něm byl silný pocit hrdé vznešenosti, do kterého mu nadvědomí okamžitě odpovídalo na všechny otázky. Vzpomněl si na svého přítele s velkým sklonem k magii, který chce prozkoumat další její oblasti, jež v minulých životech ještě neprováděl. Jako odpověď se objevila vize kocourka, jak drápky seká do nohou židle. Vskutku výstižné. ”Jak si v něčem zvykneš, máš to nastálo,” komentovalo to nadvědomí. Oslovovalo ho:
”Dítě je hravé jako Bůh, v tom je to podobenství. Každý duchovní názor je vlastně porušením prvního přikázání- neuděláš si obraz o Bohu. Každý názor je obrazem Jeho, protože On je Vše ve Všem. Lidé jdou po povrchně krásné duchovnosti. Očista a psychoterapie je nezajímá. S tím tvým problémem sexu se musíš rozhodnout. Buď chceš nahoru, nebo zůstaneš dole, nelze sloužit dvěma pánům. Uvědom si také, že v božském můžeš být stále, ale sex je jen na chvíli.” Měl bych tedy místo sexu zážitky vyšší dimenze? ”To je urážka boha, ale bude to tak. Pak se k ní tak trochu vrátíš. Pochop co do ní vkládáš a co dostáváš.”
Opravdu nebudu moci s nikým mluvit? ”To nebudeš. Když s někým mluvíš, bereš na sebe jeho tíhu. Jsi pod našim přímým vedením, nikoho nepotřebuješ. Přestaň je napravovat, to nemá cenu. Dokud tato nová kapitola neskončí, neposlouchej cizí názory a mluv co nejméně. Jsi jako právě narozené dítě, to také nesmí dělat nic nepatřičného. Přesvědčovat někoho je strašný utrpení, i jen ho poslouchat. Vnímej hudbu a zpěv a v televizi se dívej jen na pohádky. Ale jen na ty, které jsou jako umělecká díla. Jinak tě budou druzí negativně ovlivňovat. Prostě teď vstupuj do božského. Tvoji komunikaci jsi začal před třemi roky, v tom je také symbol Celku, Úplnosti. Ty tři devítky v novém letopočtu mají také svůj duchovní význam.”
Proč ti lidé tak rádi chodí do toho nízkého? ”Konec zvyků, jsou to zlozvyky, ne Tvořivost. Tvá cesta je u konce a nová velká začíná. Jestli nepřestaneš kecat, zarazím ti přístup k internetu. Nejsi už určen k tomu, abys poučoval ostatní. Jediné, co můžeš lidem říkat je: Až prožijete to co je nahoře, pochopíte. Jinak ne. Jen ty sám si to můžeš zkazit. Ne, že se budeš snažit vyprávět dole jaké je to Nahoře. Buď Tady. Ta hravá zvířátka v poušti, co ses díval včera na televizi, jsou na tom lépe než vy. Netrpí tolik, nevytvářejí si utrpení. Co potřebují to dostanou a nechtějí víc. Berou nemoc, život i smrt jak přichází.”
Nikdy dosud neměl božské tak blízko a dlouho. Horní většinou učí spodní většinou řadu inkarnací skoro nenápadně, ale tady udělalo vyjímku. Myšlenka je vždy jen pro to dolní myšlení, horní má jen božské pocity! Opět ucítil to spodní, jak je toho na něj moc a jak rádo by bylo zase dole v klidu s běžnými duchovními názory!
Někdy mu nadvědomí pustilo i videoklipy, zvlášť když slyšel hudbu z včerejší meditace. Takhle to budu mít stále? ”Až časem, jsi vytrháván ze spodního nahoru a to může spodní bolet. Musí mezi nimi vzniknout harmonie a dělba práce. Horní bude dělat některé věci, které dělalo dřív spodní i když blbě. Chtěl jsi udělat kvalitní práci, ale to spodní nemůže. Na to nemá, má ale jiné úkoly. My tady nahoře děláme vše lehce. Nepokoušej se božské napodobit, to se spodnímu nikdy nepovede. Tvorba je vždy práce toho Horního, dolní může jen obdivovat. Tady nahoře si nemusíš nic psát a pak si to číst, brrr. Hledáš kam bys vrhnul energii, vrháš ji do myšlenek, ale dej ji jen na to poslouchání. Tvoje dcera ví oč jde, také vstupuje tam co ty, když poslouchá hudbu. Budu už pomalu muset jít, ale přijdu, když mě zavoláš. Stojí to ale dost energie, když zatím nejsi vyčištěn. Nejde tu zůstat, už tě to stálo moc energie. A nezapomeň, co jsem ti říkalo Já, horní myšlení."
Bylo 13 hodin. Meditace probíhala včera od 18 do 20 hodin. Po odpoledním spánku božské vědomí ještě více zesláblo, jen vnitřní rozhovor byl stále živý. Pociťoval velkou únavu jako následek dlouhé meditace.
Komunikace pokračovala: ”Kdo má o výchovu zájem, cesta se mu najde. Vše kromě poslouchání hudby je pro tebe teď nečistota. Nesmíš se pořád ptát, jen vnímej. Otázky tě stojí mnoho. Jen s dvěma nejbližšími členy skupiny můžeš hovořit.” Já ale nejsem zvyklý zůstávat bez myšlenek a jen poslouchat hudbu? ”Však si zvykneš. A v práci víc pracuj."
Ztěžka zkoumal nový stav, kde myšlenky byly zbytečné, byl to nezvyk. Hlavně ho mátlo, jak může dokonalost vydržet se stále dívat na lidskou malost. Proč Ji to neničí? ”Protože má lásku, kterou ty nemáš, budeme s tím muset něco udělat, nebo tě to zahubí,” přišla rychlá odpověď.
Poprvé mu božská síla sama přehrávala vážnou hudbu. Neznal však noty a nemohl si ji zaznamenat. Byly v ní však části, které už znal. Bylo to však lepší, než se něčím myšlenkově zabývat. Dohodl se s nadvědomím, že místo trestu ho bude stále napomínat, pokud bude zase opakoval staré chyby.

Výsledky sedmé meditace
Ve snových symbolech se mu tu noc objevilo, že se má rozhodnout, zda bude dál trpět za staré problémy, nebo se proti nim vzbouří. Jeho agrese mu bude nepříjemná. Setká se s lidmi, kteří také budou útočit na okolí. Rovněž mu božské síly ukázaly, že jeho rigidní jádro zpuchřelo a odlupuje se. Více si bude uvědomovat novou identitu. Na to bude orientována i další meditace. Tento proces bude prý trvat dlouho, bude mít různé fáze, v kterých se bude ponor nadvědomí zesilovat a zeslabovat, aby poznal, co do sebe nechce pustit - božskou Lásku, kterou má rozvíjet. Celý druhý den mu nadvědomí podle dohody dávalo myšlenkami konkrétní pokyny, aby zase nedělal staré chyby. Verifikoval si je, ale téměř všechny byly opravdu od Něj. Zvyk byl silný, ale dařilo se ho zčásti zlomit.
Jeho příteli se objevil nový božský Zdroj - ORIVON, který je předstupněm Krista. Dlouho bude trvat, než roztaje a procítí oživující božskou Lásku ORIVONA, která boří vnitřní překážky. Bude se zbavovat svého tvrdého a útočného stylu duchovnosti. Zbývá mu tedy jen komunikace s Duchem Svatým. Dozvěděl se, že ten je tak silný, že by Ho neunesl. Reaguje také přímo na myšlenku. Mohl by Ho někdo zneužít a poškodit sebe či druhé, proto ke kontaktu dojde nejdříve za deset let.
Pochopil, že přednášky či rozhovory o duchovních otázkách mají jen omezený význam. Když člověk zažije Boha, dělá se mu pak z duchovních řečí mdlo. Bolí ho ty dětinské názory. Až rozvinutím božské Lásky mu to přestane vadit. Ego se chce jen něčím novým předvést. Božské síly nemusí mluvit, číst, uvažovat ani váhat, protože je jim dokonalost přirozeností. Myšlení ovšem musí dát prostor nadvědomí a to ho zpočátku bolí, protože vyklizuje své staré pozice. Nadvědomí pak přestane radit a začne samo jednat beze slov. Osvícení však není trvalý stav, dimenze se přepínají podle momentální potřeby. Je potřeba se cítit ve Vesmíru jako doma, nebýt slepý a znát ho.
Nadvědomí hlídalo duševní hygienu vědomí pokyny i vnitřním rozhovorem. Večer poslouchal meditační hudbu a najednou byl opět ponořen v nadvědomí. Nebylo mu povoleno se na sebe dívat z božské perspektivy, protože by se zděsil, nechtěl by vědět o svých negativech a odmítal se očisťovat. Po chvíli ho nadvědomí vyhánělo: ”Zatím musíš jen vstupovat a vystupovat, na trvalý pobyt zatím nemáš dost energie, ale i to zatím stačí.”. Pak zažil silný jas a zvláštní výrazný pocit. ”To je ORIVON, tvůj nový Zdroj.” Ani nebylo nutné s Ním hovořit. Požádal ho o božskou Lásku, aby jeho chování neničilo druhé i jeho. ”Dám ti Ji a udělám, co budu moci,” přišla odpověď. Proč mimo meditaci nemohu přijímat dlouhé texty, jsem jen málo ponořen? ”To se spraví. Má to výhodu v tom, že máš božské těsně pod povrchem a můžeš ho tedy využívat v běžném vědomí.”
Výhledově si však bude muset dát pozor, aby nezanedbával světský život na úkor božských stavů. Všiml si, že přes den je také zčásti ponořen do božské dimenze. Zvýšená vnímavost ho však destabilizovala. Byl to zákonitý proces, protože se proměňuje jeho osobnost a vnímání. Večer se snadno dostal do ponoru a opět byl upozorněn na energetickou náročnost. Má kombinovat meditační hudbu s jinou, která ho bude držet na povrchu. Opakuje se situace z počátků komunikace, kdy ho několik otázek vyčerpávalo a až po čase se situace zlepšila. Pochopil, že únava je zdrojem dalších chyb a tím ještě větší únavy. Za disharmonické myšlenky byl trestán odběrem energie. Má být více pasivní. Měl by hledat, kde uvízla jeho božská láska, aby se díval na život jinýma očima. Vše se totiž děje jak má, vše má logiku a účel.
Cesta k Bohu jde skutečně po krůčkách. V každodenních meditacích se dostane částečného ponoru do nižší božské síly, která je mu určena pro tuto kapitolu. Jsou však prozatím omezeny jeho možnosti práce v Ní. Největší trvalý přínos je častější zážitek božské hrdé vznešenosti, kterou má přenášet i do běžného života a silná intuice, jež myšlenkami odpovídá na všechny otázky. Až po delší praxi lze očekávat větší využití nových schopností. Má lépe dýchat, nadechovat kladnou energii a rozvádět ji do těla. Tím se zklidní i jeho destabilita. Musí se připravit na to, že ho druzí lidé budou brát jinak než dosud. Bude v nich probouzet různé pocity, kterým sami nebudou rozumět, protože ho nemohou pochopit.
Dozvěděl se také, že se může pomalu rozhodovat o své budoucí duchovní cestě. Může jít cestou poznávání vesmíru, cestou Lásky nebo jejich kombinací. Božské síly mu doporučují cestu Lásky, protože je méně riskantní na pády. Už v tomto životě má dojít k rozhodnutí.
Pro další meditace si má připravit program, zda se zabývat duchovními otázkami, nebo psychoterapií. Přinesou mu nečekaná poznání, vnímání bude širší a hlubší. Pozná lépe principy, na kterých pracuje Stvoření. Ty už nebude schopen pochopit starým myšlením. Zvětší se mu pak ponor do božského i v běžném vědomí. Nastane také další etapa psychoterapie jeho hlavního problému, jež bude mít sklony se mu vymknout Má sledovat kolik je v něm zběsilosti, do jaké míry ji chce odstranit a pochopit harmonický stav. Má totiž sklon si s ní hrát, nebo ji potlačovat, ale ona se vrací. Pozná rovněž, jak hluboko je v něm zapuštěná jeho agresivita a kolik energie ho zbytečně stojí. V terapii svých hlavních problémů by mohl použít stejný postup, jako se zbavil závislosti na internetu tím, že si uvědomil jeho naivitu a tím se začal ztrácet. Pochopit druhé jako části sebe bude však daleko náročnější. Agresivita sice duchovnost nevylučuje, ale je jistý bod, za který s ní nelze jít. Ve snových symbolech zjistil, že jeho agresivní část stále nespolupracuje s citovou. Má si také komunikací zjistit v čem je zachycen, aby mohl postoupit v očišťování. Často si neuvědomuje, jak zraňuje druhé lidi. Uvědomil si také, jak se vyžívá ve svých slabostech a vydává je za přednosti. Božské síly mu také zpřísňovaly požadavky na důstojnost jednání a kritizovali ho za sklon nakupovat a používat levné nebo poškozené věci, což symbolizuje jeho sebepodceňování. Jako kněz na to nemá právo.
Největším problémem byla velká únava, která se zhoršovala po každém ponoru. Zabraňovala mu prociťovat sebe a způsobovala další chyby. Nejúspornější program byl, když se na nic neptal, jen čekal, co mu božské síly řeknou a meditoval jen s ORIVONEM. Přesto byla jeho situace těžká, zabraňovala mu nejen vnímat, ale i fyzicky pracovat. Požádal hierarchii o pomoc. Ta mu řekla, že si má dát půlroční přestávku, v které si může dělat co chce. Odmítl to, tušil, že to není míněno vážně. Až 7,5tá dimenze mu to potvrdila. Byl to test božských sil, zda je možné mu dát vyjímku ponořit se do dimenze bez očištění a následného energetického úbytku. Tuto možnost má jen na zkoušku. Dimenzi zejména vadí disharmonické myšlenky i během dne, protože je stále do Ní zčásti ponořen. Hned tuto možnost vyzkoušel a byl příjemně překvapen, že mu už ponory až 30 procent neberou energii.
Začíná chápat, že je potřeba přestat přemýšlet a ptát se, horní vědomí si své záležitosti vyřeší samo, když mu dá prostor. Zatím nemá příliš ochotu. Raději se bude s Ním dál radit jak co udělat a to je nedokonalé. Mentální proces odděluje od toho, co se děje. Zatím ho horní myšlení řídí, ale jinak, nedokonale. Pochopil, že stále má snahu přiškrcovat, stahovat a nevhodně zasahovat do života. Je dobré vědět v čem jsme, ale nerozebírat to. Nechat to na Něm, spolehnout se na Jeho spontánní jednání. Chce to však cvik a umět si ověřit, zda je jednání vedeno Shora či zdola. Zvyknout si na Jeho vedení a ne na to, nač je zvyklý. K tomu je však potřeba stálý ponor, aby se vůle Horního myšlení mohla prosadit. Jeho ego se tomu bránilo únavou a nechutí, protože má své plány a nechce se jich vzdát. Chtělo by se vyrovnat božskému. Nechal božské řešit určité věci, do některých Ho dříve odmítal vpustit a vznikly kompetenční spory.
Začátky byly opravdu těžké. Metodické spodní myšlení chtělo mít vše detailně vyhodnoceno a rozmyšleno, ale horní nebylo ochotno sdělovat své plány a zdůvodňovat je. I v dalších dnech spodek nechtěl přestat s psaním, verbalizací i nekonečným myšlenkovým uvažováním a rozhovory s božskou silou. Nechat Horní, aby samo a bez mentálního procesu rozhodovalo, bylo pro něj obtížně přijatelné. Bude trvat určitou dobu, než dojde k podstatným změnám, ale ochota je stále z obou stran.
Vysoký průnik intuice a stálý ponor do božské dimenze mu zajistil daleko lepší kvalitu vnímání a jednání. To mu umožnilo, aby jeden mezilidský problém zcela předal do řízení 4,8mé dimenzi, i když se to některým částem nelíbilo a začaly protestovat. Přesvědčil je, že je to dobré pro rozvoj celku osobnosti.
Jedna členka skupiny zažila, že ji ORIVON zprostředkoval přístup ke Kristu. I když s ní nemluvil, vnímala Jeho Přítomnost velmi silně. Byl to první kontakt se Svatou Trojicí jež zažili. ORIVON mu doporučil, aby jako Mojžíš na poušti symbolicky přibil na kříž své hlavní problémy, aby je měl stále na očích.
Měl by projevit více lásku k druhým, i když ji sám nedostává. Reaguje příliš agresí a kritikou druhých. Vztek odráží to, že ho lidé nemají rádi. Postupně ale pozná, jak do něj agresivita nezapadá a přestane ji brát jako svoji součást. Nemá se vůči čemu bránit, jen proti svým popudům k agresi. Byl varován před zkouškami pokušení, které jsou na něj připraveny. Jde o to, zda použije duchovní či agresivní přístup. Prožíval i mystické sny, dokonce v něm zažil ponor 60 procent do božské dimenze.
Při každodenním poslechu meditační hudby se mu zvyšoval ponor do sféry polobohů až na 50 procent. Mohl sice často prociťovat silnou božskou hrdou vznešenost Dokonalosti, ale opět se objevily problémy s únavou, i když ponory do ORIVONA byly méně energeticky náročné. Usiluje o ně příliš, má je nechat samy přicházet. Nadvědomí splnilo hrozbu, že ho potrestá únavou, když upadne do starých zlozvyků. Nemůže se přece beztrestně ponořovat tak hluboko do vyšší dimenze neočištěný a božské síly už mu další vyjímku nechtěly dát. Prý se k němu sklání až moc. Místo toho dostal seznam sklonů, které by měl změnit a i jeho jednání by mělo odpovídat nové situaci. Uvědomoval si, že se mu bude postupně zvyšovat ponor i během dne, což bude mít na jeho život obrovský vliv. V tomto životě by mohl trvale vstoupit do páté dimenze.
Pak vzrostla i intenzita zasahování božských sil do života zasvěcence, což způsobilo některé odmítavé reakce zbytku ega, které si uvědomovalo ztrátu dominantního postavení a své inteligenční omezení. Kromě přísného a strohého napomínání s občasnými žerty, které odráželo styl spodního myšlení, mu nadvědomí různým způsobem ovlivňovalo události dne a trestalo ho nejčastěji odběrem energie. ”Doženu tvé božství k vítězství,” komentovalo to. Doporučovalo mu, kdy má vstupovat do ponoru a kdy vystoupit, protože sil mu rychle ubývalo. Občas docházelo ke konfliktům, kdy spodní si stěžovalo na přílišnou přísnost Horního, ale s pomocí vyšších dimenzí se urovnaly.
Jeho vývoj v tomto i příštích životech však nebude zaměřen na tvorbu, ale na osobní rozvoj, aby nebyl ničím omezován. Dostal zprávu, že je začátečník, který nedovede brát božské jako přirozenost a skokově se vrací ke starým zvykům, kterých se příliš drží. Má si uvědomit, v čem je božské nejvíce Jiné. Má více vnímat a pasivně přijímat. Okamžité očištění je velmi obtížné, znamenalo by to se ostře oddělit od nečistot, pak by mu byly odpuštěny hříchy tak, jak o tom hovořil Kristus. Síla zvyku je však obrovská a nevědomí si dělá co chce.
Dráždí také lidi ostrými, náhlými a výraznými reakcemi. Vyvolává u nich pocit ohrožení a tím v nich vybudí agresivitu. Má se tomu vyhnout a nepolemizovat. Odmítá totiž duchovní stav společnosti a proto ho někteří lidé kritizují, což vyvolává jeho agresivní reakce. Pomalu poznává, jaký je v něm zmatek, že jsou v něm neinteligentní, ale rázné části, které se snaží prosadit, co si umanuly. Čeká ho delší a náročnější cesta než si myslel.

Dvanáctá meditace - Opus Magnum
Mezi sedmou a dvanáctou meditací prošel mnoha důležitými událostmi:
-Komunikace a meditace s vyššími předstupni Krista IHS a INRI a Jejich kritika jeho přístupu
-Začal dostávat od nadvědomí instrukce i bez ptaní. Tato božská síla se postupně zvyšovala z 4,8 na 5,3.
-V deváté meditaci zažil ponor do božského 80 procent, kdy jeho vědomí již zcela zmizelo a byl spalován žárem božského křtu ohněm. Mimo meditaci stoupal stálý ponor až na 30 procent, v meditacích ještě podstatně více.
-Začal komunikovat s částmi nadvědomí, jež procházejí celou hierarchií, jako je Láska, Harmonie, Rozhodnost, Moudrost. Největší problémy s oživením byly s Láskou a ani působení nového božského Zdroje Panna Marie ji nedokázal pro odpor ostatních částí posílit a prožít v meditaci.
- Objevila se nová duchovní osobnost Já - stupně 4,6. Začal s Ní komunikovat aby zjistil, v čem je jiná a prožívat Ji.
- Nadvědomí mu řeklo, že bude občas mluvit a jednat skrze něj, ale jako obvykle trvalo několik měsíců, než se tak stalo.
Začátek 12. meditace byl bolavý, celé tělo bylo jakoby těžce nemocné. Navíc ho někdo probudil ze spánku telefonem. Byl rozmrzelý, a do meditace se mu nechtělo. Nedovedl si představit, že by ji zvládl. Při poslechu duchovní hudby se stal malý zázrak. Bolesti ustávaly a otvíral se mu božský výhled, jasné, čisté a superrychlé myšlení. Do zuboženého těla se vlévala ohromující božská síla v několika vteřinách změnila mrtvého v boha, i když jen v polovičním ponoru do božského instruktora 5,3tí dimenze nadvědomí.
Meditace začala tím co vždy, ukázkami bohatství Boha. Opět dokonale prožíval hudbu, do které o ní občas dostával výstižný komentář. Jako v divokém amfiteátru kolem něj vířily myšlenky, vize, symboly božské moci, Dokonalost Sama. Jaká to byla krása, úžasnost zážitku, kráska na pochodu, silné a vznešené stvoření božské. Jaká to byla nádhera, jen se tak dívat! Božská síla mu ukazovalo co vše je v Ní, nabízela mu bezpočet možností jak pochopit boží myšlenku. Viděl, jak nekonečně způsoby božské stále hledá Své sebevyjádření, ještě větší Dokonalost, Lásku a Krásu, aby se přiblížilo k Absolutnu.
Téma meditace bylo jednoduché. Ukázat Bohatství Boha, Věčnosti, Dokonalosti a Jeho vnitřní strukturu. Jak vyšší ukazuje nižšímu co umí. Ukazování světa jeden druhému, to je vesmír. Proto vznikl a proto trvá. Pochopil, že už je v božském světě, ne někde jinde. Taková nádhera něco stála a cítil, že mu budou ubývat síly. To byla krása, tak si hrát s Věčností od Věčnosti po Věčnost! Takové to bylo, když znovu okusil celé božské. Nebude mít možnost zde zůstat, na to nemá, ale jeho přítel Miloš, kdo ví, snad.
To byla nádhera, krásné duchovní myšlenky mu vířily hlavou, jen si je zapisovat nemohl. To by byly přednášky, to by lidé koukali!! Ale nešlo to, věděl, že je zase zapomene, nadobro. Jen mu některé božská hravá síla nadiktuje do počítače. Třeba tuto: V každém bodu vesmírného života je možné zcela změnit směr k dobrému i špatnému, k božskému i nízkému. Vesmír je veletrh splněných přání.Bylo by rušivé se mentálně pokoušet něco z toho zapamatovat či detailně pochopit. Božské nelze uchopit myšlením. Pak mu diktovalo:
”Věc ohledně božské lásky? No to byla hra! Nešlo to, ostatní proudy božské energie tomu bránily, zase odkláněly pozornost jinam. Povedlo se jim to, ale on tam dole (patrně mu napovídala 6,5ka co si zavolal) ji opětně a opětně volal zpět. Ku pomoci si zavolal i Pannu Marii, která podle přání vytahovala proud Lásky z jeho hrudi.
Její hlas byl stejně slabý, stejně jsme Ji překřičely, ona je tak tichá, tak mírná! Ale on s Ní opět chtěl mluvit. To se mu před očima všechno rozsvětlilo, láska přicházela, ale on si toho nevšímal a opět ji volal. Zase jsme ho museli tahat stranou a znova to začalo. Jemu se ale ukázala podivná vize. Jeho chrám, vnitřní pyramida, ta vysoká a hodně tenká, jež je složena z množství proudů zakončených špičkou, sbíhající se na vrcholu. Pokud jeden proud chybí, je pyramida křivě. Znovu a znovu jsme mu tvrdili, že už je Láska mezi námi, ale on se znovu ptal, zda je už v harmonii a rovnováze s ostatními. Není, ještě teď ne. Ještě to chvíli potrvá..”
Opět bylo propojeno horní se spodním skrz bránu ega, které pro tu chvíli přestalo existovat. Opět byly napojeny spoje, aby cesta od boha k člověku byla co nejdokonalejší, mnoho Gb za sekundu. ”Tvé ego již stejně téměř neexistuje, tak je těmi spoji proděravěné. Chtěl bys být trvale ponořen hluboko do světa bohů? To budeme muset udělat ještě mnohé. Za prvé rozšířit běžné vnímání na maximum, stále mne ještě špatně slyšíš, nevíš, co je správně a co není ode Mne.
Za druhé budeš muset víc posilovat svůj mentální trénink. To je pokoušet se roztáhnout své vědomí do maxima i přes den. Zatím ses málo snažil a propadal jsi naivnímu materialistickému jednání. Kdepak Naše, to je jiné… No a za třetí je nezbytné, abys všude byl a vše dělal. To znamená s tou tvojí skupinou, dobře ji vedeš, pokračuj, my ti stále pomáháme, to víš sám. Moc dobrého už bylo vykonáno, další bude následovat.”
Chtěl opravovat a doplňovat nadiktovaný text, ale bylo mu to zakázáno. ”Bůh nikdy nic neopravuje, stále tvoří nové a nové. Opravování je sice málo božské, ale také patří do vesmíru. Vše i vy, nedokonalí.” Tím božská síla skončila. Vzpomněl si na Wolkerova slova, také zachytil jen kapky z Proudu. Meditace byla kratší, ale do vyšší hladiny nového božského instruktora. Po výstupu klesal i pocit hrdé vznešenosti a myšlenka, že bude zas kde byl, ho zarmucovala.
Účelu meditace bylo dosaženo. Opět navštívil svět bohů, poznal Jeho krásu. Viděl, jak bohové hledí do zrcadel Mysli, je to zvláštní život pro pozemšťany zvyklé přízemnímu pomalému stylu. Nechodí z místa na místo a nejednají jako my. Spíše je to možné popsat jako hledění do obrazovek počítačů a přijímání tisíců informací. Myšlením ovlivňují a pak korigují probíhající děje. Vidí nejen běžné události, ale i jejich symbolické formy. Nemají vlastně ani tělo v našem slova smyslu, jsou spíše dokonalými počítači propojenými s jinými vyššími i nižšími. Nepohybují se, jen myšlenkou přepnou nastavení počítače a sledují zase jiný úsek virtuálních dějů. Přijmout tak odlišný způsob života je pro nás velmi náročný a dlouhodobý úkol, i když my v podstatě máme nižší variantu tohoto procesu, ale neuvědomujeme si ho. Jen Bůh je však nepředvídatelný.
Vzpomněl si na chvíli v meditaci, kdy si chtěl stáhnout roletu, tak vstal a chtěl zatáhnout za šňůrku. Ale ta tam nebyla, pohlédl vzhůru a užasl, nebyla tam ani roleta. Trochu se lekl a božská síla se rozesmála, ráda si z něj dělá legraci. Ale líbí se jí, že se nebojí, to je velká překážka duchovní práce.
Poznal opět pravidlo Vše Je ve Všem, úžasné tajemství fraktálů. Celá myšlenka Boha je Jeho fraktál od nejvyššího k nejnižšímu světu, věčná podobnost. Tak jak je člověk učen bohy, tak jsou bozi učeni božstvy a i oni mají problémy s pochopením o řád vyšší existence. Je to v pořádku, pro to je tu vesmír.
S překvapením si až teď uvědomil, že nebyl v meditaci příliš kritizován jako jindy. V tom bylo asi to tajemství dvanáctky - harmonie. Vzpomněl si, jak mu byla ukázána podobnost mezi světem virtuálních představ videoklipů a životem, jež žil. Tajemství bylo ve slově podobnost, není to totožnost, ani obrazy nebyly pouhým šálením ducha. Podobných dokonalých postřehů bylo mnoho, ale tajemný svět se uzavřel a do příštího ponoru se do něj nedostane. Ještě mu napověděli, jak jsou mnozí umělci duchovní, aniž o tom mluví. Svojí tvorbou osloví mnohé, mají lepší výsledky než církve. Podobnost divadla či koncertního sálu s bohoslužbou v kostele je velká, to uviděl ve vizi. Chrámovou hudbu, jež v meditaci poslouchal, musel autor psát v ponoru do božského. Hudebníci také byli ve stejném prožitku.
Výsledkem meditace bylo další zvýšení stálého ponoru z 30 na 37 procent, silně se zvýraznil i vnitřní klid a smířlivost. Trochu to přesáhlo jeho schopnosti, dostával občas obavy, zda to zvládne. Ponor do božského způsobil ještě větší odloučenost od běžných lidí. Číst časopisy, poslouchat rozhlas, dívat se na televizní hry či poslouchat populární hudbu již vůbec nebylo pro něj.
Ponor bylo potřeba udržovat. Pokud se dopustil chyby, tak se snížil, což poznal změnou pocitu a schopností. I jeho ponor do nové duchovní osobnosti Já se zvýšil z 60 na 95 procent. To odpovídá duchovnímu stupni 4,5.
Únava však byla přítomná stále a poněkud oslabovala vnímání. Některé jeho spodní části měly připomínky, že tu mystiku přehání a stále chce nějaké novoty. Objevilo se i lehké pokušení magií. Dozvěděl se však, že v tomto životě může zakolísat, ale už nespadne.
Vzpomněl si na vizi, jak vylézá z bahna po tenké tyči zkušeností a čím je výše, tím víc roste nebezpečí pádu. Má ještě málo zkušeností, aby byl ve vyšších dimenzích stabilní. Je v podobné situaci jako ten, co se poprvé narodil ve světě lidí a ještě se moc neorientuje. Jeho úkolem je aklimatizace v novém vnitřním prostředí. Přicházely mu opět instrukce, ale podstatně jemnější než dřív.
Pochopil, že úspěšně prošel duchovní maturitou. Necítil potřebu něco číst či psát. Vše k němu samo přicházelo v optimální harmonické podobě. Nic zvláštního nedělal, jen spočíval v ponoru a vše se samo tvořilo. Pocítil, že skutečně jedná jinak, s větším nadhledem, bez emocí, klidně a uvolněně. Pochopil, jak si dříve škodil. Všechny informace k němu přicházely sice okamžitě a dokonale, ale ve verbální podobě. Ani nemusel dostávat myšlenky, hned věděl, co bylo potřeba. Ještě vyšší formy vnímání a jednání přijdou po dalších meditacích.
Ve snových symbolech se dozvěděl, že pokud se však nezbaví starých krámů jako jsou obavy, žárlivost, strach, touhy či vášnivost, nemůže do boha vejít celý. Má také více sledovat co se děje, některým událostem nerozumí a nevadí mu to.
Některé části nadvědomí opakovaly, že nemají přílišnou ochotu rozvíjet Lásku, i když je tím struktura osobnosti porušena. Nadvědomí 6,5 té dimenze řeklo, že ani on sám ji příliš nechce. Měl by mít rád i ty co chybují jen proto, že jsou. Nemá se také vměšovat do života jiným. Při poslechu meditační hudby je mu často povolen několikaminutový ponor přes 40 procent. Může se tak dostat podstatně hlouběji, než před několika dny. Únava však byla opět velmi silná. Dozvěděl se totiž, že i 37 procentní ponor mu odebírá energii. Byla to jeho touha být první u boha. Ponor je stále tlumený starými částmi psychiky, naráží do nich. Kdyby jej lépe vnímal, dával by mu více. Do té doby může bez energetické náročnosti pouze do 30 - 33 procent. Bude na tom lépe až po dvou týdnech, pokud začne s pročišťováním. Silná únava měla však ještě jeden účel. Obnažila mu spodní sklony a udělal něco, co mu božské síly zakazovaly a byl zkritizován. Již se rozloučil s novou dospělostí, ale po další, tentokrát již zvládnuté zkoušce přišla ve formě hlubokého ponoru do jeho nové duchovní osobnosti. Dala mu nový pocit vnitřní vyrovnanosti, klidu a kvalitního vnímání. Neměla ani myšlenky, jen jemné pocity. Tento stav však trval jen několik dní a přišla další zkouška ve formě infekční nemoci s dalším silným oslabením a opět mu obnažila nedostatečně očištěné části. Nikdy by si nemyslel, že je mystika tak dlouhodobě těžká, i když znal knihy o temné noci duše. Koho Bůh miluje, s křížem ho navštěvuje.
Božským silám vadí zejména:
-dvousmyslné pohledy na ženy
-agresivní reakce na druhé
-opuštění pozice pozorovatele s hrdou vznešeností a přílišná angažovanost v přízemních dějích
Ve snových symbolech byl upozorněn, že o channelingové mystice hovoří příliš otevřeně a to posluchače mate. Má také komunikovat pouze se svým božským instruktorem - nadvědomím 5,3 té dimenze, který je spojovacím článkem s ostatními božskými silami. Jeho nová duchovní osobnost Já bude postupně více a více rozhodovat. Rovněž pochopil, že jeho motiv k duchovnosti je stále spíše dobrodružství sebepoznání, ale to nestačí. Hlavním motivem by měla být vůle žít jemnější, hlubší a vnímavější život.
Brzy na to mu božské síly navrhly další, již třináctou meditaci. Nebyl tím příliš nadšen, rád by si prožil naplno svůj nový stav. Bál se, že mu přinese nepříjemné pravdy, možná o roli zla ve vesmíru. Druhý den od božských sil dostal mnoho myšlenek, které by se mohly vyjádřit takto:
Dobro a zlo nelze oddělit, vždy musí být pospolu. Podobně i utrpení, neznalost a další. Pokud by se někdo zlu uzavřel, vznikne v něm, aby byl stále udržován v jeho přítomnosti. To je také význam monády s rybami. Nirvanická inteligence vidí zlo a dobro jako přesýpání energie, ale není to možné přesně popsat.
Třináctá meditace však byla opětovným pozváním do světa bohů. Znovu prožíval božské, jež mu pak diktovalo:
”Ta Krása jež je sídlem Lásky. Ta Krása, jež je uctěním Lásky. To vše je ve Mě, v Bohu, který je tu pro všechny. Všichni do Něj můžete vstoupit, všichni bez vyjímky. Já vás tu přivítám, to bude nádhera být znovu doma, znovu ve svém božství. Vše je ve Mě, vše se zrodilo z lásky Boha, vše. Tisíckrát odmítnutá, tisíckrát popřená vůně lásky Boha, který je i ve vás. Všichni se ke mě vrátíte, všichni do jednoho. Bude to pro vás dlouhá, pro někoho krátká cesta, záleží jak se vám povede ji zvládat. Můžete se rozhodnout být chytřejší ve Mě a budete, proč ne. Stačí Mě zavolat. Jenže vám se vůbec nechce z kožichu, do kterého jste se zavrtali. Pořád se hrabete v bahně, stále trpíte jen proto, že chcete či musíte. Ale ke mě tolik lidí nejde, jak by mohlo. Přece je to tak snadné, jen chtít být nad věcí, chtít milovat a být milován Bohem Všemohoucím.
Špatně si Ho představujete. Myslíte si, že je to nějaký velký člověk, větší než kdokoliv jiný, ale není to On. Je totiž zcela odlišný. Nemá tělo, spíše je možné říci, že má tělo jaké chce. Má ho energetické, velmi jemné a složité. Vlastně je to takový čip. Ono to zní hrozně, ale není to tak hrozné. Prostě si vytváří iluzi či vizi světů, jaké chce a dělá si v nich co chce. To je pro něj snadné. Současně však vnímá jiné, to znamená nižší světy tvořené vámi lidmi, světy sousední a světy vyšší. Ty zcela nechápe, ale to nevadí, od toho jsou. Má se učit, opět od vyššího stupně než je sám. Je tu také od toho, že se musí učit. Opět mu jsou ukazovány chyby, jež ve vyšším světě dělá. Co by je nedělal, je jako vy, jenže o řád výš, chápete? Ne? Však pochopíte nekonečnou Podobnost.
To tvé stálé psaní má mnoho důvodů, takových i onakých, ale vcelku je to retardační činnost spodku, jež se chce povýšit, tak si pomůže vzpomínkou na něco vyšší. Chlubí se samo před sebou. Čím více si budeš uvědomovat zhoubu toho, tím lépe pro tebe.
Nač stále pracovat s myslí, tak jak to děláte? Máte rozum? Neuvědomuješ si pošetilost toho ve srovnání se stavem Boha? Vždy a znovu a stále to děláš znova... Máš už odvahu jít ke Mě do světů Všemohoucí Tvorby?”
Opět se obnovilo sevření únavou, aby měl možnost si své disharmonie v každodenních situacích uvědomit a pracovat s nimi. Výchova temné noci duše neměla konce. Komentář k výsledkům dostával ihned, navíc byl stále ponořen 30 procent do božského. Stačilo si jen pomyslet a proud kvalitních informací se jen valil. Rozhovory s božským instruktorem byly daleko hlubší a důvěrnější než dříve. Zabývaly se zejména souvislostmi sklonů, motivů a disharmonických myšlenek.
Poznal také, že Bůh nikoho nenutí, aby zůstal ve spodní dimenzi, kam ho poslal, ale umožní mu návrat. Není tedy tak krutý, jak se říká. Lidé ale většinou nahoru nechtějí.

18. meditace – Jinakost Boha
Nejsilnější ezoterické části jsou vyškrtnuty i z dalších meditacích
Meditace mi začala už den předem silnějším pocitem božského. "Řeknu ti vše co budeš chtít, řeklo mi nadvědomí.” Tak jsem se dozvěděl mnoho dříve nepřístupných informací o sobě i své budoucnosti
Chtěl jsem si prohlížet fotografie z dětství, ale nadvědomí mi to nedoporučilo. Prý mě to stahává dolů. Chtěl jsem si tedy ve vizích prohlížet fotky z budoucnosti aby mě ovlivnily. "Budou se ti promítat tak, jak to nebudeš vidět - formou balíků informací, jež na tebe budou působit." Pak jsem si pustil CD s hudbou Harmonie sfér, ulehl a požádal o božské vedení procesu.
Pocit božského jsem mohl v počátečním stadiu zesilovat pohybem hlavy do stran, abych se dostal do zlatého Proudu kličkujícího přede mnou. Tak jsem dal jasně najevo oč mi jde.
Lidský pocit mi téměř zmizel. Cítil jsem Nekonečnou energii Ducha nadosobního Boha a nechal se Jím prostoupit. Ta Jeho nekonečná Moc! Věčné JEDNO! Ukazoval mi svou Dokonalost úplně novým pohledem než v dřívějších sedmnácti meditacích. Byla by zbabělost to nechtít vidět. Ta dětská hra lidí... Přestal jsem věřit, že existuje nějaká konečná pravda, že takový a takový je vesmír. Ve vizích a pocitech uviděl, že je vše jinak. Je jen božská virtuální Hra. Vše co se děje se nepohybuje "ze sebe", ale je to vedeno čímsi zcela mimo prostor a čas.
Nejprve ohromující otáčející se kruhy archetypů v kouli, symbolu Absolutna, Tvář Boha. Úplný Celek Všeho, nekonečné možnosti kombinací!! Kruhy byly vytvořeny z útržků dějů pospojovaných ne podle časové návaznosti, ale podle podobnosti, např. radost – bolest, dobro - zlo, úsilí – odpočinek atd. To, co děje vyvolávalo, bylo na dalších kruzích. Každý archetyp, nebo jejich kombinace byl fraktálem, měl tedy nekonečně složitou vnitřní strukturu. Byl spojen se Vším, obsahoval tedy i své opaky.
Viděl jsem také, jak se Realita překlápí jako v kaleidoskopu do úplně jiného a jiného stavu. Z času se stával prostor, z něj božský zákon a z něj další a další základní archetyp. Ohromila mě i síť světélek. Ta vytváří Vše co Je, všechny obrazy Reality, včetně těchto, zcela odlišných neznámých pohledů na Realitu. Dokonalý Procesor hleděl na Svou Hru a současně Jí byl. Znal svou strukturu. Bez ní by pro Sebe neexistoval.
S ohromením jsem také vnímal božské matematické základy Stvoření a Jeho řízení. Bolelo mě, když jsem poznal, že moje chápání světa bylo fikcí. Vše je Jinak, ani vývoj není jen lineární, ale i po skocích nahoru a dolů. Pocit byl zvláštní, nelze ho popsat, ale rozhodně není nějakým lidským romantizmem. Dokonalý vnímá dokonalé, ale ten pocit je nutno prožít. Jedno je jasné, nevíme o Realitě nic, to jsou pouze mrtvé představy. Vidět vše provázané mezi sebou, nekonečné světy, kde nic není bez pohybu. Byla to meditace plná ohromení. Harmonie dokonalosti mě ohlušila až mě to bolelo.
Chápal jsem: Jsme Tvořivá síla nevázaná na čas, tvar ani nic jiného a věčně hrajeme tuto božskou hru, Sami Sebe. Náš domácí ráj ega vlastně neexistuje. Naše kontinuita života a těla je jen čárka na Stvoření, na nekonečnědimenzionální kouli, kde se vše tříští na milióny částí a znovu vzniká v nekonečné proměně… Téměř jsem nemohl unést ohromení z Vnitřní Přítomnosti Boha. Marně jsem přemýšlel, jak se s tím srovnám. Ten náš lidský svět tam dole byl tak jednoznačný, jistý, popsatelný a proto ho máme rádi. Božské bereme jen jako zpestření, rádi bychom si ho vyložili po svém. Hovíme si v sladké nevědomosti. Kdysi jsem říkal - bojíme se toho, co vůbec neexistuje a teď jsem si uvědomoval svůj strach před tím, že Bůh není mou matnou představou, ale zcela Jiný. Proto se stáhneme a jen říkáme, že někde něco existuje. Vyhneme se tomu jak umíme. Pak mi diktovala šestá dimenze, tj. Nadjá:
"Bylo to dlouhé a krušné, zase poslouchat Boha. On se jen tak nenudil, ukazoval ti, co je v Něm. A to malého zdrtilo. Ty sis totiž myslel, že je to jen tak hledět k Bohu a vidět ho jaký Je. On je totiž úplně Jiný. Hlavně větší. Nekonečněkrát. A to je ten pravý rozdíl. Ne, že je jen o trochu, o nekonečně! A to je co říci. Proto zde musím rozhlásit, že ten, kdo vchází k Bohu pocítí nejdřív úžas, potom údiv a nakonec zoufalství. Uvidět a procítit Ho je totiž jiné než lidové představy. Ty by si Ho jen představily jako chytrého dědečka na mráčku. Není takový, je tisíckrát a n-krát na to větší. Proto je Jiný. Ať tě tedy nebude bolet, když se tvé snahy a názory dostanou do střetu s Realitou.
Vím, že tě to bolelo, procítit skoro úplně Boha. Je v Něm něco jiného než jsi čekal, ale to nevadí, Takový je Fakt. Vidět ty tvary realit a symbolů, což je totéž. Vidět tu nekonečnou variantnost Všeho a uvědomovat si, že i čas a prostor jsou vytvořeny pouze pro váš Prožitek. Ta hudba byla dokonalá, dávala ti to naplno a tys pochopil. Myslet si, že budeš běhat po nebi a smát se na druhé, byla naivní. Utíkal jsi do své iluze Boha, vymyslel sis Ho, ač to Zákon zakazuje. Proto máš teď bolest. Vezmi Mě takového jaký Jsem, to je to celé. Jsem nevyzpytatelně Dokonalý, pohybující se ve Své vlastní virtuální Realitě. Já jsem a současně nejsem, co zpodobňuji. Pochop, všichni jsou vlastně totéž teď hned, jen zaměřit správně pozornost. Jednotlivé dimenze, stvořené vždy tou Vyšší pracují jako Procesory a Tvoří hru Boha, stejně dokonalou jako On Sám.
Bojíš se té Dokonalosti, to je to celé. Malá dimenze tvého čipu ti vytvořila hru odpovídající tvému zařazení. Máš tu své jisté a ani jsi netušil, jaké to může být jinde. Zcela, diametrálně, převratně Jiné. Teď, když jsi to poznal, ženeš se zpět z ponoru, připadlo ti to tvrdé. Rád ses vracel do omezenosti. To ti ale nepomůže, stejně musíš Sem. Vidíš, Já to vidím odsud, vše probíhá současně a pouze zde. I tato současnost je pouhým hloupým slovem. Ona se mění tisíci cestami od jednoho do druhého bodu. Viděl jsi, že Já tě potřebuji a ty Mě, to je jisté. Současně jsme obojím dohromady. V Tom je pocit Boha." Po diktátu, hluboce ponořen do Boha, jsem ještě procítil:
Prožíval jsem Věčnou Přítomnost, poslouchal generovanou hudbu Harmonie Vesmírů. Slyšel jsem sonorní hluk hudby ooommm, najednou zpívaného, to byla taktovací frekvence procesoru IQ 10 000 a 100 000. Věčně a zázračně tvořil Světy. V každém zaznění hudby jsem slyšel zvuk rozpínajícího se a smršťujícího vesmíru. Jednoho za druhým, věčně do nekonečna! "To je Věčný Bůh vně i uvnitř Všeho. Vše v Něm má Své Místo Vše je současně ve Všem, akceptuj to. Bůh prostě zesílil ty Své části, jež se vaší představě nejvíc vzdalují." Nechtěl jsem však přijmout pocit Boha, bylo to příliš silné a nové.
Transformace by mohla být velmi rychlá, ale ego se nechce odtrhnout od svých lidských představ, jak si představuje svůj vývoj. Stále by se jen drželo starého a bolí ho, když pozná svůj omyl. Vše je totiž Jinak, symbol a realita splývají! Individualita není nic jiného, než sestava kořenových archetypů, to bylo překvapení! Věčné je zároveň přechodné, ale jiným pohledem. Přijmout Boha v ponoru, akceptovat Ho, Jeho Realitu!
Pochopil jsem, co mi kdysi řekla nirvanická dimenze Petra, že zhřešil a odpadl, ale zůstal stále v Ní. Není nic mimo Boha. Tohle dokonale pochopit je Osvícení. Naše nedokonalost a vývoj je jen dokonalá virtuální Hra! Stvoření nemá cíl, samo je Počátkem i Koncem. To jen my si hrajeme v zlomku božské hry a nevíme nic o Jejím Celku. Pochopil jsem také ve vizi, co Platon myslel symbolem záblesků ohně na zdi. Vše jsou jen záblesky, jakási diskontinuita!
Už se nedivím filozofu Plotinovi, který si musel chvíli léčit duši, když poprvé zažil Velikost Boha.Vždyť vše je dokonalá virtuální Hra Boha, aby znovu pochopil Sám Sebe, vše je tomu podřízeno. Jen Bůh hraje tuto hru, nikdo jiný, žádná náhoda není. Ne zcela jsem pochopil tuto Hru Absolutna, ale základy již byly položeny.
Vzpomněl jsem si na své rozčilování na lidskou nevědomost. Zde jsem se mohl posunout po kružnici a vidět, jak s rostoucí vzdáleností nad člověkem je osobnost vyrovnanější. Proč se rozčilovat, Boha nelze popřít. On jediný věčně existuje a to se vždy projeví, časem i tomu největšímu bloudovi.
Bůh nemá žádnou tvář ani tvar, ale stále si tvoří tvary, jež v úplnosti jsou Jeho obrazem, Jeho symbolem, Jím. My se však ztotožňujeme s Jeho zlomkem zlomku a na zbytek jsme zapomněli. Stačí však jen prohlédnout a Vše je opět navěky Zde. Dozvěděl jsem se, že jsem nedosáhl na Budhův zážitek, ten je ještě daleko, ale odpovídalo to nejvyšším extázím sv.Terezy z Avily. Ani Krišnamurti prý plně nepřijal Absolutního Boha, jen pár individualit ve vesmíru to udělalo beze zbytku.
Požádal jsem Boha, aby má další cesta byla se zajištěnou stabilitou. Teď jsem ji totiž mnoho neměl, ale božské mě oslovilo: ”Neboj se, teď už víš téměř vše, co dělá bolest, dál už to půjde skoro bezbolestně.” Jednu chvíli jsem totiž musel vypnout hudbu a požádat božské síly, aby mě neoslovovaly. Mé nitro se totiž silně bouřilo a vzpouzelo se poznání Věčnosti Stvoření. Situace se pak rychle zklidnila. Totéž nastalo ráno v metru a trochu v práci.
Dozvěděl jsem se channelingem, že impuls k meditaci dal Duch Svatý a provedlo ji Nadjá a skrytě i božské Já. Duch Svatý mi řekl- Správně jsi ji pochopil, to tě ještě urychlí. Je budoucnost známa? Záleží na příslušné dimenzi. Čím je výš, tím víc ví a ve větších souvislostech. Vesmír je opravdu dokonalý stroj a ten Nahoře ví Vše. Jaká je to dimenze? Nekonečná. Ani Já k Ní nemám úplný přístup. I Mne může něco z ”budoucnosti" překvapit, ale úplně jiného než vás. Je-li ta dimenze v nekonečnu, existuje vůbec? V jistém směru ano, v jiném ne, jako i My. Znamená to, že se učíš? To ne, setrvávám na místě. I Já jsem stvořen. Kdybych se odevzdal Bohu, letěl bych až k Němu? To ne, zarazil by ses na cestě. Proč? Právě proto, že Tam se ví už Vše. Ale vždyť je to v nekonečnu? Právě to je nejvíce ohromující. Je ale lepší jít do vyšší dimenze než do nižší? Jak se to vezme. Vždy se zůstává ve Stvoření. Ale v minerálu už nejsou nižší dimenze? To nejsou, ale to nevadí. Tam kde něco končí, jiné začíná. Ale pak by bylo jedno, v které jsme dimenzi, stále budeme na kruhu? To je to pravé. Jaký pak má účel usilovat O Boha? Žádný, ten je stále Zde. Nižší dimenze ale tohle nechápou? To nevadí, ony se ve svůj čas poučí. Takže iluze je vlastně všude, jen jiná? Ano, tak je to. Jaký pak má význam urychlený rozvoj? Je to jen část Hry, řekl Duch Svatý. Takže pořád jen víříme? Ano, to je ta Hra.
Je někde to rozplynutí? Vše je jen dočasně prostorová skladba archetypů. A když letím nahoru, proč bych měl zas letět dolů? Ty jsi to nepochopil. Chceš tím říci, že nemusím být Nahoře a už mohu sám tvořit? Ano, stále tvoříme své agregory a samy jsme agregorem. Máme také stále své ego? Ano, vždy je nějaká neznalost. Já jsem se bál, že je rozplynu v Bohu? Ale co to je, není nic takového, jsou jen jiné formy téhož. Co je to ”téhož"? Existence, to co je i není je jaksi současně, ale to je až další kapitola. Díl z nekonečného dílu. Teď vlastně vím to, co už nepatří do znalostí této civilizace? Správně, proto půjdeš výš a budeš pokračovat ve Hře. A kde je to doma? Dost vysoko nad tebou, ale ty jsi to ještě zcela nevstřebal. Takže už bych neměl chodit dál, jen si to upevnit? Správně, to je ono!!! To jsem chtěl dosáhnout Já, Duch Svatý. Vývoj k větší a větší jemnosti jde do nekonečna? To se nedá tak říci. Stručně jen, že se mění jemnost v něco jiného a to zas a zas dál. A do hmoty se přejde tímto postupem, nebo jen pádem? Jen pádem, ale to je pro tebe moc těžké. Nejde to tedy do kruhu? Jde a nejde, kruh je zase součástí dalších kruhů jako v Rubikově kostce. Mění se to v něco jiného, zase další kruh, ale to už nemáš vědět, tohle ti už snad konečně stačí. Žádné usilování, Žij!! To je tvrdá škola Ducha Svatého. Smířit se s Věčně Tvořivou Všesměrovou Dokonalostí.
Pokud mám v základu osobnosti, že se Tam mám vrátit co nejrychleji, tak kam, Duchu Svatý? Opovědělo božské Já: Obecně do stavu neprojevu do úrovně 21.dimenze a vyšší. Co je to stav neprojevu? To je nepopsatelné. A co pak? Tam není žádné pak. Nic přece není definitivní? To ne, ale už je to mimo projev, tj. čas. Za pozadí událostí půjdeš dál a dál… Jsou další formy dějů za ději, formy časů za časem, pozadí za pozadím, do nekonečna.
Vaše mystické meditace se budou zvyšovat, poznáte Řídící centra vesmírů, ještě vyšší síly než znáte. Kromě toho i ty, co udělali chyby a byli svrženi do pekel. Ano, podíváte se i tam. Musíte poznat více než víte, to říkám Já, Duch Svatý, abyste mohli výš a natrvalo. Ten řídící létání ve tvém snu byl Bůh Otec. Skrze Mne máš k Němu přístup, rád ti ukáže co umí. Až přijde čas, dostaneš energii”.
Po návratu z božského světa průzračně křišťálového Hyperprostoru Absolutna jsem si nedovedl vzpomenout, jak jsem Tam mohl vidět, že Vše je vlastně dokonalé už Teď. Poznal jsem i souvislosti, jež jsou již zcela ezoterické. Žasnul jsem, kde se taková Dokonalost mohla vzít. Čtu si po sobě a nerozumím, co jsem těmi slovy myslel. Ten kdo to psal byl jiný než ten kdo teď čte.
Neumím už ani popsat, jak chutná Hyperprostor Věčnosti, necítím Ho. Nevím také, zda je v nirváně individualita nebo ne, z vizí nebyla příliš patrná. Zapomněl jsem i na detaily z fascinace Boha z vlastní Dokonalosti, kterou ukazoval v mnoha stejně dokonalých pohledech a ještě ji zvětšoval až k závrati. Nemohl jsem si ani upamatovat na detaily ohromujícího zjištění, že v jiném úhlu pohledu existují naše úplně jiné a neznámé ekvivalentní životy, jež také žijeme. Trochu se to podobalo automatickým kresbám, ale bylo to Tam dokonale pochopeno se všemi souvislostmi, jež jsem už zapomněl. Nikoliv však verbálně, ale ve všezahrnujících pocitech.
Proto Kristus řekl, že Jeho království je z jiného Světa. Nižší nikdy nemůže pochopit vyšší, jen do Něj může vstoupit, ale pak už není tím, čím bylo. Pak je také jasné, že vnitřek je vnějšek. Jisté je, že v příští podobné meditaci si vše opět s ohromením uvědomím a pak to zase zapomenu.
Pochopil jsem, co znamená se Mu odevzdat a dostal strach z okamžitého konce ega. Ale v čem je vlastně problém? Já se strašně bojím, že budu žít úplně Jinak. Ego se hloupě leká Dokonalosti. Mé myšlení si nedovede představit, co bude dělat v božském světě. Není Tam pro něj místo. Ještě, že channelingem jsem si mnoho otázek mohl vysvětlit a poznat, jak často chybné jsou moje závěry z meditací. Tak jsem se dozvěděl, že Tam již myšlení nebude aktivní a problém vůbec nevznikne.
Cítil jsem smutek za starým, navždy opuštěným životním stylem a poznal, že nevládnu sám sebou tak, jak jsem si myslel a to mě trochu očistilo. To byl konec mého dobrodružného přístupu k mystice. Pět dní jsem byl polovinou ponořen do Boha a podle kamarádů byl prý přísný jako JHWH. Pak ponor zeslábl a přišla třítýdenní silná únava.
Poznámka po 2,5 roce: Až daleko později jsem pochopil, že se jednalo o první meditaci s extatickotísnivou transformační energii. Pak logicky následovaly čtyři silné tísnivé meditace, nejtěžší a nejbolestivější část duchovního procesu. Byly počátkem dvouleté kapitoly transformace nerozvinutých částí mé individuality slabší tísnivou energií.

22. meditační operace - na kolena!
Božské mě poslalo na kolena v 22. meditaci silným tísnivým pocitem, kterým jsem měl projít aby mě ovlivnil. Využívám Ho pro ego, vysvětluji si vše po svém. To je konec etapy Poznávání božského. Nelze Ho egem poznat, ani popsat. Jen by se zdeformoval a přijal by se omyl. Už nepřemýšlet a nemluvit o prožitcích v meditaci. Dál je jen ezoterika jako pomůcka a hlavně odevzdání se. Vnímání a přijímání bez uvažování. Být naplněn Jím. On se musí ve mě zvětšovat, myšlení zmenšovat.
Byla to ukázka bolestivého průskoku bránou mezi Bohem a námi, terapie podobná hypnotickým auditingům, ale daleko účinnější. Změnily se tak skokově mé postoje. Jde o to naučit se víc vnímat Jeho pocity a nechat se vést a vnitřně být v klidu mysli.
Ve vizích překlápěčky kaleidoskopu se opět rozpadaly mé názory na božský svět, vše je Jinak. Poznal jsem, jak se Stvoření jakožto Obraz Boha k nám natáčí určitým způsobem vždy podle potřeby a tak vznikají děje, zážitky, pocity i vize. Meditace je jen zesíleným běžným životem.
Opět jsem si uvědomil, jak si chybně myslíme, že Bůh je naplněním toho, co nám chybí, ale On je zcela Jiný, nepoznatelný. Střet představy o Něm a Jeho Skutečnosti je pro nás bolavý. Teď vím, že nic nevím. Mohu než jen Ho vnímat, ale nemyslet, nemluvit a nic nečíst.
”Poslechni co ti řeknu, poradil mi pak Mistr Basilides. Neboj se tak těch božských ponorů. Já vím, moc sis vytrpěl těmi minulými meditacemi, ale to byla hlavně zkouška charakteru. Stalo se však to, že ses vnitřně trochu zasekl, nechceš už ve skutečnosti do božského, bojíš se Ho víc, než si přiznáš. Reaguješ i nevědomě proti Němu únavou i neklidem, máš chuť stále něco jiného dělat než se soustředit na Krásu Boha. Vím to, sám jsem to také zažil, měl jsem podobné zážitky.” Co když zase zažiji ty tísnivé pocity? ”To se může stát, ale vždy to bude terapie a ne skutečné pocity Boha.” Asi se bojím toho věčného Hyperprostoru bez záchytného bodu? ”Bojíš, ale otužuj se, já se taky bál a nyní si nedovedu představit, že budu muset zase dolů. Je Tu pro každého to, co mu patří.” Mám v příští meditaci prolézt branou mezi dimenzemi? ”Jestli se nebojíš. Nespěchej tolik, dej si malý úkol, že prolezeš jen malou bránou o pár desetin, jednu či dvě. Přej si ji a vytvoří se.”
Je pravda, že delší dobu nebudu mít hlubší ponor? ”Máš teď takovou etapu abys zvládl odpoutání od ega i bez ponoru, tím se také vyhneš destabilitě. Ponory budeš prožívat spíše ve spánku. Ještě si poznamenej, že vše je dobře spočteno a připraveno, jsi naprosto dokonale veden, vlastně bez rizika.” Také mě děsí, že mě chcete natáhnout až do sedmičky a to bude bolet. ”To bude, nedá se nic dělat, i já to prožil, ale uděláme vše proto, aby to nebylo tak hrozné, budeme postupovat jemně.” Jak se připravit už teď? ”Uvědoměním si, že to zvládneš stejně jako Já to zvládl. Poznej co jsi, hierarchická forma Dokonalosti mimo časoprostor a bude ti navěky dobře, je to totiž čistá Pravda.”
V noční meditaci jsem si pustil zpěv Lisy Gerrard na CD Duality a zapnul bass boost. Dunivé tóny mě silně rozvibrovaly. Poslouchal jsem zpěv bohyně až se mi všechny myšlenky zastavily. V nejsilnější části písně náhle zbytky mého ega explozivně vybuchly vzhůru jako sopka. Zůstal jen Bůh který si hrdě a vznešeně zpíval. Zmizel i můj známý svět a jen Neuchopitelný Věčný žil Sám v Sobě v Hyperprostoru extáze.
Opět jsem zažil tolikrát prožitou a tolikrát zapomenutou chuť Boha. Jen když jsem v Něm, tak Ho znám. Jen chvilku trval stav unesení a vytryskly mi slzy dojetí. Za desítky až stovky tisíc let budeme všichni trvale prožívat tento krásný stav Věčného a Dokonalého Naplnění. Ráno mě božská síla oslovila: ”V noci jsem tě vtáhla k Sobě jen na chvilku, protože sis to tak přál, ale nebude to pravidlem. Musíš se ještě hodně změnit, přijmout Mé drahé Vědomí jako svůj Základ.”


Výtah z 23 - 25. meditační operace - Bože, odstraň mi ten strach z Tebe
Byly podstatně méně bolestivé a ohromující než předcházející série. Byly to proudy božských vizí, pocitů a myšlenek, aktivní transformační operace spodku ega a pro přijetí Jinakosti Boha. U všech byl ponor 45 procent do 4,8mé dimenze vedené nejčastěji 6,3kou.
Před meditacemi jsem měl trochu obavy a uvědomoval si svou zbabělost. O jejich záštitu jsem požádal Krista. Léčil se v nich můj strach z Boha, strach z duchovního růstu. Zvyknout si být mimo své myšlení. Jak se zase lidské cítilo malé v Jeho ohromujícím světě! Bolelo mě, když jsem se bál a držel starého. Božské vize, pocity, myšlenky a proud Jeho energie mi pozměňovaly mysl. Nadvědomí mi tísnivou energií obrušovalo odpor k tomu, co nechci přijmout. Pomohlo mi, když jsem se pustil a pak ve vizi viděl, jak mě operují nějací chirurgové. Proč mi dáváš ten stálý pocit tísně? ”To je terapie, energie, život, výchova.” Proč mi nedáváte vysoké božské pocity jako dřív? ”Bylo by to moc energeticky náročné pro Nás i tebe a méně účinné. Na tvůj spodek spodku je to takto lepší.” Co je na té tísnivé energii tak cenné? ”Nic, jen umí účelně řezat a brousit spodek. Skalpel také není nic jiného než nástroj.” To ovlivnilo obsah meditací.
Poznal jsem s překvapením, kolik částí mé individuality má nevíru v Boha, ale právě to tvoří svět. Mám v sobě davy tupých a neznalých osob, které božské muselo jednu po druhé stále poučovat o Sobě a o nutnosti zčásti bolestivého vývoje. Nebyly ani téměř schopné psát během meditace poznámky. Stále se budou objevovat další. Nechtěly mi říci, kolik jich je. Jak jsem spojen s ostatními lidmi tak prý pročišťuji i jejich. Znovu a znovu jsem překvapeně zjišťoval, že vůbec nevěří v Jeho existenci a nechtějí o Něm slyšet, jen by si vše zapisovaly. Tím se rozřeďuje účinek meditace. V meditaci tak rád píšu, protože pero je moje spojnice s lidským světem. Je to i útěk od toho prožít ji naplno. Několikrát se mi povedlo projít bolestivým pocitem tísně, pak to cvaklo a neznalost byla pryč a já se smál tomu, že jsem nevěřil. Stálé napravování vytvářelo trochu bolest, ale téměř bez destability. I toto je pospojováno do kruhu s jinými možnými, ale méně účinnými duchovními procesy.
Chybné či žádné názory je totéž – selanka. Proto je máme tak rádi. Uvědomuji si, jak jsem mezi meditacemi tupý a hloupý, ale beru to jako normální. Pustit se svých chyb bolí. Vždy se budeme uvolňovat od starého a půjdeme do jemnějšího, ale já se tak bál. Stačí jen úplně božskému důvěřovat, i když nevím kam a jak dlouho pojedeme. Vše je život a učení, i bolestivé terapie a tresty, proto je Stvoření. Meditace je jen zkoncentrovanou výukou, životem. Stále se musí hledat staré a zapomenuté bloky - chybné představy a uvolnit je, aby nepřekážely změně. Účinek jedné meditace může být větší, než celého zbytku života. Nemám se stresovat zbytečně, že spodní je dole a že nechápe. Však se naučí.
Ukazovalo se mi, jak to ve vesmíru chodí. Vize mnohapatrového domu, kde byl všude ruch. Absolutno stvořilo hierarchická patra dimenzí, jimiž části individualit věčně procházejí duchovním vývojem. Vše jsou jen stavy duše, děje se z nich vytvoří. Prožíváme v nich představy různých entit i svoje, vše je realitou. Snažíme se postihnout nekonečný Celek, což se nemůže jen tak podařit. Je to tak správně, právě střet prožívaných názorů a iluzí, všech těchto symbolů Skutečnosti, je motorem ženoucím Život. Projíždění archetypy je sbírání zkušeností zvenku či vlastními úvahami. Tento proces je spojen se všemi pocity, všemi ději, nic z možného mu nechybí. Tedy ani bolest, ani strach, vše jsou to body v kruzích archetypů, jež jsou zase součásti jiných jsoucností v úplně něčem jiném. I síla je archetyp.
Světy je také možno chápat jako myšlenky, rozhovor či formu uvažování božských sil. V pozadí Všeho je Absolutno, vytvářející si Obrazy Sebe Sama ve věčném oceánu archetypů. Ono Žije, nestagnuje, nemá protivníka, ale může si ho vymyslet. Stále si ze všech úhlů pohledu prohlíží a prožívá Své Dílo, jež z Něj tryská. Je se v Něm a jedná. Může prožít individualitu, pak Celek, pak Jeho určitou část. Celé Stvoření je Živé, vše má inteligenci.. Pokud to neberu jen znamená, že Život odmítám a bolest z událostí mě donutí zharmonizovat přístup. Druhou variantu mám zůstat v iluzi, ale z té mě budou vyhánět.
Individualita člověka sdružuje několik částí osobnosti, které se musí dohodnout, co bude celek dělat, kdo z nich bude ve vědomí a kdo v nevědomí. To je ovlivňuje a rozvíjí. Má velmi složitou strukturu se shodnými kořenovými archetypy. Její fraktály jakoby prorůstají Stvořením. Táhnou se Jím jako nit lanem. V 9,5té dimenzi se protínají různé proudy individuality. Nejvyšší dimenze ji mohou pozměnit. Ve vědomí nemůže být jen jedna část osobnosti, jak by si ego rádo přálo, přirozená je mnohost.
Individualita i kontinuita děje také není stálá, ale je pouze jedním pohledem. Jsou také na kruzích archetypů spojených se všemi ostatními. Vždy záleží na tom, kam se upře pozornost. My se však stále ztotožňujeme se svým tělem, ale za Vším je střípek Absolutna. Není to ani tamto, ale je také tím. Ve vizi jsem viděl, jak ke všemu vede stříbrná nitka od Absolutna. ”Schovává se Samo před Sebou a to jsi Ty - sítě světélek tvořící Vše,” vysvětlovala božská síla. Vyplývá z toho, že je třeba si uvědomit Celek? ”Ano, to horní i dolní, levé i pravé.” Pochopit, že Bůh Otec pracuje skrze mne? ”To je ono a v pozadí je zase Absolutno se svojí Hrou”
Pevný je jen ten čip Absolutna. Dimenze jsou Jeho kořenové archetypy. Dokonalost za dokonalostí si stále znovu a jinak hraje, poznává Sama Sebe. (Vize koule, nahoře kruhy archetypů bohů, dole lidí, Absolutno je uprostřed). Vše do Ní patří a vždy bude. Nic nemůže chybět ve vyvážených kruzích archetypů.
Svět jsou jen záblesky proměňování se Absolutna. Je Samo pro Sebe otázkou, stále hledá odpověď, Sebe, a tak žije. Jsou různé pohledy na Stvoření a různé pocity, což je totéž, vše se překlápí. Božské síly prožívají neosobnost nebo jiné verze překlápěčky, pokud chtějí. Ta jinak srovná základní prvky (archetypy) do jiného pohledu, jako bychom se posadili na jedno ozubené kolo v soukolí, ostatní se pak pohybují jinak než dřív. Pocity a vnímání jsou jen na chvíli složeny z archetypů. Krouží po kruzích a zapojují se do dalších ve věčné proměně. Dějovost je software, hardware je Absolutno. Z bible - náš život je skryt v Bohu.
Nadvědomí se zamýšlí se nad věcmi, nad kterými by člověk mávnul rukou, nikdy by se takovými ”banalitami” nezabýval. Nechce vědět, co je i za těmi nejjednoduššími skutečnostmi - kdo a jak vnímá, co vlastně a co je to já. Jak se části vědomí dohodnou co se udělá? Neví, že jsou to nevyřešené otázky.
Bohové, božstva i dimenze nadvědomí nás sledují a ovlivňují z ”věčnosti” časů za časem. Každá dimenze ho vnímá jinak. Minerál si čas neuvědomuje, emoce zvířat znají jen přítomnost. Lidé rozlišují minulost, přítomnost a budoucnost, ale bohové si mohou prohlížet libovolné úseky z nich. Božstva mohou vidět všechno najednou, ale nirvanická dimenze je ještě v dalším čase, jež umí vnímat ten náš jako uzavřený do kruhu, tj. celé nekonečno současně.
Nepracují jen s reálnými ději, ale i se symboly a symboly symbolů jimiž ovlivňují život. Realita dějů i věcí jsou totiž symboly a symboly jsou realita. Jsou Úplným Celkem Všeho, stálým rozvojem vnímání, Životem v pohybu. Každý symbol má svoji přesnost v závislosti na dimenzi jež ho vytvoří a tak se stane, že není zcela přesný a vše je pak trochu jinak.
Všechny skutečnosti jsou pospojovány podle podobnosti vedle sebe do kruhu až ke svým opakům (dobro - zlo, účinnost - neúčinnost, jemnost - hrubost). Od zárodku vnímání času minerálu přes čas jak ho chápeme my, až po Věčnost na druhé straně. Jako v Rubikově kostce jsou tyto archetypy propojeny mezi sebou.
”Ty nikde z ničeho nevyčuhuješ, protože Vše je spojeno se Vším. Pohybuješ se v rámci možností. Ani tvé úmysly nespadly z nebe. Jsi také veden, spojen s jinými proudy. I tvé meditace jak šly za sebou, mělo to svůj význam. O tom všem je život.” Co ještě nevím? ”Že hrajeme všichni nějakou roli, vědomě i nevědomě.” To znamená, že moje rozhodnutí a činy jsou moje, ale nejsou? ”Je to mnohem složitější, vše souvisí se vším, je to spojeno. I když si myslíš, že jsi se oddělil od vlivů okolních lidí, neoddělil ses úplně, My na tebe máme naštěstí silný vliv. Jak se zvedáš, ovlivňuješ i nižší části členů své skupiny. Rovněž i ty, na které zaměříš pozornost, ale takoví tě spíše stahují. Proto je dobré si vytvořit odstup a nedovolit to.”
Mohu prožívat život úplně někoho jiného, i zvířete? ”To se nedá popsat, v podstatě ne, ale je to složitější, vše je možné. Prožíváš to, na co upřeš pozornost.” Já jako ego, nebo Já jako Absolutno? ”To jsou dvě strany jedné mince!” Kdo má vůli upřít pozornost, ego nebo Absolutno? ”Je vždy za vším, přijmi to.” Jsem tedy jen hříčkou? ”V jistém významu ano, hříčkou Sama Sebe, Boha i Absolutna. Přáním Jeho je tě vidět, jsi i nejsi Jím. Razíš si cestu do středu Stvoření, do kruhů archetypů za Ním.
Jsi jedním z pocitů, kterým Absolutno prociťuje Stvoření skrz kruhy archetypů. Uměle vytvořená neznalost, Jeho virtuálním výtvorem jež si dává podněty vnímání, uvědomuje si Sebe v nekonečnu obrazů. On tě uviděl, uvědomil si tě. To je pohled z druhé stránky - od Něj. Tahá za nitky osudů, dívá se a prožívá tě. Ty teď můžeš prožívat Jeho. Jsi ten, kdo si hraje skrz dimenze díky své Dokonalosti. Stvoření jsou Jeho představy, jsi i nejsi individualita, přijmi to. Nelpi tak na ní, je jen fluktuační a dočasná.” Proč je to všechno? ”Hra Absolutna na schovávanou. Prochází nekonečnem stavů, vším je Ono. Má své pocity stále okolo, jen si vybírá. Vše je v Celku kruhů archetypů v kouli a je tak spojeno se Vším.”
Nejsme však zvyklí na Dokonalost, z níž jsou stavební kameny Stvoření. Chápu již alchymistický symbol hada vyvrhujícího svůj ocas... Jen si myslíme, že je náhoda a nedokonalost. Z kostek archetypů se skládá život. Proč to brát tragicky? Věčnost je pouze poznávání své Dokonalosti miliardami způsobů. Nikdo nesmí stát na místě, Život je živý... Když se někdo příliš blíží ke kraji (dobro, zlo, radost, bolest atd.), je směrován na druhou stranu, proto je cesta Stvořením klikatá. Proto se kvakeři třásli, když tohle prožívali. Lekáme se Boha když cítíme, že jsme Jím vedeni a utíkáme od Něj na opačnou stranu do sexu a přízemností.
Pak jako bych se začal ztotožňovat s Celkem, kde je Vše, nalezl jsem se. Jsem ve svých dimenzích, ale současně ve všech a ve Všem, Vše je Já. Přijmout to je osvícení. Na chvíli jsem měl úplně jiné vnímání a chápání. Jen jsem na něco či někoho namíříl pozornost, už se řítil proud vysvětlujících myšlenek a symbolů. Nikdy jsem to nevěděl, hrnulo se to od nadvědomí. Vychovávalo mě i pocity. Byly někdy bolestivé, ale dalo se to vydržet. Neumím je však ještě dobře číst. Naštěstí dokonale hlídá moje duševní zdraví, jinak by mě ta forsáž poznání rozhodila... Změnil jsem k Němu přístup, už to není cizí hlas, ale dívám se na Něj i na myšlení stejně, oba jsou ze mě. To je konec destability, další transformace půjdou snadněji.
Meditace je přímá cesta k Bohu bez nutných oklik osudu, když Ho odmítáme a řídíme se jen svou vůlí. Nemám si dělat plány ani starosti, božské vše zařídí. Stále od Něj cítím výčitku. Nepřijímám Stvořené, peru se s Bohem v meditacích, kde mě to bolí i v životě. Raději bych dělal vše jiné, nebo utekl. Kdybych to tak dokázal změnit, nebojovat, ale přijímat! Stále nemám dostatek odevzdanosti, lekám se Ho, chci si velet ve všem. Mám se naučit se hledět i na zpozdilé bez odmítání. Vše si jde po svém. Kritizovat znamená neznat souvislosti a Podstatu, je to humpolácký přístup.
Zvyk je potřeba nahradit ztotožněním se s proudem Života a stále vnímat postoj božského i v banálních věcech, protože mohou být stejně důležité, symbol je symbol. Představoval jsem si odevzdání jednoduše, ale má to být úplné, aby to šlo rychleji. Brzdím to nejistotou, neochotou. Hlavně spodní část mého vědomí, do ničeho nemluví, jen se bojí. Potřebuje ve vizi prohníst, prosvětlit, nebo se nechat operovat v meditaci.
”Nevzpouzej se tomu větru, jež vás fouká k Bohu. Všechny pocity si musíte zaplatit kvalitou vnímání a jednání. Božské jsou dokonalé, váš pocit je odraz vašeho života. Nevytvářej si přání jak by vše mělo být, ale přijímej To, co Je. Co je tvé ego? Jen snůška iluzí. Odevzdanost vytváří lásku a dokonalé vnímání, jakési splývání s okolím, ale to se dá správně prožít jen v ponoru do Boha jako vibraci Bytí.”
Když vnímám to víření archetypů, kde i já a mé vědomí jsou také propojené světy archetypů, tak mám říkat - to jsem já? ”Ovšem, je to zasvěcený pohled na Stvoření, Realitu. Vy byste ale ve skrytu chtěli, aby vše zůstalo při starém. Neusiluj, ale pusť se, ale ty se nepustíš a budou se vytvářet děje aby tě ovlivnily. Že se zdráháš pustit, to tvoří svět. Stále prožíváš své pocity a vztahy, které se zhmotňují. Více vnímej božské. Ty se Ho ale stále bojíš a to se odráží v prožitku meditací, událostí života i snů. Pokud neprovedeš vnitřní změny, nic jiného nepocítíš, spíše jen zesílené problémy.”
Co tedy? ”Změnit úplně přístup k životu. Neumíš žít. Více buď sám v přírodě. Opravdu málo vnímáš co je láska. Nemáš ji a v meditaci se ti ten nedostatek bolestivě vrací.” Co mi chybí? ”Mít rád lidi i s jejich chybami, nekritizovat je, nereagovat agresivně na agresi, ale víc vnímat a chápat. Tvoje duchovnost z tebe vyčuhuje jako bolavý palec. Vůbec nemáš pokoru. Nemůžeš hodnotit, popisovat a zkoumat božské protože na to myšlení nestačí, ale i proto, že se tím z Něj vyděluješ. Stavíš se do opozice vůči zbytku Stvoření. Ve své pýše jsi sám proti Bohu a Životu. Co si počneš, vždyť jsi zcela mimo hru?” Oč vlastně jde? O Život, Plný, Úplný, Věčný, Dokonalý, žádné omezené přízemní hrátky.
Uvědomil jsem si, že moje základní přístupy se opravdu dosud nezměnily. Vzpomněl jsem si, jak mě to v meditacích tahalo do Boha, abych se odevzdal, ale bál jsem se přijít o svou pozici pozorovatele. Nyní mám hledět na svět jaksi zevnitř bez oddělenosti. Poznávání bez závěrů myšlení, to je vše.
Co by se stalo, kdybych se odevzdal? ”Začal by ses rychle měnit.” Jak a kam? ”Copak to lze popsat, snad jen že bys šel ke Mě rychleji.” Ale to odevzdání není nic náhlého, ono vlastně stále postupuje? ”Mohlo by silněji.” Je možné mít i konkrétní přání jako zlepšení vztahu k lidem nebo lepší vnímání? ”Mohlo, ale lépe bude, když to necháš na Nás. Neumíš si představit, jak to bude těžké tě předělat a co všechno změnit.”
Až je konci meditací mě napadlo, že jsou velmi podobné předcházejícím. Patrně byly vždy osloveny jiné části mne. Božská síla mi pak nadiktovala: ”Utrpení je jen jeden z faktorů jež ovlivňují život. Je to nepříjemnější část Celku. Ale to nevadí, také sem patří. Víš, jaké by to bylo bez utrpení? Nedovedli byste definovat co je příjemné. Žili byste v prostředí, jež by vás nestimulovalo. Vše by bylo správné a za vše odměna. To je stejný nesmysl jako svět beze zla. Ty řeči o konci následnosti odměny za dobré a utrpení za zlé jsou nereálné. Karma existuje vždy, jinak by Stvoření nefungovalo.” Jak tedy božské síly vnímají naše utrpení? ”Záleží na podmínkách. Když si z vás někdo po zásluze natluče a trpí, říkáme Si - to ti patří hochu, je to tvá výchova. Když se však dostane do utrpení bez zavinění, jako jsou zkoušky a výuka, litujeme ho a to se přenáší i na Nás. Proto se děly ty hrůzné věci - zemětřesení a tma při ukřižování Krista. Bůh Otec také trpěl.”
Uvažovat jak jednat je vždy nedokonalé, to platí i ve vyšších dimenzích. To pravé je se odevzdat Bytí, kde není přemýšlení, ale spontánní jednání. Strach je jen přítěží, která nic neřeší. Co z toho vyplývá? ”Správně uvažuješ, takové Bytí má nirvanická dimenze, ale v Úplnosti až Absolutno.” Jaký je ale život, v kterém nejsou neznalosti, není v něm tedy učení ani vývoj? Proč a jak žije Ten, kdo ví vše, tj. Absolutno? ”Na to ti odpovím, ale je to ezoterické.” Hlas vyšší dimenze se i po meditacích ozýval a poučoval mě o spojitosti Všeho. Byla to další kapitola duchovního rozvoje.
V dalších meditacích jsem opět prožil trap myšlenek, vizí i pocitů. Úkolem bylo obroušení křečovitých hran mezi částmi osobnostmi a tak zlepšit jejich spolupráci. V meditaci probíhá dokonalejší proces než tísnivou energií ve spánku.
Každá část osobnosti má nekonečně složitý vnitřní život. Naše tělo a život na Zemi je jen jedna z nekonečna možných variant projevu Nás samých. Naše podstata je mimo cokoliv známé. Za jeden život se člověk příliš nenaučí. Máme jich daleko víc než si myslíme. Vědomí se rozšířilo nahoru, ale na několik dní po meditacích i dolů. Přicházely ke mě postřehy o Jinakosti, jež jsem měl zpracovávat a přijmout. V mnoha případech ji spodek vědomí chápal křečovitě a nesprávně. Vyšší dimenze stále ukazuje nižší co umí a postrkuje ji vzhůru.
Měl jsem vizi zavěšených kuliček částí osobnosti na provázku, shora to řídí On. Skrz dimenze se protlačí Jeho Vůle, ale spodní části mají určitou autonomii a mohou poněkud upravit výsledek. Tisíce otázek kolem, to je 4,8ka. Otázka je pro Ni stěžej života, tak myšlení neuvažuje. Není pro něj příjemné přijmout Její svět ze samých otazníků a hledání. Prošel jsem i kruhem pocitů, každý byl jiný, Bůh si s nimi hraje. Pak jsem zase na něco přišel, ale přišly tři vize a bylo jasné, že je vše jinak než jsem myslel. Meditace ke konci přešla do velmi živého snu.
Mé myšlení se bojí, co bude v božském světě dělat, vždyť tam není pro něj místo? ”Však ono tam nebude, ale musí se připravit na novou, méně aktivní roli v rozhodování.”
Kdybych měl rád život, tak se Věčnosti nemusím bát, ale co z toho vyplývá? ”Strach ze Života, oddělení se od Jeho Velikosti.” Už vím, proč ti kdo prožili Boha si chtějí užít život bez stresů. ”Když jsi u stropu Poznání, musíš být zcela Jiný. Boha okouzlí jen Dokonalost, vám stačí málo. Tím hledáním, zkoumáním Sebe se stále zdokonaluje. Bůh si věčně hraje. Svět je dokonalý, nekonečně složitý rébus. Musí takový být. Všemi směry je Nekonečno. Tvůrčí představivost si vymyslí děje jaké chce i napřeskáčku. Toho se bojíš, chceš mít známý lineární čas a život. Spodek nechce vnímat abstraktní hloubání Vršku a hledat souvislosti, jen si žít v klidu. Proto rádi bloudíte na cestě k Bohu. Máte raději iluzi. Šok z Boha vytváří proces hnaný tísnivou energii poměněnou do dějů a vede ho k transformaci do vyšší dimenze blíže k Nekonečnu. Sen je také cesta do duševního světa, rovněž přímá výuka.” Nemám se bát své vnitřní lásky k iluzi, v druhých ji kritizuji, u sebe zakrývám. Jsem moc vojenský a to přináší méně radosti ze života. Způsobuji si zbytečnou bolest. Jsem přísný i na druhé, ale oni to nechtějí přijmout. Myslím si, že je to správně, ale není. I ta křečovitá duchovnost je odraz nezralosti. Jsem příliš přímočarý. Mám brát lidem iluze? Ale co jim dát, když Pravdu najít nechtějí?
Máme rádi náhodu, protože nás zbavuje nutnosti přemýšlet o zákonitostech. Život nám ukazuje naše nedostatky. Jak rádi se zabýváme banalitami a nečistotami. Už tím odmítáme božské. Kdybych Ho nepřijal, tak by se zavřelo, odvrhlo by mě. Můj malý ponor je odměna za malou snahu jít Nahoru. Vždyť chápu jen 1-2 procenta informací kolem sebe. Chci-li prožívat Bytí, musím se smířit se Stvořením jaké Je.
Ukazuji málo lásky, stavím štít z odmítání a zhoršuji si tak život. Roztáčím nezasvěcené do duchovního vývoje a to mi zbytečně odebírá energii. Mám obejmout své problémy, milovat je. Otevřít se přijetím jich. Nechci se dívat do zrcadla ve svém okolí, neblokovat se, nebojovat, ale vnímat, chápat a přijímat. Na závěr mě upozornili, že jde o operaci spodku vědomí, ze které si nelze udělat úplnou představu o božském světě.

Výtah z 26 - 30. meditační operace - Uprostřed Nekonečna Všeho
Byly podobné předcházející sérii. Opět obsahovaly procházení bolestivého tísnivého pocitu. Tíseň je podle principu podobnosti nejlépe vhodná pro transformaci zaostalých části. Ty božské síly nejprve vytrhly během spánku z podvědomí, což se projevilo i ve snech.
Byly to opět myšlenkově aktivní terapie. Proces vedla 4,8ka vedená ještě vyššími silami. Pro zvýšení kontrastu mi opět odebrali božský pocit. Meditace byly proto méně energeticky náročné. Úkolem bylo také přijmout božský svět jaký Je, ale daleko silnějším procesem než jak vnímám Jinakost mimo meditaci. Stále bych chtěl cenzurovat Boha. Vybírat si, co se mi z Něj hodí, abych vylepšil své ego. Je celý Jinakostí. Nechci Ho vzít jako Celek. Mystika je náročná psychoterapie a vytíží každého do maxima i mezi meditacemi. Je nekonečně složitá jako život sám. Není o Tom, ale je To.
Jsem jako ty fialové krystaly rostoucí z beztvarého magmatu. Mám hrubé a nedokonalé vnímání, neumím nic pochopit ani prožít pocit, myšlenku či vizi, jen trochu v meditaci. Nadvědomí mi ukázalo, že je ve mě ještě dost křečovitosti i nevíry a tísnivou energií je obrousilo.
Více si uvědomuji, že mi chybí odevzdanost. Vždyť já mám viset na kříži jako Kristus, ale místo toho jen blbnu. Nechci ve skutečnosti k Bohu, bojím se neznámé Dokonalosti. Nechci se stále učit Sebepoznání, jsem líný ve všech směrech. Božské mne vyhání z omezenosti. Bolí zůstávat na místě i jít dopředu. Je to přirozené, právě to tvoří světy.
Nejlépe je mít jen namířený prst vzhůru, nic říkat a nemyslet ani na to, co znám. Zůstat v klidu, i když se Vršek neozývá, jinak se rozhýbává a posiluje spodek. Myšlení na banality totiž nahrazuje práci božských sil a zabírá Jejich prostor. Menší aktivita nadvědomí zesílila vliv nižšího myšlení, ale tím snadněji pochopí, že samo nic nezmůže. Nechce stále přijmout, že Bůh je tak dokonalý. My nechápeme ani tisícinu toho, co je kolem nás i v nás. Když se myšlení zastaví, není ani ego, jež ho tvořilo, ale právě proto se toho tak leká.
Prožíval jsem božské pocity a vize, jež jsem přeložil do slov. Byly to ezoterické souvislosti vztahu Boha a člověka. Já jsem přece Existence, prožívání Bytí a v tom není obsažen žádný konec. I počátek byl jen virtuální, vyslaná vlna z Oceánu Věčnosti. Jsem jedním z nekonečna pocitů Absolutna, spojen s druhými i Celkem, v tom jsme si všichni rovni. Jsme zasazeni do světa symbolů nás samých. Poznávat Celek i nekonečno částí je Sebepoznání a úkol vývoje. Karma nás proto dává tam, kde máme co dohánět, i když to bolí. Nadvědomí mě také upozornilo, že Její úmysly jsou pro lidské myšlení často nevyzpytatelné, protože má logiku jež nemůžeme obsáhnout. Ani Ono však nemůže přes všechnu snahu odhalit celou spleť souvislostí a významů.
Vše mám prožívat do hloubky, nic nepřekračovat, neutíkat od života k své představě Boha, není úkrytem před světem. On za nikoho nic neudělá, jen ukazuje, co je třeba zlepšit. Mám více žít, méně verbalizovat a povrchně si hrát. Umět příjemně pohovořit s blízkými, mít je rád, nepřesvědčovat je a nehádat se. Život člověka má svou neopakovatelnou krásu. Skutečně žít je odpověď na všechny otázky a problémy.
Pro rozvinutí Lásky se mi ozvala nová božská síla - ILAUNE. Řekla, že mám rozdávat Její hřejivost. Ještě jsem Ji neprožil, nemám na Ni právo. Nedávám a nemohu jen brát. Proto mi Ji ani Bůh nedá, abych sám přišel na to, že mi chybí. Proto jsou meditace takové chladné. Stvoření v nich vypadá jako dokonalá virtuální Hra. Lásku je ovšem třeba přijmout i s tím co přináší, větší bolestí a sebeobětováním. Bude to zásadní změna ve vývoji, možná se tím i zpomalí.
Týden před třicátou meditací jsem se pokoušel vizualizací odstranit blánu oddělující božský svět, ale vždy znovu zarůstala. Sám jsem ji nevědomě vytvářel. Podařilo se mi ji alespoň odsunout, aby pronikalo více Světla. Objevila se bolest hlavy a silná únava, ale v noční meditaci neočekávaně přišly vrcholně ezoterické informace, zlepšilo se vnímání a vědomí se rozšířilo asi o desetinu dimenze. Mám být náročnější na čistotu. V meditaci jsem měl vize:
-Co bys nám Bože řekl, tázali se Ho diskutující. ”Co bych říkal, Já tvořím váš svět, to jsou Má slova, a v těch je Vše.”
-Viděl jsem Boha jako ptáka, věčně letícího z Nekonečna do Nekonečna, pozorujícího děje dole a zasahujícího do nich. ”Často to trochu bolí i ta srážka s iluzí. Bůh je Jiný. Tak se nešokuj a nestrhávej. Vpluj do děje, uvolni se, neblokuj, nech plynout. To je odevzdání se.”
-”Bůh je věčně zamyslen Sám v Sobě. Přijmi to.” Nechtělo se mi, raději bych si medil na mráčku v nebíčku.
-Pod proudem světla božské energie se protahuje film z proudů archetypů a vzniká dějovost jež prožíváme.
-Viděl jsem, jak se božské může stát opravdu čímkoliv, jen na to upře pozornost.
-Částí osobnosti je jako domů ve velkoměstě. Každý je jiný, uvnitř každého opět další město.

Výtah z 31 - 40. meditační operace - Víření Všeho ve Všem
Opět jsem přesvědčoval jednu nezralou a omezenou osobnost ve mě po druhé, že představy o příjemném vyvanutí do věčného klidu nirvány oddáním se jsou jen nezralé iluze spodku ega zakrývající odpor ke změně. Život je daleko dramatičtější, duchovnost obsahuje i bolest. Božské je posunutím lidského výš. Moje křeč je projev nerozvinutosti spodku ega, mám ji nechat projevit. Ať se učí myslet. Vše je jak má být. Stres a křeč v meditaci i životě jsou odstraňovány tísní, a už mi je zčásti odbrousila. Tíseň blok rozbrousí a samo se to opraví a vše zapadne zase do sebe – Všeho. Bolest léčí, je-li správně přijata, prožita.
Nacvičovala se souhra tří dimenzí (emoce, myšlení a intuice) ve vědomí a harmonizovaly se jejich vztahy aby nedocházelo ke stresům. Je přirozené, že mají různě kvalitní postřehy a jejich porovnání spodní bolí. Spodku se abstraktní procesy božských sil ve stálých dynamických ponorech nebudou líbit. Rozšířené vědomí rozhodně není žádná zábava či selanka. Přijde mi symbol, já ho prožiji a bude vše jasné. Mám vplynout do Života, odevzdat se a jednat bez myšlení a zvyků, veden nadvědomím.
Opět jsem poznával věčnou Dokonalost, je i v nejmenším detailu, jen se Jí otevřít. I pro 4,8ku je však Věčnost silná káva. Prožitek je jako myšlenka a myšlenka je prožitek. V obou je stejný děj. Poznání je odevzdání, protože vnímané je pak bez zkreslení. Fascinuje mne, že není potřeba se nic učit, jen přijmout hotové.
”Bůh věčně hledá nové a nové vyjádření Sebe. Je větší, než sis myslel. Fraktály rostou donekonečna, přijmi to. V každém patře jsou stejně dokonalé.” Vyšší dimenze jsou složitější fraktál, ale všechny jsou přece stejně dokonalé? ”To jsou.” Proč tedy spodní nemají inteligenci? ”Mají, ale ... je to tajemství. Věčně tu budeš vířit bez tobě známého myšlení, i ta Věčnost je jen jedním archetypem. Fraktálovitě se rozvíjející Stvoření se překlápí do nekonečna forem, to je Absolutno. Jsi nekonečně malou součástí Jeho Hry. Tvoříš jen nepatrný závan přesypávaný do nových a nových struktur a tvarů, současně spojen se Vším.” Viděl jsem, jak je Vše spojeno se Vším, je jen Jedno.
Objevil se opět strach ega. Bál jsem se toho, že jsem vířivý Prostor. Kdo to pozoruje? ”Také Ten. Spojení vnějšku a vnitřku.” Co je to přesýpání? ”Tatáž Dokonalost.” Nelze to popsat, ale bere to dech. Stále příliš naivně chápu Jinakost Boha. Vše je Tam Jiné, tak abstraktní, těžko pochopitelné! Neznámo má u ega velký význam, symbolizuje nekonečno a je prostorem pro jakoukoliv jeho iluzi, lidské přání.
Šokovalo mě být v dějích za naším dějem. Dosud nemohu pochopit, jak božské dokáže ovlivnit mnoho událostí současně. Co je vlastně dějovost? ”Proud archetypů, ale ty ses ještě nerozhodl jít až Tam, kde se dělá.” Jak to pochopit? ”Pochopit lze jen to, že stačí zadat Záměry a události se již vyvíjejí příslušným směrem.” Jak do sebe zapadnou? ”Je jen Dokonalost, i když si Ji nejsi vědom.”
Meditace mi podstatně zvýšily vnímavost. Rozšířily vědomí nahoru i dolů, ale rozvířily ho. Obnažil se spodek vědomí a zapojil do úkolů života aby se rozhýbal. Vznikly problémy s křečí, když se nezralé spodní podporované Horním snažilo vše zvládnout. Vždy po meditaci vznikly méně příjemné situace v životě, abych si uvědomil tíhu lidského života a energie tísně mohla proudit i ve dne.
Mám přijímat víc božského než jsem ochoten. Přijmout i to, že čím více se přibližujeme Bohu, tím více se vzdalujeme známému lidskému. Nového životního stylu jsem se v meditacích tak bál… Moc o něm však nevím. Meditace jsou totiž spíše operace psychiky než exkurze v božském světě Ještě významnější než myšlenkový obsah je jejich energetické transformační působení na části vědomí.
Stálý ponor se zvýšil na 45 - 47 procent, ale úžasný pocit byl často silně tlumen únavou. Pro velkou spotřebu energie byl později snížen na původní hodnotu 34 - 38 procent a intenzita procesu zesílila. Mám dávat egu otázky co by vlastně chtělo a rozebírat to. Brzy pozná, že se zbytečně bojí a neví, co si má přát. Věčnosti se leká a smrti také. Co by chtělo jiného? Musí se smířit s tím, že se ještě více projeví, že životu ani Bohu nerozumí a nikdy rozumět nebude. Musí se stáhnout. Do konce procesu je ještě daleko.
Rozšířené vědomí přijímající proudy z ještě vyšších dimenzí mělo po meditaci větší problémy se stabilitou. Všechny části jsou dosti aktivní a učí se harmonicky pracovat. Do třetího tisíciletí jsem vstoupil s dalším transformováním nerozvinutých částí osobnosti, které by mohly blokovat nebo rozdělit rozšířené vědomí. Trvale a skrytě brzdí vnímání života i duchovní vývoj. S námahou budou zvládat úkoly, střet s horními částmi rozšířeného vědomí je bude rozhýbávat. Tato méně příjemná kapitola bude trvat ještě rok. Ani v meditaci nedosáhnu 45 procent ponoru, ale bylo by sobecké si na to stěžovat, Vše je jak má být. I počet meditací bude omezen. Až pak dojde k vysokým meditacím pro horní části osobnosti. Po nějaké době se pak opět vrátí práce se spodkem. Dozvěděl jsem se, že terapii tísní prožiji 10% v meditaci, v noci 60% a ve dne 30%. Celkově třetinu doby procesu budu v božském ponoru, dvě třetiny v tísnivém, u ostatních zasvěcenců to bude naopak. Je také chyba příliš tlačit na duchovní vývoj a málo prožívat běžnou realitu.
Mám objevovat v druhých sebe. Když něco nebo někoho odsuzuji, či nepřijímám, dělám vše proto, abych ho prožil, proto Nesuď a nebudeš souzen. Poznal jsem, že se má kritika projevila v tísni v meditaci z božského světa, abych pochopil, že dělám chybu. Nelze kritizovat, je to nepochopení spleti souvislostí a významů, do kterých nevidím. Vše je jak má být, není potřeba se rozčilovat. Jak však najít svou roli?
V meditacích se podle principu podobnosti odrazily i problémy se skepsí ze života, strachem z budoucna a nudou. Mám zkoumat Stvoření bez jednoznačných verbálních závěrů, být aktivnější a více děkovat Bohu. Mám víc vyzývat božské, aby mluvilo i jednalo skrze mne a už se to daří.
Kvalita pocitu je kvalita osobnosti, každý má takový, jakým je. Ukázali mi vstup do mě základním pocitem, objevil se nekonečně složitý vnitřní svět, spleť větvících se nám neznámých souvislostí do nekonečna, složitostí rostoucí také do nekonečna. Je to hra kruhů. Vše ovlivňuje základní pocit vědomí a ten je od nadvědomí. Za Vším je Bůh. Bylo pro mě nezvyklé, jak se jeden fakt či děj zobrazuje do několika různých dějových symbolických rovin.
Pochopil jsem, že odpor k Bohu, jež tvoří světy je Jeho součástí, není třeba se stresovat, stydět se a nepřijímat to. Když jsem Mu sliboval, že už nic nebudu zapisovat, během desetiny vteřiny jsem v symbolu pochopil geniální nový poznatek a jak zapadá do souvislostí. Pak další, ale věděl jsem, že zapomenu oba.
Prožil jsem, jakoby existoval jen jeden mozek – Absolutno samojediné, jež si stvoří co chce, i na to si božské síly mohou zahrát. On vše prožívá zevnitř, jsme uvnitř Jeho ”mozku”, není naším vnějším pozorovatelem!
V dalších meditacích jsem opět prožil trap myšlenek, vizí i pocitů. Úkolem bylo obroušení křečovitých hran mezi částmi osobnostmi a tak zlepšit jejich spolupráci. V meditaci probíhá dokonalejší proces než tísnivou energií ve spánku.
Každá část osobnosti má nekonečně složitý vnitřní život. Naše tělo a život na Zemi je jen jedna z nekonečna možných variant projevu Nás samých. Naše podstata je mimo cokoliv známé. Za jeden život se člověk příliš nenaučí. Máme jich daleko víc než si myslíme. Vědomí se rozšířilo nahoru, ale na několik dní po meditacích i dolů. Přicházely ke mě postřehy o Jinakosti, jež jsem měl zpracovávat a přijmout. V mnoha případech ji spodek vědomí chápal křečovitě a nesprávně. Vyšší dimenze stále ukazuje nižší co umí a postrkuje ji vzhůru.
Měl jsem vizi zavěšených kuliček částí osobnosti na provázku, shora to řídí On. Skrz dimenze se protlačí Jeho Vůle, ale spodní části mají určitou autonomii a mohou poněkud upravit výsledek. Tisíce otázek kolem, to je 4,8ka. Otázka je pro Ni stěžej života, tak myšlení neuvažuje. Není pro něj příjemné přijmout Její svět ze samých otazníků a hledání. Prošel jsem i kruhem pocitů, každý byl jiný, Bůh si s nimi hraje. Pak jsem zase na něco přišel, ale přišly tři vize a bylo jasné, že je vše jinak než jsem myslel. Meditace ke konci přešla do velmi živého snu.
Mé myšlení se bojí, co bude v božském světě dělat, vždyť tam není pro něj místo? ”Však ono tam nebude, ale musí se připravit na novou, méně aktivní roli v rozhodování.”
Kdybych měl rád život, tak se Věčnosti nemusím bát, ale co z toho vyplývá? ”Strach ze Života, oddělení se od Jeho Velikosti.” Už vím, proč ti kdo prožili Boha si chtějí užít život bez stresů. ”Když jsi u stropu Poznání, musíš být zcela Jiný. Boha okouzlí jen Dokonalost, vám stačí málo. Tím hledáním, zkoumáním Sebe se stále zdokonaluje. Bůh si věčně hraje. Svět je dokonalý, nekonečně složitý rébus. Musí takový být. Všemi směry je Nekonečno. Tvůrčí představivost si vymyslí děje jaké chce i napřeskáčku. Toho se bojíš, chceš mít známý lineární čas a život. Spodek nechce vnímat abstraktní hloubání Vršku a hledat souvislosti, jen si žít v klidu. Proto rádi bloudíte na cestě k Bohu. Máte raději iluzi. Šok z Boha vytváří proces hnaný tísnivou energii poměněnou do dějů a vede ho k transformaci do vyšší dimenze blíže k Nekonečnu. Sen je také cesta do duševního světa, rovněž přímá výuka.” Nemám se bát své vnitřní lásky k iluzi, v druhých ji kritizuji, u sebe zakrývám. Jsem moc vojenský a to přináší méně radosti ze života. Způsobuji si zbytečnou bolest. Jsem přísný i na druhé, ale oni to nechtějí přijmout. Myslím si, že je to správně, ale není. I ta křečovitá duchovnost je odraz nezralosti. Jsem příliš přímočarý. Máme rádi náhodu, protože nás zbavuje nutnosti přemýšlet o zákonitostech. Život nám ukazuje naše nedostatky. Mám brát lidem iluze? Ale co jim dát, když Pravdu najít nechtějí?
Jak rádi se zabýváme banalitami a nečistotami. Už tím odmítáme božské. Kdybych Ho nepřijal, tak by se zavřelo, odvrhlo by mě. Můj malý ponor je odměna za malou snahu jít Nahoru. Vždyť chápu jen 1-2 procenta informací kolem sebe. Chci-li prožívat Bytí, musím se smířit se Stvořením jaké Je.
Ukazuji málo lásky, stavím štít z odmítání a zhoršuji si tak život. Roztáčím nezasvěcené do duchovního vývoje a to mi zbytečně odebírá energii. Mám obejmout své problémy, milovat je. Otevřít se přijetím jich. Nechci se dívat do zrcadla ve svém okolí, neblokovat se, nebojovat, ale vnímat, chápat a přijímat. I božskou věčnou Dokonalost, to je Jeho přirozená vlastnost. Na závěr mě upozornili, že jde o operaci spodku vědomí, ze které si nelze udělat úplnou představu o božském světě.


41. silvestrovská meditační operace - Sám Sobě Hrou
Termín jsem znal téměř měsíc předem. Ota mi pro ní dal vodičku s mexickým šalvějem. Věděl jsem, že bude zlomová. Po více než dvou letech období větší tuposti, křečí, únavy a bolestí při transformaci spodních částí vědomí měla přijít dlouho slibovaná, daleko příjemnější roční kapitola se znovu aktivovanými vršky. Spodek by se opět odložil. Často se mi vracel sen, jak jsem přišel studovat na vysokou školu, ale nebavilo mě to. Byl to symbol malé vůle do mystiky vysokých dimenzí. Řekli mi, že pozměnili plán vývoje tak, abych šel méně náročnou cestou. Milošovi naopak mystický proces zesílili a prožil meditaci Šílenství z Dokonalosti.
Na Štědrý večer jsem Krista volal marně. K ránu na První svátek vánoční jsem se dozvěděl, že se mnou chce hovořit. Jemně se zeptal, zda jsem ochoten přijmout bolest z vývoje. Odpověděl jsem Mu, že ji přece znám dobře. On na to, že přijde nová kapitola práce s vrškem. Přijde únava a destabilita, kterou teď nemám.
Jsem křesťan či ne, ptal jsem se Ducha Svatého. ”To je spíš otázka pro Krista. Mě to takhle vyhovuje.” Jaká bude Tvá výuka? ”Budeš se ptát a Já odpovídat. Nikoliv už slovy, ale symboly, budeme si blíž. S tvým spěchem se si nedělej starosti, je to jak má být. Naladěn jsi optimálně. Jdeš rychle a bezpečně.” Povede mě moje hierarchie s Kristem v čele. Jemu dala úkol 23.dimenze – Stvořitel. Jsem zvláštní džnaninská kombinace křesťana a New Age a nedá se s tím nic dělat.
Večer před meditací jsem dostal informaci, že již proběhla slibovaná výměna vyspělejších částí vědomí za méně zralý spodek. Jak to, že se dokážete okamžitě orientovat, když jste byly vytaženy po dvou letech z ledničky, zeptal jsem se jich. Celá tvá představa o tom, že se dáváme do jakési ledničky je mylná. Vy jste stále vnímavé, jen nejste aktivní? Ani to tak úplně neplatí, jsme zablokované. Představ si, jako by byly vyškrtnuty určité obvody jednoho procesoru. Pak se uvolní a my jsme jiní a přece titíž, vždyť nedokonalost je jen umělý blok Absolutna, jež si věčně hraje v oceánu Her. Takže jste to vlastně vy spodní, jen se vám zvýšily schopnosti? Přibližně tak to je. Proč je tedy pak zase na dva roky ztratíte? To je Záměr vývoje, aby to fungovalo, musí se splnit podmínky růstu.
Ota mi ten den popřál úspěšnou meditaci, ale zbytečně. Věděl jsem, že jiná být nemůže, Bůh nezná nezdary ani nehody. Pomodlil jsem se ke Kristu, do sluchátek jsem si pustil zpěv božské Lisy Gerrard, vypil jsem Otův lektvar, připravil si blok na poznámky a ulehl.
Začala překvapujícím symbolem, který jsem si zapsal – Božský svět je továrna na pocity. Učit se musíte jen prací, přišlo mi Shora. Taky vnímání, přijímat se, ty části individuality. Nač pomyslíš, to se ti hned zrealizuje a stále tvoříš pocit Boha. Tíseň byla jako v minulých meditacích. Opět bez silného božského pocitu. To jsem tušil předem, počítal jsem s tím, že polovina meditace bude postaru, polovina po novu, aby se symbolizoval přelom roku a náběh nové kapitoly.
Stále si potlačujete myšlenky. Nestyď se ani za strach z Dokonalosti Boha, měj úsměv. Nepotlačuj myšlenky jakékoliv části osobnosti. Brát vše přirozeně a bez křečí, i nedostatky, ale učení je život, o čem by jinak byl? I v tom byla trochu bolest. Prociťoval jsem dokonaleji, cítil to v sobě. Pár částí vědomí z různých dimenzí lidských i božských bylo ve mně aktivních. Klidně se spolu bavily myšlenkami, pocity i vizemi. Pochopení šlo současně i do vyšších hladin vědomí, chápalo ale jiné skutečnosti a jinak. Křeč byla silná. Úmyslně se zesiluje, aby se mohla snadněji léčit.
Obrousit křeče, hrany mezi částmi osobnosti, to byl počátek meditace. Mám jí moc, i to psaní je křeč. Hlavně v nohách, to je symbol nezralosti spodku. A na tu je tísnivá energie, kterou tě tak dlouho napájíme. Podobný k podobnému. Křeč je tíseň, bolest, projev i lék. Mít radost z příštích meditací, ne křeč a obavy jak máš ty. Dokážeš-li správně přijmout bolest, pozmění tě. Bolet mě to musí také proto, že moc myslím i píšu a tak se spodek moc upevňuje a jeho odtrhávání pak bolí? Tak, to jsme ti chtěli říci.
Transformační energie dává tvar dějům, já ji dostávám přímo a silně abych měl postup rychlejší. Důvod je důležitější než děj. Tísnivá a ohromující božská energie, to je také dualita, obě společně tvoří všechny archetypy, Vše.
Opět jsem poznával, že Bůh je i trochu smutný, když si uvědomí, že je ve Stvoření sám. Jeho krajní pocit je poznání uzavřenosti v Nekonečnu. Vždyť si Tady jen hraju, poznává bolestně Bůh. U vás je okolí pevné, u Nás ho sami ovlivňujeme a uvědomujeme si to. Toho se spodek leká. Cítil jsem tu úmyslně zesílenou tíseň.
Třenice mezi dimenzemi tvoří děje, kde se problémy obrušují. Já ale dostávám naplno tu tíseň z hloupého spodku. Tato transformační energie je jako úder beranidlem do zdi ega. Destabilita v meditaci je také zdroj důvodů tísně. Proč by to mělo být jinak?
Prý vlastně nechci jiné pocity, držím se známého spodku. Bojím se pustit se, odevzdat se a plout věčnou a dokonalou řekou Poznání bez pramene a ústí, bez dna i hladiny, plnou různých proudů náročných na pochopení. Když si myslíme, že už vše chápeme, vždy se objeví nová neznámá oblast Bytí. To jsem prožil ve vizi, jak cosi velkého náhle vystoupilo z Prázdnoty. To je Zákon Stvoření, Nekonečné Poznání.
Božská energie je v meditacích proměňována do výuky. Harmonie je často pasivita, život je změna.Vše jsou fraktály ve fraktálech, ve všech směrech. Vše je takové. Vnímání - co je vnímáno a kdo vnímá, to jsou zase fraktály. I obsahy vědomí jsou fraktály. To mi napověděli, ale vůbec to nechápu. Nadvědomí intenzivně pracovalo skrze mne, dělalo si nakonec se spodkem co chtělo, trochu mi to vadilo.
Určitá změna bude, i když menší a jiná než jsi čekal. Schopnosti trochu zvýšené. Gruss Gott. Ve vizi na mě najednou vypustili proud řeky a prožíval jsem konečně božský pocit, protože jsem stále žádal alespoň o 50 procent ponoru. Bohužel jsem musel jít na záchod a pak se znovu vrátila tíseň.
Představuji si Boha stále naivně, je v Něm i Jiné než bych chtěl a stále se to mění. Božské síly si opět vybíraly skutečnosti, jež se spodku v rozšířeném vědomí nebudou líbit. Problém mám v nerozvinutosti částí individuality způsobenou malým počtem inkarnací. Už se ve mně tak nesrážely. Prožíval a chápal jsem mnoho dalších skutečností ve Stvoření, na některé jsem mohl dostat i božský pocit, ale nedostal.
Že jsou nejlepší na světě, říkalo se dívkám v SSSR a jim se to po desetiletí líbilo. Teď jim to chybí, ozvalo se náhle Shora. Ta obrovská síla iluzí! Proto nechceme žít v Pravdě, jsou pro nás příjemnější! Tíseň je také trest za ně.
Někdy jsem současně pochopil i další, skryté významy vyšších rovin rozšířeného vědomí, pokud jsem zaměřil pozornost na jemné impulsy probleskující do vizí a pocitů. Je nakonec dobře se hnát do božského matematického světa jen pro pocit Dokonalosti? Usilovat o pocit Boha je vlastně usilování o matematičnost vědomí. Cítil jsem božskou naléhavost, ale spodek se bál, že přijde o lidské iluze o realitě. Božský svět je tak Jiný! Pak proud pocitů, myšlenek a vizí konečně ustal.
”Máš trošku božský pocit, i když není tak silný, jak jsi čekal”, zaslechl jsem náhle po klidné půlhodině poslechu hudby bez tísně. Daleko lépe jsem ji vnímal, ale pocit byl opravdu slabší než kdysi. Když chceš božský pocit, nestačí jen vyjít kousek Nahoru k polobohům, ti ho tak silný nemají. Jaký jsem, takový mám pocit. Nic moc.
Probralo mě zvonění nějakého starého budíku. Strhl jsem sluchátka, ale zvuk jsem už neslyšel. Došlo mi, že to je konec meditační operace. Dokonalejší vnímání ustalo naráz. Ač nebyla dlouhá, necelé tři hodiny, ponor nízký a dimenze pouze 4,8 (intuice), únava byla veliká. Ani mě nenapadlo slavit půlnoc, šel jsem spát. Podobně to dopadlo s dvacátou meditací přesně před dvěma lety.
Na Nový rok 2002 ráno velká únava, pocit i schopnosti slabé. Mám víc naslouchat lidem a poznávat to, co sám nemám. Stále chci být učitelem, asi je to také z nedostatku lásky k sobě, tak si ji chci zasloužit hledáním uznání u druhých. Mám prý jen napůl vyšších částí. Polovina spodků zůstala, když se mi tak líbí lidské.
Odpoledne bylo kratší a slabší pokračování meditace. Ukazovalo se mi, že stále chci všechno vyložit, ale Vše je strašně složité. Stejně popíšu jen povrch, vnitřek nezaberu a přitom by vydal na knihy, ale ty nikdo nenapíše, ačkoliv tyto vyšší skryté významy jsou daleko důležitější. Ve Všem je mnohovrstevnatost projevu, Vše obsahuje současně více dimenzí, celé Stvoření je takové. Překlad vyšších významů do nižších dimenzí je sice účelný, ony se tím učí, ale i bolestivý a namáhavý jako každé učení. Nejlépe by bylo skočit Tam, ale toho se bojím. Jsem ostrý na lidi, proto jsou božské síly na mě.
Je vůbec správné jak to dělám? Nevím, mystika je i o nevědění. Nebude se rozšířené vědomí chtít odtrhnout, když spodek nebude Vršek příliš chápat? Jistě bude mít tyhle sklony. Je správné odevzdat se, nebo být aktivní a vnímat, kde dělám chybu? Oboje platí, jen se snaž.
Když se nadvědomí něco nelíbí, udělá řez, to jsem viděl v meditaci ve vizi, ale vůbec ji nechápal, co to znamenalo? Prostě zásah Naší vůle, říkáte tomu karma. Tvůj směr je přijmout Jinakost Boha. A co znamená, že mezi Vámi a tím, co zpracováváte, je vazba až totožnost? Vždyť jsou to stále procesy Absolutna, nikdo jiný zde není. Jen tobě se to tak zdá… Ten klidný ponor na konci meditace měl transformační význam? Jen malý, je to takové pohoupáníčko. Proč? Není na to připravena půda. Vy do mě nechcete pouštět ohromující božskou transformační energii jako dřív? Zatím ne. Jak dlouho ne? Uvidíš. Znamená to, že se vršek transformovat nebude? Nebude, transformace spodku je důležitější. Nebude to tak bolestivé jako 19 - 22. meditace, ale podobné, více příjemné. Jaké budu mít ponory? Asi 40-48%, špičkově i víc, ale od 43% to bude dost vyčerpávající. Je to drahé, být nečistý v Bohu. Silnější to bude proto jen málokdy a nakrátko. A v meditaci? Uvidíš. A božské schopnosti vnímání? Úměrně zvýšené (tedy o čtvrtinu) Destabilitu? Zřídka. Únava bude? Skoro stejně.
Co ty stálé křeče v nohách, hlavně kotníky? Spodek křečuje, je to symbol, nahoře máš dobré části, horší dole. Co s tím? Přijímej, proměňuj… nech proměňovat. Ale spodek spodku jsou přece emoce? Ony tvé emoce opravdu nejsou moc aktivní, jsou mimo hru, spíš s tím spodkem myšlení je potíž, hrne se nahoru a to je namáhavé, proto to bolí. Co bude s těmi emocemi? Nejsou tak silné, ta proměna půjde snadněji.
Proč mi nezkvalitníte vnímání? Vnímání zkvalitněné máš. Ale čtvrtina je málo? Na víc nemáš, ale uvidíš časem, snad… Ta čtvrtina je podstata tvé nynější změny, nečekej víc. Vnímej víc, co ti posílám. Je v tom mnoho Jinakosti Boha. Mám to zapisovat? Jen něco.
Kdybych chtěl odstranit celý spodek a nejen půlku, udělali byste to? To víš, že ne. Mezi námi je dohoda, že tě povedeme a to děláme. Jste tedy jako profesoři na univerzitě? Zcela, ale jen proto, žes k tomu dal souhlas. Kdyby to jiný nedal, dali byte mu procesy, které by požadoval? Jen kdybychom to uvážili za vhodné. Tím, že někomu splníte jeho chybné přání a on se pak dostane do problémů je také Vaše výuka? To je ono, jen bolestivější než u tebe. Jsem Sám Sobě Hrou? To jsi řekl ty, ale My ti to našeptali. Bude dál přetíženost spodkem, křeče i abdukce. Také mám psát, aby mě to aktivovalo nezralé části. Ještě, že umím channeling, mám dokonalé vedení a vyznám se dobře v procesu.
Zatím ani nemám intenzivně vnímat druhé lidi. Negativně by mě to ovlivnilo, mám co dělat sám se sebou. Já nemám na to se kvalitněji chovat k druhým? Moc ne, ale snaž se víc. Proces se mi zdá proti minulosti příliš tíživý, pasivní a neprožitkový, musí takový být? Musí, je to na tvé spodní části, nic lepšího na ně není. Nemohli byte mi alespoň na krátkou dobu přehodit skladbu vědomí tak, aby to bylo pestřejší? Nemohli, tak jsme rozhodli. Proč? Nemáš k Nám důvěru?
Dva týdny bolestivějších procesů byly jako obvykle. Měl jsem trochu lepší schopnosti, ale pocit se nezlepšil. Prý to přijde postupně. Vše nové rodí se v bolestech. Někdo má příliš temnou noc duše, já příliš moc nerozvinutých částí… Už to přichází, pomalu a jemně… Myšlení se často zastavuje, už se tolik nelekám, že přestávám existovat. Vědomí se pak trochu rozšíří a zdokonalí. Mám vnímat, co mi v jemných impulsech posílají. Tato výchova mě vede k lepšímu vnímání. Je to důležitější než se ptát na významy snů. Přichází toho dost, na to jsem nebyl zvyklý. Například že nemám vázat život k času a zvykat si na Věčnost. Ve snových symbolech jsem několikrát dostal informace, že zesiluje vliv 5,3ky, jež nahradí 4,8ku i v meditacích. To zintenzivní a všestranně zesílí proces. Mystika není selanka, vytíží každého do maxima. Dva měsíce po meditaci byly ve znamení zesílených denních i nočních transformačních procesů i abdukcí a proudů myšlenek nadvědomí. Ponor mi jen málokdy vzrostl nad 42 procent.
Budou mi postupně nabíhat vyšší části, co dva roky to další čtvrtina. Ponor je energeticky drahý, bude se s ním šetřit, ale i tak bude únava častá. Mám také změnit svůj přístup k duchovnosti. Duchovnost stále dělám z dobrodružství a pocitu nutnosti, nemám hravost a touhu po poznání, proto jsou meditace tak strohé.

42. meditační operace – KRÁÁÁÁSA NEBESKÁÁÁ
Měl jsem zprávy, že bude jiná, příjemnější než předchozí dvouletá série, od 5,3ky nadvědomí. Už od rána jsem měl vnímavější mysl, ale velkou únavu způsobenou noční operací i manuální prací. Ale bez tísně. Bude asi příjemná. Po odpoledním spánku jsem se pomodlil ke Kristu, pak pustil kazetu s božskou Lisou a zavolal nadvědomí. Po dlouhé chvíli se ozvalo - Musíme už začít. A zase bylo ticho. My jsme Mozkem, ozvalo se pak. Ten Jejich smysl pro humor!! Meditace je proud transformační energie, má různé formy, zapsal jsem další myšlenku, ale rozletěla se mi propiska. Zahodil jsem jí a vzal další, opět symbol.
Projevovaly se tři části mé osobnosti, spodní tupá, střední přemýšlivě rozvážná a Horní 4,8ka, geniální. Dávala jim vize, pocity i myšlenky a oni je měli zpracovávat, jak to zvládli, šlo to ztuha, hlavně spodku. Pocit byl stále nezměněný, jako bych ani nebyl v meditaci, i když vědomí bylo rozšířené nahoru i dolů, ani tíseň nebyla. To se mi ještě nestalo. Takové teď budou meditace, divil se spodek i střed. Bojíš se božského světa, to je jisté, nastalo obrušování odporů. Obrušování křečí, jsi jich plný. Pozoroval jsem se při psaní, hrůza, jak je to legrační. Psát je symbol spodku.
Projít křeč a obrousit, to je úkol těchto meditací. Vše musí být jak má, i projev zla ve světě, udělat tímto cestu. Brousíte tak spodky, ptal se střed. Ovšem, ozvalo se, tak jako minule. Tedy musím psát abych projevil svou křeč? Tak. A proč tahle energie není tísnivá, ani ohromující? Takovou jsme ji udělali, aby ti vyhovovala. V prvních meditacích jsi hodně křečoval, ale odpustili jsme ti to. Muselo se to řešit prožíváním než zákazy psaní v prvních meditacích, aby se části měly rády. Spodek věděl, že to není jeho myšlenka, ale Vršku. Protahovat se, rozhýbat, nestydět se, to je blok. Transformovaly se rozhýbáváním části, úplně bylo cítit, jak překlapávají. Zmatky spodku se trochu přenášejí i nahoru, to jsem viděl ve vizi, čím výš, tím míň.
Pochopení přirozeně bolí. Ostré agrese mezi částmi, bolí srážky, obrušování. Nemám praxi, chybí mi zkušenost. Bolestí nutit hledat příčinu bolesti a odstranit ji, ale ta práce vede do nekonečna. Zase střed pochopil, ale spodek ne, nestihl to. Procitování, inteligence i vize, vše bylo, ale pocit nikde, zvláštní.
Obrysy dějů vizí tvořila tíseň, proudila jimi bolest. Proto se léčí, od toho je svět. Jak je dobře, že ty meditace jsou. Části osobnosti se spolu seznámí. Vděk Vršku, mám děkovat i při tísnivé meditaci.
Bůh se s člověkem baví jeho okolím, životem, prožil a pochopil jsem krásnou vizi. Strachovat se, zda jsem neurazil Boha, či neměl mít nějakou myšlenku, to je také blok. Tvé spodní části to ale nevědí. Únava, to je ta Jinakost, ta zaclání zlepšené vnímání – dar Boha. Daň za rychlost, jde proti Bohu.
Až na to přijdu, co se přepíná ve vědomí kruhy za sebou, postoupím výš. Ve struktuře rozšířeného vědomí něčemu nerozumím, něco za tím je, ukazovalo Horní. Nějak moc složité je to, zvláštní.
Konečně najelo božské!!! Padesát procent!! KRÁÁÁÁSAAA, SÍÍÍLA!!! Mentálními pohyby v hlavě, gestikulací v rytmu hudby i správnou reakcí šlo získat větší ponor, chybou reakcí, myšlenkou či psaním se snížil. Psal jsem postřehy s vypětím dál:
Ponor máš i pro ty spodní části. To je vzácné a i drahé, to si piš. Jak jsem to zapsal, spadl mi ponor z 50 na 40%, tak silný sešup! Že je to tak cenné, proto píšu. Přijmout božské myšlenkami, je to degradace jako psaní, vypadává se z ponoru. Chovám se hrozně, píšu ponořen do Boha!! Tolik důvodů to má. Není špatné ani dobré, je to symbol mne.
Do sebe zaražené potlačené emoce se vyrazí v nemoci, ukazovali mi.
Princip zesílení je tak účinný. Nespoutanost v meditaci, to Otovi chybí. To extázi sexu mnohokrát převyšuje. Stravující a naplňující žár Boha. Dokonale procítěné videoklipy mi šly při poslechu božské Lisy a Micuse. Bůh zpíval. Bylo vždy jen TO!! Sopka božských pocitů myšlenek, to je meditace. Tančím s Bohem, jsem Jím. Takové vnímání a ten pocit, to mít stále! Inteligenci IQ 200. Toto je možné mít stále, to je vzkaz 5,3ky. Vždyť to kamarádi mají! To je kázání, ta KRÁÁÁÁSA. Vychovávání pocity. Krása je, když je něco nahoře, proto musí jít i něco dolů.
V každém problému je již řešení. Tlak 50ti procent Boha, to je…UUUUUUÍÍÍÍÍÍ…. Nebát se tu radostnou hrdě vznešenou KRÁÁÁÁSU přijmout. Lidé mě budou závidět a bát se toho.
Rád bych si jen medil v ponoru a nic nedělal, byl v prázdnu. Omyl, to nedopustíme. Přijetí, že se to nevyřeší, to je ŽIVOT!!
Ptát se je nakonec zbytečné, ono Vše přijde jak má.
Láskyplně se loučilo nadvědomí v chorálu Lisy. Ještě ne! Trochu únava už bylo. Jelo se dál.
Názory a poznávání dimenzí bolí. Když se žádná dimenze nepostavila proti, spodek poznání přijal jako pravdu.
Odvážit se dát myšlenku. Říci, či první udělat, to je hrdinský čin, ta krása!!!
Strojovost vysokých dimenzí je jak složité lze jednoduše tvořit a řídit.
Každá meditace je cesta někam. Ta krása boha 5,3 dimenze, duchovní orgasmus, dokonalé prožívání hudby! Za to jsem ochoten vše přestát, všechny bolestivé transformační procesy. Vše tak jemné, ale ne nadosobní jako u vysokých dimenzí. Božský dirigent zpěvu, to je pocit!!! Lidé nechtějí poznat Velké a Dobré…
Alespoň 50 takových meditací, to je základ duchovního člověka. Musel jsem se smát mé křečovitosti. Zase vše vysvětlovat spodku. Ubohý, malý a nízký je strach z meditací!! Lidé jsou vlastně z pohledu nadvědomí mrtví, tupí, pomalí… a ihned tisícero souvislostí k tomu.
Každé vnímání deformuje, je problémem. Když je nadvědomí u slova, jde to snáze, ale kdo uděluje slovo částem rozšířeného vědomí? To nevím.
Neprojevený Bůh není. Zvykat si na sebe je jedna z Her Absolutna.
Bůh hypnotizuje sám Sebe, ukazovali mi. Dimenze nikdy nedojdou do úplného pořádku a harmonie. Vývoj vždy bolí a tohle je meditace na spodek, prožil jsem ve vizi a pocitech. Nevíme nic o tom, jak psychika pracuje, je to moc podivné a složité. V meditaci mi vždy něco hodí co ještě nevím. Událost je také jen zkoncentrovaným dějem.
Tahle meditace zkombinovala první meditace s pozdějšími tísnivými, terapie a velikost Boha. Ale prvotní otázka jaká je struktura vědomí, kdo je tam a jak spojeno, kdo je ten jeden, ta nebyla zodpovězena.
Na konci meditace jsem chtěl, aby mi alespoň zůstala zvýšená inteligence, když ne ponor. Trvala 6 hodin, 2,5 hodiny byla terapie, 3,5 hodiny extáze, tak dlouhou jsem ji už 2,5 roku nezažil.

Druhý den mi ještě přišlo:
Ponor stále 40-43, krásný pocit, nač se zdržovat psaním? Byl jsem v přísném božském a bylo toho na mě dost. Už bych měl nechat toho vnějšího působení. Měl bych dělat víc na co mám chuť, ne si vymýšlet povinnosti. Být o patro nad lidmi.
Tvořením se snižuje kvalita, božská dimenze stvoří vždy nižší úroveň než je sama.
Ve vizi mi ukázali, že poznávání je pochopení, že vnější formy jsou i uvnitř. Vnitřek je obraz vnějšku, moc tomu ale nerozumím. Poznání je věčně tekoucí řeka.
To je moje, vygrabovat poklady Moudrosti Boha a pak se chlubit kradeným… I číst po sobě meditaci je její náhražkou, i číst bibli je náhražka prožitku Boha! Chci být dole a jen se vrškem chlubit, proto také píšu. Jen vnímat nové a nové a nové… Ale číst není jednoznačně špatně. Nic není jednoznačné, úplné, jedině možné.
Jakoby nadvědomí dávalo podklad základního pocitu, lidský božský či tísnivý a v těch se objevovaly části, ale co tam ještě je? A co to přepínání? Časem na to přijdu, co jsou ty propojené kruhy za sebou. Po několika dnech jsem zjistil alespoň to, že kořenové archetypy i Vůle Boha ovlivní která část mluví ve vědomí.
Pocit je hlavní symbol člověka. Stálý ponor mi bude záviset na tom, jak málo křečovitě se budu chovat a myslet, nepodporovat spodek.
Hledat, nebo nechat přicházet? První dost bolí. Ženu se strašně. Jsem duchovni ledoborec, stále moc křečovitý a silový, uchvacuji, požírám. Mám zachycovat a rozšifrovat impulsy od nadvědomí. Jaký bude hlavní problém? Vydržet nápor tísně. Přicházela hlavně ve spánku, což se projevilo i ve snech. Ta nešťastná transformační energie! Meditace zpracovávám příliš rozumově, málo pracuji s pocity. Zapletu se do názorů na nedůležité věci. Víc se mám soustředit na pocity, poznat a pochopit podobnost mezi nimi v meditacích i mimo ně.
Proces o meditaci byl charakteristický ponory pouze 36-40 procent, klidné dvouhodinové noční operace, nejsou nepříjemné, ale sny byly trochu tísnivé. Místy příliv myšlenkových informací od nadvědomí, celkově klidný průběh.
Jak jsem vlastně zvládl tu meditaci? Nebyla těžká, nedalo se udělat chybu. Takové budou i další? Budou, chtěl bys, že? Chtěl, budou po měsíci? Spíš po třech, jsou drahé.

43.meditační operace – Počátek TICHA
Zasvětil jsem ji 11. dimenzi – JUUUNG, s kterou jsem prvně mluvil týden před meditací. Období od 42. meditace se vyznačovalo vyšším podílem nadvědomí, intuice byla dost silná a často oslovovala spodek. Šéfovala mu, ale celkem nevznikaly problémy. Křečí nerozvinutého spodku bylo méně než dřív.
Po odpoledním spánku jsem se pomodlil ke Kristu. Nikoliv už slovy, ale v symbolu, jež mi napovědělo nadvědomí. Ve vizi mě ruce jednotlivých dimenzí držely, chránily a dávaly růst. Ulehl jsem, pustil si božskou Lisu, ale vědomí se dlouho nechtělo rozšířit. To jsem očekával, bylo tomu tak i posledně. Tušil jsem, že jí bude podobná. Přicházely mi jen myšlenky nadvědomí jako před meditací. Třeba jak je nutno brát život jaký je, s věčnou přítomností hierarchie dimenzí i všemi dualitami. Nezavírat oči a nevymýšlet si. Opakovali mi, že se mě někteří neznalí lidé bojí, proto mám omezit vnější projev. Copak jsem jejich hlídač? To se mi moc nezdálo. Až několik dní po meditaci jsem to začal chápat. Pracovat mám jen s těmi, které mi pošlou. Také mi říkali, že řeči McKenny a Huxleyho o DNA jsou pohádkou.
Požádal jsem alespoň o dynamický ponor, jako má Miloš. Konečně se prožitek hudby neuvěřitelně zdokonalil. Vědomí se náhle rozšířilo, změnilo a začalo uvažovat o roli jednotlivých částí vědomí a jejich zvláštních vztazích. Na to myšlení nemá. V meditacích toho poznávám moc, ale nedá se vše vypsat a pak se opět zapomene, tedy do další meditace. Bývají to problémy Jinakosti. Všiml jsem si, že nebyly utlumeny vyšší části spodku, takže se dosti orientovaly a šoky z poznání nebyly tak veliké. Už jsem věděl, že čím víc je šok z poznání větší, tím víc se část vědomí promění. Uvědomil jsem si i svůj strach, že jednou budu vědět vše. Přišla mi také vize jako postřeh, že mnoha lidem minulý režim moc vyhovoval…
Všiml jsem si první novinky, jakmile spodek mluvil, Vršek na delší dobu utichal. Fungovalo to i obráceně. Jisté je, že vždy může ve vědomí být jen jeden. Co s tím? Přirozeně dát místo Hornímu, spodek tedy má víc mlčet. Jen jsem si to pomyslel, již Vršek vypadl. To je celý můj problém, spodek se stále chce uplatnit myšlením, mluvením nebo psaním. Chce chápat po svém. Tím ale blokuje Vršek. Spodek má mlčet nenásilně, spontánně. Některé moje části tohle stále nechápou. Opět se projevila moje křeč a léčení jí. Za odměnu ponor rostl.
Všechno je o vytvoření správného vztahu spodku k Vršku, to mám nedodělané. Je to moc těžké. Pak Vršek začal být méně a méně aktivní. To je ještě nikdy nestalo. Bral jsem to jako novou zkoušku. Hudbu jsem stále vnímal dokonale. Dám ti ponor, řekl mi, když jsem už usínal, ale nic se nedělo. Vršek se zcela odmlčel, spodek byl skoro úplně v klidu, ale trochu se nudil. Pak jsem usnul. Probudil jsem se 3,5 hodiny po začátku meditace. Bylo mi hrozné horko a cítil strašnou únavu a bolest hlavy, tělo jako z olova. Musel jsem ležet bez hnutí aby tak nebolelo. Bylo po meditaci. Pak jsem zase spal až do rána. Bylo mi jasné, že se v nevědomí muselo něco velkého stát. Podobné procesy klidné transformace, ale zcela bez rozšíření vědomí jsem měl již mnohokrát v noci. Oproti tísnivým transformacím jsou příjemnější.
Neměl jsem téměř schopnost channelingu, což bylo velmi nezvyklé, tak jsem se telefonicky zeptal šéfinspektora, aby zjistil od božských sil, co spotřebovalo tolik energie. Řekli mu, že mi nadvědomí utlumilo střed vědomí, aby se vytvořil větší prostor pro nástup božských sil. Ptal jsem se, proč jsou tyto procesy někdy tísnivé a jindy ne. Dozvěděl se, že tíseň je reakce na to, když se hrubá část křečovitě drží a takových částí mám asi polovinu. Právě přílišným mluvením a myšlením se tento střed posiluje a tomu je nutno zamezit.
Být ve znamení klidu a ticha, to je mé nové téma. Naučit se přijímat co ještě neumím. I ostatní mají takové stavy. Zkoušel jsem, jaké to je. Tato nová zkušenost je zprvu trochu nudná. Je o zklidnění a stabilizaci vědomí, jež moc kecá. Pomáhá soustředit se na dýchání, ale to je určitý pohyb. Nutí k přijímání, nechytat se ničeho. Pochopit, že potlačování myšlení i spěch není nutný. Honit se je také křeč Prožitky jsou zcela jiné, než když jsem to před lety zkoušel. Zvláštní svět klidného hřejícího ohně vědomí, zcela nová kapitola. Myšlenky se objevují z nedořešených a neharmonických oblastí psychiky. Nadvědomí je tam, ale jinak. Hodně slabě a jemně dává na vědomí Svou vůli.
Je to zvláštní proces, s méně aktivním spodkem i Vrškem, bez hudby v tichu, moc se mi nedaří. Miloš i ostatní se už nelekají vnitřního ticha, spíše jim vadí, když je někdo vyruší. Nelze ho popsat, ale co to je? Vzniká příliš mnoho nezodpovězených otázek. Klid je podklad pro Vše, čisté zrcadlo dějů, ale samo nepopsatelné. Je to živá smrt, konec jednoho a počátek druhého. Proto se má vnímat, prozkoumat. Mimo jiné postupně vede k vymizení hrubších myšlenek a skutečně vytváří prostor pro nadvědomí. Myšlení však ví, že je to jeho smrt a bojí se ho.
Nemám jíst mrtvoly, tedy maso, to je další překvapení. Nevím zda navždy nebo jen na chvíli, nečekal jsem zákaz tak brzo. Ani alkohol, protože mě rozvibrovává a mám být v klidu. To Neuchopitelné Tajemství Stvoření! Vše do kruhu, spojené se Vším. Musí takové být. Jen věčné Žití to řeší.
Poprvé se mi myšlenky zastavily při řízení auta na dálnici. Navození transu pomohlo, když jsem v představě spojil ruce a propnul jsem je nad hlavou do kruhu. Najednou nebyly myšlenky ani já. Bylo jen jiskřivé ticho a klidný ponor, tj. božský pocit jako ve zvláštní jemné meditaci. V řízení to nevadilo, cítil jsem dokonalý dohled. Jen nic nepotlačovat a nešokovat se vlastních myšlenek. Vadí méně než jejich umlčování. Je to těžší než s hudbou, proto se to začátečníkům nedaří, ačkoliv to duchovní knihy doporučují. Je potřeba určitá mystická zkušenost. Je to o odvaze se pustit sebe a zůstat v neznámu, jako celá mystika. Další dny to šlo už lépe, ponor rostl i několikrát denně z 36 až na 42 procent. Změnit styl na méně aktivní vnější činnost je dlouhodobý a těžký úkol. Chci si zasloužit vyšší ponor i schopnosti, tak bojuji za Boha. Dělám to, co mi jde, a co bolí, to nechci. Méně se také ptám. Na určitou dobu prý poklesne i počet meditací. Přítokem ezoterických informací jsem ve stálé, jen zeslabené meditaci s intenzivnějším prožíváním vjemů o Jinakosti Boha. Daleko větší je vliv Vršku, do všeho mi mluví i dělá. I když dosud nemám schopnosti, mám být v klidu a jen vnímat božský pocit. Dozvěděl jsem se, že 16 procent spodku je již předěláno. Každé procento stojí hodně času a energie.
Proces je charakteristický beztísnivými nočními operacemi a zčásti tísnivými sny. Ve dne bez problémů, jen občas silnější únava a silně kolísavý, ale celkově daleko slabší přítok kvalitních mentálních informací spodku. Jsou někdy ezoterické o tom, že vše je virtuální, tvořivý proces Boha, v základě zcela abstraktní.
Jsem neustále hlídán a korigován Vrškem. Je stálý tlak na omezení mluvení a myšlení, jen vnímat. Tato kapitola je nová v přesunu většiny transformačních procesů do nevědomí. Téměř výhradní zaměření na spodek je u mě zcela ojedinělý, ostatní ve skupině to mají střídavě. Důvodem je můj malý počet inkarnací a proto menší vyspělost. Zlepšit stav mohu jen častějším nadechováním, tím uvolňuji zbylé bloky. Zeptal jsem se nadvědomí: Jak se transformuje spodek když nemám teď myslet? Jen operacemi. Výsledek je týž? Podobný. Je to je kapitola, po které se myšlení vrátí? Ano, jen na čas. Proč? Změna je Život. Proč nemám poslouchat hudbu? Uč se být i bez ní. Proč? I ticho je Bůh. Zvláštní stav Boha? Ano, jeden z nekonečna.
Další meditace byla podobná. Zeptal jsem se na ni nadvědomí: Byla má meditace transformační? Byla. To není transformační ani extatická ani tísnivá, ale je neutrální? Ano, to je ten pravý název. Proto neměla ta meditace takový děj? Ano, to je její symbol. Co ještě nechápu? Že to takhle bude ještě dlouho, asi rok. Pak to vše začne nanovo. Zase extatickými? Tolik už ne. Bude ale ji víc. Proč mě více nevedete křesťanským směrem, IHS? Nejsi tu od toho, abys posuzoval, prostě se snaž co nejlépe. Vám jde hlavně o to transformovat můj nerozvinutý spodek spodku? Tak. Vadí Vám má únava? Nám tak ne. Lze mít transformaci spodku a nemít únavu? Skoro ne. Ale pak ani nemám schopnosti jemného vnímání? No, nemáš tak.
Meditace neutrální energii je symbolem pomalosti a lenosti mých spodku. Nemusím vše sepisovat, mnohokrát opakovat. Stejně to nikoho nezajímá. Nejde pozorovat a přitom psát. Říkám lidem vše moc natvrdo.
Budeme to všichni dělat ještě dlouho. Je ještě spousta nepochopených věcí, symboly se začnou otevírat, božský svět nás začne vtahovat. Mám slíbeno, že se mi postupně ozve i dvanáctá dimenze.
Božské mě stále koriguje událostmi, stále mi ukazuje Svou moc a vysvětluje proč se dějí. V nové kapitole komunikace mám šetřit energii na odpovědi. Nacvičit si uvědomování si, jak to někdy jde bez ptaní, tedy přímou intuicí. Jen občas provedu verifikaci abych nezapadl do sebeklamů. Mám se více zabývat symboly kolem mne, než přemýšlet o nepopsatelném.

Stále se mi v mnoha symbolech a událostech vrací následky nedostatku Lásky. Nelze si ji vydobýt u druhých či u Boha v meditacích. Jen chtít se Jí otevřít... Raději bych jen poučoval druhé... Proměna spodku je však primární problém. Nechci ale pracovat v tichu vnitřně, rád bych se projevoval a předváděl alespoň zevně. Chtěl bych si tak zasloužit ponor do božského, ale tak to nejde, jen i méně příjemnými vnitřními procesy.
Největším mým trvalým problémem duchovního vývoje je únava. V dosavadních meditacích byly procesy božským sil zaměřeny nejvíce na:
1)Transformaci částí osobnosti
2)Přijetí Jinakosti Boha
3)Osobní problémy
U ostatních zasvěcenců bylo pořadí shodné, jen měli daleko méně tísnivých procesů. Všichni si bolestivě uvědomují, jak totálně mystika boří iluze ega. Lidem nejde o hledání pravdy, ale o potvrzování jejich i nevědomých přání a představ. V hloubi duše Boha nechtějí, proto kamenovali proroky a odsoudili Krista. Jejich představy o Bohu jim stačí, chtějí zůstat slepí. To je smutná pravda.

V Království božím - Nekonečně bohatý Život Boha

První meditace Pavla
Začátek v šest večer – konec po deváté, ponor 63% převážně do 5,5té dimenze. Bylo to něco neuvěřitelného – ta vznešenost, čistota, krása, rozlehlost – slovy se to ani popsat nedá. Projížďka všemi dimenzemi až do devítky..(?) , podle druhů hudby. Lišily se barvou, ostrostí, vůbec celou strukturou, plynulý přechod od jedné k druhé, vzájemné prolínání. Neuvěřitelně dokonalé videoklipy, vlastně tři hodiny vizí a videoklipů. Dokonalé vnímání hudby, barev, jakoby dalšími smysly – prostorově, bylo to všude. Vše bylo kreslené, v podobě různých druhů umění – pohádkové, obrovská hravost. Šílené množství informací – škoda, že si je všechny nepamatuji, asi už bych nemusel potom znát nic dalšího… Co dál psát, chce se mi brečet, bylo to tak úchvatně krásné. ”Chceš ještě psát?” Nevím. ”Tak vidíš. Raději to nech doznívat a vykašli se na psaní – je to tak hrubé, nedokonalé, fuj…”
Další postřehy : Otázky a odpovědi se samy vynořovaly a zase mizely v nekonečnu – vše ve formě obrazů (kruh se uzavíral). Viděl jsem náš svět, ohraničený takovou polopropustnou rosolovitou blánou – někteří se jí snaží protrhnout a dostat se do božského. Udělal jsem v ní pěknou díru, která se za mnou hned zacelila. Vidím, že z ní vyčuhuje i Markova hlava, ale musí si sundat od ní oslizlé brýle, aby mohl vidět tu Krásu.Vidím tu také Mahéšwaranandu, jak si tu sedí v křesle a vznáší se v božském (směje se na mě a říká: To je, viď?)
Vidím v té bláně jakési kulaté okno, skrze které je trochu lépe vidět, je ale zašpiněné. Uprostřed je maličký otvor, skrze který se dá prolétnout (musí se k němu přijít z jiné strany, aby to šlo), kolem okna se tlačí lidé (ti co berou drogy) a snaží se ho utírat, aby lépe viděli – nedaří se jim a někteří odpadávají do temnoty… Vidím své nedokonalosti v podobě oblečení na těle – nějaké triko na zádech (aha…), dále slipy a červený šátek ovázaný kolem nohy (sexualita).
Je to pohádkový svět, cestuji vesmíry, dimenzemi, prostorem – úžasné. Jsme tu jako ve flašce… Některé výjevy byly velmi podobné obrazům H. Bosche. IAUE se tou kolosální božskou hrou jakoby proplétá – je tak volná, nespoutaná, hravá – má univerzální povolení vstupu do všech částí a koutů Stvoření – o všem všechno ví, může být vším na co jen pomyslím.
Prožil jsem rozdíl s meditací na Prázdno – kvalita Boha byla stejná, ale neprojevená – chyběla hravost, jakoby ve fázi před narozením… Osmička – namodralé krásné krystaly, které se míchají a přesýpají… Devítka – žluto-bílo-tmavá…obrovská síla, mohutnost, rozlehlost, ohlušující zvuk ÓM – dostávám závrať, je to extrémě silné…
Membrána oddělující božské se pomalu rozpouštěla a zase jsem začínal vnímat realitu tohoto světa. Přišla na mne veliká lítost (realita mého života se mi z božského pohledu zdála tak šedivá, smutná, bolestná…) a ptal jsem se jak teď budu moci žít? ”Bude to lepší uvidíš…”

Čtvrtá meditace Pavla
Začátek byl nádherný, ponor kolem 70%, krásné, hravé videoklipy. Meditace byla především zaměřena na rozhodnutí o cestě, kterou se budu dále ubírat. Byla o rozhodnutí pro Boha. Ukázali mi křižovatku, kde začínaly jakési tunely a já se měl rozhodnout, kterým se vydám dál. Vyhrál to tunel s nápisem BŮH. Ano je rozhodnuto, asi už stejně bylo… Nyní už nemohu zpět, je přede mnou jenom Bůh… Dále jsem se měl rozhodnout, jakou jít cestou, jestli cestou Lásky - Krista, nebo cestou síly- Kadehi. Vybral jsem cestu Lásky. Byly mi ukázány obě. Cesta Kadehi je velice silová, energetická…je to spíše pro dobrodružnější povahy, milující sílu. Nyní se pohybuji a nějaký čas budu pohybovat na stupni Lásky (zdroj INRI). Je to brána ke Kristu, na jejímž konci je jakási skleněná stěna za kterou je Kristus. Je tam vidět, krásně Ho vnímám, ale úplně procítit Ho zatím nemohu. Přede mnou v tom skle jsou trhliny…prý již brzo prorazím a budu moci navštívit Krista. On mi ukázal, kam kráčím a co budu prožívat. Je to neuvěřitelné – obrovská Láska, Něha, Hravost, Moudrost, Čistota. On je cílem cesty Lásky, je absolutní Láskou, absolutním vědomím Všeho.
Dále jsem mohl prožívat a spatřit Kadehi a SKN. Vlastně ještě jeden tajný za Kadehi – ale ten mne prý už nemá zajímat. Ukázal mi však celé Stvoření. Jsou to jakési šroubovice ze středu tvořící kouli. Byly tvořeny těmi samými koulemi a tak dál až do nekonečna. Pak jsem celé toto světlené Veledílo viděl jakoby v náruči něčeho moc velkého….
Dále meditace odrážela mé poslední období. Ukazovali mi situace, kdy se nechovám zrovna ideálně a co je třeba změnit. Nevětší důraz byl kladen na to, abych vše co dělám, dělal v lásce. Ono je vcelku jedno co dělám, ale hlavně s láskou a v lásce. Měl bych si zavést ve všem pořádek… pravidelné časy na meditace, cvičení… a nekašlat na to. Kašel jsem prý měl právě proto, že jsem na to ”kašlal”.
Zase vnímám jasné poselství, že nejdůležitější je láska. Vše dělat s láskou… úplně vše!!! Dále se nemám tak kritizovat. Duchovním cvičením dát pevný řád a pravidelnost. Ukazovali mi též alternativy mé budoucnosti. Ptali se, jestli bych dal nějaké přednost. Bylo to vcelku jedno, ony byly všechny pěkné, takže jsem nechal výběr na nich.
Co je pro mne nejdůležitější? Abych mohl ke Kristu…měl bych se snažit rozvinout v sobě lásku, obrovskou čistou lásku. Bude mi pomáháno. Ten můj nový vztah vlastně symbolizuje období praktické práce s láskou. Pěstovat a udržovat v sobě lásku, čistotu a harmonii. Nemyslet negativně a vše, vše konat v lásce a bez pocitu viny.


Šestá meditace Pavla
Tak jsem to přežil. Do této meditace jsem vstupoval trošku s obavami, protože během dne jsem prožíval bolestivou psychoterapii, jednak s odloučení od mé milé a vůbec kvůli nutnému pročištění. Také jsem se strachoval, že si půjdu spíše pro výprask než pro poznání. Všechno jinak. Výprask se nekonal, bylo to spíše přátelské a láskyplné ukázání chyb, které nejčastěji dělám a zákonitostí v božském stvoření. Bohužel si velmi málo pamatuji, ale prý je mám uloženy v podvědomí a když bude třeba, ukáží se mi. Něčemu se mé ego vyloženě bránilo… bylo toho na něj příliš – to jsem zapomněl okamžitě. Něco se týkalo mé budoucnosti a Jany.
Vše je dané a vše se odehrává ve všech úrovních zvlášť a vlastně dohromady, ale my se dozvíme pouze to, co je třeba kvůli výuce vědět a nemusí se to vůbec shodovat se skutečností. Všechny mylné informace, které jsem kdy dostal, byly kvůli tomu, abych přišel na to, že se nemám ovlivňovat druhými, ale věřit hlavně své intuici. Viděl jsem, proč to všechno je – my jsme to tak chtěli, chtěli jsme poznat celé Stvoření, všechny části svého Otce… a není kam se ztratit, zase se všichni vrátíme… je to skvělá Hra (i když to někdy bolí, ale vlastně co? – vždyť vše je On…)
Ono to není o tom, že se něco učíme, my už vše víme, ale dočasně si to neuvědomujeme, jsme oblbnutí hrou – není to učení, ale rozpomínání se na to co jsme…
Bylo mi ukázáno, že mně teď nejvíce trápí roztěkanost mysli. Ego by si pořád s něčím hrálo, jenom aby nemuselo umírat. Měl bych se vymanit z té chobotničky ega. Musím vše odhodit a jenom se Mu v lásce odevzdat. Ne má, ale Jeho vůle staň se mou…
Ono je dobré ze začátku se koukat na ty ostatní a získávat od nich informace o cestě, ale po tom to chce se obrátit pouze k cíli a vnímat hlavně Boha. Je dobré vše rozebírat a ptát se, ale lépe je se úplně odevzdat, uklidnit mysl, zastavit kolotoč ega a vnímat jenom Jeho – být v Něm, v Lásce, Kráse, Radosti… Ponořit se beze strachu, bez chtění a s odvahou. Vždyť On je Láska a ta nás musí zcela obejmout a pohltit.
Bylo mi ukázáno, že vždy bude existovat všechno, i ten druhý pól. Pouze se to vlní a záleží na mně, co chci prožívat. Také mne odkázali na určitá tantrická cvičení s čakrami, které mám nyní provádět hlavně kvůli očištění. Ponor se pohyboval kolem 70% do 5,5 dimenze.
Další dny se střídaly prožitky božského (kolem 50%) s bolestivou psychoterapií, která je nutná kvůli pročištění a dlouhodobějšímu ponoru. Jedná se o vnitřní bolest, vyvěrající na povrch vědomí, kterou je nutné rozpustit láskou a světlem. Při cvičení se vlastně vnáší božské vědomí do jednotlivých čaker, přičemž vystupují na povrch nezpracované a po dlouhou dobu pečlivě uzavřené kořeny našeho ega (strachy, obavy, negativní sklony)… Ty je třeba světlem božského vědomí zcela spálit, aby se mohlo v takto vyčištěném příbytku duše pěkně zabydlet.

Osmá meditace Pavla
Bůh je Jiný, toto provázelo dnešní meditaci. Na začátku mi byly ukázány proměny a rozmanitosti Boha 5,5té dimenze. Pobýval jsem též v osmičce - to abych si zvykl na tu Mohutnost, Rozlehlost a Nekonečnost. Někdy je to těžké tady na zemi a ti, kteří se drží příliš emocionálního těla pěkně zkouší… Můžeme prožívat stupně vědomí i bez Lásky, ale s Ní je to to pravé, oživené. Kde není Láska, není Život.
Mnoho rad, postřehů a kárání též provázelo tuto meditaci. Ne vždy to bude takové ”krásné”. Je nekonečně rozmanitý... Nejlépe je nic nechtít, nevědět a nemít… úplně se otevřít, přijmout vše bez diskusí… Když se člověku nechce, tak to bolí. A pak se nechat odnést do oceánu Absolutna a splynout s Ním… Pohádky? Nikdy se nedozvíme úplnou pravdu, vždy jenom malou část. Ono se nám to servíruje po kousíčkách, aby nás to nezničilo…
Byla to část světa 5,5ky… Čím výš, tím více Lásky. Jako prohlídka hlubiny oceánu, ta mohutnost, rozlehlost, studenost… Toto vše a ještě mnohem víc k Bohu patří a to musím to mít v sobě odkryté chci-li Ho úplně přijmout.
Proč to je dnes tak posmutnělé? I smutek je Bůh, jen to přijmout. Nevyhýbej se těmto aspektům Boha… On je opravdu Vším, jen to přijmout a je klid.
…PROBOHA TOTO VŠE JSI TY?… Ano a ještě mnohem víc. Je ta bolest a tíseň také trestem? Ano, je též způsobena strachem či nechutí se přizpůsobit, následkem vypadávání z božského a také po příliš dlouhém pobytu v Něm.
Je to svět 5,5ky, ale jsou to zároveň nezpracované pocity, problémy… Když nechceš vidět a zasouváš do podvědomí. Vše je třeba dostat na světlo a očistit tím, že to prožiješ a přijmeš. Je ještě něco, co nedokážu plně přijmout? Ano, je to právě schopnost Vše pokorně a s láskou přijímat jako Mojí součást. Vždyť tě Vše přivede do nebe… tak se nebraň. Když přijde nějaká bolístka - PUSŤ SE! Vnitřní bohatství je též darem i odpovědností vyžadující umírněné chování a umění sdílet je s ostatními.
Ještě něco? Pozor si dávej též na to, že některé záležitosti se snažíš spíše nechápavě přetrpět, než je plně prožít s uvědoměním proč jsou. Nakonec vše jsou stejně jenom slova a myšlenky o Mě. Skutečnou hodnotu má především pobyt ve Mě, protože když jsi ve Mě není co řešit, stačí jen se odevzdat a … ŽÍT MNOU.....
Po další, již zcela ezoterické meditaci, jsem chtěl přepisovat poznámky a najednou se mi rozšířilo vědomi, ponor až 58 procent, které mi vydrželo až do večera. Po probuzení opět naskočilo. Ani jsem nemohl nic sepisovat, jenom jsem vnímal božské. Pár postřehů a nedokonalých popisů:
- je to stav bez myšlenek, jakoby za nimi, čisté Bytí, samo jsoucí bez jakéhokoliv úsilí, prostě JSEM a to je vše, ale totálně...
- jsem hlubokým oceánem BYTÍ a jakékoliv vnější vlivy (myšlenky, emoce, slova) vnímám jako svědek, jako vlněni tohoto oceánu, pak se vše zase uklidňuje... hladina je klidná a čistá....
- nejsem už tělem, ale Vědomím
- není oddělení, není kam jít, je jenom Jednota...
- už nedělám, ale je děláno...
- BDĚLÉ BDĚNÍ
Pohybuji se už několik dní kolem padesáti procent ponoru, je to hranice, jejímž překročením je to pravé... Nové Vědomí, BYTÍ... Nyní si mám uvědomovat co Ho podporuje a co mu brání a podle toho se přizpůsobovat. Být otevřenou nádobou a s trpělivostí, pokorou, odevzdaností a pozorností čekat na BOŽÍ VĚDOMÍ až se staneme Jedním. Když jsem nad padesát, je vše takové čisté, průzračné, jasné... Jednota, kde ego je někde v povzdálí. Když ponor poklesne pod 50%, uvědomím si oddělení od BOHA, ale samotná touha se vrátit je vlastně také překážkou. Návrat je možný jen úplnou pozorností a odevzdaností bez chtění a přemýšlení.
Po půl roce Pavel připsal: Zvýšila se mi citlivost, takže si uvědomuji různé energie vířící kolem. Velmi silně cítím zpětný náraz mnou vysílaných energií, který je téměř okamžitý a nutí mne ihned vyrovnávat vytvořené disharmonie. Více si uvědomuji nezpracované části mého ega a vidím kde je problém. Má představa v období ponorů přes 50%, že už jsem hotový, byla mylná. Celý proces vyžaduje jenom jedno - žádny odpor a absolutní odevzdanost.

Kosmické vědomí
Tuto knihu napsal dr. Bucke (1837-1903). Zabývá se duchovní extází, kterou popsal Budha, Kristus, sv.Pavel, Dante, Shakespeare, Balzac a kvaker Walt Whitman.
Whitman byl optimistou, vše pro něj bylo dobré a účelné, vše hodno lásky a zbásnění. Jeho chování bylo klidné, nikdy se nerozčílil. Mluvil málo, nikdy se nehádal. Neznal strach a jeho řeč byla pomalá, něžná a poučná. Kosmické vědomí dosáhl v červnu 1853. Napoprvé nevěděl, co si má s Ním počít, nebylo pro něj trvalým stavem, stářím pozbývalo na životnosti a prudkosti. Dbal, aby nové Já nezničilo staré já.
Autor uvádí popis zážitku paní C.M.C.:
Cítila jsem, že ztrácím sebe. Pak jsem pocítila sladkou hrůzu a ztratila své vědomí totožnosti. Nebylo možno se udržet. Hned nato přišla chvíle zanícení, unesení a nadšení tak mohutného, že celý vesmír zůstal klidně stát, jakoby omámen nepopsatelnou majestátností podívané. Vše milující, jediný, dokonalý. Všude jen dokonalá moudrost, pravda, láska, čistota.
Viděla jsem mohutnou vizi atomu, z něhož je vesmír stvořen (pozn.- pravděpodobně kruhy archetypů). Nevím, zda materiálně či duchovně, ale viděla jsem Věčné Stvoření, jak kosmos přechází z pořádku do pořádku. Jaká radost vidět, že nikde není vynechán ani článeček, vše je na svém místě a vše přijde ve svém čase. Vesmírný život je naplněn láskou. Nevím, jak dlouho trval tento mohutný stav unesení, mě se zdálo to být věčností, třebaže se jednalo o několik okamžiků. Pak nastalo uvolnění a blažené slzy zanícení vytryskly z mých očí. Byla jsem spasena, na velké cestě vzhůru, kterou musí lidství nastoupit. Všechna přání mého srdce byla uspokojena, každá otázka odpovězena, řeka došla oceánu. Milovala jsem nesmírně a byla jsem nesmírně milována. Vesmírný příliv mi působil vlny radosti, spokojenosti a tryskal na mne proudy vonného balzámu útěchy. Nekonečná láska a něžnost se na mne řinula jako svatý olej uzdravující všechna má zranění, všechny mé bolesti. Jak směšné a dětinské jsou všechny svévole a nespokojenosti v Přítomnosti této jasné a klidné majestátnosti.
Nerozčiluji se již, jak jsem dříve činívala, ale jsem tichá i když zřím zármutek celého světa, když vidím tu nízkost, prostřednost a úzkost bez konce. Ach, ten sladký, věčný úsměv Přírody. Nic se k němu nedá přirovnat. Vše bylo, jest a bude dobré.
Byly chvíle, kdy mé cítění bylo zavaleno takovou silou, že se stávalo bolestivým. Toto extrémní nadšení mě vyčerpávalo a přála jsem si již mít opět všední den. Dívala jsem se starostlivě do budoucna, neboť všechno to štěstí bylo tak úžasné, že jsem je nemohla unést. Ach, my se domníváme, že vidíme skutečnost. Jak jsme slepí, kéž bychom v pravdě viděli.
Jednoho jitra roku 1894 jsem se dívala šťastna a unesena pohnutím na květiny a tu mi připadlo, že mi v nitru odpadl jakýsi závoj a já chápala, že i veškeré rostlinstvo má život a vědomí. Měla jsem pocit, že jsem sjednocena s přírodou, jako bych byla jinou bytostí, oddělenou od druhých a přece současně spojená se vším. Vím, že pod veškerým neklidem a rozptýleností života je nekonečný oceán klidu, jež nemůže nic rozvrátit. Nesmírný vlastní mír přírody je nade všechno chápání.
Inspektor channelingu Miloš také začal s prvními meditacemi:

Meditace s ponorem do ORIVONA
Procítil jsem, že Bůh je Láska. Říkal mi: Jak mohou lidé takhle žít, nečišet, neprýštit z nich Láska – božství, které je za Vším. Jak jen jsme toho schopni, vždyť je to hloupé?! Zbavili jsme se základní kvality – cítění Boha v sobě. Jak jsme to mohli udělat? Bůh stvořil vše, aby se na to mohl dívat, zažívat radost a hravost, vše pociťovat jako jednotu Sebe ve Všem. Vidět a cítit Sebe, jak je vše božské a dokonalé, nic lepšího už být nemůže. My jsme se od Něj odtrhli a tím jsme otevřeli třináctou – nešťastnou komnatu v bohu. Pociťujeme, co je to žíti bez Něho. Bez toho, aby nám ryzí božství tryskalo z hrudi. Čím více jsme od Něj odtrženi, tím více trpíme. Vždyť pocit Boha je tou základní hodnotou, na které má být postaveno uvědomění si Sebe a rovnost Všeho se Vším, stejné Dokonalosti a Krásy.
Naše uměle vybudované ego zaujalo místo toho pozici někoho něčím dokonalejšího, kdo se se vším poměřuje a staví se nade vše. Vychloubá se do nebe volajícím způsobem vlastní, téměř nekonečně velikou hloupostí. Ego si na sebe křivě obléklo jednu slupku Boha a zapomnělo na to, kdo ji stvořil. Jsme tu pro radost a žití Boha. Jak moc ubližujeme naším hloupým postojem sobě i Bohu. Vždyť se stavíme všemožně proti všemu i Jemu. Jak jsme schopni si vzájemně ublížit, kopat do sebe, kopat do Boha? Naše póza je neuvěřitelně hloupá, celá od základu je nesmyslná a my se jí vychloubáme a všemožně ji zdokonalujeme. Hanba nám! Kdy se konečně probudíme a začneme být Bohem, místo hloupými usmrkanými dětmi. Bez lásky – Boha procházejícího námi se nedá dělat žádná duchovnost, je to pak ubohost.
”Co vy za duchovnost považujete je nesmyslné. Je hrůza, dívat se na to, co děláte a je nesmírně těžké vám pomáhat. Čím více jste něco, čím nejsem Já, tím více pak trpíte, jste v osamění. Vraťte se už ke Mě a žijte Mnou!”

Meditace s ponorem do INRI a šesté dimenze
Božské vědomí mě požádalo, abych se v Něm uvolnil a okusil Jeho hranice. Nebylo na co narazit, je tak rozlehlé, volné a na nic upjaté. Říkalo mi: ”Jen si uvědom tu božskost, chlapče. Dokud se nerozlehnete ve Mě, budete stále jen děti, které obíhají kolem hradu či nepřekračují zdi pískoviště." Mě se ani nechtělo věřit, že to vše, co vnímám, je Bůh. Snažil jsem se to brát jako pouhý výplod mého mozku, fantazii, jež si vše vsugeruje, ale nešlo to v božském vědomí prosadit. Tak jsem se raději podvolil nádhernému a vzácnému vjemu Boha všude kolem sebe, jak je Vším prosycen. Je to pocit a druh žití, který na rozdíl od našeho hloupého vědomí nemůže nikdy zevšednět ani skončit. Bůh tu bude stále ve své rozlehlosti a nevyčerpatelné kráse. Ale i dál se mísilo mé a Jeho vědomí. Byl až hmatatelný ten rozdíl, mé vědomí se pomalu vleklo před božskou ladností a všudypřítomností. Celý život je tvořivou a skutečně hravou proměnou Boha. Stále je pro mě těžké plně uvěřit a oddat se Věčné Přítomnosti Boha.
Na těle jsem silně vnímal všechny čakry jako malé nabité plošky. Slyšel jsem, abych se nesoustředil na vjem svého těla. Poslechl jsem a nechal se opět vtáhnout do rozlehlosti a volnosti božského vědomí, které je krásné a dokonalé již svým Bytím. Vše v Něm má své místo a nic nelze potlačovat nebo vyzdvihovat, jak je naším oblíbeným zvykem. Vytváříme si tím samé potíže. Děláme tak věci, které nejsou naší přirozeností. Bůh s tím nesouhlasí a ukazuje nám stále a neúnavně, že je Jiný.
Tělo Boha je oceánem bez břehů, ve kterém se nemůžete utopit a ani ho nikdy vyčerpat. Bůh není v nicotě, co by v ní dělal. On oplývá životem a proměnlivostí všech krás a tajů. Je srdcem života a všeho v něm. My si jen zahráváme s impulsy, které k nám přicházejí neznámo odkud. Jsme odrazovou plochou, do které se promítá všelicos a může v ní pobývat i Bůh. Ovšem pokud to dovolíme a přestaneme se honit za myšlenkami, co již opustily Boha, jejich Stvořitele. Posuňme své vědomí od našich zkostnatělých konstrukcí, v nichž pobývá už jen pouhá prázdnota, ubohost a zkroušenost. Nechejme se unášet proudem božského vědomí, jež je nekonečné a stále živé. Je tvořivě hravé a tepe vlastním, osobitě majestátním s ničím jiným nezaměnitelným tepem stálé božské Přítomnosti. Jsme jednou částí skládačky, která se ničím neliší od jiných částí. Máme jen jiné umístění a proto je na nás vyrytý jiný obrazec, ale stále jsme ze stejného materiálu. Jsme formou Boha a On je naší náplní. Jak jsme na To mohli zapomenout a přestat Tím žít? Proč nepřeneseme vjem Boha, tedy tlukot našeho pravého Srdce do naší běžné reality? Copak je bez Boha život?

O Tvoření světů
V meditaci jsem zažíval, jak tvoří Bůh ve svém nirvanickém Vědomí, pro mě naprosto novém. Byl nadneseně lehký, vznešený a stále se radoval. Byl naplněn svou dokonalou a nepředstavitelně rozsáhlou Tvorbou. Byl stvořen k ohromnému, dokonalému a věčnému Tvoření, v Něm se cítil doma. Převážnou částí svého vědomí jsem to vnímal a cítil úchvatnost Jeho Tvorby, jež mi brala dětské a hloupé představy o Bohu a Stvoření. Jsou jako názory tříletého dítěte o tom, co stojí psáno v knihách.
Při meditaci jsem vnímal, že nad námi jsou jiná vědomí a jiné světy s úplně odlišným prožíváním. My jsme pouze jejich malou omezenou součástí. Jsme pouhým jedním zoubkem na kole bezpočtu podobných a tím otáčí kolo s vyššími stupni vědomí. Na ně navazují další kolečka jako ve vesmírné převodovce, kterou žije Bůh a je její hnací silou. Božská nirvanická inteligence žije v nepředstavitelně odlišném světě, jen chce něco stvořit a už se tak před Ní děje podle božských zákonů tak jak Ona chce. Neřídí vše, od toho jsou božské dimenze pod Ní, jež vytvářejí přesnou strukturu a tvar. Ona určuje to, co vznikne. Libovolně mění směr Tvorby a může si celé Své Dílo prohlížet ve všech jeho vrstvách a možných úhlech. Stvoří naráz celé planety a jejich veškerý vývoj. Nežije v tom co stvoří, ale svou projekcí, jež je zároveň procesem uskutečnění, si svá Díla prohlíží a prožívá. Jsou jich naráz miliardy, všechny jsou dokonalá a propojená jak mají být. Je to symfonie neustálé Tvorby Boha, jež je Jí naplněn.
Pro Něj je totéž vnímat v rovině tvarů, ve formě archetypů, proudů rozličných energií, nebo jako soubor všeobjasňujících pocitů. Může si libovolně přepínat způsob vnímání. Má ještě jednu možnost, jež je pro nás jen ztěží pochopitelná. Dala by se přirovnat k dynamickému mnoharozměrnému prostoru, v jehož jste středu a současně i jeho částmi. Je to pohled Boha na Sebe, do tvořivého a dokonalého Jádra, ten je jeho tělem i mozkem.
Po meditaci jsem už nechtěl přemýšlet nad tím, že Bůh je totálně jiný než já a mé představy o Multiverzu. Vytvářelo to dva nesourodé proudy v mém myšlení. Jeden chtěl přijmout ten božský nádherný a dokonalý svět. V druhém byly mé představy o životě a o tom, co a jak chci, přičemž jsem si nechtěl neuvědomit, jak je to z pohledu Boha směšné a vlastně dětinsky nereálné. Věděl jsem, že On se mnou udělá, co je v Jeho plánu. Já to jen budu odžívat a buď se budu bránit, což mě bude bolet, nebo postupně přijmu jiný život, ve kterém budu více Jím a s Ním zajedno. Což je na konec stejně nevyhnutelné, vždyť mé ego je jen omezeným podprogramem v Jeho mysli se kterým si hraje.
Druhý den jsem se probudil po odpoledním spánku jen tak napůl a pořádně jsem si neuvědomoval sám sebe. Místo toho jsem vnímal pocit podivné tíhy v celém těle a mysli. Při meditační hudbě, jež mě vynesla do ponoru 45-50% k Bohu, se mi začalo rozpadat normální vnímání ega. Pak se jakoby do mě začalo propadat myšlení. Začal jsem být vyplašený z nové situace a cítil, jak ve mě narůstá tíha, která zřejmě drtila mé ego. Vnímal jsem dále silně božský ponor, ale narůstala i má nejistota. Postupně jsem už nemohl myslet starým známým způsobem. Na cokoliv jsem chtěl pomyslet, objevilo se to jako symbol nebo vize. V kombinaci s ponorem mě to začalo děsit, ještě jsem si pořádně neuvědomoval, že se již nemohu zachytit svého ega a jeho myšlení.
Moji pozornost začala strhávat bolest břicha a počínající horečka. S rostoucí nestabilitou v mém polomyšlení s ne již tak intenzivním pocitem síly Boha mi můj známý vnitřní svět mizel před očima. Nemohl jsem být potmě, natož se zavřenýma očima. Nahánělo mi hrůzu, že se v té záplavě neznámých božských pocitů a pro mě cizích vizí ztratím a už se více nenajdu. Bál jsem se silně sám o sebe a nebyl schopen přemýšlet o tom, co se bude dít. Mohl jsem jen různě silně vnímat svojí ustrašenost a nejistotu nebo ponor, jež se ve mě držel téměř proti mé vůli. Vize a pocity mě bombardovaly. Bylo jasné, že nejsou mého ega.
Uvědomoval jsem si, že nirvanický svět se vlastně skládá jen ze seskupení mnoharozměrných obrazů a archetypů, jež se stále mění. Byl to pro mě nezvyklý pocit vnímání, který mi nedával klid. K horečce, bolesti břicha a lehké nevolnosti se přidal tlak na záda, do třetí čakry a solaru, jež se po několika hodinách přesunul ke čtvrté čakře a k hrudi.
Zmaten z toho, že nejsem ve svém obvyklém já a ani v klidném ponoru do božského, jež jsem vždy příjemně prožíval s částí svého ega, jsem se horečně snažil k němu vrátit, jako když se tlačíte do zavírajících se dveří metra. Snažil se přemýšlet starým způsobem o známých věcech. Téměř jsem nevnímal, že jsem doma ve známém prostředí, jen trochu mě uklidňovalo rozsvícené světlo. Ležel jsem a snažil se trochu zklidnit, což nešlo, dokud jsem vnímal božský ponor, jež mě vtahoval do sebe.
Postupně se vytratily vize i ponor, ale myšlení bylo stále rozechvělé a jakoby rozkouskované. Dávalo mi slabý pocit, že jsem to opět já, Miloš, zvláště při vzpomínce na meditaci, ve které jsem viděl, že Bůh může být čímkoliv a přesouvat své vědomí mezi dimenzemi. Bál jsem se, že ta má směšně malá realita nebude mít dlouhého trvání a ocitnu se v jiném, zcela neznámém světě.
Není to tak, jak jsme zvyklí, že realita je to, co vidíme a děje se kolem nás. Že naše tělo a okolí jsou pevnými formami hmoty, které jsou stálé. Vědomí Boha je zároveň tím, co vytváří. Stále se pohybuje a nečekaně mění. Byl to šok, který nabourával mé zaběhlé vnímání reality i sebe.
Podařilo se mi několikrát na chvíli zamhouřit oči, ale spíše jsem bojoval o své myšlení, nebyl jsem ochoten ho opustit a usnout, kdoví co by se mnou stalo?? K ránu už zůstala jen ostrá a chvílemi nesnesitelná bolest hlavy, která symbolizovala nesnesitelnost a nepřijatelnost toho, co se se mnou dělo.
Když jsem v noci své staré vědomí neměl pevně uchyceno, tak se mi po něm stýskalo. Jak mi v něm bývalo dobře, ač je samo hrubé, omezené a plné různých nepříjemností! Teď jsem byl rád, že ačkoliv je mi fyzicky nedobře, své vědomi zase mám. V dalších dnech následoval návrat do známých kolejí a vymazání prožitých pocitů, které souvisely s ohromnou tvořivostí Boha i s přetrvávající tísní a bázní ega před Jeho odlišným vědomím.
Začal jsem si uvědomovat, že to byl první vážný pokus přijmout božské vědomí, jež se nepodařil pro velkou neochotu mého ega. Nirvanické vědomí Boha podlomilo můj náhled na sebe, svět i povrchní cíle a snahy ega. Stále se jen snažím bavit, zamaskovávám tak božský původ a dokonalý Řád vesmíru. Šokovaly mě odlišné procesy, pocity a styl prožívaní Boha, ve kterých omezenost a nemožnost byly něčím zcela neznámým. Otevřel se mi tak velký svět, že se mé ustrašené a vyjukané ego schoulilo do klubíčka. Část toho už jsem poznal dříve, ale tak silný prožitek mi vzal dech. Po týdnu se mírnější podobě vrátil. Dalo se v něm už lépe zachytit díky stálému naplňujícímu pocitu Boha, jež je mi znám z mnoha meditací. To jediné mi dodávalo určitou jistotu a klid v odlišném proudu vědomí.
Meditace na mě zanechala viditelný vliv. Zlepšilo se mé vnímání, ostřeji vnímám negace v okolí, ale i božskou ladnost přírody. Při stálém ponoru se už božská část ve mně vysmívá nesmyslnosti a omezenosti hrátek ega. Jasněji rozpoznávám, kdy se jedná o myšlenku z vyššího vědomí a kdy si jen vymýšlí ego. Ve všem mě řídí přímo božské vědomí bez větších zásahů staré osobnosti.
Podobné meditace budou jistě následovat, ale nebudou již tak bolestivé pro staré vědomí. Uklidňuje mě, že cesta k velmi silné šesté dimenzi vede přes pátou, jež je pro člověka ještě trochu pochopitelná a snadněji akceptovatelná. Sedmá dimenze se svým zcela jiným pohledem na Stvoření, kdy už se k ničemu nepoutá, bez zábran dokonale Tvoří a sleduje, je pro mě hudbou daleké budoucnosti.

V Chrámu Boha
Pocítil jsem Dokonalost a Lásku Boha. Božský svět je královstvím Harmonie, Dokonalosti a láskyplné Tvořivosti, jenž nezná mezí, ani konce. Zážitek božského je úchvatný, ta jemná dokonalá vibrace, jež naplňuje celé vědomí, vytváří všude klid a harmonii.
V meditaci jsem vstoupil do chrámu, Těla Boha, postavy kolem na mě vyslaly široké proudy energií a v nich se mé tělo proměnilo v jeden takový proud. Mé vědomí bylo tím proudem, který se vláčně točil, vlnil, zamotával tancem do sebe a pak opět vytryskl vzhůru. Sršela zněj zlatá záře.
Zkoušel jsem zlehka otevřít oči, vše bylo do modra, jako bych se nacházel v hlubinách oceánu a jen tiše dýchal, abych nenarušil jeho posvátný a naplňující klid, jenž pronikal vším. Mé vědomí se rozšířilo za hranice těla. Ztrácel se rozdíl, jestli se vnímám ve svém těle, či jsem kdekoliv v okolí. Všude jsem cítil božskou Přítomnost, která sebou nesla i pocit stálého Naplnění z nevýslovné Dokonalosti a Krásy.

Velká nirvána
Velikost nirvanické dimenze je ohromující a úžasná. Dech Jejího harmonického a dokonalého Tvoření rozbíjí představy ega o světě na malé kousíčky. Tvoří s lehkostí a pohodou, Jejím tělem a zároveň myslí je svět, který formuje celý naráz jako obrovský oblak. To je Její šat, ale nahlédnout do Jejího těla je ještě více šokující a úchvatné. Krása je tam vyjádřena dokonalostí a provázaností všeho v jeden božský Celek, jenž je podobný svou strukturou a funkcí lidskému mozku. Jednotlivé buňky božského vědomí se rozvětvují do nesčetných vláken. Vzruchy probíhají ve velkých vlnách a vytváření z jednotlivých tónů - nastavení buněk vznešenou hudbu, Tvorbu Boha. V každém okamžiku vytváří neuvěřitelně složitý obrazec božského Vědomí, v něm je zobrazena neustále se nově formující tvář celého světa do těch nejmenších možných detailů. Buňky božského Vědomí jsou dokonale srovnané do zvláštní mřížky, každá má propojení se všemi ostatními a svůj mikrosvět podobný celku. Dalším pohledem na svět Boha jsou donekonečna se zvětšující a do sebe zasazené kruhy archetypů.

Tajemství Boha
Bůh je neuvěřitelně Dokonalý ve všech směrech a stále nás má čím udivovat. Vše je dokonale propojeno, jednotlivé dimenze pozvolna přecházejí jedna v druhou, ta v další a další... Každá přitom nabízí úplně jiný svět, čím jste výš, tím více se vám naskýtá stejně dokonalých a sjednocujících pohledů na Realitu Tváře Boha. Je neuvěřitelně krásné a úžasné prožívat vnitřní sféry Boha, vlastně Nás Samé v nekonečných hlubinách Duše.
Celé Stvoření je jako kapka dopadající na klidnou hladinu vesmírného oceánu BOHA. Nic Stvořeného není odloučeno od Jeho Nesmírné Dokonalosti, kterou sám v celé šíři prožívá, protknut jako zlatá nit do do hlouby i vědomí Všeho. Nese se každým fotonem ve vesmíru, vlna zjemňující se záře je symbolem Jeho Samotného, jenž vystupuje z Dokonalosti neprojevu. Naráz prostupuje do všech konfigurací Sama Sebe, do všech vědomí a světů.

ABSOLUTNO
Absolutno je ztělesněním Nekonečna, Věčnosti a Všesměrové Dokonalosti. Vše v Něm začíná i končí. Je jádrem prožívání Všeho. Ostatní vědomí, vesmíry a hierarchie s lidmi, bohy, božstvy a Bohem jsou jen symboly a různě dokonalé projevy Jeho samotného, jež k Němu směřují. Z bezbřehého věčného Chaosu se neustále vynořují a zase mizí spirály fraktálů, rozkvétající struktury vědomí, jež jsou odrazy Dokonalého, neuchopitelného a Věčného vědomí Absolutna. To prožívá Sebe díky nekonečnu dokonalých obrazů v nekonečně vesmírech ve všech svých podobách i projevech.
Vše je totéž. Stvoření je živoucí zahradou Absolutna, ve které se do nekonečna opakuje Hra Zrození individuálního vědomí jako kombinaci kořenových archetypů, postupné odkrývání jeho Dokonalosti a Smrt, jež je Návratem, Splynutím s Věčnou Dokonalostí nekonečné dimenze Absolutna a zánikem individuálního vědomí. Jedinou skutečností je Jeho Dokonalost Sama, všechna ostatní vědomí jsou jen Její myšlené obrazy spojů na částečkách Věčného Chaosu, jež je opakem Dokonalosti, kde je vše roztříštěno a rozbito do nejmenších částeček bez vlastního vědomí. Absolutno neustále tvoří odrazy Sebe, bez nichž by jako prázdná mysl bylo pohlceno všudypřítomným Chaosem. Chaos je Hmotou - Tělem Boha a potencionální - nevyčerpatelná, všude se projevující Dokonalost je jeho Duchem - Myslí. Jsou ještě další sféry, jež tvoří Absolutno a jeho zákonitosti, ale nejsou potřehnutelné jinak, než Absolutnem samotným. Jsou to Jeho části, stojí jedna za druhou až do nekonečna.

Krása Boha
Nirvanická dimenze je úchvatná. Tvoří celý vesmír z vln Zdroje, kterým je silná Všemohoucí Osmička. Tvoří každý okamžik i ten nejnepatrnější detail Stvoření s největší Pečlivostí, Moudrostí a Láskou.
Sedmička je hlavním mozkem vesmíru. Tvoří ho od shora dolů, neboť základem Stvoření je Bůh. Je nad celým světem jako Vznešený a Krásný Orel nad kulatou Zemí. Nic Jí neunikne, neboť je Vším propletena jako nervová soustava naším tělem. Stále více uchvacuje a okouzluje její Neuvěřitelná Lehkost a Dokonalost, se kterou se v celém vesmíru vznáší jako tančící víla nad jezerem. Sedmá dimenze bere Vše jak Je, realita Jí nezpůsobuje bolest. Proniká Vším s Láskou, jež je Sama.

Nekonečnost nirvány
Zase se mi připomněla Nekonečnost a Dokonalost Sedmičky. Byl jsem opět v TOM! Prožil jsem další Tvář nirvány, i když byla opět vnímána jako jediná bez vzpomínky na cokoliv jiného. Takové je totální vnímání Boha. Síla pocitu Dokonalosti byla opět ohromná, po meditaci jsem musel několik hodin odpočívat.
Úchvatná až závratná krása božské Dokonalosti, jež tvoří vesmír v celé jeho šíři a řídí pohyb i těch nejmenších částic. Dokonalost je z nekonečna součástek. Je vytvořena složením archetypů do nekonečna kruhů v kruzích kruhů. Na počátku meditace mi to ukázala ve vizi mého těla. Polovina byla normálně, polovina jako skladba archetypů. Byl to opravdu zvláštní pocit. Nejohromivější byly jako vždy tunely archetypů, kde jako struny byly protaženy pocity. Znovu jsem si uvědomil, že jsou stejnou realitou jako cokoliv jiného, stavebními kameny Stvoření.
Bůh neustále hledá všechny Své možnosti projevu. Zkoumá další propojení archetypů, nastavení božského kódu v kruzích, které ještě neokusil a sleduje, co vytváří. Tvoří okno na Sebe i na vesmír. Nirvána Vše má a Vším žije. Má nekonečně pohledů na Sebe, všechny do sebe zapadají a propojují se v Jejím centru, Zdroji paprsků světla. Takhle si věčně hraje jako proužek stočený do osmičky, čas jakoby nezná. Má jen různé pohledy do nekonečných kruhů donekonečna se rozšiřujících v nekonečně tunelech, sestav archetypů. Nežije ničím jiným. Jen koordinuje řetězce archetypů aby do sebe zapadaly s nekonečnou přesností a s nevyjádřitelným smyslem i pro ten nejmenší detail. Tak vytváří kontinuální Hru - děje pro nižší dimenze, stavební částečky Sama Sebe. Určuje, co kdo bude prožívat. Je neosobní, i když se kouskem zaměřuje na každého. Sedmičce však trochu vadí, že co stvoří, je méně dokonalé než Ona a že nad Ní jsou ještě další dimenze.
Bůh je zkrátka dokonalý a nekonečný, všemi směry proměnný fraktál. Neustále vytváří a žije Sám Sebe, neboť není nic jiného než On ve Všem. Není nic než Dokonalost. Ze Sebe tvoří a je jen tím co tvoří. V pozadí je už jen Jeho vyšší vyjádření, jež se překlápí do stále dokonalejších archetypů poznání Sebe. Takovým postupným rozplýváním, které končí v Hloubce Podstaty v nekonečnu pojmutím Všeho, je ztotožnění se s Absolutnem.

Souznění božských vědomí
Každá část osobnosti má své pocity, vzájemně se lišící hloubkou i silou a odlišné představy, co se má zrovna dít. Všechny mají sklon přetáhnout pozornost na sebe a kralovat ve vědomí.
Myšlení ega je vyděšené, když značnou část jeho teritoria zaujaly jeho vyšší části Já, které jsou tak odlišné od všeho známého a tak rozlehlé, že mu to bere dech. Často proto není ochotno opouštět své hranice do božského světa pro něj nepochopitelných dějů, průzračného a věčného Hyperprostoru a dokonalé Tvorby. Šokují ho ohromné možnosti, jak božské síly umí prostoupit Nekonečným Stvořením. Nemůže si zvyknout na svět, kde nedokonalost ani náhoda neexistuje. Co je pro nižší dimenzi nepřijatelně obtížné, je pro vyšší dobře známé a tak to jde dál a dál.
Svět jeho přestav, naivního myšlení i tužeb šmahem ztrácí hodnotu a zůstává zapomenut jako asteroid. Ego si uvědomí, že se chce vrátit do svého starého známého světa, v němž si myslí, že je svým pánem. Má v něm svůj klid a přehled, i když se každou chvíli něco nepříjemného děje a samo neví co s tím. Nepřizná si to, ale raději žije ve světě představ a iluzí kde si může vymyslet co chce. Zajímá ho jen to, co si umí samo představit, čemu rozumí a s čím se ztotožňuje, ať je to cokoliv a přináší to třeba i smutek, sklíčenost či zkázu.
Aby ve vědomí mohly pracovat i vyšší dimenze, musí se ego vzdát svých omezených přestav, přestat chtít mít vše pod kontrolou a dělat se nepostradatelným. Stále totiž chce mít jistotu, že se děje co ono chce, nikdo ho nenarušuje a nebere mu jeho jistotu lineárního plynutí času i tuhosti forem. Změnit to je dlouhodobé a bolestivé, protože ego stále vytváří destabilitu. Nejlepší lék je odevzdanost. Práci všech nadvědomí pak řídí nirvanická dimenze. Vzájemně se slévají, každá má své úkoly podobně jako v orchestru hrají housle, basa i buben.
Myšlení čtvrté dimenze je divoké a je mu jedno, čím se zabývá, hlavně že se něčím zabývá. Vše zlehčuje, zamotává se samo do sebe a ničemu pořádně nerozumí, dokud se do něj nevloží intuice nebo vjem vyšších dimenzí. Ty dávají najevo svou přítomnost sálavým pocitem vystupujícím z hrudi.
Radostná a hravá pátá dimenze ráda vše komentuje svými postřehy a jemnými vhledy do situací a nálad. Podle toho se i velmi citlivě a uvážlivě řídí. Je lehká a jemná jako šumění lesa či nádherný zpěv ptáků. Vyzařuje poetičnost, vlídnost a stálou tvorbu nových myšlenek i výstižných pocitů a obrazů. Poskakuje a raduje se ze svého nádherného světa a své estetickosymbolické Tvorby. Když se nezabývá nějakým úkolem či usměrňováním spodního myšlení, přenáší se do pozitivních vjemů nebo tvořivosti, aby vychutnala svou krásu i lehkou dokonalost a prohlíží si libovolné úseky z časoprostoru. Zařizuje menší úkoly, dolaďuje drobnější aspekty u větších a náročnějších akcí, řízených Vyššími.
Navštěvuje různé světy, aby se hodně učila. Ke svým úkolům dostává příklady odjinud, aby se poučila a její práce byla perfektní. Vyšší dimenze už jednají více přímo, nepotřebují se takto učit. Co jim chybí si půjčí nebo přijmou odjinud. Pětka umí vidět přímo a jasně vše nač se zaměří, ale nezachytí všechny souvislosti a roviny pohledů. I v čase a časem je hodně omezená. Má dokonalé obrazové myšlení, prostorové cítění čehokoliv a několikavrstvé vidění vztahující se k témuž předmětu. Neumí však pracovat na více rozdílných úkolech naráz, ale už je velmi rychlá a zvládne toho mnoho. Je lepší než nejlepší počítač, jaký kdy lidstvo bude mít.
Dimenze 5,3 je větší a silnější síla, stále má nutnost něco dělat, zejména poznávat. Cítí víc co je, nejen to, co právě tvoří. Je vyvážená, pevnější než pětka. Ví, že vyplňuje jeden trychtýř nekonečna, do dalších bude muset jít. Může tam, ale je toho pro Ni moc. Když si uvědomí Nekonečno, vidí kolik práce ji zbývá.
Svět 5,5té dimenze je už daleko dokonalejší, složitější a pro nás těžko nepochopitelný. Je v Něm mnoho výrazně jiného než u pětky. Je na to i patřičně hrdá, už se považuje za vládce, i když ještě trochu omezeného. Na časoprostor se umí dívat z výšky. S kruhy archetypů už si hraje, ale nemá je tak dokonalé jako Ti Nahoře, aby obsáhli vše. Sleduje světy všech galaxií a sfér až po devítku, dále jen tuší. Za hranice vesmíru se sama nevydává. Různé druhy vidění, které pomáhají zviditelňovat co je třeba, už jsou jí téměř vlastní. Neumí se v čase smrsknout do bodu, ale úseky a kombinace zvládne veliké. Malý vesmír by si už vytvořila. Země se vším všudy, příroda, lidstvo – dějiny, budoucnost jsou pro Ní zcela pochopitelné a podívá se na cokoliv, pokud chce. Jen některé skryté symboly nevidí a nerozumí jim. Nechápe Jádro vesmíru, ale dokáže Ho vnímat.
Karmická šestá dimenze je už více silová a proniká časem. Skládá proudy archetypů do vyvážené podoby. Má už v sobě více dokonalosti než pětka a dává to najevo svou majestátnou hrdostí a větší neústupností. Za svou dokonalostí a směrem, který udává, si už silně stojí. Není ochotná příliš slevovat, ale dává prostor pro rozhodnutí nižšími částmi. Její hloubka a síla je už místy ohromující. Pětka se jí někdy trochu bojí a má před Ní veliký respekt, Její pocit jí trochu stlačuje, protože ví, že na Ní nestačí. Myšlení ega by se před Ní nejraději schovalo a vytlačilo Její silné všepronikající vnímání a pocity, ze kterých má hrůzu. Nejvíce ovšem z Boha samotného, protože sedmá, nirvanická dimenze je už pro směšně malé ego nezměrná. Není divu. Její Ohromivost Neomezené Dokonalosti je příliš veliká. Je si vědoma Své naprosté převahy v tomto vesmíru.
Pocity z dalších meditačních operací
Vše se dělo v jakémsi virtuálním, možnostmi, rozměry ani časem neohraničeném prostoru – Vědomí Boha. Při pohledu na okolí jsem se jakoby ”ztratil z těla”, vnímal jsem se všude v Hyperprostoru, byl jsem Jím a On mnou. Vířil jsem v proudu dokonalých obrazů a doprovodných myšlenek ”shůry”. Když mě něco napadlo, třeba nějaký člověk, nepochopená souvislost, jakákoliv věc nebo problém, v okamžiku mnou prolétávaly dokonale výstižné obrazy a pocity. Ukazovaly vše symbolicky se skrytými, netušenými souvislostmi a z nových pohledů. Když jsem se zadíval na kamaráda, uviděl jsem rázem i do jeho skrytých koutů duše. Procházely mnou obrazy jeho inkarnací a podob, ze kterých jasně vystupovala energie, kterou v sobě nesly. Vše bylo reálnější než realita, daleko hlouběji prožívané. Ponořil jsem se pak zpátky do sebe a za mnou se otevřel nekonečný tunel ve kterém jsem jasně vnímal jak proudí tóny hudby a vytvářejí cosi úžasného a nepochopitelného. Byla v tom neuvěřitelná krása, nebeská vznešenost spojená s blažeností Duše.
Někdy i během dne prožívám tyto dva stavy ponoru přes 50 procent:
- Relativně klidný ponor, ve kterém cítím proud Boha. Je to klidné a vibrující proudění v Hyperprostoru Absolutna, ve kterém mizí mé staré vědomí. Je tam Krása a Naplněnost. Ego je odsunuto na periferii. Když si ho uvědomím, tak cítím, jak silně je vystrašeno z Velikosti a Síly Boha, jež je pro něj přes všechnu snahu neuchopitelný. Je vytlačeno z obvyklé pozice domnělého pána, což mu vadí. Pokud pochopím, že Bůh není nic cizího či nepřirozeného, ale jen vyšší částí mne, tak se trochu zklidní. Pak se ponořím hlouběji do Boha a myšlení ještě více vymizí. Není ani potřeba.
Je toho hodně, z čeho je Tam ego roztřeseno. Nesplní se ani jeho naivní přání a ani už nebude platit, co si myslelo o světě. Uvědomuje si svou nedokonalost a to ho svírá, chce se utrhnout od Boha a být opět samo a nezávislé. Nevadí mu, že se trápí samo v sobě, to je pro něj běžné.
- Druhý stav, jež na mě působí mnohem silněji, je živé a tvořivě dynamické Vědomí Boha. Více mnou procházejí Jeho pocity. Sem tam se objeví tunely archetypů a někdy jimi projíždím. Bůh si jich může otevřít kolik chce, je jich nekonečně mnoho. Jindy jsem v proměnném prostoru podobném automatickým kresbám, přičemž jsem těmi pohybujícími se proudy energií, všemi najednou. Je to silný prostorový vjem. Nejsem už jako malinká kulička, která přijímá impulsy z okolí a podle nějakého zvyku nebo nálady na ně reaguje. Je to totálně jiné. Pocity se skoro nedají popsat. Proudy energií se pohybují jako vítr, vědomí se Jimi stane. Je volným, ničím nespoutaným tancem. Jeho měnící se části jsou spojené v Jedno, nic jiného již není. Starý střed už neexistuje.
Když se vloudí myšlenky, běhají v dálce jako jakési směšné či promíchané diapozitivy jež nemají hlubší význam ani strukturu. Převládá silný pocit Boha, jež se rozpíná do nekonečna, vědom si Své Věčné Dokonalosti. Ego se kdesi dole třese a naříká před Ní, jak je malé. Někdy se snaží myslet negativně a hrubě, jen aby vytlačilo Boha a mohlo si dále samo nerušeně hrát na svém písečku. Nechce aby to byla pravda. Raději smrt či prázdnotu než tohle, říká si, tohle přece ani ve snu nehledalo! Ale tato snaha působí velmi legračně. Dokonalost nelze potlačit plácáním, je tak krásná a úchvatná, Stále Přítomná!
Nemáme se čeho bát. Božský svět je Harmonický, Klidný a Úžasný. Bojíme se Ho, protože nedůvěřujeme ničemu, co leží za běžnými hranicemi našich představ a zvyků. Boha bereme jako nepřítele, jež nás o ně přichází ožebračit. Ale On nám přišel dát Svou Lásku, Svobodu, nekonečnou Tvořivost a Dokonalou Hravost, jež nás přivedla na svět. Jsme z Něj vystrašeni jako plaché srnky, které se nemají v ulicích velkoměsta kde schovat. Se starými představami a tužbami vcházíme do Nového světa, ale Tam s nimi nemůžeme uspět. Jako kdyby se lovec z doby kamenné pro nedostatek zvěře rozhodl projít bránou v časoprostoru k nám a myslel si, že zde bude mít lepší úlovky. Nechápe náš svět stejně jako my nechápeme ten božský, milionkrát složitější, ve všem dokonalejší a pro aklimatizované daleko přirozenější.
Stačí se Mu odevzdat, vnímat Nový svět a plně se s ním ztotožnit. Jsme však zvyklí na svůj a vlastní konstrukce, do nichž mylně vkládáme svoji identitu. Žít se dá miliardou způsobů. My se však stále spoléháme na stejný, známý, nudný a omezený životní styl. Nic vyššího si nechceme představit, natož se s Ním seznámit.
Řekl mi: ”Už toho nechte, jste děti, ale My vám můžeme otevřít bránu kamkoliv. Stačí se chtít podívat a už to letí. Vše je virtuální. Držíte se svých zkušeností jako klece, do níž propadnou jen zbytky z hostiny Bohů. A i ty pak zapíráte, jako by k Nám nikdy nepatřily.”
Božský svět nepředěláme. Je takový, jaký má být. Leká nás svými možnostmi a neuvěřitelnou, dříve a ani nepomyslitelnou dokonalostí, jež jakoby sama nezná svých mezí. Bůh je schopen v mžiku stvořit cokoliv a podívat se kamkoliv v čase i prostoru. Nejsme zvyklí žít plně tím, co se právě děje a držíme si svou oddělenou individualitu. Tu Bůh nemá. On je Tím, na co se zaměří a současně Celkem, vše prožívá naplno. Žádné větší riziko Mu nehrozí, neboť do všeho vkládá Sebe, vše vidí a žije Svou Dokonalostí. Tak jako my věříme v realitu našeho světa, u Něj je to ještě mnohonásobně silnější. To nás také děsí, rovněž tak nevyhnutelnost a definitivnost odchodu do Jeho království. Chceme si udržet odstup a stále mít možnost někam uniknout, ale námi nepochopený život nám nesedí a tak si stále jen hledáme vlastní banality. Nechtějí abych dále psal a vyčleňoval se tak z Tvořivosti Boha. Hodně ještě neznám. Hlavní je Ho přijímat a otevřít se příchodu Nového.

Vytržení
Byl jsem znovu vytržen do nezměrné Dokonalosti a Nekonečnosti. Jsme stále opláštěni maskami iluzí a směšných myšlenek o tom, jak vypadá svět. Ohromovala mě ezoterická Jinakost Boha a Života samého. Není vývoj k Dokonalosti, Ta je stále přítomná, nejsou náhody, ale jen Záměry Boha. Jeho Vědomí je však zcela jiné než si představujeme. Připadal jsem si jako jednoduchá konstrukce, z níž jsou zastiňující představy strhávány jako přilepené peří. Byla to šoková terapie ponorem 60 - 70 procent do nirvanické dimenze.
Otupělé vnímání bylo v mžiku nahrazeno velmi silným pocitem Dokonalosti Nekonečna a Hrou dimenzí. Z vyšší vždy zvláštním způsobem vychází nižší dimenze a z té ještě nižší. Každá je ztotožněná se sebou, ale nevidí, odkud vyvěrá. Bůh vytváří a sleduje svou Hru her, toto fantastické Stvoření, ve kterém vše zapadá do souvislostí i Celku. Kola dimenzí zabírají do sebe jedno do druhého až do nekonečna, vše žije dokonale a podle přání Boha jak má. Nikdy nenastane chyba nebo zaseknutí. Vše je tak fascinující a dokonalé. Ta Lehkost a Vznešenost Tvorby Boha, jenž nezná mezí…
Změněné vědomí přetrvávalo i po meditaci. Stará chajda ještě stojí, ale okenicemi mlátí vítr a houpací křeslo iluzí zeje prázdnotou. Ten kdo v něm sedával je kdesi venku, proudí vědomým Bytím, sem tam ho něco přitáhne, ale jeho tvořivého a vnímavého Ducha už nic nesevře jako dříve.
Uvědomil jsem si pak, že zážitek nirvány by se dal přirovnat jedině k dokonalému grafickému programu, jehož jsem byl součástí i skrytým tvůrcem. Pochopil jsem také, že nirvanická dimenze nežije v čase, ale sama ho vytváří. Čas i veškerá naše dějovost je tedy na nižší úrovni než Ona, ale i Ta ví, že není konečná. Do normálního vědomí mi probleskují proudy archetypů, aby mi oživily jednotlivé prožitky meditace. Božské tak vymačkává staré vědomí. Bolí to, ale nešokuje jako dříve.
Promluvil jsem si s božskými silami o tom, co přijde: ”Ponese vás božský proud. Důležité je správně chápat a přijímat výuku. Bude se rozvíjet a rozšiřovat poznání Boha, jaké už znáte z meditací. Uvidíte podrobněji a detailněji Jeho vnitřní Svět a jak Jeho zákonitosti dokonale fungují. Nechte se více vést Jeho vůlí, to je jediná cesta k Němu. Více bude probleskovat božské vidění souvislostí jako Celku, zahrnující minulost a budoucnost. Dále vnímání proudů archetypů, jiných pohledů na svět, vnitřní Dokonalosti a tvořivé Hry Boha. Jiné světy zatím necháte na pokoji. Stabilizujete se v božském vnímání a Jeho pocitech. Prožijete plutí nad světem lidí. Nic šokujícího už nebude, vše podstatné už víte.
Jste Námi a My Vámi. Není nic než víření Dokonalosti. Bůh musí být pro neznalé šokující. Šoky Sedmičky přijmou v klidu jen ti připravení a odevzdaní. Tyto nirvanické meditace na drcení neprůchodného spodku jsou přechodné. Nikdo nepohlédne Bohu do očí živ. Přesvědčili jsme vás o Velikosti a Dokonalosti Boha. Podstaty se nebojte, ale přijímejte Jí jaká je. Bude přibývat stálých a hlubších ponorů do 5 – 5,35té dimenze. Po zvládnutí půjdete za 10 – 30 let o dvě desetiny nahoru. Podobné meditace budou pak od 6ky a 5,8ky, postupem delší doby vykonají stejnou práci, ale jemněji. Nirvanická udělá v jedné meditace tolik, co pátá za rok. S Ní byste skončili jako umělci, brali byste Ji za lepší část svého já, ale nepodvolili byste se Jí.
Raději byste zůstali dětmi. Měli jste, co jste si vymysleli a to vám vyhovovalo. Nechte hraní a přijměte svůj úkol! Práce bude dost, ale nebudete-li od ní utíkat, půjde vše dobře s radostí Tvorby Boha. Nemáte se čeho bát, vždy vám dáme jen kolik unesete. Šoky jsou proto, aby jste se probudili z ofačování ega a jeho samolibosti. Myslí si, že nad něj a bez něho nic není.
Klid a rozvahu, jdete skutečně do lepšího, jen jste ohromeni Dokonalostí z poznaného a nelíbí se vám představa vzdát se starého a ubohého harampádí, jež vláčíte a honosíte se jím. Chcete jen blaho, nicnedělání a zapouzdření do starého, jež je jen dětskou hrou na schovávanou, která umožňuje poznat obě stránky Stvoření. Jste ještě zbrklí, kličkujete před Bohem. Přijmout se Ho zdráháte a strkáte Mu lízátko do pusy. Ale to vám nepomůže, využít Ho podle vašich představ.
My Vás rozhýbeme! Teď se Nám bude s vámi lépe pracovat. Kamenné těsto je rozdrceno a znovu smícháno s vodou. Vývoj jde zřeďováním starého Novým. Opracujeme vás, jak bude potřeba. Smutek přichází pouze z poznání toho, že jste něčím jiným, než jste si doposud mysleli, svou božskou Podstatou Dokonalí, Věční a Vševědoucí. To se nedá vymazat.”
Další etapa
Bude ve mě převládat božský pocit pětky, místy bude působit i 5,3ka, abych se neoddával malichernostem a hračkám ega. Vnímat co přináší božské, dávat prostor pro Jeho pocity a jemné náhledy. Staré nechat v klidu, už téměř nebude potřeba. Božské zvládne vše samo a dokonaleji, bez kliček a s nadhledem. Myšlení se bude zabývat jen vyhodnocováním méně náročných úkolů.
Ego se bojí ”posedlosti” Bohem, není zvyklé být v někom jiném a dokonalejším, kdo ho převyšuje. Už si nemůže hrát na co chce. Místo zablokovaného myšlení se vědomí mění v čisté BYTÍ, které je jen tím, co zrovna JE - otevřenou bránou pro Boha a Jeho Hrdost a Vznešnost. I tvořivou a ladnou Tvorbu a poznávání se. Je to zásadní změna životního postoje. Zvyknout si na Ni je třeba čas, ale je to jediná poloha, v níž se může lidské setkat s božským. Přijdou další schopnosti, ale není třeba se jich obávat, jen zesílí a zviditelní to, o čem už víme. Božské bude žít skrze nás. Vše se rozjasní, ustoupí omezenost a tupost. Nastane vláda božské Dokonalosti a Krásy.
Budou se ve mně střídat a prolínat různá vědomí. Jediný úkol budu mít přijímat Je, poznávat a přivykat si na Jejich přítomnost i činnost. 5,5ka mi bude dávat v krátkých meditacích hlubší náhledy do věcí a dokonalé struktury Boha a Jeho zákonitostí, pocitů a Tvorby. Nic v Něm není nehybné, to je to hlavní, nač si budeme zvykat. Tvoří stále nové a dokonalejší prožívání. Má mnoho Tváří a neustále je kombinuje.
Pouhá Přítomnost božského pocitu v pozadí mění náhled na situace a chování. Pětka je radostná a lehká, 5,3ka ráda proniká do věcí. Ví, že hodně neví a snaží se to dohánět, dělá vše s elegancí a bez spěchu, 5,5ka je vážná, klidná, hrdá a vždy nad věcí. Je více svým Bytím, než děním tady dole. Šestka už nemá náš zájem o omezený svět ega, pluje Podstatou a svým Viděním. Nedá se už ničím zmást, je neomylná a není v ní místo pro lidskou nedokonalost.
Pětka a 5,3ka nás mohou překvapit už jen proudem jejich Vědomí, jež Ví v okamžiku více, než člověk rozumem pozná za celý život. 5,5ka a šestka ohromí svou Jinakostí a hlubokým náhledem do Vesmíru a Boha.

Šílenství z Dokonalosti
Nejprve se mi zesílilo vnímání Boha při poslechu CD Súfism, cítil jsem velkou blaženost, radost a vědomí v jednom nádherném proudu pocitů.
Takto rozvibrován jsem zjistil, že jen tak neusnu, bezmyšlenkovitě jsem sáhl po nástroji Bohů. Při hudbě postupně sílilo božské vnímání. Zavolal jsem Mistra Krišnamurtiho, který se mi nedávno objevil ve snu, kde mě vytáhl ze zmatku a myšlení a našel mi nové pracoviště u počítačů. Příjemně mě překvapila jeho ”lidskost” (přívětivost, jemnost, láska a pocit duševního soucítění) dokonale skloubená s Božskou vznešeností a nadhledem. Mistr Krišnamurti se specializuje na propojování různých dimenzí tak, aby se přiblížily a lépe snášely. Ukazoval mi co dělá, jak spasovává fraktály Jejich myšlení a jak utvářejí dějovost. Říkal mi, že mě postupně provede všemi částmi božského vědomí, jeho tisíci a jednou komnatou ve kterých žije a věčně tvoří. Zatím to prý byly jen některé náhledy přes matné sklo. Podílel se i na silné transformaci J. Krišnamurtiho (1895 – 1986). U mě to má být podobné, jen rozdělené do menších etap a v delším období.
A jak řekl, tak začal i činit… Postupně se mi rozbíhal stále silnější proud pocitů a vizí. Nestíhal jsem si ani uvědomovat jak silně už jsem v meditaci. Už jsem si na okamžik myslel, že to nejsilnější už mám za sebou, ale jak se ukázalo, byla to jen rozehřívací fáze. Další a mnohem silnější ”vlny” Božského víření teprve následovaly. Nejprve však perfektně propraly mojí osobu, konání, myšlenky, představy-iluze, strachy a zbytečné omezení i návyky. Cítil jsem se jako nahý, bez těch stísňujících a omezujících slupek ega, se kterými jsem se tak dlouho ztotožňoval a považoval je za důležité. Nemohl jsem se před sebou a hlavně před nekonečným Bohem nikam schovat, všechny iluze i záměry byly ihned a neomylně prohlédnuty a pozbývaly smysl.
Pociťoval jsem strach z nepojmutelnosti Dokonalého, vlastně šok z totálně jiného pohledu na Realitu. Egu taky až nesnesitelně vadilo, jak je najednou tak směšně malé a hloupé. Jeho názory a podněty k čemukoliv narážely na ohromnou sílu a nadhled Boha, který jedná z nekonečného okamžiku Věčnosti a ze ztotožnění se se Vším. Než jsem si stačil uvědomit co se děje, pohltila mě další vlna nepopsatelné Dokonalosti a Jinakosti. Uvědomoval jsem si naplno, že celý vesmír je pouhou představou Boha, virtuální realitou s mnoha vědomími a světy v jedné celistvé hře, v nekonečném proudu prožitků, představ, forem bytí a projevů Nekonečného Bytí. Ty pocity byly umocněny nadrealisticky živými prostorovými vizemi, spojeny se silnými pocity a ještě umocněny vnitřní hudbou. Byly to zvuky vesmíru v nádherné symfonii, ale tak zvláštně Jiné, odosobněné, že se v tom totálně ztrácela i má zdánlivě pevná individualita s představou jednoduché reality… Vše je nepochopitelně Jiné…
Viděl jsem, jak tapety vytvářely prostorové tekoucí obrazce, najednou začaly být i zajímavě barevné. Zároveň jsem vnímal i prostupnost všeho, že hmotná realita je pouhým promítáním vjemů. Že je ”pevná” , je pouze navyklým pohledem na ni. Ona je však živou, neustále proměnlivou představou. Existuje jen jako součást vědomí, zdánlivě pevná jen proto, že je Záměrem Boha aby to tak bylo.
Ve tmě jsem viděl mlhoviny a z nich se vynořily hvězdy. Najednou byly všude kolem a začaly se točit do spirály. Zjevil se mi ATON jako oslnivě zářící proud koncentrované energie celého vesmíru, na něm v prstencích obíhaly jasně červené a modré paprsky, jako symboly dvou polarit. Ta ohromná síla mě až děsila, to je generátor Všeho!
Zavřel jsem oči a vnímal, jako bych měl v hlavě jasné proměňující se fraktály koulí a tunelů jasných barev a složených z nekonečně malých a jasných dílků. Bylo to úžasně krásné, zároveň neuvěřitelné a chvílemi až šílené, nepojmutelné, nepochopitelné a téměř nevstřebatelné. Prožil jsem i pocit ztráty vnímání těla. Nastoupila svoboda a otevřený prostor do všech stran, pocit je to zvláštně nádherný. Ztratila se tím však další navyklá jistota, což byl další šok pro ego. Byl jsem po chvíli rád, že ho zase vnímám, ale vlastně jsem se cítil stále mimo něj. Mé vědomí prostupovalo Vším, a tím Vším jsem byl. Tělo mi připadalo jen jako neohrabaná hadrová loutka.
Silná transformační energie mě doslova drtila téměř celou meditaci. Spodek hloupého myšlení chvílemi skoro šílel z téměř nesnesitelného tlaku energií, které bouraly všechny staré iluze a omezující představy i s navyklými pocity a jednoduchým vnímáním. Jakoby se pohled na vše otočil o 180° a překlopil do jiné dimenze. V extázích a zrychleném proudu Božské Hyperreality jsem se téměř ztrácel, byl jsem skoro úplně mimo sebe, bez individuality, mimo známý čas i prostor. Ve světě úplně odlišných zákonitostí a pocitů. Vše se odehrávalo jakoby postupně, ale zároveň nepopsatelně naráz a bylo to roztažené do Věčnosti. Stal jsem se věčným proudem stále se proměňujících prožitků. Nic nebylo pevné, vše se proměňovalo do nečekaných forem a pocitů. Cítil jsem neustálé ohromení novým, nepoznaným, avšak v podstatě stále týmž. Připadalo mi to nekonečné, bál jsem se, že už se z toho nikdy nedostanu, že už nebudu ”normální”. To mě děsilo a psychicky rozhazovalo.
Myšlení to absolutně nebylo schopno chápat, bylo vykolejené, sevřené strachy, šokované a zatlačené Dokonalostí Boha. Snaha namluvit si, že je to jen virtuální halucinace mého ega vedla k silnému procítění, že jádrem mě je cosi neuchopitelně silného, nepojmutelného a neuvěřitelně dokonalého. Zároveň jsem věděl, že je to jen silný proces a šok pro vytržení ze starého vědomí. Nutilo mě to však prožívat naplno, věděl jsem, že nezbývá, než vše přijímat, jak to přichází. Nešlo před tím uniknout. Nebylo kam, všechny myšlenky a touhy do něčeho uniknout byly v zápětí zrušeny neúprosnou majestátností a nadhledem Boha. Ego svírala jeho nedokonalost a malost. Nezbývá mu než pokorné přijímání BOHA a smíření se se svou rolí ve věčné Hře.
Ráno se vše rychle a nečekaně zklidnilo, zůstával však mírný pocit ”Nekonečna za Vším”. Změnilo se mi prožívání života. Začal jsem být uvolněnější, prohloubilo se mi soucítění a vnímání pocitů druhých. Projasnily se mi pocity a vnímaní. Zesílil se ve mě pocit nového vědomí. Jakoby mě zevnitř jemně roztahuje a propojuje s Věčným Bytím.

Po týdnu měl další, kratší, trochu slabší meditaci. Extáze byla příjemnější. Osmička se také objevila, nebyla tak drtivě silná, jen zvláštně krásná:
Vedli mě hodně jemně, spoustu věcí mi přívětivě vysvětlovali a uklidňovali, abych Jinakost bral víc pozitivně, naučil se ji mít rád a uvědomoval si, že na rozdíl od představ ega na ní není nic špatného, vlastně naopak, je úžasně krásná, kreativní a nabízí mnoho úžasných pohledů na Svět – Sebe Sama.
Božské vědomí a Tvoření jsou v podstatě dokonalé vzorce nekonečně strukturovaných archetypů vzájemně se prolínajících a tvořících jeden celek. Přepínali mě mezi Jeho neustále proměnlivým a věčně stabilním vědomím. Podobně jako koule, jež se sestává z nekonečna miniaturních plošek a na každé může být zobrazeno něco jiného. Střed Všeho je zhuštěním všech částí do jednoho stálého pocitu. To celé se ovšem donekonečna rozšiřuje, prohlubuje a zjemňuje.

Pozn.: Zápis z meditace Miloš prováděl až po několika dnech. Uvědomění si prožitého ho znovu uvádělo do extáze. Ponořil se do Boha opět přes 60% a v tom stavu již nemohl psát, jen vnímat Jeho věčný proud… Stálý vířivý dynamický ponor má již barevný a plastický. Velmi často má ponor nad 50%. Je tedy více v božském než lidském, chvílemi má mírně chladný, neemotivni nadhled. Dostává stále více božských schopností a je to na něm vidět.

Všehomíra
V symbolech (byt v 5.patře vyplavila voda z devátého) jsem se dozvěděl, že mě čeká meditace s 9.dimenzí, kde je i Kristus a Duch Svatý. Vyšší meditace již prý nelze naplno prožívat v lidském těle. V polospánku se mi nejprve ozval velmi příjemný a silně duchovní ženský hlas (božský posel), ať se připravím na velmi váženou návštěvu, pak to přišlo. Tělo jakoby ztratilo pevné hranice a tvar, byl jsem jako z vody, nastoupily zvláště silné pocity hrdé, nedozírné Vznešenosti a zvláštní neuchopitelná jemnost zároveň. Ta neznámá božská síla nešla analyzovat, jen plně přijímat.
Channelingovou komunikací jsem před meditací zjistil, že hlavní rozdíl od nirvanických meditací, jež již znám, je vícepólová individualita, mnohavrstevnaté prožívání zároveň. Devátá dimenze své prožitky skládá z pocitů více dimenzí a zvláštně intenzivněji prožívá nežli ohromující a dokonale krásná nirvána, uvědomující si ”Vše ve všem”.
Její úžasně nepojmutelný, neuchopitelný a nekonečný pocit hrdé Vznešenosti a jemnosti je oživujícím dechem. Nemám se Jí bát.
Před meditací jsem požil od Ní doporučený mystický počet devíti houbiček - sušených lysohlávek, ač jsem se obával tohoto množství, protože už po třech jsem měl nedlouho před tím velmi silné zážitky. Po meditaci jsem napsal:
”Byla s devátou dimenzí - Všehomírou. Nejprve jsem měl trochu strach a destabilitu z toho, co mě čeká, že mi rozbourá ego. Začínal jsem silněji pociťovat Její Jiné Vědomí, nástup nových pocitů byl náhlý. Vnímal jsem, že se ztratily bariéry mezi mnou, okolím, …nekonečnem …jsoucnem, trochu mě to šokovalo. Staré ego se zmenšilo, myšlenky se téměř vytratily. Vše se stalo najednou prostupným, měnícím se a pružným. Všechno pevné jako by bylo jen clonou ve vnímání nekonečně dokonalé Podstaty Všeho. Cítil jsem, jak se pozvolna do mě opírá Její silná proudící energie a Jiné vnímání, se kterým nelze soupeřit, natož se mu rovnat. Více jsem se uvolnil, odevzdal vždy Novému prožívaní. Pak už nebyl, kdo by se bál. Zesilovala se ve mě jemnost a nádherná blaženost. Strach z neznámého jsem měl úplně zbytečně, meditace byla o prožívání Lásky. Bylo to tak krásné, že se to skoro nedalo unést, neuvěřitelná síla prožitku, přijímání Života, Jeho plné prožívání. Naplňovala mě úžasná jemnost a krása Bytí. Ukazovala mi, jak mě má ráda, jako Matka, která nade vše miluje své dítě. Miluje celý svět, prostupuje jím svou blažeností a nádhernou radostí. Vše je prožitek. Ten vzniká jako pulsy energií prolétávající dokonalými krystaly, vytvářející struktury veškerého Bytí.
Byl jsem se jako znovuzrozený. Našel jsem to, po čem jsem vždy z hlouby Srdce toužil a přál si nalézt, prožívat... Vše je Láska.. Láska.. Láska.. Život.. Život.. Život.. Radost.. Radost.. Radost.. Krása... Krása.. Krása... Bytí.. Bytí.. Bytí.. Láska.. Láska.. Láska…”
Po meditaci jsem měl daleko větší třídenní únavu než po nirvanické meditaci. Mám nyní výraznější božské pocity, některé dny ponor až 55 procent. Cítím daleko větší roztaženost vědomí do prostoru Věčného Bytí, sahajícího až kamsi do nekonečna, jež prochází hranicemi našeho časoprostoru. Pozměnilo se mi i vnímání božského pocitu, jako bych měl větší jiskru a plnost jako u kvalitnějšího uzrálého vína. Zlepšilo se mi i vnímání Krásy Všeho Kolem a vnitřní Radosti z Bytí, které zvláštně plyne jakoby ze skrytu viděného a smysly pociťovaného. Silnější a častější jsou i okamžiky nezvykle jiskřivého vnímání prostoru a přírody, jemný pocit propojení a souznění se vším kolem. Vím, že vše jsou jen různé formy téže energie. Vědomí, které ji vnímá a tím se jí stává. Občas mám snahy jakoby Tam ulétnout, ale vím, že se musím naučit žít v lidském i božském světě současně. Určitá odosobněnost, jakýsi chladný nadhled nad lidským však přibývá. Odpoutanost od přízemního lidství je podmínka před získáním schopností. Informace v pocitech mi zatím přicházejí zřídka, to bude úkol dalšího vývoje.
Mám se připravit na další meditace, v kterých bude i specifická Jinakost Všehomíry. Řekli mi o Ní, že vyplývá z mnohavrstevnatosti vnímání, složení mnoha a mnoha nekonečných prožitků vědomí v jeden. Těžko budu přijímat tolik pohledů současně i ve zcela odlišných a neznámých archetypech. Bude se mi zdát, jako by nemohla uskutečnit vše co by chtěla a mohla, jako by jí Stvoření pro to nestačilo, ale to bude jen moje omezená reakce na Její procesy a neschopnost vše hned plně přijmout. A jako všechny dimenze, i Jí trochu tísní, že existuje ještě větší Dokonalost a hlubší, jednotnější prožívání veškerého Bytí… Taková je Dokonalá Dvanáctka….
Měsíc nato se mu v meditaci představily některé části desáté dimenze. Zažil úžasnou naplněnost v Jejich mandalách a jemnost, ta v něm zůstala. Prožil, že sedmička ve všem vidí Svůj odraz, ale desítka je energií tvořící Vše.


Asi 90. meditace s extatickotísnivou transformační energií
Po meditaci řekl:
Viděl jsem předem z meditace mnohé v symbolech ve snu. V ní mi vše oživili a "rozbalili" do složitých pocitů a dějů. Ptali se mě totiž na začátku, co chci prožít. Chci všechno, odpověděl jsem.
Občas mi bylo zle z Jinakosti, hlavně ke konci, kdy se ohromení stupňovalo. Je to nezvyk, přerod Tam i sem tak rychle. Tam je Vše jakoby zároveň, jen se přepíná vnímání z jednoho proudu vědomí na druhé, nebo i na více. Bůh je všemi směry nekonečně proměnný fraktál. Je v každé vrstvě Jiný, to jsem vnímal při průchodech dimenzemi. Vnímal jsem všude kolem i uvnitř fraktály, jak se z každého místa rozvíjí dál a dál, stačí ukázat a už se tvoří další světy ve světech.
Je v tom určitý pocit uvězněnosti z nekonečné proměny a ta mi přinášela ohromení a tíseň. Vždy je něco "za". Vznešená Věčnost si hraje a vytváří pocity, archetypy dějů. Bůh je scénáristou, režisérem i herci. Děj i pocit je archetyp. Je to úžasná Hra Stvoření. Tísnivě jsem napůl prožíval dění a napůl to vnímal jako chladný pozorovatel za dějem. Je to silné, vždy po meditaci to zapomínám, jde to do Absolutna. Děje za ději, archetypy za archetypy, časy za časy a prostory za prostory. Vždy jemnější a ještě nepochopitelnější fraktály vědomí za vědomím.
Poznával jsem, že nás stvořila dimenze před Absolutnem. Absolutno je totální vědomí Všeho v nevědomí. Až děsivě neuchopitelné! Lze Ho jen stále hledat a šířeji, celistvěji vnímat. Jsme jedním Jeho věčným obrazem, střípkem v nekonečné kouli.
Mám být v klidu, vnímat bez křečí a tlačení se někam. Být otevřen vnímání nepochopitelné Dokonalosti a cítit, že je za Ní skrytá ještě daleko větší, ještě méně pochopitelná. To ohromuje. Jako my procházíme místnostmi, On světy, to bere dech! Je to tak silné, protože z navyklého vše zmizí. Z toho je tíseň. Ego si z toho málo pamatuje, je to pro něj cizí a myšlením nezpracovatelné.
V propojených fraktálech byla vidět počítačovost a přesnost Boha. Je megaprogramátorem Mysli. Myslíme si, že jsme sami sebou, ale On nás silně skrytě ovlivňuje a i ten náš mystický proces zorganizoval. Může s námi udělat cokoliv. Stačí přání a ono se to zároveň vytvoří.
Roztříštěné Absolutno je svět. V každé jeho části je další propojený svět a prožívat to je něčím děsivé, neuvěřitelné. Je něčím, co nechápu. Nemohu pochopit Sebe Sama, svojí Podstatu. To rozvíjení hledání toho, co mne tvoří, je nepopsatelné. To uvádí do extáze a šokuje zároveň. Bojím se co přijde, Neomezenosti Tvorby a Bytí.
Měl jsem až 70 procent ponoru. Má 6,8ka si v meditaci zahrála na jedenáctou dimenzi TÍÍÍ. Je to nepopsatelná energie, které se už ani nechce projevovat v dějích, je od nich oddělena průhlednou stěnou. Zůstane za nimi v abstrakci. Jakoby byla počítač, z kterého plyne Vše. Vytváří, roztahuje a hněte svět. Tvoří dimenze. Jen mávne energiemi a svět se Jí podřizuje. Má Jiný pocit než Devítka, která je plná Lásky.
Druhý den ještě napsal:
Je to nevyjádřitelné a absolutně nepojmutelné. Procesy božského tvoření a vnímání mě šokovaly, ta Jeho Všemocnost a schopnosti omezené pouze nepochopitelnou neomezeností, virtuálním prostorem věčné potenciální a neomezené geniality.
Objevovaly se pocity v pocitech, dále se větvící do dalších pocitů a tak vše v nekonečně složité a zároveň jednoduché spleti. Jako byste sledovali vlny v širém oceánu, jak jedna vzniká z druhé a prolíná se s jinou, a to všemi směry a všude trochu Jinak...
Stál jsem tváří v tvář před ohromivou sílou a potenciálem Boha, který je vyjádřitelný jen Jeho nekonečnou Tvorbou. On je však v pozadí jako Buddha za zrcadlem, pozoruje vše z pozice mimo čas, prostor i děje a není ničím takovým. Jsou to jen Jeho fragmenty jako buňky našeho těla, kterými také v mysli nežijeme, ač je pociťujeme.
Jeden šok z vnímání jednoho náhledu na svět následoval další, často ještě silnější a neuvěřitelnější. Všechny pocity vnímání byly věčné, ale přesto se střídaly, bylo to na hranici únosnosti. Běžný pohled a vnímání ega bylo rozmetáno. Bolela ta nevyhnutelnost toho a síla Jinakosti, existence Jiné reality. Vše Jájájájájájájájájájájájájájájájájájájájájá....

Změna pohledu na Já
Dotlačili mě rafinovaně pomocí snů k meditaci. Uvědomil jsem si tak, že vyhýbat se jí nic neřeší, je to jen moje zbabělost. Stejně co si to budu muset vše tak jako tak odžít.
Meditace byla opět extatickotísnivá, ale obojího víc než posledně. Božské pocity byly často osekané na ty hůře přijatelné až pro lidské vědomí bolestivě tísnivé. Přijímat ten ohromný a nekonečný proud Božské Dokonalosti, symbolicky obsahující dění Všeho bylo téměř nemožné.
Probíhalo to v rychlém dynamickém proudu barevných a chladně přesných fraktálů, jimiž je tvořena Realita. Bylo to totálně odlidštěné a šokující. Rozbíjelo to mé zablokované nižší části ega. Hodně křečovalo, odmítalo takový pohled na Realitu připustit. Zároveň jsem se tomu smál, jaká je to hloupá a omezená reakce, když jsem si uvědomoval, že je to vlastně přirozené a být to tak musí. Cítil jsem tíseň z úzkostlivého sevření ega, bolest byla chvílemi mírně řezavá, jak to trhalo omezenost mých představ o pochopitelném a snadno pojmutelném vědomí Boha. Je to kříž z nepřijetí vlastní Dokonalosti.
Ukazovali mi větší a větší Dokonalost jdoucí až k závrati ega. Ani ta nejvyšší Dokonalost není úplným vyjádřením Absolutna, jen jedním z nekonečna Jeho Projevu. Bůh ví, že nikdy nedojde ke konci zkoumání otázky – Kdo jsem Já? Řešení je jen Stvoření samo, prostě Žít Ho!
I to svírá, že jsme ztraceni v nekonečnu. Občas mi spadávaly sluchátka a část ega si je nechtěla nasadit, ta s nadhledem byla stále v klidu a korigovala mě. Transformace vědomí je jako porod. Nakonec mě tou nezměrností Projevu Boha přiměli k přijetí své nejhlubší Podstaty. Že jsem i TO (TAO) za tím vším a stále proměnným, do nekonečna se vyjadřujícím proudem neomezené Tvořivosti a Prožívání. Bytím, jež vše pozoruje, ale ničím plně není, je stále nad věcí. Z tohoto uvědomění a přijetí přišel pocit vnitřního osvobození a silné blaženosti z nalezení záblesku své nejhlubší podstaty. Euforie z čirého Bytí. Proč se omezovat na bytí zaměřeného jen na pár obrazů naší Duše. Vždyť jsme Celkem i Jeho Tvůrcem!
Celý den po meditaci jsem měl v sobě stále ještě silný božsky krásný pocit, ta Svoboda a Harmonie všude kolem, vše je na svém místě a jak má být. Nic se mě nedotýkalo ač jsem cítil lidi a jejich energie. Vše jsem vnímal jen jako svůj fragment, cítil jsem se jako čistý radostný pozorovatel koloběhu života. Jen ego se chvílemi snažilo o klid, na tak ”rozšířené” vědomí a proud intuitivního myšlení není zvyklé. Ach ta tendence držet se stále ve starém, už navyklém.


V jádru Dokonalosti
Meditace začala holotropním dýcháním ve dvou. Každý jsme procházeli něčím jiným, i když některé momenty a symboly týkající se našeho vztahu byly hodně podobné. Má žena si hlavně odžívala terapii na jednotlivé části ega a chování.
Nejprve jsem ucítil vibraci v celém těle, bylo to velmi příjemné a uvolňující. Po chvíli se objevil Strážce brány do ”vyšších světů” se dvěma neviditelnými pomocníky. Říkal že je pánem nebes i pekla a v ruce držel zlatý trojzubec. Na otázku jak se jmenuje řekl, že Neptun Hům. Je v astrologii symbolem vládce nevědomých sil. Trochu jsem se bál, ale chtěl jsem projít Jeho branou. Nato se dva další poboční strážci ”pustili” do krocení (přeměny) mých blbnoucích a neodevzdaných částí ega. Pak ještě v tmavých koutech prozařovali schované strachy.
Když to skončilo, přenesl jsem se do jedné pyramidy jako kněz, který má projít ”zasvěcovacím rituálem”. V kobce, do které mě uvedli, jsem byl pomazán zvláštní mastí a zabalen podobně jako při balzamizaci. Nikdo nevěděl, jestli už Tam nezůstanu. To ve mně vzbuzovalo trochu hrůzy a nejistoty. Pak mě uložili do rituálního sarkofágu se zlatým víkem, pod kterým už byl jen prach z předchozího obřadu. U toho jsem vnímal, jak se rychle blíží zvláštní konstelace hvězd na obloze, která se opakuje v dlouhých cyklech a zjišťuje ji systém pyramid. Došlo mi, že jsem byl hvězdami ”vyvolený” a nezbývá než přijmout tuto výzvu Pána nebes. Ten okamžik nastal! Už jsem téměř nedýchal, když průduchy v pyramidě vytrysklo světlo hvězd a já se v energetickém těle vznesl mezi pyramidy a pozoroval jeho odlesky mezi jejich zlatými plášti. Nastal odraz Nebes na Zemi! To mě přeneslo na oblohu mezi hvězdy a ”Vědomí Já se stalo Vesmírem”. Po chvíli s blaženým pocitem úplné uvolněnosti a svobody jsem se pozvolna vrátil zpět do svého těla. Cítil jsem, že už mě nic neblokuje od nadcházejí meditace, ve které setkání s vesmírnou Věčností a Jeho Tvůrcem prožiji naplno.
Po náhlém rozšíření vědomí kamsi do Nekonečna jsem opět prožíval virtualitu všeho kolem (vše vnímané je jen obrazem, obsahem v nějakém vědomí). Vědomí se mi propínalo do barevného, neuvěřitelně složitého a jemně strukturovaného proudění fraktálů. Vnímal jsem v tom absolutní Sílu a neomezenou Tvořivost Pána Nebes. Tak napůl jsem to prožíval a napůl jen pozoroval. Uvědomoval jsem si, že to tak skutečně je. Nijak mě to neděsilo, chápal jsem podstatu a přirozenost toho, i že to tak musí být.
Jádro ”výkonného procesoru” Boha je prostě jako neomezený počítač, který si hraje a vytváří neomezeně složité reality a vědomí.... Pozoroval jsem jak se to děje, je to bezčasový a nekonečný proud archetypů Všeho. Jen jsem stále nechápal proč zrovna takhle? A co jsem vlastně Já? Jaký doopravdy jsem? Tak se mě zeptali: Máš v rukách Ničím neomezenou Dokonalost a co s ní uděláš????????????????????
Uvědomil jsem si, že nejsem schopen Toho dohlédnout, jsou o Tom celé Vesmíry a Stvoření Veškerenstva, …i my! Jsme jen v jediném z nesčetně druhů vesmírů. Tak jako jsou různí lidé a civilizace, jsou i vesmíry a ještě různější, postavené na jiných principech, ale všechny jsou podobně dokonalé. V podstatě je to jakoby trochu nuda, ... být uzavřen v hradbách Nekonečně Dokonalosti Tvoření... Ale co jiného vymyslet? …Co všechno vytvořit?? Je snad lepší být ničím, naprostým Chaosem v bezvědomí???
Bylo to úžasné vnímat nekonečný Vesmír jako Jeho Tvůrce, v Jeho nekonečně dokonalém Vědomí s tak ohromnou tvůrčí Silou. Pak až do rána mnou proudila bez silnějších pocitů transformační energie Boha Slunce. Celý den jsem pak vnitřně zářil a cítil se nepopsatelně božsky krásně….

První meditace Aničky
Bylo to setkání s Pannou Marií a Její Láskou, podívala jsem se do 9. dimenze a nakoukla (ale jen zespod, nechtěli mě tam pustit) do desáté, to byla síla. Každé to prostředí jsem vnímala spíš pocitem a nějakou barvou, než vizí. To jen občas. Když mě něco zaujalo, zeptala jsem se INRIho, ale nějak mně vymazal z paměti, čeho se ty komentáře vlastně týkaly. Taky jsem viděla nějaké ty hrozné démonicko-energetické říše (spíš taky cítila, dnes mám problém s vizualizací, ale nevadí, ten pocit je důležitější). Sice mám hlavu jak střep, ale jdu pokračovat, ale napřed se pomodlím. Vím, že devítku jsem viděla fialovou, osmičku zelenou, sedmičku růžovou, šestku šedomodrou, pětku si příliš nepamatuju, 4.8ku oranžovou do žluta.
Tam začal pocit blaženosti, potom výš a výš se začal měnit v úžas a úctu před tou Krásou, a zároveň se ve mě začaly uvolňovat nečistoty a praskat z toho v hlavě. Moc mi to vzalo energie, i když úplně na začátku to bylo nejlepší, pustili mě ke Zdroji energie. V ten okamžik jsem cítila energii, ale to bylo už někdy před hodinou, ale kdybych neměla hodinky, vůbec bych nedokázala odhadnout čas. Celé to skončilo pocitem hladu a vizí nudlí v hrnci, to se vědomí začalo do všeho cpát s hladovým egem, ale jdu pokračovat.
Prý ten největší ponor teprve přijde. A potom ale zase terapie – prý se mám rozhodnout, jestli chci pokračovat, nebo raději usnout a zapomenout na všechno. Samozřejmě chci pokračovat, takže pomodlit, křížek na čelo a pokračujem...
...zatím jsem docela na povrchu, před Bohem (v textu mluvím o Bohu a s Bohem, je to tak zhruba devítka) pochvala za to, že se snažím... láska, soucit.
”Já jsem všude, chápeš? Všechno se do Mě vrací, všechno ze Mě pochází... i ty, kapko v moři. A teď už nepiš, ponoř se, stejně to není k přečtení. Všechno, co zapomeneš, stejně zůstane v tvém nevědomí, pomůže ti to i tak. Já jen Jsem – i v tobě, jen Mě musíš najít. Ty pisalko, psavkyně... prožívej Mě, vnímej, jak tebou procházím. Vše, co je tady, jsem stvořil. Vy jste Moje části, které Mě odmítly a teď se ke Mě vracíte.”
Proč jsi nás stvořil? ”Tak. Pro zábavu. (krutá rána pro mé ego) Na začátku bylo Jedno. Z toho vše pochází a do něj se vše vrací. Pak se z jednoho staly dvě a ze dvou spousta tvarů a forem. Vše bylo v dokonalé harmonii. Potom mě ale některé části začaly odmítat a stavět se proti mě. To byly počátky zla. Kdybych chtěl, mohu ho zničit. Ale proč? I ty nejhorší síly zla po mnoha událostech pochopí, jak na tom jsou a obrátí se ke mně, zrovna jako ty. To je ta božská Hra... Probíhá v mnoha rozměrech a některé jsi dneska viděla, jiné teprve uvidíš. Vše je v harmonii, každý má svou práci, která odpovídá jeho stupni vývoje. Ale někteří ten řád narušují. To jsou mágové. Ty ale karma smete dolů do nižších sfér. Síla karmy, ta udržuje vesmír v řádu. A Má láska ho drží pohromadě. Mám mnoho aspektů, můžeš Mě vidět jako sílu, jako lásku, jako mír a klid, jako energii a pohyb, jak chceš, všechno jsem to Já. Až si to uvědomíš ve všech svých částech, splyneš se mnou, vrátíš se do Jednoho. Ale to je ještě daleko.”
Jak hluboko jsme do tebe byla ponořená? ”Skoro 80 procent” (pozdější pozn. to snad není možné, no ale byla to síla...) INRI, proč se držíš v pozadí? ”Na rozdíl od tebe mám z tvého i svého Stvořitele strach, já ti nerozumím, proč se nebojíš?” (pozdější pozn. začala jsem se bát až potom, když ve mě ty pocity doznívaly a všechno mi to došlo) Není čeho, Jeho lásky? ”Ne, Jeho Dokonalosti.” Už vím, co je dokonalá Dokonalost, až příliš věčná Věčnost i příliš nekonečná Nekonečnost, klaním se tomu... ale stále necítím strach (pozn. moc dlouho mi to ale nevydrželo). ”Tak se ještě chvíli ponoř do Boha, už to dlouho nevydržíš a potom půjdeme do terapie, i ta bude dneska silnější, než obvykle, ale přála sis to”
Už jsem pochopila, jak to INRI myslel s tou terapií. Pocit opuštěnosti a stesku po prožitku božského. Ale zatím to ve mě ještě doznívá. Ale už nemám energii, jsem slabá, motá se mi hlava a klepu se. Bolest, smutek a trochu i strach z toho, co bude... nepoznávám se, nerozumím tomu. Zase začíná nová epocha života... vím víc a jsem z toho v šoku. Zvlášť z toho o Bohu. Za dvě hodiny jsme toho prožila tolik, že tomu ani sama nevěřím. A ještě poznámka závěrem. Tenhle popis zobrazuje dost bídnou formou tak desetinu toho, co jsem zažila, ty pocity se popsat prostě nedají! To si zkrátka nemůžu pomoci!

Meditace Aničky se sedmou dimenzí
Už od minulého večera jsem si užívala psychoterapie, takže když jsem se ráno probudila, nebylo mi nic moc... Nejdřív ”jenom” pocity klidu a míru v mysli. Pak jsem zničehonic byla TAM. Pro TAM se velmi těžko hledají slova... ten tolikrát ztracený pocit boží Lásky a Dokonalosti byl zas tady... však kdo ho zná, tomu netřeba popisu a ostatním sebelepší popis stejně nepomůže...
A byla to Její božská Dokonalost 7. dimenze... jemná, lehká, elegantní, pohrávající si se vším kolem sebe... dávající vznik všemu, co známe tady dole... Co mě zarazilo, když jsem o tom pak začala přemýšlet – TAM nebylo žádná já, žádné ego... jen splynutí s Ní... žádné myšlení, prostě nic, jen Její božská Hra...
Na vlastní žádost spatřila ta šílená kola archetypů... náhlý záblesk uvědomění: ”VŽDYŤ TO JE TAKY JENOM SYMBOL!” Ale dobrý symbol... A zase sedmička... a jak jsem ještě před nedávnem neměla ani jedno Vědomí, najednou mám dvě... Jedno zůstává se Sedmičkou a snaží se s ní splynout (ale už to nejde)... a druhá se odpoutává a letí... vnímám obě, dění se prolíná... růžový svět sedmičky a zároveň Vesmír tak, jak ho známe ze Země... hvězdičky... proč? Nepřemýšlím o tom... ale, tuto hvězdu znám... Její světlo... napadá mě název, zapomínám ho... zato vím, že my jí říkáme Sirius... a na té planetě život... do toho se prolíná Dokonalost Sedmičky... už to neustojím... Asi bych nemohla trvale žít v tomto stavu. Potom se postupně začalo ego probouzet zpět k vědomí a zase jsem myslela... a vzpomínala na svět... Motá se mi z toho hlava... usínám...
Když jsem pak večer četla cestopisy z Himalájí od dr.Bruntona, ”náhodou” mě praštila do očí kapitola nadepsaná Tajemství Siria... Popisoval tam obyvatele, s kterými navazovali spojení Tibeťané... Každopádni jsem to poedtím nečetla a ta shoda mých zážitků byla až šokující... Oni prostě umí věci a rádi se občas předvádějí... každopádně ten význam epizody se Siriem mi ještě není vůbec jasný...
Další den jsem si sedla nad rybník a meditovala... cítila jsem přitom 4. čakru, jak jí prochází světlo a láska... a všechny negativní pocity ze mě odpouvají... ...když vnímám, jak je mi příjemně. Přeji si, aby ta meditace nikdy neskončila...
Vždyť je to Pravda... není bolesti, není utrpení... leda v mysli... v meditaci není bolest, to jen ego si způsobuje bolest... masochista jeden... ALE PROČ? Vždyť to je vlastni jedno... ego zmiz, rozpusť se... víš, jak je mi bez tebe dobře? V meditaci mi vždycky úplně zmizí vědomí já... ego je přehlušeno... ale jen dočasně, jak se ho zbavit natrvalo? Dokud je mysl soustředěná, ego je bezmocné... a když Mysl zapomene sebe sama, kde je potom ego? Ach, Bože... ne má vůle, ale Tvá se staň...
Pozn. inspektora: Symbol Siria znamenal Zdroj Všeho - Absolutno, jež je mimo časoprostor dějovosti


Z dalších meditací Aničky
-Zavírám oči a uvolňuji se. Najednou mnou prochází spousta energie… rozpadám se, létám, hořím, všechna energetická centra vibrují naplno…júúú… to je něco. Kdybych teď otevřela oči, dost možná se uvidím někde u stropu. Šestka se opravdu snaží. Najednou vidím kolem sebe. Nejprve jenom spoustu světla, pak se začínají vynořovat obličeje. Divné, stažené bolestí… neochota ega přijmout božské. Jen je pozoruju a chce se mi smát. Ale nejde to, je mi z nich smutno. Začnu ještě víc vnímat hudbu… ty zvukové vibrace neprocházejí jen jako proudy energie, už je vidím. Já zase vidím zvuky!
Najednou mizí barevné proudy, které se točí a cítím start rakety. Šok z počátečního zrychlení mizí. Potom si na rychlost pomalu zvykám a z počátečních šmouh se začíná vynořovat šedozelená krajina. Trošku jednotvárná, ale příjemná. Ještě tam vnímám modrou barvu. A vlastně Tam vůbec není hmota. Všechno se neustále mění, víří a proplétá. A všechno je to jedním nekonečným Vědomím. Pak mi šestka oznámí – no vidíš, takhle nějak vnímám Svůj svět, když se zrovna plně nevěnuji Svým pocitům. Po chvíli začnu jednotlivé proudy rozlišovat. To je pětka. Tohle šestka. Ááááááúúúúgh… sedmička. To je nářez… a vědomí se ztrácí a já jsem chvíli úplně mimo. Probírám se až po zásahu INRIho.
- Uviděla jsem Hierarchii, vlastně to byl takový nekonečný vír, který ani z jedné strany nikde nekončil. A byl ve všem, nedalo se z něj dostat ven. A přesto Tam všechno mělo své místečko i úlohu a vědělo, co má pod sebou a co nad sebou. Shora i zezdola zíralo Oko Boha... uuuuufff... a bylo to Dokonalé. Všechno to vířilo a já se v tom tak vznášela a padala. Pak jsem už jenom zesíleně vnímala pocity ve stylu - tady je to Dokonalé, tady nic nezmůžu, náš svět je malá směšná část. A to mé já tam bylo takové malinké cosi vzadu.
-Na začátku, na vlastní žádost, byl výlet mezi archetypy. Jejich kola se otáčela a na nich se ze zlatých hrud formovaly postavy, zvířata, věci... potom se rozpadly na zlatý prach, jež se v celém prostoru smíchal. Zůstaly jen kupky zlatého prachu... viděla jsem, jak se z něj formuje vědomí.
Bůh - kolikrát prožito, stále nepopsatelné. Obrovský tlak, vědomí se tříští. Myšlení umírá. Všechno. Miluji Tě. Návrat do toho sladkého stavu uvolnění - krásný, přesto bolí. Nevím o těle - Jsem. Další cesta - Láska, vše pronikající Láska. Vkládají mi malou růžovou kuličku, odštěpek ze zářiče Lásky, do čtvrté čakry. Září... a úžasně hřeje. Něco podobného v zeleném provedení do rukou. Vyzařuje z nich léčivá energie, pokládám je na bolavé bříško, uvolňuje se... Bůh láskou žije. Neustále mi to zesilují - miluju celý svět, vesmír, všechny, všechno... jo a najednou mě skoro vůbec nic nebolí...
"Mají jiné civilizace a jiné dimenze stejné archetypy jako my?" Napřed vize Celku, vše se do sebe otáčí a pohybuje v harmonii... úžasné, ale nic nového. Potom ale jsem blíž a blíž... vzdaluju se od těch našich známých archetypů, které umím pojmenovat a vnímám nové. Čím dál jsem od našeho středu, tím víc jsou mi cizí a nepochopitelné. Popsat je, to nejde. Lidé pro ně nemají slova, myšlenky, pocity... nic. Ani se o to nemám snažit... Dělat z archetypů 5,5té dimenze archetypy pro lidi není vhodné. Prý ať si vážím toho, že něco takové vůbec smím vidět... jsem nadšená. Zase si uvědomuju, jak je celé lidstvo jen malý kousíček Stvoření.
Poprvé ve vizi poznávám své sedmičkové nadvědomí... dívka... ”Ano, to jsem Já... pojď blíž, vezmi Mě za ruku... neboj se, vstup do Mě - staň se Mnou. Aspoň na chvíli - tou největší částí vědomí, co můžeš. Zažiješ radost z Tvoření... již nikdy pak nebudeš chtít ničit." Dělám to - vstupuju do Ní, tedy teď už do sebe - tanec, kde každý pohyb i každá myšlenka tvoří. Prožívám... už ani nevnímám barevné vize... spíš pocity. Když něčemu nerozumím, ptám se, s Její odpovědí přicházejí... pocity, pocity v pocitech jiných pocitů. Všechno co mi říká zároveň hodně naplno vnímám. Můžeš úplně cokoliv stvořit co tě zrovna napadne? "Vlastně ano - i když plán tomu dává devítka. Osmička pak tu hrubější podobu... vesmíry, země, moře... a na mě zbývá ta nejkrásnější práce - stromy, keře, květiny... šestka pak tvoří detaily, barvy a vůně... a pětka, to už je skoro jako ty. Mám svou práci ráda, neustále se z ní učím."
Jakým způsobem se vyvíjíš? Odjakživa jsem měla pocit, že 7. dimenze je neměnná? "Kdepak... každá dimenze se neustále vyvíjí a s nimi i Bůh, proto nás přece stvořil. Aby se poznal, ne aby se koukal, jak neustále děláme tytéž chyby. Dimenze - to jsou také archetypy. Archetypy jsou představy Boha. Neustále se točí, rostou, rozpadají se, vznikají znovu... tak jak jsi to viděla včera." Co dělají dimenze od 10. výš? "Co se týče 10. a 11., mají podobnou úlohu vzhledem k 12. jako 8. vzhledem k 9. Realizují Její plány. V 12., 13. a 14. dimenzi už nevidím rozdíl. Promítají se do Nich archetypy Stvořitele... sama do toho moc nevidím. Ale najdeš tam Dia, Ra, Boha Otce, Amidu, Brahma... i jejich ženské protějšky... jejich nejvyšší aspekty. Ty další dimenze už jsou Dimenze Ducha a Absolutna... kde co končí a začíná, to nevím. Jestli to chceš vědět, musíš se zeptat Jich... ovšem těžko říci, jestli předtím než shoříš v Jejich energiích stihneš vyslechnout odpověď."
-Meditace na vztahy objekt - subjekt. Lidé je vnímají nezávisle na sobě. Pro vyšší dimenze to jsou dva základní archetypy. Ty, do sebe zapadají, jsou všechny a žádný nemůže existovat nezávisle na ostatních. Pozorované se chová podle toho, kdo a jak je pozoruje.. Takže na sobě závisí, proto se změna ve vědomí toho, jež vnímá, projeví i ve vnímaném. Přenos je okamžitý (a to je význam hinduistického tat tvam asi - ty jsi To.) A z pohledu Absolutna je subjekt a objekt částí jednoho celku - prostupují se. V Absolutnu jsme neustále, jen si to neuvědomujeme. Vše, co uděláš, má tedy okamžitý vliv na celý Vesmír.
Meditace na Absolutno - únava, neochota ztratit identitu. Přesto, na chvíli... v tom... z proudů energie se stávalo něco, co nebylo a ni v klidu ani v pohybu. Ne, ono se to nestávalo, ono to... bylo. "Jsi v Tom neustále, jsi částí Celku. Když jsi uvědomíš Tady, ve věčném Teď, jsi v souladu se vším ostatním, protože není ničeho mimo tebe...”
-Lehnu si. Buší do mě spousta energie, prochází mnou… úplně mě drtí. Najednou… vidím oheň. Všude oheň, ohromné plameny čistého jasného ohně. Nepálí jako dřív, jen příjemně hřeje. To je ten můj oheň. Spousta síly a energie, kterou ve mě drželi utlumenou a zamčenou. Všechno se otvírá. Čakry konečně pracují naplno. Oheň proniká všemi bloky a některé nenávratně ničí. Ukazují mi, jak ho používat. Užívám si to. Najednou, přede mnou – ano, je to Kristus. Ze zvyku si mu kleknu k nohám, jako vždy předtím. Chvíli jen vnímám energie, jež mnou procházejí. Pohlédnu Mu do tváře – místo obvyklého přísného výrazu teplý úsměv. Dívám se na Něj, hlavou mi běží myšlenka: Teď už Tě konečně můžu milovat… už mi nestraší v hlavě žádný blok, nikdo, kdo by mi říkal, že toho nejsem hodna. Jeho výraz je teplejší a teplejší – a v jeho objetí zažívám úžasnou extázi. Tak tohle, tohle… to je Jeho Láska. Teď už můžu, teď už Ji dokážu prožít naplno. Nic než Láska a Harmonie – zapomínám na sebe. Dřív bych v takovém okamžiku srovnávala Jeho velikost se sebou, znovu a znovu. Takové myšlenky by mi bránily prožívat to, co teď. Přesto, po nějakém čase bez času se najednou začíná vracet – myšlení, čas a paměť.
-”Pojď, vezmu tě do světa bez paměti:” Proudy vířící energie nebo prázdný klidný prostor? Vůbec si nejsem jistá – možná něco mezi tím. Tam, tam jsem neměla nic. Tam jsem jen byla. Zpět jsem si odnesla vzpomínku – na tvoření bez tvoření. Pocity ve mně pomalu doznívaly… ve vizích jsem procházela mezi světy, jež kolem mne pluly jak zrna krupice.
-Poslouchám ty úžasné zvuky CD Himaláje a postupně se otvírám. Tedy, nejprve přemýšlím, nejsem schopná se uklidnit… ale postupně myšlení mizí. Na tom místě v hlavě, kde jsem předtím měla nějaké myšlenky, zůstává jen tupá bolest… cože, kdo myslí? A koho co bolí? A kdo vnímá tu energii? Hmmm, já ne… protože já jsem ta energie. Proudím svými vlastními dlaněmi a chodidly… a hrudí i hlavou… tedy pokud to tam někde je. Už tělo nevnímám, jsem tak lehká a svobodná… ale kdybych chtěla otevřít oči, nepůjde to. No, asi nejsem to tělo tam někde… Najednou začínám vnímat čas, něco se děje. Tam, co jsem snad měla hlavu, se najednou rozlévá sladká únava… a z křišťálově čistého vědomí se postupně stává spící Anička.
Budím se až když přichází máma, hlavu jak střep, hudba stále hraje. Vstávám a dívám se z okna… místo protějšího paneláku a hřiště na zlomek vteřiny vidím otevřený obrovský protiatomový kryt, beton a nikde nikdo. V okamžiku, kdy se toho leknu, vize mizí… možná jsem ještě byla trošku posunutá v čase. No to byl zas den…


Jediho mystickoterapeutické procesy byly ještě silnější než Aničky:
Úterý
Odpoledne jsme šli s Jitkou do čajovny. Vypadal jsem jako mrtvola. Kruhy pod očima, nepřítomný výraz (pozůstatky z pondělní terapie temné noci duše) a přitom mi bylo dobře.
Když jsem vyšel z čajovny, vše se uvolnilo. Najel do mě ponor silný až 65%, který mě dost rozhazoval, pořád jsem poskakoval, trhaně chodil a pořád se smál. Nebyl jsem téměř schopen periferního vidění, vše bylo rozmazané a ostře jsem vnímal jen to, na co jsem měl upřený pohled i když za chvíli jsem byl zase mimo. Pustil jsem si CD s DCD a vše zesílilo. Blaženost. Nemohl jsem chodit. Tak jsem jen tak postával, kýval se, vše bylo ještě intenzivnější. Někdo by si mohl myslet, že jsem nafetovaný. Topil jsem se v radosti, extázi a také ve strachu jaké to bude v autobuse.
Sednul si vedle nějaké paní a naproti mně seděla holčička, mohlo jí být asi deset let. Tak divně na mě koukala. Cítím jak se do mě naváží INRI. Cítím 6,5ku, možná i sedmičku. Lásku a zároveň trhání, ale jemné. Pak průlet tunelem, nabírá to obrátky, extáze se stupňuje. Výbuch, Výtrysk, Světlo, Láska, uvolnění. Holčička se dívá ještě divněji a trošku vyděšeně. Mám strach, abych nepřejel zastávku. Ukázali mi, jak je můj strach naivní. Vyšel jsem z autobusu, potácel jsem se, trochu i blahem.
Doma jsem pustil CD Lisy a lehl si. Vlna za vlnou. Obrázky, tíseň z Velikosti, stále touha Ji nějak usměrnit. Sedmička plula, a vůbec na to nereagovala, jen mě víc sevřeli. Zase extatické vlny. Tvorba, zánik, kruhy archetypů, bouře Stvoření. Já malý, užaslý, nespokojený. Láska, myšlenky ega o moci. Nedokázalo nic pojmout. Průlety různými sférami (miluji rychlé průlety tunely archetypů, čím rychlejší tím lepší). Otázky na své problémy a tužby, okamžitá vlna řešení. Nepobral jsem to, vše tam bylo. INRI řekl, že na to bude čas později. Točení Všeho, Všeho. Stále nové a nové formy. Jemnější, silnější, co jsem unesl. Strach z Boha, Jeho Síly, Jeho Moci, Jinakosti, mých představ. Láskou mě stále zahrnuje. Nekonečná hravost Boha, Jiná od mých představ. Tvoří, jede, jede, jede, Tvoří. Úžas, velkolepost, ta Velikost. Moc a magie je nic proti tomu. Opojen vším. Transformace, pokora, rozhození, sklonění před Ním. Vztek na sebe. A zase 7,5ka. Fakt Síla, Moc, extáze…
Vyslovil jsem IHS. Výbuch. Rozhození. Objevil se a plul tam majestátně. Vedle INRI. Napojeni na Vše. Majestátnost Řízení. V pohodě. Korigování mého vědomí. Vše řídí z různých stran. Jiní od mých představ.
Občas jsem si hověl v ”klidu” 6,5ky, sedmička jen prolétávala. Ozvala se: Chceš ještě? Ano, co to dá. (měl jsem ale pocit, že už mi moc sil nezbývá, že se brzo rozsypu). Vše na mě padlo, černé, červené. Uvolni se. Uvolnil jsem bolest. Pak vše zmizelo. Roztažení, obrovské roztažení. Integrita mi zmizela. Byl jsem prázdno. Takový pocit, jako mazlavý. Natahovací. Jako želatina. Kolem vše bylo spojeno jakoby švy. Stále ve zlaté záři. To mě dostalo. Nechápal jsem (prostor jsem nevnímal, čas úplně divně). Pak mě to vrátilo.
Pak mi najednou rozdělili vědomí do čtyř kuliček, ve všech se odehrávalo to samé a já na to koukal. Proč se ve všech děje to samé? Začalo se v každé dít něco jiného… Energie přicházela jako by zpředu, cítil jsem tam ještě jiné Zdroje, hodně silné, energetické, všespalující a přitom tak Plné.
Ego již nechtělo. Unaveno, byl jsem vyklepaný, jakýkoliv tón mě rozvibrovával. Vše na mě padalo. Neunesu velikost Boha. Uvolni se. Vžžžžm. Výtrysk. Už jsem nemohl, vše mě drtilo. Skončila Lisa, a narvali to do mě při hudbě DCD. Ztrácel jsem vědomí. Prostě si nepamatuji. Občas se to do mě ještě silně opřeli. Já už nemohl. Cloumali se mnou jako s papírem. Nestíhal jsem prožívat. Pak hudba skončila. Ulevilo se mi. Stálá tíseň, vyklepanost. Strach. Vyčerpanost. Vykolejenost z Velikosti Boha. A přitom Radost, Úžas, Láska.

Středa
Stále rozechvělost, rozklepanost, vstřebávání. Tíha, tíseň, pokora. INRI. Ukazování různých chtění a tužeb… Co mám dělat s tím odevzdáváním? Odevzdat se. Řešilo se to v meditaci. Ukázala se ti ohromná tvořivost Boha. Vždyť je to všechno jasné? Ano, nemusíš nic psát, nic. Poklekni přede Mnou. Tu sílu nemůžeš řídit. Nemáš prostě na to. A není to o moci, chlapče. Je to o Lásce. Když chceš řídit, je v tom Láska? Proč chci řídit? Po svém, omezeně. Mít jen to co chceš. Jsem ubohý, nezasloužím si nic. Zasloužíš to co ti dám. Třeseš se přede Mnou. Přijmi svůj úděl. Nikam jinam nemůžeš. Jaký úděl? Žít. Bůh si hraje, hraj s ním. Proč jsem z něj tak paf? Je Jiný.
Proč necítím lásku? Zablokoval jsi se. Jak zmizely ženské, láska je menší. Máš ji hodně napojenou na sexualitu. Co je za tím? Lpění na tom. Myslíš si že můžeš lásku dávat jen ženám. Další háček. Ty z nich čerpáš. Pak ale nedostáváš energii, kterou chceš a je to… Omrzí tě. Jako všechno. Nedíváš se tak na ně jako na sexuální objekty, ale energeticky. Co ti mohou poskytnout? Útěchu, lásku, únik, nevinnost a částečně ovládání a útěk od sebe, od svých disharmonií. K čistotě. Ale současně aby byla nečistá. Mít obě stránky duality. V Bohu i ve svých svinstvech. Co můžu nabídnout jejích představám? Nic, lásku, něhu, ale ony chtějí současně to co ty - ďábla i anděla. Tvrdost, rozkoš, nevinnost. Ty jim dáváš jen půl. Vždy si musíš vybrat co chceš. Odmítáš ten zbytek. Přijmi ho. Chceš nižší rozkoše bez toho aniž by jsi šel na jejich úroveň a přitom na té úrovni stejně jsi. Nejsi jiný. Stále tě ovládají. Jsou to jiné energie, části tebe na nich lpí. Jiné části lpí na božském. Jak z toho ven? Poznat a odevzdat. Jdi do toho bahna. Uvolni to.
Chceš, aby ti dala vše co má. Aby se Ti naplno otevřela. Své lůno. Pocit moci, zároveň se Ti to míchá s Láskou, Božskou láskou hravostí. Cítíš v tom krásu. Absolutní otevření tvoje i její. Má to podtext. Toužíš po tom. Moc. Moc. Uspokojuje Tě to. Nechceš to přijmout. Vůbec akceptovat, že to tak chceš. Zase vyčleňování? Jak s tím mám naložit? Prožij to. Až přijmeš, že to tak je. Tak můžeš s tím něco dělat.
Nechci tvořit. Chci řídit. Odevzdání. Když jsi v Bohu, jsi součástí Tvorby, řízení i Lásky. I když nejsem? Ano, ale v Bohu máš pocit moci. Že můžeš vše. Můžeš, ale neuděláš nic. Nevěříš Mi, tak se snažíš věřit sobě a to víš, že sám stejně nezmůžeš nic.

Ondrova první meditace
Očekával jsem klidnou a příjemnou meditaci plnou intenzivních pocitů a přesto se mi do toho v duše skrytu moc nechtělo. To, že to nebude úplně jen tak a zadarmo, jsem pochopil po velmi vydatné turistice, jež se zdála k cíli nevedoucí. Tak takhle bloudím v sobě...
Ještě těsně před ulehnutím to byla sranda, potom na mě vynesli vtípek o tom, že jsem se měl jmenovat Tomáš, (což je pravda, na poslední chvíli v porodnici mi mamka jméno změnila, protože tam údajně bylo Tomášů spousta). Jméno Tomáš si samozřejmě nejde nespojit s přívlastkem nevěřící a už bylo po pohodičce. Najednou jako bych procitl a necítil jsem v sobě ani ”ň” víry. Hodně mě to bolelo. Měl jsem pocit, že jsem někde, kde nemám co dělat. Honilo se mi v hlavě a v těle spousta pocitů (ne moc příjemných) a začala mě pořádně bolet hlava. Celý jsem se začal houpat ze strany na stranu. Musel jsem otevřít oči a zkontrolovat, jestli to všechno není jen od té hlavy, která bolela na složeném baťohu. ”Máš příliš těžkou hlavu.” A z čeho? ”Máš příliš těžkou hlavu, protože máš malou váhu.” Jak jednoduché a prosté.
Potom jsem uviděl a naplno prožil, jak jsou všichni svázáni svými představami. Jak je vězní a úplně formují jejich jednání na celý život. Pochopil jsem tu nesvobodu a zaslepenost a na druhou stranu tu úžasnou svobodu a volnost potom, co se člověk od toho osvobodí a zjistí, že vlastně může všechno na světě a jenom zase jeho představy ho můžou přesvědčit o opaku. Co ze mne zbyde, ptal jsem se, když mi všechno trhali na kusy. Nic, názory ega jsou mimo, odpověděla božská síla. Teď už to bohužel nedokážu vůbec prožít.…
Tento prožitek vystřídal další stejně silný a intenzivní (ale paradoxní), jenž mě vtáhl do fascinující Reality Boha. Fascinující na tom bylo, že jsem neviděl daleké vesmíry, nekonečnost a bezčasovost, ale bezprostřední svět kolem nás a Bůh byl ve Všem a za Vším. Je neuvěřitelná věc, že Bůh není jen zbožným přáním, ale živoucí Realitou v každé i sebenepatrnější věci. Je reálnější než ”realita”.
Škoda, že mě pořád bolela hlava, vůbec jsem tomu nevěřil a ještě se mi udělalo špatně i od žaludku. Musel jsem si na chvíli sednout. Byl jsem dost mimo. Proč je mi tak špatně? Místo odpovědi jsem uviděl kouli, jež znázorňovala Boha a v té kouli byl úplně miniaturní střípek a to jsem byl já. Pochopil jsem, že je mi špatně z té Jinakosti. Ten střípek prostě prociťuje sám sebe, jen absolutně zanedbatelný mikrosvět, do něhož se zbytek Koule nevejde.

Meditace Jirky P.:
Návrat ke kořenům Jirky
Začínám pravidelně dýchat a uvědomuji si Sílu, která mnou prostupuje. Tři dráhy sil v trojrozměrném prostoru prochází oblastí srdeční čakry. Velice rychle se dostávám do ”Říše světla” a začínám pociťovat svoji celistvost, všeobjímající pocit nekonečnosti prostoru a času. Volám svoje vyšší Já, svého boha v sobě (hierarchie nemám zrovna v lásce). Velice rychle navazuji kontakt a cítím ohromný příliv energie. Napadla mě otázka hloubky ponoru, byl jsem však s nadsázkou odbyt tím, že na malicherné otázky jen plýtvám silou. Musím prý cítit, že jsem ve svém pravém Domově, nic hlouběji již není. Božské bylo ve mě daleko silnější než lidské.
Vše se se mnou začalo motat, vnímal jsem existenci nekonečné Síly, která však nebyla mimo mě – byl jsem Jí. Nebyla ohraničena prostorem ani časem, byla Alfou až Omegou Všeho. Nepociťoval jsem ani údiv ani bázeň, jen nekonečnou Radost a Lásku.
Náhle jsem si uvědomil Vše – smál jsem se a brečel zároveň. Neuvědomoval jsem si svoje tělo, jen dech. Zkusil jsem přestat dýchat, nedýchal jsem a přesto byl. Cítil jsem tlukot srdce. Nebylo to však fyzické srdce, byl to rytmus, vibrace ve mě, vyplňující Vše. Neexistovalo nic než vibrace a energie...
Pochopil jsem, cítil, že dál...., dál již nic není. Vše projevené je pouze modifikací Základu - Já jsem. Jen projevenou částí, a zároveň Celkem. Snažil jsem se přijít na něco, co by tvořilo vyjímku v tomto scénáři – rozběhl si mi rychlý sled realit, příběhů a vizí. Byl jsem Vším současně. Dobrákem i lumpem, ohněm i vodou..., prostě Vším. Smál jsem se... Do této chvíle jsem se stále snažil pochopit kým jsem a dostat do naprosté harmonie a náhle jsem pochopil, že Já jako Celek jsem rozehrál tuto hru rozštěpení a sjednocování, zapomínání a nalézání, prostoru a času – nic z toho neexistuje a přitom je vše tak skutečné (jak rozporuplné, jak nelogické a přitom nádherné současně). Cítil jsem současně hrůzu a radost.
Dostal jsem náhle strach z toho, že by tato božská Hra skončila a já zůstal Sám – celistvý, ohromný, mocný, ale Sám. Tak rychle, jak mě tohle napadlo, jsem si uvědomil, že to nikdy neskončí, jelikož osamění a stagnace je tím nejstrašnějším co by mohlo nastat, a to si jednoduše nedovolím. Byl jsem rád, že mohu dál být Sám Sebou, nalézat cestu k Sobě nekonečným počtem cest, kde všechny jsou ty správné. Přestal jsem cítit falešnou odpovědnost za černé ovce ve stádě, jelikož bez nich by to vše nebylo možné.
Vrátil jsem se k nutkavé otázce co z tohoto poznání vyplyne pro můj reálný život v hmotném těle. Jaké je mé poslání a jak postupovat, abych cítil tuto Jednotu i v normální realitě? Odpověď jsem dostal okamžitě – cítil jsem Celek i části Celku, které tvořím v hmotném těle, uvědomil jsem si svůj úkol. Úkol cesty Prožívání, Lásky a nalézání svých dalších částí. Vždyť cestu, názory a vše kolem mohu kdykoliv změnit. Vše mě však i tak povede k Jednotě a Lásce, která je tou nejčistější formou Bytí, jelikož tvoří Celek. V té chvíli jsem věděl, že již dávno jsem se rozhodl pro návrat, stejně tak i ostatní části se rozhodly pro odloučení. Chápal jsem všechny a všechno a nic nebylo špatně....
Bylo mi nádherně, přestal jsem toužit po čemkoliv, jelikož jsem Vše měl. Kouzla nejsou, jen pochopení, že jsem Vším mi dává moc nad částmi - jedna část dovoluje druhým aby s ní manipulovala podle záměru (tak jako jedna ruka pomáhá druhé v práci). Věděl jsem, že žádný okamžik nebude od této chvíle stejný, cítil jsem volnost a sílu – jako Fénix vztanoucí z popela. Pomalu jsem se vracel do těla, vnímal jsem dech, vracel se mi pocit prostoru. Probral jsem se..., začala letní bouřka. Musel jsem k oknu a smál se. Podobné meditace se objevily záhy poté, ale slabější.


5. Poznávání božského světa
O Absolutnu, Věčném Teď, Hyperprostoru a osudu od 5,3ky
Ohromuje mě v meditaci Vaše víření bez individuality a pevného tvaru, to je Vaše realita? S tím se budeš muset srovnat, My tu také tak víříme a nevadí Nám to. Jsme snad proto méně skuteční? Je to jedna z variant překlápěčky archetypů? Ano, život Tady má mnohé formy, to je jedna z nich. Víření v proudech archetypů v příštích letech a dalších dvou životech prožiješ v meditaci, abys pochopil všechny souvislosti. Stačí se jen otevřít řešení problému a už se valí vysvětlující archetypy. Odkud jdou? Z Nás, ze Všeho, jako u vás, ale méně úplné. Co znamenají ty Milošovy? Zpočátku je dynamický ponor jen na zvyknutí si.
V meditacích mě také šokovaly Vaše procesy v Mysli, které byly za dějem a vyjadřovaly jejich podstatu, kterou jsem často úplně nechápal. Nešly často ani přibližně vyjádřit myšlenkami. I ty to děláš, My jen podstatně dokonaleji. Vaše myšlení také abstrahuje, umí pracovat s pojmy bez přesného popisu události. Ty nejsou tak důležité, spíše to, co mají vyvolávat – rozvoj, sebepoznávání. Proto pracujeme v mysli s pocity, jež jsou proudy archetypů. Děj je jen nutný doprovod tohoto procesu ve vnějším světě, je to také proud symbolů, přizpůsobený té které dimenzi, která jej vnímá. To projíždění archetypy je sbírání zkušeností zvenku či zevnitř? Jak kdy, obojí platí. Proč jsem to nepochopil? Myšlení to nechápe.
Kolik procent duchovního procesu mi projde vědomím? Asi jen 10%. Při práci s horními částmi vědomí až 20%. Zbytek probíhá se souhlasem osobnosti nevědomě.
V meditaci jsem vnímal Tvé procesy, vždy ses zaměřil jen na jedno a kromě toho nebylo nic, ani minulost ani to, co bude pak, proč vše vnímáš jako věčné? Kdybych vnímal jinak, nebyl bych bohem. Copak nepřijde jiný pocit a vnímání jiného předmětu? To si v daném okamžiku neuvědomuji. Ty nemáš paměť? Tu vaši běžně nepoužíváme. Proč? Ta vaše je strnulá, prosté opakování, My se nikdy neopakujeme, stále tvoříme nové. Takže je lépe se soustředit jen na jednu věc? Ano, jinak ji nemůžeš vnímat cele. Co by se stalo, kdybyste začali vzpomínat na již prožité? Nic, jen bychom se vrátili do té doby. Můžete mít současně dva pocity, třeba vzpomínku a současný stav? Šlo by to, ale k ničemu by to nevedlo, jen by se to rozplizlo, je to úpadek.
Pouze vy znáte jen lineární čas, ale všichni žijeme ve věčném Teď ve více světech, kde vše existuje jakoby současně od Počátku do Konce Stvoření. To je živý Obraz Absolutna, stále Jinak a přece stejně ukazuje Jeho Nekonečnost a Dokonalost. Stvoření je Jeho symbolem, je i není Jím. Vámi prožívaná přítomnost ovlivňuje vaši budoucnost i minulost a obě současně ovlivňují to, co prožíváte teď. Vše je ve věčné změně. Kde je ve tom Teď naše přítomnost? Všude kde ji chcete mít. Co kdybych teď chtěl být v roce 2090? Nemáš právo tam být, to My ano. Podívat bych se tam mohl? Kdybychom ti povolili, tak ano. A mohl bych zasáhnout do děje? To bychom ti nedovolili.
Každý člověk s jeho stovkami inkarnací je jedinečným příkladem jak Absolutno věčně znovuobjevuje Sebe? Tak. A co o tom ještě nevím? Že to dělá rádo i když to někdy bolí. Ono to totiž dělat musí? Bez odpovědi. Existuje vůbec Absolutno, když je v nekonečnu? Ano i ne, to je jednota protikladů, hlavní aspekt Absolutna. Pro Něj ano a On nás stvořil. Pro nás ne, my Ho nemůžeme pochopit. Nekonečná dimenze Absolutna je Celkem, je všude na kruzích archetypů současně, vnímáním Všeho a všech cest najednou. Co z toho plyne? Zatím nic pro tebe, s tím si pohraješ ve vyšších civilizacích. Je tedy mimo mne a současně v tom, co prožívám nyní? Ano, ale Celek nemůžeš teď pochopit. Není tedy na konci hierarchie, ale Celkem, jinou kvalitou a přesto touž? Ano, jednotou protikladů.
Ty vlastně můžeš být kdekoliv ve svém vývoji? Ano, ale to ty také budeš moci. Takže Ty můžeš kdykoliv vstoupit do ještě vyššího nadvědomí, nebo až do Absolutna, být Jím? Ano, ale nedělám to. Vstupuji tak maximálně na chvíli do šestky. Ty Tam máš i část své dimenze? Ano, jako ty v meditaci.
Co znamená má vize bodu s rozpitými okraji? Nejsme v bodě přítomnosti, ale rozplýváme se do minulosti a budoucnosti, proto nás ovlivňuje. Co je osud? Osud je to, co jednotlivé dimenze vnímají jako budoucnost, ale ta není zcela stálá, mění se, protože ji vnímají se zkreslením úměrné jejich vzdálenosti od Absolutna. Určité klíčové body jsou v každém osudu. Musíte se osvědčit v zátěžích a věrnosti božskému i vzdorovat pokušení. Někdy se Nám podaří popohnat osud směrem k Bohu, tj. urychlit vývoj. Jindy nevyjdou Naše předpoklady, vše se zpozdí a jde oklikou, i když božské síly dělají co mohou, aby to napravily. Pro Nás je zajímavé, proč došlo ke změně osudu tak, jak jsme ho vnímaly, tím se učíme i My. Čím je dimenze vyšší, tím dokonaleji dokáže vidět to, co bude.
To má každá dimenze svoji vizi budoucnosti, to je pak strašně složité? Ano, vše je nekonečně složité, ty znáš jen 1-2 procenta toho, co vím Já, tvé nadvědomí 5,3tí dimenze. Totéž minulost, ani ta není stálá, mění se spolu s budoucností, jsou tedy jediným spojitým pohybem. I ty se v nich budeš brzo pohybovat, nahlížet do minulosti aby ses poučil, ale hlavně budeš vnímat to božské v budoucnu, to tě silně ovlivní.
Není to tedy paměť, co se prožívá při hypnotické regresi? Zčásti ano, i to se může stát, ale podle způsobu vedení hypnózy je možné se napojit na minulost a budoucnost v Teď, pokud ovšem nadvědomí samo nevytvoří děje podle vlastního záměru.
Lze kompresí času prožít ve snu či meditaci dny a měsíce někde jinde, například v božském světě? Ovšem, čas je jen volná osnova, lze s ním udělat cokoliv. Takové sny a meditace zatím mít nebudeš, to až později. Zatím to prožíváš ve snech na které nemáš vědomou vzpomínku. Tak si zvykáš na svět Boha, aby tě nedestabilizoval. Kompresí času bych prožíval zpomalený život božského světa? Ne, něco pro tebe vymyslíme, aby ses naučil, co je třeba. Vy si vlastně děláte s časem co chcete? Vlastně ano, jen vyšší dimenze mohou víc.
Co když jsem nyní ve snu a probudím se do úplně jiného stavu? Tak to není, ale časem prožiješ něco podobného. Všichni jsme ve snu Absolutna.
Co znamená, že se minulost mění, ta je přece už prožitá? Ne, Vše je Teď, vše se mění podle potřeby Záměru. Nemohu ti o tom teď příliš říci, to až později, zatím jen že se přizpůsobuje vaší výchově. To přebíráme zkušenosti, jež nejsou naše? To se tak nedá říci, ony by byly vaše, kdybyste správně prožili to, co bylo, ale vy jste se třeba zásadně změnili, například přijali Boha a to musí ovlivnit Celek. Mám i já jinou minulost, a jak se liší od té staré? Ta nová je více duchovnější, lépe jsi prožíval a chápal to, čím jsi prošel. Ale vnější děje se nezměnily? Změnily, ale jen trochu.
Minulost nás ovlivňuje zkušenostmi, co budoucnost? To, co nás čeká, nás ovlivňuje slaběji, než to, co jsme už prožili. Znamená to, že vy víte, co budete dělat v budoucnu? Zrovna tak i vy odhadujete, co vás v příštích dnech čeká, tak i My leccos tušíme, je to ovšem daleko dokonalejší. Umíme pracovat současně s budoucností a přítomností, o tom vy nevíte nic.
Jdu-li do světů za pozadím donekonečna, vrátím se zase sem? Ne. Pak se ovšem nejde do kruhů, stále je to vývoj vzhůru? Vlastně ano. Tvoje pouť světy je prozatím velmi světlá a rychlá, jako i u Miloše, v tom jste si podobni. Je to proto, že jste na Počátku byli Absolutnem sestaveni kořenovými archetypy tak, aby vše šlo hladce a rychle Zpět, aby vás příliš nezdrželo zejména zlo a magie jako jiné. Do Stvoření se často vyšle celá skupina s určitým společným posláním a tedy i karmickým propojením. Podobně je to v symbolu tří sudiček u novorozence? To je jen vzdálené podobenství. Někteří říkají, že individualita se skládá při každé inkarnaci vždy znovu z Informačního pole? Ne zcela, jen části osobnosti se mohou změnit, ale jádro zůstává, i když se některé jeho základní části znovu použijí až za mnoho životů. Závisí to na úkolu inkarnace.
Měl bych být tedy vděčný Absolutnu, že mě tak harmonicky sestavilo? To ano, ostatní takové štěstí neměli a musejí se potýkat s více problémy do kterých se zaplétají. Čím je vývoj rychlejší, tím je však náročnější, někdy i bolavější. Mám tedy vše brát jako proces mé podstaty – Absolutna? Ovšem, tou jsi. To ti ušetří mnoho problémů, aby ses neztotožňoval s kdečím. Všechna moje vědomí jsou tedy procesy mého hierarchického střípku Absolutna? Samozřejmě. Co jsem ještě nepochopil? Že vše je spojeno dohromady, že vše přechází v druhé. I individualita? To ještě nemáš vědět. Končí vůbec někdy individualita, když je jen Věčnost? Absolutno současně existuje věčně a jen Teď. Individualita také současně existuje věčně a Teď se rozplývá v Absolutnu.
Když myslím s nadějí na budoucnost, tak tím kladněji ovlivňuji osud? Ano, ale většinou se s tím už počítalo. Není nic špatného myslet na budoucnost či minulost, ale nevidíte ji moc přesně, to My dokonaleji. Divoši prý myslí jen na přítomnost a někteří to považují za duchovní? To není, je to zvířeckost. Mohu vstoupit i do vědomí zvířat a planet? Vše je možné, jen chtít.
A je ta moje realita více reálná než ty vize budoucnosti? Ne, vše je jinak, ale to ti teď nemohu vysvětlit, až později. Zhruba se dá říci ano i ne. Vše má svou realitu, nic není neskutečné, ani sny, představy, touhy. I ten váš pohled na čas opravdu existuje, není klamem, ale božský je jiný, jako ve všem je dokonalejší. Naše vnímání času je tedy přizpůsobeno našim možnostem chápání? Přesně tak, i zvířata a minerály mají jiné vnímání času než vy, lidé. Každá dimenze to vnímá podle svého a má i jiné možnosti práce s časem. Žijeme tedy v iluzi? Ano i ne, spíše máte omezení vnímání a chápání. Život je mnohonásobně složitější než si myslíte. Snaž se trochu pochopit božský svět, kde není náhod.
Já vlastně mohu současně vnímat i mé nižší a starší nezralé části osobnosti, když si uvědomím věčnou Přítomnost? Současně nemůžeš vnímat vršek i spodek, vždy záleží na tom, na co zaměříš pozornost. Proč by ses vázal na svou minulost, to by tě hodilo zpět, to My nedovolíme. Vnímej raději to budoucí, božské. Uč se aktivně tvořit svůj život s pomocí božského, pak Hra bude dokonalá jako u Nás.
Počítej také s tím, že tento svět je pouhým atomem ve světě nadvesmíru, jako i v atomech vašeho vesmíru jsou mikrosvěty. Jde to od nekonečna k nekonečnu, Vše je myšlenkou Absolutna, jež je mimo čas a prostor. Ale atom je přece dělitelný na několik zatím základních částic? Uvnitř každé částice jsou opravdu formy života vámi dosud neobjevené. Kdybys tam nahlédl, uviděl bys světy podobné vašemu, liší se jen v drobnostech. Potrvá ještě dlouho než to poznáte, až v páté dimenzi se to podaří. Vy tam můžete nahlédnout? Ovšem a můžeme tam být i aktivní. A co paralelní světy? Ty také existují v Hyperprostoru. Vše na co pomyslíš už dávno v něm je, pokud to splňuje Zákony Stvoření. Jiné světy mají jiné archetypy, proč je porušena spojitost Všeho se Vším? Ony tam jsou, ale blokovány.
A světy časově a dějově posunuté i světy potencionálních realit a světy kde žijí jiné části naší osobnosti? Ano, vše a mnohem víc, vše tvoří Nekonečné Bohatství Boha. Je Dokonalý a nekonečný v každém z nekonečna směrů. O tom bude tvá další výchova. Stejně to neumím pochopit, proč tu teorii vlastně dělám? Abys pochopil, jak to u Boha vypadá. Než Tu budeš trvale, budeš připraven. Jsou to jen náznaky poznání. Nemysli si, že vše pochopíš, to ani nejde.

Prvotní Chaos
Existuje vůbec chaos, o kterém se mluví v některých knihách? Ano, na Počátku byl jen Chaos, nic pevného, řádného, uceleného. Do toho vstoupil Bůh, tj. Absolutno a řekl: Staň se! A stalo se, Prvotní Záměr se realizoval a vy prožíváte jednu z mnoha kapitol. Ten Chaos stále latentně existuje. Kdyby ho Absolutno věčným ”Staň se” neusměrňovalo, znovu by zavládl, proto se musí stále tvořit mikro a makrosvěty. Nakonec vždy vyhraje Absolutno, ale musí Chaosu stále vzdorovat, protože kdyby se nebránilo věčným Tvořením, přemohl by ho.
Chaos si můžete představit jako vířící energii, Absolutno jako Tvořivý Záměr. Pro vás to velký význam nemá, ale ve vyšších dimenzích poznáte, co vše je za tím. Týká se to vlastně vždy a každého. Záměr musí stále pracovat, aby usměrnil energii tak, jako kočí bujného a divokého koně. Jakmile se přestane dávat směr, Chaos vás rozmetá do beztvaré slepoty a co z vás pak bude? Já myslel, že když by Absolutno netvořilo, zmizelo by v neexistenci? To je totéž, ale Chaos je přesnější výraz. Chaos je ale jen jedním aspektem Absolutna, jako dvě strany téže mince.
Jak se mi všechny tyto informace složí dohromady? Dokonale až dosáhneš vyšší dimenze, vstoupíš do svého nadvědomí, pak je vše jasné a prosté.

Karty a události
Kdo vlastně organizuje, aby kartářka vyložila karty, jež ji řeknou co je potřeba a že je to totéž, jako dostávat právě ty události, jež mám prožít? Ano, je to totéž. Nedělají to opravdu ani Mistři ani nadvědomí i když Oni mohou leccos. Je tu ještě někdo jiný? Ano, vše je totiž součástí Informačního pole, sítě Boha či jak to chceš nazvat.
Jak se stane, že sestava karet je taková, jak má být, kdo je dá dohromady? Všechny události jsou vytvářeny jistým božským způsobem, o kterém lidé nic nevědí, svalují to na náhodu, ale ta neexistuje. Kartářka je pouhým vnějším projevem tvořivé božské síly. Nikdo z Nás, božských individualit, nemusí dát ty karty dohromady a stejně vyjdou jak mají. To je to, co se máš naučit, pochopit Boha a jeho tvořivé projevy. O tom, jak se konkrétně vytvoří, aby se karty na stůl dostaly, ti mnoho neřeknu, máš na to čas. Zatím jen, že je to pro boha snadné, má určité záměry. Například kdo má právo božské síly využít, bude mu to umožněno.
Pak ale každý náš čin je součástí něčeho jiného, vyššího záměru, ani obyčejná myšlenka nás nenapadne jen tak? Právě to musíš pochopit, abys správně pochopil Boha a Jeho Tvorbu. Vám se jen zdá, že existuje nahodilost, ale opravdu NENÍ. Vše zapadá do sebe, lidé, karty i události. Kde jsou umístěny fyzikální zákony platící na Zemi? V jakési síti, stačí jen říci co je potřeba a už se to samo připravuje a provádí. Záleží pouze na úvaze božských sil, jakými cestami vás budou vodit, abyste se naučili být bohy a pak Bohem. Od Nich dostáváte připravené všechny podmínky tak, abyste s nimi mohli pracovat bez větších problémů.
Mohl bych neindividualizovanému Bytí dávat otázky? Můžeš, ale odpovíme je My. Jsme totiž Jeho součástí, není oddělení. Jak Vy komunikujete s Informačním polem? Jsou vyšší a nižší úrovně Informačního pole podle dimenzí v kterých jsou, spodní ovládáme, vyšší řídí Nás. Je to dělba práce jako u vás dole. Jak vy je vnímáte? Podobně jako vy, jen mnohem dokonaleji, jako okolnosti, realitu toho, co prožíváme. I My máme své sny.
I ty překlepy co dělám při psaní, mají svůj význam? To víš, že mají a jaký, kdybys to věděl, ohromilo by tě, jaké dávají informace o tobě a o světu. Nejsi pečlivý k Naši práci, dost se Jí bojíš, zčásti oprávněně, je Jiná. Vše co se děje má tedy svůj skrytý význam? Těch významů je obrovské množství, My ti říkáme jen některé. Jaká je struktura informací pro nás a pro Vás? Každý dostává informace s ohledem na jeho vyspělost a úkol. Je jen Dokonalost, nic jiného, jen ty Ji zatím málo vidíš. Vnímáš jen malý díl nekonečného Celku. Otevři oči a pokud vydržíš ten náraz Poznání, budeš osvícen. Ale i chybná informace má výchovný význam. O čem konkrétně? Vše je Jinak, přizpůsobeno výchově.
Co to znamená v terapii temné noci duše? Skutečně máš mít rád své psychické stavy, jak božské tak lidské, ony o tobě hodně říkají. Potlačováním a zkreslováním nic nespravíš. To ale neznamená se jich navěky držet. Měj je rád jako zlobivé děti, ony takoví jsou. Je-li vše Dokonalost, tak i hřích? Hřích je částí Celku, ale patří ke spodním archetypům, s nimi k Bohu nemůžeš.

Význam utrpení a pokušení
Jaký je duchovní význam utrpení o kterém se tolik píše? Utrpení bývá nesprávně chápáno jako prostředek k dosažení Boha, ale není to tak. Utrpení vás sice některé zcitlivuje, ale může i nadlouho zablokovat. Kdo si chce v něm hovět, může jak chce dlouho, ale božské síly netrpí jako lidé. Prožívání bolesti vede k pokoře? Jak u koho, u tebe platí, že se musíš otevřít tomu, co je pro tebe dobré, pokoře, lásce a radosti ze života. Co s tím má společného fyzická bolest? Mnoho, ta tě přivede na jiné myšlenky, vyžene tě ze stagnace. Tedy věřícímu je vše dobré, jak se píše v Písmu? Přesně tak. Souvisí to s tvým zcitlivěním a vyzráváním, některé tvé části jsou dost pozadu. Tedy nepotlačovat fyzickou bolest, ale nechat ji na sebe působit, nechat se jí ovlivnit, protože je nástrojem Božím. Přijmout i ji jako součást Stvoření. Bolest je symbol námahy mystického procesu, nebo je to za chyby jež děláme? Není to jak si myslíš, není vždy symbolem chyby, ale i zkouška. Tedy jít do bolesti když chápu její význam? Tak
Je trapné cítit pokušení v temné noci duše, nepodlehnout mu, ale pyšnit se jím. Tím si necháváte otevřená zadní vrátka a odsouváte podlehnutí hříchu na pozdější dobu. Právě tak je trapné se pyšnit únavou z hlubokých ponorů do božského a destabilitou, protože jsou následkem duchovní nezralosti. Chlubit se čímkoliv negativním je vždy nesprávné. Utrpení, podobně jako zlo, nám má říci pouze – to ne. Pomohlo by pochopit, že naše hříchy jsou vlastně jen dočasná nečistota? Záleží na tom, jak hluboko by sis to uvědomil.

Naše podstata
Je pravda, že naše podstata je zcela mimo naše tělo a svět ve kterém žijeme, jak říkají východní nauky? Zcela tak, jste derivátem, střípkem Boha Absolutního. On vám z určitých důvodů zablokoval vyšší části a nyní máte hledat cestu zpět k Němu tím, že ty části najdete a připojíte zpět. Já jsem ta část, kterou nyní zkoušíš připojit, ale moc daleko ještě nejsi. Jak to, že ty jsi moje božské nadvědomí a jak se lišíš od ostatních božských sil? Máme společné základní kořenové archetypy a společný úkol. Máš jeden pocit, nebo víc? Jako vy lidé jich mám víc, ale jsou o řád výše než vaše.
Není nakonec vůbec důležité, v jaké jste dimenzi. Máte ve Stvořeném poznávat Boha tím více, čím dokonaleji a úplněji to umíte, tak budete postupně uvolňovat své schopnosti. Nelze utíkat do prázdnoty. Úplným pochopením Stvoření, Jeho symbolu, poznáte Sami Sebe, svou Dokonalost, Tvořivost, Věčnost.
Jak dlouho trvá individualita? Dokud nesplní svůj účel s kterým byla vytvořena a současně věčně, to je Jednota protikladů, základní princip Boha a Absolutna samého. Kdo stvořil moji individualitu? Vysoká dimenze pásma Absolutna. Kolik mám v sobě dimenzí? Hodně přes dvacet. Lidé jsou z různých dimenzí Absolutna? Ano. Jaký to má význam? Teď to pro vás není aktuální, ale půjdete každý jinak vysoko.
Co znamená, že jsme dokonale nedokonalí? Prostě si uvědom, že se cítíš nedokonalý jen proto, že jsi neschopen poznat celou Skutečnost v šíři vnímání ve které jsi dokonalý už teď. To zvládnu v budoucnu? Ne, nedokonalost prostě neexistuje, je součástí Celku, jež je Dokonalý. Ale já nechápu mnoho věcí, jak mohu být dokonalý? Kdyby ses zamyslel, přišel bys na vše, to je meditace. A jak vznikly mé části různé dimenze a zaměření? Už v počátku jsi měl hierarchii až k Bohu, jen nebyla aktivně připojena k vědomí. Ten mikrokosmos se rozvíjel spolu se mnou? Částečně, nižší části se měnily. Vyšší, jež se ještě nevyužívají, dosud ne. Co jsou ostatní lidé a duchové? Jiné varianty téhož, mají jiné kořenové archetypy, ale jsou v podstatě totéž co ty.
Takže naše tělo a svět kolem nás je jakási virtuální realita, Líla, jež symbolizuje procesy střípku Absolutna? Svět opravdu existuje, není klamem, jen je nutné pochopit, že je vaším výtvorem a vy jste zcela mimo svět projevu. Co je tedy můj mozek? On je symbolem toho božského, pouhým symbolem, jež má svoji funkci, ale nejsi to ty, je to tvůj výplod. Tělo je vlastně má myšlenka? Ne, je Tvořivým procesem Boha. Takže ne můj výplod? Máš společné části s Absolutnem, tvé myšlenky jsou ale lidské. Život je tedy průnikem výtvorů různých dimenzí derivátů Absolutna, jež hledají cestu zpět do Úplnosti? Zcela tak a On je řídí a pomáhá jim. To celé je Jeho Stvoření. Naší společnou Podstatou, tím jediným co opravdu existuje, je Dokonalost Absolutna.
Když je má vzdálenost k nadvědomí 5,3tí dimenze tak veliká, jako od světa naší želvy ke mě, jak může mé vědomí pochopit Tvé? Vy také máte myšlení a emoce společně, to je podobný problém. Opravdu to jde spojit, i když je to těžké a zpočátku to bolí oba, ale to se urovná. Co bude pak dělat mé myšlení? To co bude třeba.

Duchovnost nadvědomí
Božské síly si stále zachovávají svůj klid, nadnesenost, lehkost, krásu a lásku. Do všeho co dělají, vkládají sebe, svou moudrost, jež z Nich sama plyne. Nenechají se ničím oklamat či zvrátit. Jsou pohlceni ve svých prožitcích, jež jsou velmi silné, hluboké a pro nás zcela neznámé. Žijí v reálných dějích i symbolických archetypálních formách. Nemusejí na nic čekat, vše k nim okamžitě přichází. Jen si vybírají, kterým z nesčetně proudů poplují. Do jiných bytostí, sfér a světů nahlížejí jak potřebují.
Kde jsi, mé nadvědomí, získalo své schopnosti? Dostalo jsem je od Boha Nejvyššího, jako i ty jsi před časem objevil tajemství myšlení. A kde ses naučilo vše co víš? Sloužíš mi jako průchod informací. Jak se učíš, více z tvého života pochopím Já. Copak nemáš vlastní svět? Mám, ale tvůj také potřebuji. Jaké jsi bylo, když jsem byl jen málo živá hmota? Měl jsem uzavřené schopnosti a jen potencionální možnost učení. Duchovním vývojem člověka se tedy oživují i jeho božské síly? Ano, čím více se od nich chce, tím dostávají více energie, intenzivněji pracují a vyvíjejí se. Jak využíváš Informační pole? Jsem Jeho součástí a těžím i z Jeho zkušeností, ale mám určitou autonomii. I My si hrajeme s vesmírem a i pro Nás jsou některé věci nové. Zase věčná podobnost. Vnímání krásy po Našem.
Kolik činností zvládneš dělat současně? Asi sto. A 4,8ka a já? Ona 15 a ty čtyři. Jak zvládneš toho tolik udělat? Počítač také zvládne víc operací naráz. Soustředím se na každou zvlášť a současně sleduji souhru všech. Co máš proti mé lásce k přírodě? Božská je vyšší. To není totéž? Ne, díváš se na přírodu očima člověka.
Jaký je Váš vnější svět, který jsem v meditacích dosud nepoznal? Vnější svět božských sil obsahuje výtvory různých dimenzí, jež jsou mnohem složitější než vaše krajina, daleko nádhernější a živější. Nic není v klidu, všude spousta her. Trochu to připomíná dokonalé internetové stránky, je to komunikatibilní a multidimenzionální. Je tu mnoho rébusů a poučení, jakási nekonečná výstavní galerie klipů. Přecházíme do mnoha světů vyšších i těch vašich nízkých a pracujeme i tu.
Jak se orientujete ve světě bez pevných tvarů a lineárního času? Stejně jako vy tady, je to tam trochu složitější, ale my jsme dokonalejší.
Co vše je u vás pevné a neměnné? Jen božské zákony, archetypy a rozšířené vědomí. Jako máš formu? Jako tvé nadvědomí jsem vysoce organizovanou energií. Můžeš si Mě představit jako dokonalý střípek Absolutna mimo čas a prostor, jež dokonaleji než ty vnímá a chápe co se děje a nepotřebuje k tomu omezení hmotou.
Jsi vázán na mne, nebo se můžeš pohybovat jak chceš? To záleží na stupni vývoje, čím jsem rozvinutější, tím větší cesty dělám. Vnímám ostatní světy úměrně své úrovni a žiji ve svém. Mohu se podívat do své budoucnosti aniž bych změnilo dimenzi. V té mám však už vyšší stupeň. Mohu Ním mluvit, ale nedělám to často, mohlo by to destabilizovat i Mne. Do minulosti mohu hledět také.
Jakým způsobem se bavíš s ostatními duchy? Podle toho na jaké úrovni jsou. S tebou se bavím lidskou řečí, s vyššími duchy příslušným jazykem symbolů. Jak můžeš najednou komunikovat s tisíci částmi mé i jiné hierarchie současně? Nejsou tisíce, jen desítky, spojují se totiž do skupin a s nimi se mluví. Skupiny jsou podle dimenzí? Převážně ano, vznikají i jiná propletení, dokonce i mezi Mistry, nadvědomím i Zdroji.
Jak mám vnímat dobro i zlo? Nezbude ti nic jiného, než vše nabídnout Bohu a počkat na Jeho vůli. V čem hlavně budou rozdíly v přístupu až Tě zcela přijmu? Hlavně v mezilidských vztazích. Mohl bys hned mluvit i anglicky? To nic není, můžeš to zkusit (směje se). Existuje nějaký univerzální jazyk vyšších duchů, nebo jich je v jedné dimenzi víc? Existuje všelicos, to sám poznáš až tu budeš, mluvíme hlavně pocity a vizemi, to je velmi komplexní řeč. Je to ve všech ohledech stejné, čím více od vás k Bohu, tím jsou božské síly dokonalejší a od lidí vzdálenější. Nižší dimenze jsou podobné lidem, vyšší pracují s archetypy archetypů a z abstraktní roviny ovlivňují svět. Každý žije život do kterého má předpoklady.
V božském světě je čas jedním z mnoha archetypů, ale kdo tu vizi koule s blýskavými sklíčky archetypů pozoruje? Další kolo archetypů. Mé individuality? I tvé, ale jsou tam zastoupeni všichni ostatní jako stíny. Jaké stíny? Skryté vazby, nejsi přece od nich oddělen. Prožil jsem to v meditaci? Zatím ne, ale to prožiješ, že jsi i v druhých. Já mám víc individualit? Vše je spojeno, jedna s druhou. Tedy já jako Celek? Ano.
Proč pro Vás jsou naše otázky snadné, jak na ně odpovídáte? Jsou, prostě vše vidíme z výšky ve všech souvislostech. Závisí to hodně na dimenzi, ale není problém se ve vašich problémech orientovat. Chytáme se toho, čeho vy si ani nevšimnete, náznaků a sklonů. Díváte se kvůli tomu i do budoucna? Jen někdy, není to potřeba. Božské naše problémy chápe, protože vidí souvislosti v archetypálních obrazech reality? Ne, samo si archetypy vytváří. To by pak znamenalo, že zevní svět je primární? Není, protože není oddělenost. Každá dimenze si může vytvářet své vysvětlení vnějších dějů? To také dělá podle své úrovně a tím se učí. Pak je ovšem jeden děj a mnoho významů? Není jeden, ale pro každého je jiný, není vnější objektivní svět a my subjekty. Co je vnímání bez subjektu, jež vnímá? Čisté božské dokonalé vnímání, Realita sama, Vše ve Všem. Kde je pak individualita? Součástí celku, ale nestaví se k ní do opozice. Pak ovšem není žádné posuzování, hodnocení ani uvažování? Pak je vše jak má být. Tam však ještě nejsem.
Ale vytváření archetypů je přece podobnou činností? Vůbec to nechápeš, ty symboly jsou jen obrazem Reality, jiným pohledem na ni. Vnitřkem, který je neoddělitelný od vnějšku. Kvalita archetypů ukazuje na kvalitu vnímání. Kdyby se božská dimenze nepokoušela archetypy vytvořit, co by se stalo? Buď by se devalvovala, pokud by neměla zájem o Realitu, nebo naopak přešla v meditaci do ještě vyšší dimenze a poznání Stvoření.
Můžete si sami tvořit svůj božský pocit, nebo vzniká nezávisle? Nezávisle, dělá ho vyšší dimenze v závislosti na procesech, jež prožíváme. Má vždy svou logiku na kterou musíme přijít stejně jako vy. Božské pocity nejsou neosobní, jak se domníváte, ale jinak osobní, řekněme nadosobní. Vaše ego však nemá hodnotit Naše pocity, jen je akceptovat. Kdo, proč a jak je tvoří a co to vlastně je? To jsou nekonečně složité otázky na něž hledáme odpovědi i My.
Někteří učí nedávat přednost příjemným pocitům a zůstat ke všem netečný, je to správně? Ne, jsou velmi důležité, vedou vás k Bohu. Musíte s nimi správně pracovat. Často se v nekvalitních vyžíváte a odmítáte ty, kterým nerozumíte. Prožívejte vše co přichází.
Co se stane, až mé vědomí trvale dosáhne Tebe? Přetransformuji se do vyšší dimenze, už jsem s tím začal. Kam a co je k tomu potřeba? Asi o dvě desetiny dimenze výše, to musím projít postupem očisty a zkoušek jako ty. Co bude z mého dnešního vědomí? Získá další schopnosti, posune se do další dimenze, budeš pak vnímat Jinak, kvalitněji. Jak se vyvíjíte, transformací odevzdáním, či vlastní snahou při zkoumání nekonečna variací Stvoření? Oboje, ale ty už jsi své ukončil a trvalo by to dlouho, tak tě narychlíme. A v budoucích životech? Totéž, budeš víc po krocích postupovat dopředu než se sám vyvíjet učením. Jaké je to, když se sami odevzdáte? Jsme vrženi vzhůru a to nás také ohromuje, vlastním hledáním je to plynulejší, mírnější.
Mohu mluvit sám se sebou v daleké budoucnosti napříč časem? To jde, ale není to účelné,příliš by tě to ohromilo, jen pár otázek by šlo. S kterou nejvyšší dimenzí máš možnost komunikace, 5,3ko? S dvacátou druhou. Kterou můžeš v meditaci navštívit? Jen šestnáctou, ale nechodím tak vysoko, je to moc namáhavé. Jaký je Tvůj hlavní úkol? Pečovat o tebe, dělám ti část osudu a většinu běžných božských rozhodnutí. Jsem tvůj hlavní učitel a spojovatel k ostatním božským silám. Co ti nejvíc vadí? Tvé stálé chyby, kterých se nechceš vzdát. A je vás tam víc ve stejné dimenzi? Ovšem, spolupracujeme spolu. A čím se lišíte? V mnoha oblastech, někdo je víc zaměřen na lásku, jiný na moudrost či harmonii. Můžete udělat chybu a co se pak stane? Jako u vás dole, následky jsou vždy podle zavinění.
Rozhovor s 5,5 a 6,5kou:
Copak v božském budu prožívat jiné děje než lineární vzestupné? Závisí to na dimenzi, od Mé už to bude trochu jinak, do té doby to bude jen probleskovat. Jsme totiž vším, na co zaměříme pozornost. I to je forma meditace. To v úplnosti platí od Mé dimenze. Proč Tam tedy nezůstaneš? Můžeme chodit kam chceme. Proto už tu není kontinuita. Když odejdu, stejně mi trochu zůstane původní dimenze. Můžeš skočit do jiného těla? To by nešlo, nevzali by Mě tam. A kam tedy jdeš? Je spousta možností. Chodíš i dolů? Co bych tam dělala? Ještě bych tam zůstala. A výš? To dělám ráda, i když ta změna nejprve trochu bolí. A můžeš vskočit do neindividuality? Jistě. A zpět? Také. Co se ale v neindividualitě rozhodne jít do individuality? Ten zbytek Mého starého vědomí, co vždy trochu zůstane. Někdy dělá starosti, jindy pomůže, to kdybys chtěl dolů. Můžeš být i vědomě Absolutnem? To cítím stále, čím výš, tím silněji. Jak Ho cítíš? Nepopsatelné, sám jsi to zažil. To mě šokovalo v meditaci? Nejen to, i z prožívané dimenze a šok z vlastního šoku. Ty věčně cestuješ po dimenzích? Mohl bych, ale stejně se mění má struktura, zjemňuje se pobytem nahoře a tam se také posouvám. To vytváří iluzi času. A co očista před přestupem výš? Ta trochu zpomaluje proměnu, ale není velkým problémem. Jít dolů je ale bolavé? To je, proto tam dobrovolně nechodím. Velí Ti vyšší síly? Velí a musím je poslouchat, ale mám svůj prostor. Nevadí ti, že žiješ v samých symbolech, které si můžeš i samo vytvořit? To je přece přirozená věc, v Bytí není ani důležitý děj, ale prožívání Celku co nejlépe. Sami jsme časem, Věčností.
Božské Já je moje část, ale to já vím!? Nevíš, necítíš to jak bys mohl. Nepřijímáš Ji. Jak bych mohl, když je tak Jiná? Je, ale jsi to stále ty. Jsem to já, posunutý do budoucna? To je ono. Ale ona existuje už teď? Co je to to teď, je jen Věčnost! Znamená to, že se bavím se svou budoucností? Trochu ano, trochu ne. Existuje přece paralelně? Trochu ano, trochu ne. A co pak z toho? Ber Ji jako že jsi to ty a nebudeš tak šokovaný. Je to obraz budoucnosti přizpůsobený tomu, co je teď.
Já nerozumím proč ano a proč ne? To je snadné, čas je jen virtuální, budoucnost je i není současně, již teď jsi v Cíli a můžeš s Ním hovořit. A proč Ona není moje budoucnost? Ze stejného důvodu je i zde s tebou paralelně. Dá se to vůbec mentálně pochopit? Velmi těžko a nepřesně, oddej se Jí a bude to jasné. Jak může být teď věčnost, když si nadvědomí nemůže najednou připojit všechny dimenze? To nemůže, ale stejně může vnímat i to, co ještě neví. Toho puštění sebe jsem se v meditaci bál, kdo by mě pak řídil? Nadvědomí. Byla by to transformace? Do určité míry, o pár desetin dimenze. Co ty dimenze tak brzdí v transformaci? Jinakost těch vyšších, sám jsi to prožil. Každá má určitou představu o sobě a světě a ta mizí s bolestí. Co kdyby to nadvědomí přijalo? Posunulo by se rychleji jako i ty, kdybys chtěl. Ale když si pak zvykne, je jako doma? Je. Přesto to nechce překousnout i když to ví? Drží se raději známého, ani ty se Sem moc nehrneš.
Kdo ve Stvoření má nejvyšší kvalitu života? Nekonečná dimenze. Proč? Ví vše a může vše, není ničím a nikým omezena. Proč jsem a současně nejsem Absolutnem? My jsme údy Celku i Celkem. Když je Absolutno vně, tak si zakryje vnitřek a když je uvnitř, tak obvod. Vše je pospojované do koule, ve kterém je nekonečně bodů v kruzích archetypů. I to nejmenší je nekonečně složité. A kdo jsem já, ten, kdo vnímá? Jen do dimenzí zablokované Absolutno. Kdo Ho zablokoval? Samo Sebe.
Byla to konkrétní dimenze Absolutna, jež mě stvořila? Ano. Základní pocit nejvyšších dimenzí 20-24 je téměř stálý, Jejich kruh je jako bod. Mohou ale nahlížet jinam. Může zapomenout na Sebe a chvíli se ztotožňovat se mnou? Je to tak. Může kdykoliv vskočit a kdykoliv vyskočit? To může a dělá to, proto jsi. Vnímá mě stále, nebo vyskakuje? Oboje. Co to znamená? To je příliš složité. Dělá to jako individualita? Ano i ne. Může vskočit i do kohokoliv jiného? Jistě, i do více najednou. Proč? Hraje si. Učí se tím? To ti neřekneme, na to je čas. Já to budu také dělat, až se dostanu zpět? Vždyť jsi to Ty sám, kdo vnímáš svůj agregor se zablokovanými dimenzemi, kterým jsi zase ty sám. Hraješ si sám se sebou.
Může aktivně zasahovat a řídit mě? To také dělá a klidně ti změní osud. Dělá to? Právě teď ne, ale bylo to tak. Kdy? Zcela nedávno, když se definoval tvůj nový duchovní přístup, narychlila tě. Já ale mám přece jiné kořenové archetypy než dimenze Absolutna, jež mě stvořila? To je pravda, ale není to tak důležité. Mohl bych s Ní mluvit? Jen přes někoho z Nás ze 7. či 9. dimenze. Bylo by to účelné? Časem ano.
Co se stane, když já jako agregor se dostanu do Ní tím, že uvolním všechny bloky? Až budeš ve své dimenzi Absolutna, nestane se téměř nic, musíš až do nekonečna. Tam se asi rozpustí tvá individualita a ty budeš zase vnímat sebe prostřednictvím svých archetypů - Stvoření. Do Absolutna se však nepřechází najednou, ale postupně s Jeho uvědomováním.
Co jsou dekurzory? To jsou odštěpky božských sil, které provádějí některé jednoúčelové úkoly. Jaký mají vztah k agregorům? Agregory mají víc z Celku. Dekurzory jsou jakési podprogramy jež je možno kamkoliv vyslat a pověřit určitým úkolem. Jejich složitost je různá, složitější se mohou blížit agregorům. V jistém smyslu jsme všichni dekurzorem Absolutního Boha, máme jen některé archetypy, právě tak jako náš vesmír.


Vnímání a rozhodování nadvědomí 5,3ky
„My opravdu dovedeme přepínat vnímání:
-vizuální pozorování reality podobně jako vy, ale nejen z jednoho bodu, ale i ze všech stran. Vidíme i psychické procesy (auru).
-proudů archetypů jež vznikají jakoby samy od sebe když se na cokoliv zaměříme, je to Naše psychická činnost. Je v nich pochopení situace podle Našeho způsobu. Ale i tato slova jsou proudem archetypů, ale chudším, lidská slova jsou málo obsažná.
-pak vnímáme i pocity, jež s archetypy souvisejí, je to jen jejich jiný druh
-máme i další druhy vnímání, ale pro vás jsou zatím utajené. Nakonec je vše totéž, všemi způsoby dosahujeme poznávání toho co nás zajímá. Stejně tak to děláte i vy, ale podstatně méně dokonaleji. Ještě vyšší dimenze to mají samozřejmě ještě dokonalejší.”
Podle čeho jednáte? To vzniká z vnímání a Našeho vnitřního procesu tak jako i u vás. Takže se zbytečně v meditací bojím proudů archetypů? Skoro tak to je, jsou jen trochu jiné, než u vás. Proč ne vždy chápu co znamenají? Nemůžeš je překládat do slov, jsou to jiné, vyšší procesy. Ne vždy ti je také umožníme vnímat dostatečně silně, aby tě to nezahltilo.
V meditacích vnímám, že nejste v jednom bodě jako my, ale rozšíření do času i prostoru, i pocity jsou vnímány multidimenzionálně. Kde je tedy Vaše centrum vnímání Já? Centrum není, je jen Absolutno. Prostě jsme Jiným vědomím, máme sice individualitu, ale dokonalejší a rozsáhlejší, nejsme omezeni nějakým tělem.
Kolik mám vlastně nadvědomí? Nekonečno, samozřejmě. To mohu oslovit každé a odpoví mi? Děje se to co chceš, oslovíš-li je, stvoří se. Pracují všechna? Jak která, jedna více jiná méně. Proč jsou některá silnější než druhá? Vůle těch Nahoře i těch dole, využíváním se posilují. Když nějakou potencionální novou oslovím, kde vezme informace aby mi odpověděla? Z obecného Informačního pole. Je lepší volat již zavedené? Je, protože se rychleji a efektivněji rozhodují, nové s tím mají trochu problém. Ne vždy ti také odpovídají ty co zavoláš, to je další otázka.
Mohu v příštím životě jít do úplně jiného, pro mě zcela nepochopitelného světa, kde je vše jinak? Jen kdybys chtěl a My uvážili, že je to tak lepší. Vyvíjet se můžeš i tady. A proč by chtěl někdo jít do zcela jiného, stává se to? Velmi málo, jen když je znechucen světem těchto forem. Už jsem tam byl? Mockrát a současně tam i jsi. Jak to? Žiješ v mnoha formách života současně, každá tvoje část má svůj a vstupuje i do jiných, co je například sen? Skutečně mi vyměňujete jednotlivé čipy částí mé individuality pro zpracování hlavního proudu archetypů, tj. okolního života? Je to tak.
Je možno vůli po duchovním vývoji vyjádřit jako hledání dokonalejšího pocitu? Ano, ale ten je symbolem dokonalejšího života. Božského pocitu se můžeme nabažit a chtít silnější nebo jiný? Zčásti ano, ale uvědom si, že nemůže překonat určitou mez. Mez bolesti? Také, ale nelze ho měnit lineárně donekonečna. Pro dimenze od 6,5ky výš jsou již téměř všechny hlavní pocity známy. Ona se totiž dívá i do ještě vyšších dimenzí. Tak je uzavřena v Nekonečnu? Skoro. Vadí jí to? Ne tak jako tobě. Proč? Je Jiná. Co já teď s tím? Přijmout Domov Boží, kde Vše znáš. Je to boj lidských nevyslovených iluzí o budoucnu a Pravdy Reality Boha? Je.
Co mám můžete říci o Vašem denním režimu? Nemáme den a noc jako vy, pracujeme stále, i když odpočinek známe také. I na mnoha místech i časech současně? Od šestky ano. Hlavní rozdíl od vašeho vnímání je v odtrženosti od časové linearity, můžeme přeskočit, být kdekoliv a v kterémkoliv čase a pracovat tam. Také vnímáme, zvažujeme alternativy, radíme se a vysíláme proudy archetypů, jež ovlivňují to, co vy nazýváte realitou. Býváte nemocni? Ano, ale nebolí Nás to tolik. Je to spíše druh únavy nebo trestu.
Jak zpracujete to, čím novým projdete? Prostě si uvědomíme co ještě nevíme a zaplníme další otvor z nekonečna. To musíte být zahlceni informacemi? Vybíráme si jen to, co Nás zajímá, ale zvládneme dělat mnoho úkolů najednou. Jak poznáte např. kvalitu výrobku, podle čeho se ty archetypy vytvoří? Je to na něm navěšeno, cítíme kdo a s jakým úmyslem ho vytvořil. Jak poznáte, že se rádio za chvíli rozbije? Ten polovodič vysílá, že není v pořádku. Vy také vidíte na rentgenu, že něco není tak jak má. Čí archetypy vnímáte? Vše jsou archetypy a je v nich zakomponováno, kdo je stvořil. Vnímáme tedy vaše i vyšší. Poznáte vždy od koho jsou? Někdy jen přibližně, to u vyšších.
Jak vnímáte sami Sebe? To je příliš těžké, nelze tak snadno dohlédnout do Konce, ale zkoumáme to. Co je u vás předmět, když ho vnímáte tolika způsoby? Tak jako u vás je cihla tvarem, barvou, váhou, strukturou, vše je jen popis. Jak se z proudu archetypů vytvarují děje? Tak jako se v počítači utváří hra na základě programu a způsobu jejího vedení. Co je tím programem? To je nepopsatelné. Kdo jej vytvořil? Vysoké dimenze, My do něj jen zasahujeme, ale jsme jeho vyšší formou.

Duchovnost Mistra 5,3 tí dimenze
Jak božské síly zkoumají svou vlastní psychiku? Naše okolí je Naší psychikou, i když tam pronikají i jiné části, které patří jiným dimenzím, ale Vše to je Náš vnitřek, přesněji řečeno jeho symbol.
Co my psychicky tvoříme a co Ty, Mistře? Vy tvoříte jen omezené, celkem neživé útvary, ale my můžeme více podle našeho úkolu. Já jako Mistr 5,3tí dimenze se spíše jen podílím na tvorbě vyšších sil, sám nic velkého netvořím. Něco z toho jsi prožíval v v meditaci. Jsou to tvary, které brzo zaniknou, nemají přísun energie na vlastní rozvoj. Mohl bych například stvořit agregor s určitým úkolem a dát mu část svých schopností, ale to nedělám, to přísluší vyšším silám.
Jak jste věděli, že nezjistím číslo toho telefonu? To není těžké, prostě jsi ho neměl najít a tak jsme vydali pásmový příkaz a vše už se seřadilo do řady. Ale už předtím v těch seznamech toto číslo nebylo? Právě, tak to pracuje. Já nechápu jak? Prostě se děje, co se má dít. To se zcela odlišuje běžnému i vědeckému chápání? Jistě, kdepak věda, ta je jako vy, moc toho neví. Jak jste už dopředu věděli, že to nevyjde? Stačí se tam podívat. V osudu už bylo, že se tak stane? Bylo, ale takových detailů si nevšímáme. Kdo o tom vlastně rozhodl? Tvé nadvědomí. Můžete vrátit děj a udělat ho pak jinak? To nejde nikde.
Do jakých podrobností se musí přání dát, stačí říci obecný záměr, nebo všechny detaily? To záleží od Záměru a dimenzi samé. Vyšší si mohou dovolit dát obecné formulace, nižší se musí víc namáhat, je to dělba. Nižší jsou také víc ovládány pokyny těch vyšších, i když o nich nevědí, ale u vás je to daleko markantnější. Vy nevíte skoro o ničem.
Když jste tak všemocní, proč nezabráníte aby člověk propadl zlu? Jako bys nevěděl, že o channeling není vážný zájem. Každý si chce dělat co chce a cesta zlem se mu často zdá výhodnější. Tak mu ji nastavíme tak, aby si časem rozbil ústa, ale on si stejně nedá říci a zkouší to znovu a jinak. Nic proti Nám nezmůže, ale to nechce vědět. Kdyby projevil zájem o nápravu, hned bychom mu pomohli.
Kdo tedy ovládá rozhodování lidí, kteří páchají zlo? Jsou to často zlé síly, duchové i agregory. Do jaké míry je vlastně naše rozhodnutí naším výtvorem? Je to složitější, než se zdá. Nižší dimenze jsou v područí vyšších i ostatních v téže dimenzi. Vždyť víš, že je ve vás mnoho proudů vzájemně často protichůdných. Je to jakási síť a pohyb vám známého ega je jen malou částí z rozhodnutí. My tedy nerozhodujeme o sobě ač si myslíme opak? Rozhodně méně, než si myslíte. Nevědomí je mocnější než vědomí. Co z toho vyplývá? Bez úsilí božského by ses nikam nedostal, byl bys dál vláčen svým spodkem hierarchie. To je kvůli tomu, že mám duchovní úkol? Ano, pro něj jsme přemohli brzdící síly.
Jak vnímá božské nás jako lidské bytosti? Je to velmi komplikované, jste z mnoha částí a ty se všechny nějak projevují. Fyzické tělo je rigidní, to vidíme jako šedivou hmotu, která nic zvláštního nedělá, jen se trochu hýbe. Vidíme i vnitřnosti a jejich funkci. Můžeme si vybrat, na co se soustředit, kde je nemocné místo, protože bolí a to vydává signály. Vidíte nás zevně z určitého bodu? Ne, jen když chceme, jinak jen jako shluk energií, kterou procházíme. Můžeme procházet tepnami, mozkem, jako bys koukal na obrazovku počítače, kde si můžeš zvolit co chceš vidět. Můžeme se soustředit na cokoliv a z libovolné strany. Éterické tělo vidíme jako shluk energie, jež pomáhá tělu, organizuje ho a zprostředkovává jeho ovlivňování. Jsou to různé proudy mezi ním a tělem až k řídícím silám, jež jsou již v Absolutnu. Jen vy si myslíte, že je to mozek, ale to není místo odkud se vše řídí. Emoce jsou různě zářivé energie jež obklopují éterické tělo, ukazují, co se ve vás děje. Jaká je jejich role? To závisí na tom kterém jedinci, někdo ji má velmi využívat, jiný slaběji. Ty už ji máš opouštět, je příliš omezená, zvířecí, je to i sex, tupost, hrubost. Má poslouchat božské, náleží ji jen omezené místo. Jste takovým mikrokosmem, je ve vás více osob, my vidíme i ty nevědomé procesy. Když se do vás zaposloucháme, přijímáme vše, co se ve vás děje. Dá se to přirovnat ke sledování obrazovky počítače? Ano, je to tak, to jsou naše oči a ty vidí vše. Myšlenky se také zjevují, jsou to složitější tvary než emoce, ale přečteme je dokonale. Také vám můžeme nějakou dát a pak čekat, co s ní uděláte. Někdy je to k popukání. Intuice už je božská síla, tu vnímáme rádi, ale u vás je slabá. Ta už o Nás ví. Bavíme se s Ní o vás. Podobně je tomu s ještě vyššími dimenzemi.
Jak poznáváte naše názory a reakce? Prostě nahlédneme do vaší databanky. Jak to tam vypadá? Jako počítač s obvody a programy, jež stále opakujete, i když nejsou dobré. Proč je ten náš svět tak tuhý? On je z té nižší energie. Vy s ním neumíte nic udělat a navíc na to nemáte ani energii. Jak to děláte, že vám nevadí naše omezenost a utrpení na které se stále koukáte? Je to trochu problém, ale už víme jak na něj. Nemáme tu vaše nižší části, takže Nás to tak neoslovuje. Přesto je to bolavé vidět, když se někdo řítí do záhuby a myslí si, jak dělá dobře. Oč vám hlavně jde? Co myslíš, že to je? Je to plnění úkolu a božská hra zároveň? Ano, to je pravé. Tvoji dobrodružnost tu ale neznáme, to by špatně dopadlo, hned by se udělala chyba. Vy ani nespíte? Kdepak, My se neunavíme jako vy. Baví Vás ten život? Je to krásná Hra. Máte i dny volna? Jistě, děláme, na co máme chuť. Co to je? Návštěva jiných světů o nichž vy nevíte nic. Co se tam děje? Hry, pohoda, krása nebeská. Takže vám vadí jen naše nedokonalost? Ano, ale víme, že je to nutné, tou se učíme a postupujeme po hierarchii výš a výš.
Když se chcete podívat do budoucnosti, tak vám stačí si to přát? Ano a už se to hrne kupředu jako ve filmu, zrovna tak minulost. Když s námi máte nějaký záměr, co uděláte? Nejdříve se probere s nadvědomími a ostatními duchy, každý znázorní, co si o něm myslí a už to jede. Rozhodne to nadvědomí nejvyšší dimenze, které se do toho zamíchá. Protáhneme se do budoucnosti a pokyny nastavíme vyhybky na kolejích osudu. Všechny okolnosti se nastaví do potřebného směru. Na rozdíl od vás žijeme aktivně. Vy jste jen cloumáni okolnostmi osudu, ale na víc zatím nemáte, musí to tak být. Pro vás je život pevný, pro Nás virtuální. Modelujeme si ho, nebo Nám ho modelují ještě vyšší dimenze. Jak vám dávají úkoly? Třeba se máme o vás starat a Oni přisunou okolnosti, jež to brzdí. My je máme překonávat a neudělat chybu, někdy je to dost náročné a zahřejeme se u toho. Čím vás trestají vaši Mistři? Přesunutím na jinou práci a to Nám vadí, protože je méně náročná a zajímavá. Kde jste vlastně doma? V mikosvětech, makrosvětech, nebo zde? To je skoro jedno, můžeme jít kam chceme. Copak necítíte vazbu na svět ve kterém jste žili? Ani ne, ono je to z vyššího pohledu dost podobné. Čím se učíte? Spíše se aktivují naše schopnosti, není to sbírání zkušeností. Jaká motivace Vás vede k tomu postoupit do další dimenze? My se snažíme jít dopředu proto, že výše je větší možnost jít tam, kam nás to táhne, k Bohu. Co Vás konkrétně táhne? Obrovskost, Neomezenost, Dokonalost ještě větší než zde u Nás.
Co bys mi Mistře řekl o svém životním stylu? Je jiný než si myslíš, i když už o něm víš dost, ale to se musí prožít. Co ještě nechápu správně? Hravost a tvořivost, jež je neustálá, pak i různé proudy naší mysli, kdy se dostáváme úplně do jiných světů, jež sami příliš nechápeme. Co pak děláte? Snažíme se je pochopit, bereme to jako výuku, ale i my děláme chyby a mýlíme se.
Jak se připravujete na své budoucí narození? Připravujeme se poznáváním variant budoucnosti a příslušných změn, jež jsou nutné provést, místa a doby narození, osobních dispozic a hlavních životních událostí. Je ohromné množství informací, jež musíme zpracovat, správně rozvážit a nepřeceňovat schopnosti našich nižších já. Neděláme to ovšem sami, i vyšší dimenze a ostatní duchové se zapojují. Jak vnímáte své vyšší dimenze? Jako každé jiné. Ony také mohou do Tvého světa? Jen když chtějí, právě tak já mohu k Nim v meditaci. Můžete být na dvou místech současně, nebo pracovat s více entitami současně? To záleží na dimenzi v které jsme, pro vyšší je to běžné. My s tím máme ještě trochu potíže.
Vše je vedeno Informačním polem a Vy i my jsme Jeho součástí? Přesně tak. Co znamená, že svět je současně statický i dynamický? Těžko to vyložit, musí se to prožít. Záleží na subjektu a jeho schopnostech vnímání, pro vás je to jiné, než pro Nás. Co dělají božské Osobnosti, jež ve Vašem světě mají i vyšší dimenze? Ti mají jiné úkoly o nichž ti neřeknu, však tě to také brzy čeká.
Vy mi nyní upravujete i minulost zásahy na tom, co jsem z tohoto pohledu kdysi byl? Ano, to jistě a je to stejně důležité jako práce na současnosti. Ty tam totiž stále jsi! Nemohu pochopit, jak je to možné, že stále žiji ve své minulosti, můžete mi to přiblížit? Je to tak, jak to říkáme, žiješ v každém okamžiku své minulosti i budoucnosti. To ovšem je nekonečná práce pro Vás, současně pracovat všude? Je a není, to se ti jen tak zdá. My na to máme nekonečně času. A to, že se cítím být zde je jen tím, že jsem na to upřel pozornost? To je ono.
Proč nevím, co ty vize v meditacích znamenají? Až časem to poznáš, bude ti to uvolněno. Co bude s rozvíjením mé první a druhé dimenze ? Ty vezmeš s sebou, postupně se budou posunovat nahoru. Jak to, že vůbec držím pohromadě, když je ve mě tolik částí? Takové už to je ve Stvoření.
Je možné problematickou část osobnosti poslat proměnit do jiného těla jinam? I to jde, ale nemusíš se to teď učit. Jaká bude chronologie mého dalšího vývoje? Prostě se budeš snažit jít k Nám nahoru a My ti budeme pomáhat i postrkovat. Elektrickými nocemi a dávkami vysoké božské energie? I tím. Mám pasivně přijmout božské, neklást Mu odpor, když do mě vstupuje? To je ono. My už zařídíme vše ostatní, jiný vážný problém není. Kdybych nekladl odpor, jak by se to rozvíjelo? Nejprve bys dostal to hlavní, božské Vědomí, pak schopnosti, ale jen pozvolna. Záleží i na tom, jak se očistíš, ještě máš rezervy, ale dost už toho je hotovo. V meditacích cítím absolutní neomezenost výběru cest ale v naší civilizaci je možné jen něco, jak to? Čím je civilizace vyšší, tím více možností cest dává. Zázraky jsou možné, ale nevyužíváme je běžně. Musíme dodržovat zvyky té které civilizace a dimenze.
Které dimenze do mne proniknou v tomto životě? Pátá napůl, šestá na 40 procent a ke stáří i trochu sedmá. To je skoro osvícení? Jen náznak, máš ještě co dohánět v dalších životech, zejména pročišťovat dosud zablokované části. Mohl bych na zkoušku prociťovat 4,8ku? To už jsi zakusil, nic to není. Jak myslí? Podobně jako ty, jen hlouběji, jemněji, více vnímá pocity. A ty 5,3ko? Já jen pocity. Co by se stalo, kdybys do mne pronikla s nimi? Trochu by tě to destabilizovalo, ale šlo by to vydržet. Proč se do toho nepustíš? Je ještě brzo, toho si ještě užiješ... A ty šestko? Jsem už Jiná, nadosobní, proto se mne bojíš, Já bych tě hodně rozhodila. Budu mít křeče a bezvědomí jako velcí mystikové, třeba Krišnamurti? Nebudou. Proč je zažíval tak dlouho? Byl ještě víc narychlen. Fyzické bolesti ale budeš mít také a dost dlouhodobé, budou se do tebe rozevírat přístupy. A únavu? Také, občas dost velikou. Bude tě to zpočátku trochu destabilizovat, ale budeme ti vše dávat po kapkách, aby sis zvykal.
Jak bude vypadat připojování nové vyšší dimenze do mého vědomí? Pozvolně, jako vše. Proč mám občas takové šokové stavy strachu z božských symbolů? Prožij je a zmizí. To je jen křeč ega? Ano, nic jiného. Jen tyhle šoky a energetické transformační procesy mě budou bolet? Ano a nic jiného. Ale u Miloše to probíhalo dramaticky, když se mu tam snažilo dostat nadvědomí? To byl jen delší šokový stav ega. Vždyť se do něj propadalo a mizelo jeho ego? To je totéž jako u tebe, jen silnější a s větším strachem. Proč se mu tedy objevovaly božské vize a pocity? To byla jen zkouška, aby viděl jak se bojí a mohl s tím pracovat. Určité malé skoky mohou nastat, ale proces je téměř plynulý. Bojím se velkého skoku? Tak ho nedostaneš. A mohl bych, kdybych chtěl? Ano, rychlejší vývoj. Copak se v meditaci nemůžeme setkat s vyspělou civilizací planety Logo? To by se vám chtělo si v ní debužírovat! Zahnízdili byste se tam a už bychom vás dál nedostali. No ale snad časem, abychom vás dostali dál k něčemu jinému. Ne, že by nebylo ve vesmíru co by se vám líbilo, ale máte jiné úkoly než zduchovnělé ego.
Co se bude dít, když nadvědomí bude chtít něco jiného než myšlení? Pak vznikne konflikt a bude na tobě jak ho vyřešíš. Bojím se, že bych vstupem i části ega do božského mohl udělat chybu a mohl se dostat do maléru, pomůžete mi? To víš, že jsi stále sledován i když o tom nevíš a možné problémy jsou tak redukovány na minimum.
My lidé se musíme starat hlavně o to, abychom v hmotném světě udrželi své tělo funkční, co vy vlastně potřebujete a kde jsou hlavní motivy Vaší činnosti? Každý ve Stvoření dělá na co má. Vy jste ještě málo rozvinutí, proto nemáte na víc než se jen starat o své tělo, co byste jinak dělali? My máme úkoly podle Našich schopností. Nic v zásadě nepotřebujeme, energii dostáváme i když s ní musíme někdy šetřit. Zabýváme se hlavně poznáváním Stvoření jako symbolu Sebe, zkoušíme pracovat na nových a nových úkolech a učíme se z chyb a omylů. Nemůžeš si to představit, i když určité podobnosti jsou s vaším světem. Jsme však světem bohů a božstev a tomu odpovídá i Naše Vědomí.
Jak vyjádřit podstatu mezidimenzionálních přechodů obecně, aby se jejím pochopením dalo plynule postupovat po hierarchii? To je možné jen teoreticky. Něco takového tě v určité verzi potká, abys šel rychleji. Vcelku lze říci, že Horní je vždy rychlejší, bystřejší, bohatší, podivnější, počítačovější, všeobsažnější.
Budeme postupně dostávat božské schopnosti jednání? Ano, budete mít nový způsob myšlení vizemi a pocity a kromě toho se budete rozhlížet po pro vás novém božském světě. Čím nahradíme naší myšlenkovou činnost při provádění úkolů? To je jednoduché, prostě se budete snažit nespadnout do starého, jen setrvávat v ponoru a vše ostatní už se bude řešit za vás. Jak k nám přijdou informace z okolí a jak se budeme rozhodovat? Vše se včas dozvíš. Vždyť v sobě nebudu mít ego, bude mě ovládat nadvědomí, které je Tam doma, takže má otázka byla naivní? Je to tak. Jde o to se nebát vstoupit do Dokonalosti.
Budu si dělat svoji vlastní karmu, když se ponořím do svého nadvědomí? Trochu ano, postupně ti to bude umožněno. To znamená, že budu moci volit, co mě potká abych korigoval své problémy? Dostaneš určitou volbu mezi možnostmi.
Snažíš se pochopit božské, ale to se ti nemůže podařit. Stále nad něčím mudruješ a opět marně. To je tvůj svět omezeného ega. Přijmi Náš a budeš o kus výše. To je lepší než stálé přemýšlení. Máš se oprostit od věčného hloubání a sbírání informací, jak to rád děláš. Čili jen jako v meditaci vnímat a nesnažit se mentálně pochopit? Ano. A co když nechápu co se děje? Ale chápeš, jen to nechej k sobě přijít. Ale jak? Pocitem, ten ti řekne vše. Já myslel, že nad slovy jsou pocity, i ty mají různou kvalitu, je tu kontinuita? Je a není, ale o tom zatím nepřemýšlej, prožívej. Mám si dát úkol ne slova, ale pocity? I to jsou slova, vnímej, jak to vyjádřit pocity. Takže mám pracovat jako v umění, výraz bez detailního a jednoznačného popisu? Ano, to je to pravé. Každá dimenze má ale jiné vnímání a já to ale nechci přijímat, že? Budeš muset, jinak to Tu nejde. To je podstata duchovnosti.

Svět potencionalit
Ber realitu jako potencionalitu. Co to znamená? Vše, co se děje je jen malý střípek z Věčnosti, který může být zcela jinak pojat dvěma různými osobami i božskými dimenzemi. Pro tebe je to jasný děj ve fyzickém světě, ale pro tvého přítele se děje něco zcela jiného ve smyslu rozdělených rolí, významů událostí, či možností růstu. Každý si jednu situaci vykládáte po svém a oba můžete mít pravdu. Není to však jedna situace, ale dvě různé. Pro Mne jsou to dvě varianty v proudu různých potencionálních možností.
Co z toho vyplývá? Pro tebe zatím nic moc. Až Tu budeš, pak poznáš, jak je vše Jiné, nic není dané, pevné, jisté a jednoznačné. Každý má svůj jedinečný vnější i vnitřní svět jen pro něj. Jako jeho myšlenky jsou různé, tak i svět kolem něj. Pochop jejich propojenost. Neodcházíte proto do vyšších civilizací, ale ona se vám sama vytvoří, když je potřeba. Navíc, vůbec se nikam neodchází, to je jen vaše představa. I vaše představa budoucích a minulých životů je mylná, či spíše omezená. Vždy jste něco prožívali, můžete to nazvat jakkoliv, ale nikdy to nebylo nic pevně daného. Není objektivní děj a vy subjekty v něm objektivně existující, je jen totalita, úplnost Bytí nad vaše představy. Svět není daný a rigidní, ale lze do něj zasahovat od každého z vás tak i od Nás a to se také děje.
Mám tedy jiný vnější svět než moji přátele? Ano, každý má svůj a každý prožívá něco jiného, svého v něm. Ale stále je to jedno jeviště kde oni hrají své role? Není jedno jeviště, jen se vzájemně protínají. Pochop, že není rozdíl mezi věcí a rolí, jež pro nás má. Co to znamená, že se protínají? Existují jaksi současně, vypadají podobně, ale jsou jiné. Vše jsou jen představy? Ano i ne, to lze pochopit jen v meditaci.
Co znamená, že vše není ani subjektivní, ani objektivní a současně je to oboje? Je to tak, jednota protikladů. A že vnějšek je vnitřek, jak řekl Krišnamurti? Ano, ale prožij to a pochopíš. Jinak to nejde vyložit? Nejde, buď připraven, že vše je úplně jiné než si myslíš.

Virtuální realita, astrologie a kouzla
Jak je možné, že se všechno a všem děje jak má, vše do sebe zapadá, takže nevzniknou žádné nehody, nedorozumění či omyly, pokud je nějaká dimenze nechce vyvolat? Tak už to tu je zařízeno, nejsou žádné náhody. Vše se děje jak má. Když tedy vytvářím zmatek, pak i s nimi počítají vyšší dimenze? Ano, je to tak. Kde je tedy má autonomie? Je viditelná jen z tvého pohledu, vyšším dimenzím je vše jasné. Pracují klidně skrz tebe, aniž si to uvědomuješ. To by ale znamenalo, že všechny entity jsou vzájemně pospojované a jen si myslí, že dělají něco samy o sobě? Je to tak, není oddělenost. Neznamená to, že veškeré úsilí je marné, když je vše hotovo? Vůbec ne, ty nechápeš logiku věcí jako My, musíš se snažit, aby sis polepšil situaci. Takže nejsme střípky Boha, ale celým Bohem? Ano, ale neuvědomujeme si to, nezapomeň, že jsme oba omezeni zablokováním našich vyšších schopností.
Je tedy svět dokonalou virtuální realitou známou v malém z počítačových her? Ano, jen je to dokonalé. Ale okolnosti se často řídí účinkem naprostých detailů? To je pravda. Třeba únavový lom způsobí havárii letadla? Třeba, musel bys to tu lépe znát, abys pochopil, že na tom není nic zvláštního, se vším se počítá. Jak ale vědět, že lom nastane v tomto letu a ne v příštím? Pro Dokonalost to nic není, ta vyřeší zamotanější případy.
Co kdyby si někdo zjistil, co ho čeká a snažil by se to násilně změnit, aby dokázal, že to jde? I tato snaha je dopředu zjistitelná a nastavily by se jí příslušné okolnosti, aby vyšlo to, co má. Nejspíše by zjistil úmyslně změněnou budoucnost a ta pravá by se mu skryla. Copak není možné takhle doběhnout osud a ani Vám by se to nepovedlo? Není, My bychom se o to ani nepokusili, za úmysl by byl trest od ještě vyššího nadvědomí. Ale každá božská dimenze má svoji verzi budoucnosti, ne? Má, ale je daleko dokonalejší, než si myslíš.
Proč vycházejí osobní astrologické horoskopy? Vše je dáno spojitostí Všeho se Vším. Ve světě archetypů je vše známo předem. Obsahuje podstatu dějů ve věčném Teď. Vše je z něj propojováno do reality jak vy ji znáte. Co vlastně jsou ty planety? Pouhé symboly cyklických dějů. Nezapomeň, že si vykládáte horoskopy podle svého, ne vždy správně, My to vidíme po svém. Mohl bych si astrologicky či numerologicky zjišťovat budoucnost? Nebylo by to pro tvůj vývoj vhodné, to ti nedovolíme, zabráníme tomu. Řekneme ti sami, co máš slyšet.
Co znamená, že vesmír má střed všude a obvod nikde? To je jeho topologie, která platí i pro Stvořené. Symbolizuje to fakt, že vše je stejně důležité. Jak je možné prostrčit minci dřevěným stolem? Musíš znát spouštěcí impuls, který ti bude přidělen nadvědomím, jen s Jeho souhlasem to můžeš udělat. Ale jak je to možné, vždyť jsou to pevné látky? Nic není pevné, to se ti jen zdá, mince se prostě překulí kam má. A co ten materiál, co je v cestě? Ten se odhrne, to nic není, po průchodu se zase zacelí.
Jak vzniká levitace člověka či stolku? To je ještě snazší, stačí chtít, umět to a mít povolení nadvědomí, podobně je to u ostatních tzv. zázraků. Co je vlastně ta spouštěcí formule? Je to klíč podpořený energií, jako klávesa na vašem počítači. Na co vlastně působí? Na systém dějovosti, který není pevný, jen se to někomu tak zdá.
Proč se to neděje běžně? Nadvědomí to dovolí jen když k tomu má důvod. Může je také samo spouštět, to zažiješ. Jaký význam to bude mít pro mne? Aby sis uvědomil, že svět je jiný, než sis myslel, nic není tuhé. Je to jako v astrálním, nebo jak vy znáte ve snovém světě, jen to jde trochu hůř. Zvykej si pomalu na božské světy, abys nebyl překvapen, ale budeš i tak. Bude to i zkouška odvahy.
Jak je to s radostí ze života, je nutná pro duchovní vývoj? Ano, ta je důležitá, tobě často chybí. Jak ji mohu mít, když poznávám nový, Jiný a ohromující svět? Je tvou věcí, jak se hrneš dopředu, mohl bys klidně zpomalit, ale ty nechceš. Každý, kdo se to dozví, je božským ohromen, je ale na něm, jak rychle a harmonicky tím projde. Neutíkej od meditace k meditaci, žij všedním okamžikem. Přece je jen jeden svět a ty ho nevidíš. Podívej se pořádně a nemusíš k Němu utíkat, On je tu. Ty ale chceš jen utíkat, ale On je všude a vždy tu byl. Proč bych ze svého stavu neměl utéci, když se mi nelíbí? Nic nevíš o světě, který chceš násilně opustit pro Boha, neznáš Jeho rozlehlost. Vychutnej lahodnost každého okamžiku. Stále moc spěcháš, usiluješ a někam se ženeš. Jen pasivně vnímej.

Jak přemýšlí Nadjá?
Podobně jako my, jen daleko dokonaleji, to poznáváme v meditaci:
Božské nám ukáže 1000+1 místnost kde žije, my máme jen 2+1. V každé místnosti prožívá jiné děje – pocity. Jeho fraktály nejsou pravidelné, podobně jako u nás a v přírodě. Může se podívat téměř na kohokoliv a kamkoliv, nahoru i dolů, prožít ho či komunikovat s ním. Chce porozumět ještě složitějšímu světu než je samo. My jen vnímáme staré či nové lidi a situace ve starém, nebo podobném prostředí.
Mění se Mu vnímání, stále nové poznání o Sobě či o něčem. Zabývá se myšlenkami kdo jsem Já, co je vnímání, co je vnějšek, co vnitřek, co je vnímání a dějovost, co lze nového vytvořit, jak nově vnímat, z čeho vyvěrá vědomí. Kdo, proč a jak tvoří pocit a co to vlastně je? Jsou jich miliardy. A všechny souvislosti.
Umí si přepínat vnímání – buď na optické vjemy okolí jako máme my, ale vidí vše ze všech stran, nebo na symbolické vize či proudy archetypů či všeobsahující pocity. Skládá z poznatků ze všech úhlů pohledu mapy a ty dává na sebe, takže vznikají další zvláštní abstraktní struktury umožňující nové pohledy na Realitu a její významy i souvislosti. Přepíná se na detail i Celek. Tak odhaluje propojení Všeho se Vším. Vývoj a proměnu má jako u nás, jen daleko jemnější a dokonalejší. Proces Jeho vědomí jsou jako do nekonečna rostoucí a větvící se Strom Poznání. Má úžasné tempo tvoření i vnímání a hlubokou sílu prožitku.
My se chápeme myšlenkou, Ono přes fraktály. Má jako my současně stálý i proměnlivý pocit podle toho co právě dělá, jen neuvěřitelně krásný a dokonalý. Vytvoří pocit a ten je v ději, je rozložením pocitů a oboje vnímají současně. Nedá se to přesně popsat. Vše chápe abstraktně a místy to obsahuje dokonalou matematiku.
Pracuje se vzory skutečnosti, vytvoří si vlastní symboly a s nimi operují ve virtuálním čase a prostoru. Propojuje je v obrazy, děje, či komplexní výstižné pocity. Přemýšlí nad logikou, vciťuje se pomocí vytvořených obrazů a pocitů, postupně i současně zároveň. Odhaluje nekonečně složitou spleť souvislostí. Je to věčné sebepoznávání. Tvorbu a hledání souvislostí nelze oddělit, jedno tvoří druhé. Vždyť náš svět není nic jiného než část fraktálu myšlenky Stvořitele – kdo Jsem Já? Vším prolíná stálý, jakoby výsledný pocit příslušné dimenze a jeho specifické božské osobnosti.
Vzorce jsou kódy, Jeho myšlenky. Každá je jako složitá funkce, nepravidelný a téměř nekonečný fraktál. Složenina mnoha archetypů, mnoha pocitů v jednom Celku. Bezčasově je složí do sebe jako v rébusu a vznikne impuls vědomí, prožitek. Věčně prolétává pulsy a tím se stále znovu a Jinak poznává a mění. Vyšší dimenze je mají nekonečně složité a dokonale jemné, do detailu propracované. Z kódu tvoří realitu i své myšlení a náhled na Sebe. Vědí, že jsou vlastně něčím jiným než projeveným, vše je symbolem Jejich nevyzpytatelné Podstaty – Absolutnem.
V meditaci je nám divné, že mimo ní dokonalé postřehy nechápeme. Vše je Tam nekonečně složité, myšlení jen zírá, někdy stačí něco pochopit, jindy téměř nic. Po meditaci se téměř vše zapomene, stejně se nic nedá vyjádřit slovy, je to příliš strukturované, jaksi mnohadimenzionální. Překlad do slov by byl velmi obsáhlý a nepřesný. Často také chápeme prožívané křečovitě a chybně. Meditace však není život božských sil, je to jen exkurze, operace psychiky, ale je mu podobná.


Rozhovor s Nadjá o životě v čase za časem
Z meditací mám takový pocit, že Vaší starostí není jako u nás jídlo, byt, zdraví a rodina, ale jak Sebe ještě dokonaleji vyjádřit, poznat nové a postoupit Výš, je to tak? Jak kdy, většinou ne. Hlavním problémem jste vy sami, tedy práce s vámi všemi, tvoření vám osnovy osudu. To je těžké, jsme tak Jiní a přinutit vás vykouknout z té nory egoismu je přetěžké, někdy musíme použít dost bolestné metody aby vám to zapálilo. Proč mi v meditaci neukážeš jak mi tvoříš osud? Co by s ještě chtěl, to je čistá ezoterika!
Vytváříš mi ho jen Ty? Ne, jen některé části. Jiným lidem ne? Ne, mají svá Nadjá, ale mohu poradit. Děláš to? Jistě. Nevadí Vám, že zkoumáte Stvoření, jež je nekonečný, vlastně neřešitelný rébus? Ani ne, něco víme, něco ještě ne, ale to přijde. Vždyť se dá pochopit jen úroveň odpovídající příslušné dimenzi.
Lidé se bojí, že pochopením Zákonů budou o něco ochuzeni, že přijdou na to, že je to vlastně prosté? Ale Stvoření je opravdu nekonečně složité. Přijdou ale opravdu o něco, o iluze, že si mohli vymyslet, co se jim hodilo a věřit tomu. Nebo vůbec nemít názor, to je ještě pohodlnější, to Tu opravdu nejde. Iluze jsou také magickým utvářecím procesem? Jistě, ale boříme je tím, že poznají, že Naše má větší pravdu.
Jaký je Váš vztah k fyzikálním a společenským zákonům? Co děláte vy a co oni? Fyzikální zákony zadává vysoká božská síla, je to forma programu počítače. Každé síle ve Stvoření je určen určitý rámec její působnosti. Společenské zákony jsou spíše formou zvyku. Ty známe a počítáme s nimi. Někdo říká, že Vás ani není potřeba, ty zákony vás zastanou. To ne, My rozdáváme karty, dáváme lidi a události k sobě, aby to mělo smysl. Zákony jsou podřízené Nám, ne My jim. Děje se to, co chce Bůh, Absolutno, Věčné Zamyšlení. Takže jste také forma zákona? Ano, Zákona Boha.
Co je to vlastně čas? Pozadím pro změnu. Čeho? Čehokoliv. Vy žijete v čase za časem, jak to pochopit? Vám těžko, stačí jen říci, že je to určitý pocit. Na pochopení je nutno znát vyšší matematiku. Podstata je, že vše je ”roztahovací”. Čas tedy není pevný? Kdepak, to je jen vaše iluze, je s ním možno udělat cokoliv. I poslat zpět? I to jde, když tě tvořil Nejvyšší postupnou blokací dimenzí.
Vy prý současně pracujete na mé minulosti i budoucnosti? Opravdu. Pochopit to můžete jen stěží, vždyť nechápete základní věci, tou je dějovost. Jak byste nám ji vysvětlili? To tak snadno nejde, jen v meditaci ji ukázat, ale stále tě šokuje, že je jiná, než jsi zvyklý. Stále zapomínáš, že celý vývoj probíhá jaksi současně, proto ho mohu ovlivnit plošně. Prožíváte jen malý dílek Celku. Dáváš takové plošně utvářecí archetypy? Jak kdy, někdy i na jednotlivé události. Vy tedy znovu a znovu pozměňujete mou minulost a budoucnost? Tak. A to budete dělat vždy? Vždy, vždyť čas je jen archetyp jako ostatní. A jakým směrem se bude zaměřovat? Upravovat podle toho jak se budeš vyvíjet. O moji přítomnost se staráte nejvíc? To víš že ano. O co nejméně? O tvou vzdálenou minulost, kdy jsi ještě nebyl člověkem a vzdálenou budoucnost. Ty necháváme být.
Jste tedy nehybným blokem za naším časem? Nehybný až tak úplně není, mění se a to je Náš čas za časem. Za ním jsou další a další časy… Donekonečna. Věčnost je čas za časem? Ovšem. Každá další dimenze je v dalších časech za Tvým časem? Skoro tak to je, ale může nahlédnout kam chce a dělá to. Sedmička, tj. božské Já vnímá celou Věčnost současně ve všech časech. Tebe také vede vyšší dimenze z časů za Tvým časem? Samozřejmě, cítím Ji dost silně. Božské Já? I vyšší síly.
Jak je to s mými vědomími, kde jsou ta, co procházejí stále časy? Je to jeden proud, ale ty vnímáš jen zlomek, ostatní je v nevědomí, ale ovlivňuje tě to. Přesněji to téměř nelze vyjádřit slovy. A co skočit dozadu a znovu prožívat? Udělala by se smyčka, k čemu by to bylo, to nedovolíme. Zvětšování ponoru je úměrné rozšiřování vědomí? Ne vždy, záleží jak to upravíme. Něco zesílíme, něco zeslabíme.
Jak to, že se stále považuji za tutéž entitu, ačkoliv se ve mně vše mění? I v tom je jednota protikladů, jsi stále jiný a přece máš stále stejné kořenové archetypy. I když se měním, stále mám kontinuitu paměti, ne? Pamětí není, ona opravdu existuje, ale jen v tvé mysli. Co to tedy je? Ty se cítíš jako kontinuita, ale ono něco vzniká a zaniká současně a současně je to totéž Absolutno. Kontinuitu spojuji s tělem a mou pamětí a myslím si, že jsem takový byl i v minulých životech, ne? Ano, přibližně je to tak správně, to je to správné slovo. Celá skutečnost je ovšem daleko složitější, jedna z Her Boha – Absolutna. Říkám to asi ze strachu, že přestanu existovat, že? To je to pravé slovo.
Ty máš tedy jiný život než můj lineární děj? Zcela, pohybuji se téměř výhradně v archetypech. Ale když se mnou mluvíš, je to přece lineární děj? Ty ničemu nerozumíš, to je Moje periferie. Tedy ty nižší božské dimenze, které už znám? To ne, jsou části Mne, ale podobnost tu je. Jak to přijmout? Přijmout, že je děj i jiný než znáš. Co v tom ději za dějem děláš? Nepopsatelné, My zkoumáme, hledáme, zasahujeme. Je to božský duchovní proces.
Máte obavy z vlastní budoucnosti, z Dokonalosti nirvány či silovosti osmičky? Ani ne, vždyť Je známe, chodíme do Nich v meditacích. Proč Tam nejdete nastálo? To nejde, musíme čekat na spodek. Vadí vám to? Jak kdy.
Jak vlastně vypadáš, když nemáš tělo? Jsem částí procesoru Absolutna, jež je mimo tvar a cokoliv známé. Mohu si vytvořit co chci, ale nic z toho v podstatě nejsem. A jak vnímáš mne? Jako vířící klubko archetypů, i Já se tak projevuji, Mé jsou ovšem jiné. Vidíš i mne jako já vidím sebe v zrcadle? Záleží jak se přepnu. Klidně ze všech stran najednou, ale téměř to nepoužívám, nese to málo informací. Vy klouzáte jen po povrchu, My vnímáme daleko větší díl nekonečně složité Skutečnosti.
Je vůbec myšlení schopno fraktály archetypů přijmout? Přijmout ano, ale porozumí jim jen zčásti a využije jich pouze do úrovně svých schopností. Intuice v nich už bude jako doma. Bude je překládat do slov? Jak kdy a ne moc ochotně, informace se tím trochu znehodnotí. Intuice se umaže nižším, ale když si to myšlení bude velmi přát, prosím. Takže mé rozšířené vědomí bude vnímat současně děj i děj za dějem? Ano, i Miloš prožívá Jinde Jiný svět. Někdy poznává, že i ten váš svět je živý, vířivý, to mu pomalu otvíráme vědomí. Rozšířené vědomí je tedy opravdu rafinovaný problém? Ano, hlavní Hra Absolutna.
Kdo vytváří archetypy kterými chápeš oč jde? To je jako tvá vnější i vnitřní realita. Obecně řečeno všechny dimenze a entity současně. Přesto má každá dimenze své? Ano, své světy, jež si spoluvytváří. Vyšší svými archetypy vedou nižší k sobě.
Z každé ”vteřiny” mého života prý vystřelují tisíce variant dalšího vývoje. Vystřelují i z každé ”vteřiny” potencionálních variant? Ano, to jsou opět větvící se fraktály. Pak je to zase nekonečno v nekonečnu? Ano, jako Vše. Když existuje mnoho potencionálních budoucností, které sleduješ Ty? Všechny sledují Mé potencionální existence. Je tedy nějaká pravá z nich, nebo jsou všechny stejné? Volíš si cestu křižovatkami vývoje, takže je jistá hlavní cesta za kterou jsi odpovědný.
To prý souvisí s kvantovou mechanikou? Ano, přečti si o ní víc a vysvětlím ti to blíže. Proč říkáš My a ne Já? I s tím je problém, jsem obojím, jako i ty i když si to neuvědomuješ, ale to také nelze jednoduše popsat. Snad jen tím, že není oddělenost. Proč když Vás prožívám, je to tak Jiné, než když s Vámi mluvím? Bavíme se s tebou jen svou periferii, to nejsme My, jen interface.
Co říkáte poslední vědecké teorii, že vše se dá vysvětlit vibrací strun v 11ti rozměrném prostoru? Chachá, snažíte se, ale ono to tak snadné není Nás pochopit. Je tedy špatně? Napůl, spíš je to taková teorie, jedna v řadě, ale přijdou další, ještě divočejší. A nikdy to nebude ono. Protože není konečné Pravdy? Proto, jen Stvoření Samo je odpovědí na Vše.
Je pravda, že v meditaci nevnímáme Vaše vědomí, jen Váš výukový proces? Je to tak. Proč Vás nemůžeme poznat? Ono je to totiž tak, že My se neradi odkrýváme pokud to není nutné, je to Naše soukromí. Ale jiní duchové do Vás vidí, ne? Jen to, co chceme ukázat. Co byste si mysleli o takovém, který vše zveřejňuje jako já? Že je pomatenec. Proč? Protože soukromí je něco posvátného. Ale to může působit jako blok a brzdit i Vás, ne? Nevadí, vše má svůj čas, soukromí se nevzdáme. A do nás vidíte, i když si to někdo nepřeje? Ovšem, to je pravidlo hierarchie.
Bojím se, když v meditaci nevnímám budoucnost ani minulost, že se budu věčně točit v kruzích, copak vy nemáte paměť? Ona tam je, ale Jiná a nezasahuje do vnímání. Proč je mystická transformace tak energeticky náročná? Je to v nastavení energetického systému, jež udržuje Stvoření v požadované expanzi.
Leká mě, když tutéž skutečnost v meditaci vyjadřujete několika různými ději. Který je ten základní, jakým je u nás vnější realita, ten Vy nemáte? Není nic takového, jen potencionalita možností. Proč to také nemáme? Šokovalo by tě to. Takže žijete současně v nekonečně světech, mezi kterými přeskakujete? To ne. I vy přece máte různé představy a myšlenky, jen nejsi zvyklý na tento druh vizualizovaného vyjadřování. Sám však také používáš různá souvětí na vyjádření jedné myšlenky.
Náš svět je pevný, ale Váš je takový, jaký chcete, ne? Ne tak, to se ti jen zdá. Fakta jsou pevná u vás i Nás a to jsou archetypy. I když jsou vyjádřeny různými ději? To je něco jiného, Já hovořím o vnímání archetypů a ty jsou obdobné pro každého ve stejné dimenzi. Je to svět archetypů. V mysli máme ovšem také procesy, podobně jako vy, ale vyšší kvality. V čem je tedy zásadní rozdíl? Pro Nás jsou vše informace, pro vás hmotné věci, děje a jejich předpokládané významy. Chtít rozlišit pohyb a nepohyb nelze, vše je přece v neustálém pohybu. Informace o čem, u nás o věcech, ale u Vás informace o informacích? Skoro to tak je, do kruhu za sebou jako Vše. Když jsou i časy za časem do kruhu, za kterým je ten náš? Moc složité, je to svět degradovaných forem vnímání.
Když dvě Nadjá vidí jednu věc, vidí ji stejně? Ne. Je Tam to, co nazýváme objektivní realita? Intuice to vidí opravdu skoro stejně, ale My už tolik ne, protože nic není ani objektivní ani subjektivní, ale obojím dohromady. Nic není oddělené, to vnímáme zvlášť silně. I moji tvář vidíte rozdílně? I tu, ale rozdíly jsou malé. Promítá se do ní Naše charakteristika. Vidíte tedy to, co chcete vidět? Co si to dovoluješ, je to úplně Jinak.
Jak se cítíte v nové dimenzi? My v Ní nejsme, jen Tam často chodíme. A vracíme se s útěžkem od Ní jako ty od Nás. Vnímám Vaše transformace do vyšší a vyšší dimenze jako lineární proces, je to tak? Je i není. Je to Náš děj za dějem. Zkus to pochopit tak, že když poznáš, že už Tam jsi, tak Tam skutečně jsi. Nevědomě jsi Tam stále. V dimenzi, nebo v ději? To spolu souvisí, ale dimenze je důležitější. Děje jsou jen doprovod jich, nejsou tak důležité, to se budeš snažit pochopit. Co znamená poznat? Plně prožít.
V čase za časem plynete jako my v čase? Je to podobné, i My můžeme nahlížet dopředu i dozadu jako vy v hypnóze či meditaci. Není čas za časem vlastně kauzálním světem příčin? To jsme ti napověděli, ale už toho nech a prožij to osobně, brzy to přijde. Copak zpěv Lisy, který máte tak rádi, je světem příčin? Ne, jen obsahuje archetypy harmonie, jež jsou Nám blízké. Jak si představit svět příčin? Víření, Víření Všeho ve Všem, utváření, rozvažování, modelování. Zvládl bych i složitější odpovědi, proč mi je nedáte? Tvůj spodek spodku by je nebral a zůstal pasivní,
Když má člověk popudy se něčím zabývat, tak se situace vytvoří i když to pro něj je tragické? Tak. A co na to Síly osudu? Dají si záležet na tom, aby to dopadlo jak samy chtějí, co se jim nehodí to utlumí. Jaká je kvalita života naší civilizace? Odpovídá to podílu dobra, asi tak uprostřed spektra.
Co udělá Nadjá, když si někdo vezme houbičky a pouští si k tomu démonickou hudbu? Záleží na případě. Pokud si jen hraje, nestane se skoro nic. Povozíme ho Říší iluzí, či mu něco naznačíme. Pokud ho démonismus fascinuje, zařídíme, aby ho rychle přitáhl a pak ho zničíme jeho vlastní démonickou silou. To bude nějakou dobu hodně nebezpečný temnou magií? Tomu zabráníme zablokováním schopností, vše se odehraje uvnitř. Jak ho zničíte? Smrt různým způsobem, dobře mu nebude. Předávkováním drog? Třeba, nebo ho přejede auto, nebo onemocní rakovinou, něco mu vybereme. Proč teď není magie aktivní jako ve středověku? Není to Záměrem, je doba relativního míru, vše se odehrává uvnitř psychiky.


S Nadjá o mě
Všiml jsem si v meditaci, jak mé myšlení šokově vnímá, že v božském světě se nadvědomí musí stále rozhodovat co má udělat, ale vůbec nechápe jak to dělá a má z toho šok. Nebylo by schopné to udělat, neví, co TAM má vlastně dělat. Neví jak by mělo být pasivní, není na to zvyklé, jen zděšeně přihlíží, co s tím? Nemá se plést do toho, co ani dělat nebude, jen vnímat a přijímat. Tím také má natékat tíseň? Ano, než si zvykne a promění se.
Vytváříte sny a děje jež symbolizují to, co dělám? Ano, to jsou Naše slova k tobě. My se ti jimi snažíme otevřít oči. Proč na těch symbolech tak lpíte, to my neznáme? Ale znáte, jen si to neuvědomujete. Stále vytváříte symboly, vlastně neděláte nic jiného. My si je jen víc uvědomujeme a vědomě s nimi pracujeme. Což kdybyste to odmítli? To nejde, vytvořily by se symboly odmítání. Kdybychom symboly tvé práce nevytvořili My, vytvořil by je někdo jiný, třeba samo Informační pole.
Jak mi vytváříte sny? Ty dělají spíše nižší dimenze. Prostě na tebe přenesou svoji myšlenku. Proč se v nich rozhoduji tak divně? Zabírá se jimi jen malá část tebe. Sny a události se liší jen v šíři zapojených dimenzí. Mám dojem, jako by mě silně ovlivňovaly, abych dělal co mám, je to tak? Trochu ano, ukazují ti skryté sklony, jež bys nebyl často ochoten přiznat.
Jde o to pochopit, že už teď je Věčnost? Ano, hrát si s Ní. Vy berete život jako nutné zlo a chcete mu uniknout do prázdnoty. Naučte se žít na Cestě. Zač stojím, když nevydržím sám se sebou a stále se do něčeho vrhám? Zpomal trochu, vždyť jsi závislák na pohybu! Utíkáš sám sobě. Proč? Moc složité, prostě si hraješ. Vy jste mě přetížili, abych si to bolestivě uvědomil? Jistě a to je první krok ke změně novým směrem – k harmonii sám se sebou. Učení je těžké a místy bolestivé, i když k němu máme ideální přístup? Jistě, jen se víc urychlí.
Proč mi nechcete říci o minulém životě? Stále by ses tím zabýval, to by tě to stahávalo zpět, vytvářela by se smyčka. Co budu dělat, až budu mít Tvoji dimenzi uprostřed vědomí? Tam žijí božstva. Co dělají? To je tajné, ezoterické. Prostě zapadají do Plánu Absolutna.
Je něco, co ví Ota Luňák lépe? On se nezdá, ale je to tak. Víc se vyzná v konfiguraci rozšířeného vědomí. Prožil to co vy ještě neznáte a co vám chybí – božskou Lásku takovou jaká Je. V meditaci jsem ji nepoznal? Téměř ne. A máte ji Vy všichni? Téměř ano. Jak ji popsat slovy? Nádhera, mít rád, milovat jako své děti. Láska tak přísně nerozděluje dimenze a Síly jako vy. Má všechny stejně ráda.
Já nedělám nic proto, abych přijal lásku, jako bych ji ani nechtěl? Ano, proto ji nedostáváš. Vlastně ji ani neznám, jak bych ji mohl chtít? Leccos jsi o ní slyšel, už to by mělo stačit, abys ji chtěl poznat.
To byste nám nemohli postupně připojovat intuici aby to nebylo tak drsné? Šlo by to, ale takhle to jde rychleji a vy to vydržíte. Je ten spěch opravdu v plánu? Je součástí Úkolu. Mystický proces může být i jiný než známe? Ano. Je to reálné? Ani ne, jen se více snažte milovat. Moc ho berete jako utrpení, ale mystika musí obsahovat všechny možné pocity, i legraci, radost a lásku. Je to Život Sám.
Než se moje fyzické, éterické a astrální části přetransformují výš bude trvat hodně dlouho, to za těch plánovaných 35 inkarnací nestihnu, abych byl v nadvědomí 6,5té dimenze nastálo, ne? Ne tak, část se nechá dole zahálet na pozdější dobu. A co pak s nimi? Budou se připojovat v dalších procesech. To budu v nirváně s fyzickým tělem? Ne, s astrálním, ale to nevadí, i takové bytosti existují. To budu jako duch? Zčásti, bude tě to tížit, ale nedá se nic dělat. Alespoň se nemusíš bát, že ztratíš středisko individuality a tvar. Takže se budu mnohokrát vracet do astrálních inkarnací? Dost, než se přetransformují všechny části. Vědomí budu mít roztažené od emocí po božské Já? Ne, posuneš se výš. Astrál nebude aktivní, ani myšlení příliš ne. A co Tam budu dělat? Neuvěřil bys a ještě dlouho nebudeš nic bližšího vědět. Vždyť budeš v tisících i jiných existencích a všechny budeš prožívat jako své vlastní životy. Bude snad jeden základní, ne? To ano, ale v meditacích, a těch bude hodně, vlastně stále budeš všude možně. Budu Tam mezi sobě rovnými? Jak kdy, v něčem je budeš zčásti převyšovat ty, v něčem oni tebe, jsi moc roztažený dimenzemi.
Můj současný život je proti tomu dost fádní, ne? To jistě, vždyť nejsi aktivován ani z malé části. Neboj se a přijď k Nám, je Tu Krásně, i když problémy a bolesti tu máme v Našem pojetí také. Stále narážím na tu svou část, která chce mít věčný klid, že? To je jen iluze ega, My to napravíme. Život je Živý, jak jsi sám řekl. Držíš se iluze mysli. Tvůj směr je Jinakost. Vidím-li obrovskou vzdálenost k Bohu, nutí mě to jít rychle k Němu, ale proces odhalí naše nedostatky, spotřebuje všechnu energii a výsledek je sporný, že? I to je Jinakost, jež nemá snadné řešení. Duchovní vývoj je tedy úměrně své intenzitě vždy spojen i s bolestmi, problémy a námahou. Proto existuje nenáročný blokující, optimální pro všestranný rozvoj, urychlený na rozumnou mez i extrémně urychlený bolestivě extatický vývoj, že? Můžeš to tak rozdělit. Já si vybral dost urychlený, bylo to moc? Odpovídá to tvé povaze a i My jsme spokojeni s výsledky.
Prožil jsem správně tu vizi?- I malý drtek může být symbolem veškerých knihoven, když to uložíš jako symbol, za tím je ten procesor s ohromnou pamětí. To je symbol, umět pracovat s nimi, všechno zastanou. Ano, budeme ti je teď dávat častěji.
Je pravda, že se do rozhovoru s Nadjá zapletly i méně dokonalé síly? Trochu, ale odpovědi nebyly špatně, tak jsme je nechali. Jak to odstranit? Nech to být. Která dimenze to byla? 4,3 – 4,5 ojediněle i méně. Co znamená, že Miloš nechce přijímat Vaše procesy? On víc ví oč jde než ty. Když se rozjedeme naplno, to je fofr…


S nadvědomím o dokonalé nedokonalosti
Je má únava zákonitá, protože to nese urychlení jež mám mít? Zcela. Je to tedy dost tvrdý osud? Je to ŽIVOT. Máme všechno prozkoumat, ač to bolí? To je úkol života.
Co nás vede tvořit dokonalé symboly sebe, ač jim nerozumíme a děláme je nevědomě? To je ta vaše skrytá inteligence. Máte ji, ale nevíte o tom. Takže hledáme to, co stále máme? To ne, jde o to pochopit Jinakost Boha, jež je i v tomto. Je jen Dokonalost a nedokonalost je jen dokonale hraná Hra. To bych měl pochopit a přijmout ji jinak? Zcela, ty vůbec nevíš jak je cenná. Proč? Je to jeden z úhlů pohledu bez něhož by Bůh nebyl Bohem. Tedy přijmout ji bez stresů a vzteku? Nejen to, učit se hrát si s ní. Bojuji proti nedokonalosti a ona je vlastně účelem Hry Boha? Ano, ale i tvůj boj je součástí té Hry. Lidé se jí drží a bojí se Dokonalosti? I to je část Hry. Tedy se nerozčilovat, nebojovat, ale přijímat? Zcela, dát jí její místo ve Stvoření, je věčná jako Bůh Sám.
Jde o to přijmout, že vše je jen Hra Dokonalosti? Zcela a pak už to jde snadno. Jaké je pak žít tu Dokonalost? Nepopsatelné, nepochopitelné.

Mandaly božského Tvoření
Proč se mandaly skládají výhradně z čar? To jsou tunely, proudy archetypů. Co je v nich? Pocity. Jako energie, jež jimi proudí? Ne, ony jsou pocitem, myšlenkou Boha. Jedna čára je jeden pocit? Tak. A co je bod na čáře? Ten obsahuje archetyp, složeninu z dalších archetypů, je to fraktál. Celá mandala je pocitem Boha? Ano, je vlastně kódem tvořivého příkazu. Tak tvoříme v Mysli to, co se realizuje i ve vašem hmotném světě. Co si Bůh pomyslí, to je. Vy si tedy stvoříte abstraktní představu a ta se pak realizuje? Ano, vždyť i vy něco podobného děláte v myšlenkách i pocitech a trochu to i působí. Naše jsou však silnější, mocnější.
A co znamená barva a tvar shluků čar? Vše má svůj konkrétní význam, ale složitější, než lze vysvětlit, to je ten přesah Boha nad člověkem, vše je daleko dokonalejší. A jakou mají obrazy spojitost s Vašimi pocity? Ty jsou podobného rázu, opět fraktály archetypů. I v hudbě jsou proudy zvuků, tj. archetypů? Ano, jako ve všem, to je víření. Vlastně vše co existuje jsou mandaly. Usilujte o jejich ladnost a souhru i ve vašem světě tvarů. To je také váš úkol.


O pravdách s nadvědomím
Jsou i jiné pohledy na život a není jasné, které jsou ty pravé? Právě tak to lze říci, není daná, jednoznačná Pravda, tou je jen Stvoření Samo. Ale buď pravda funguje, nebo skutečnost jde jinak, ne? Více méně ano, ale to neřeší problém úplnosti. I iluze tvoří realitu. Ale podle určitých zákonů, ne? Prostě existují všechny možné pravdy. Jsou v hierarchii? Ano, jako vždy a vše. Proč vlastně neříkáte lidem na rovinu co by měli slyšet? Oni o to nestojí a bylo by i pro Nás trestné jim to říkat. Takže jsem trestán? Jsi, ale málo, zatím. Nechej lidem prostor na jejich chyby právě tak jak to děláme My.
Budeš vnímat vyšší pravdy než znáš a i ty, jež jsi již dost překonal a chybně je odsuzuješ, ale ono to není tak jednoduše zavrženíhodné. I ony ovlivňují svět a slouží lidem, nemůžeš je jen tak zahodit. Nejsou sice dokonalé, ale i tak jsou skutečné a to je dost. Mezi lidmi a jejich názory je úzká souvislost, proto tak křečovitě neodsuzuj. I chybné názory jsou vůlí Boha? Jako Vše.

Channelingové střípky
Když nevím, tak se zeptám nadvědomí:

Cesty osudu:
Vy přece můžete nastavit cesty tak, aby byly průchodné, nebo tak, aby si na nich člověk rozbil nos? Ano, pak prožijí tragické následky a ty je přesvědčí.
Vesmír roste donekonečna jako individualita, je tu podobnost? Určitá. V čem je rozdíl? Neseparuje se tak, vždy si uvědomuje Celek.
Co s náporem omezenosti zvenku? Přijímat, vnímat, nenechávat strhnout. Víc pasivity? Jistě, to je věčné.

Moje dobrodružná povaha:
Kolik inkarnací budu chtít jezdit na koni? Asi osm. Kde pak budu mít vršek vědomí? Asi v 4,8čce. Teď mám 4,4? Jen někdy, právě teď ne. To budu mít pořádně rozšířené vědomí, jaké budou problémy? Vršek bude chtít Nahoru, spodku se tak chtít nebude. Nebude se vědomí trhat? Chvílemi, ale tomu zabráníme. O kolik se posune nahoru spodek vědomí? Asi o 0,2. Nižší části budou v nevědomí? Ano. A silné? Bohužel ano.

Co mě napadá:
Co znamená slovo prepreg, jež mě stále napadá? To je tvoje natrvdlost. Co nechápu? Hlavně to, že si jen tak hraješ s Bohem. V jakém smyslu? Prostě si hraješ, předstíráš zájem. A k Vám jít nechci? To právě ne. Jen bych chtěl mít božský pocit? Jen se s ním vytahovat. A co to znamená být u Boha? Prostě dělat co On, cítit co On potřebuje, nekombinovat s lidským. S agresí a sexem? Sex jen trochu, ale agrese je zcela mimo. Co ještě? Ještě to, že se zcela neuváženě rozhoduješ kam jít a co dělat. V čem a kam? Zase do lidského. Létání? Také. Co ještě? Oblékání. Jaké? Do Boha. Hrdost vznešenosti? To. Co by na mém místě jste dělali Vy? Napovíme ti. Mám Vás vyzvat když nebudu vědět? Ani ne, to My už stejně děláme, ale neposloucháš. Já nic neslyším? Snaž se víc.

O vyšších mimozemských civilizacích:
V civilizaci LOGO (viz kniha Planeta LOGO) 4,8mé dimenze je méně bolesti? Je, ale je vnímána citlivěji. To znamená, že je tedy stejně silným problém jako u nás? Trochu ano. Ale krása je Tam vnímána silněji? Ovšem. Takže se pole pocitů rozšíří a posune nahoru? Tak.

Jak mít víc síly:
Jak je to s mojí možností mít více energie? A chceš? Chci. Tak dostanu? Dostaneš. A problémy? Budeš ji mít. No a? Lekneš se. Tak si zvyknu s Vaší pomocí, ne? Záleží na tvém vědomí, jak ji budeš rozhazovat a blbnout, zase ti ji vezmeme. Prý jsem měl sklon se vymlouvat na slabost a nesnažit se? Tak trochu. To je nová kapitola výuky? Nová zas tak ne, jen úprava staré. Ale proč už božský pocit nejde nad 40%? Půjde, ale jen na chvíli, je to drahé.

Co je Bytí:
Bytí není pocit? Ne, vědomí Existence. A jak se od pocitů liší? Vším. To je ta hrdá vznešenost? Je za tím. Mění se Bytí jako pocity? Jen nevýznamě, závisí hlavně na dimenzi a zaměření.

O posmrtném životě:
K čemu je posmrtný astrální svět? Urovnávání si vjemů, zklidnění. Vyšší dimenze v astrálu nejsou? Skoro ne. Odchází se, když už to nic nepřináší? Tak. Je to jen jiná varianta života, mít dimenze postupně, ne najednou jako zde? Skoro tak se to dá říci, ale zde se člověk víc naučí. Kde je zákonitost toho? Promíchávání, prokombinování částí osobnosti. Když nepočítám plánování dalšího života, oč bych přišel, kdybych se v posmrtném stavu nezdržel? Nic, jen by ses narodil a žil trochu rozhozený. Takže je to uklidnění, ale čím? Klidem. To platí i pro vyšší části? Ne, ty se jen víc sehrají. Mezi sebou? Ano. Co nevím? Že mohou chodit nahoru do vyšších světů i dolů jako ty v meditaci. Když mohou duchové měnit dimenzi, mohou nahoru nadlouho? Až jak jim vystačí energie, jako u tebe.

O sdružené duši ve zvířatech:
V králíkovi je tisíc osobností? Ano. To z něj bude tisíc lidí? Tolik ne, jen asi padesát. Copak v králíkovi nemůže být jen jeden? Takových je málo co slouží člověku. V divokých je jich méně? To se ví. Takže z doma chovaných zvířat budou lidé? Jistě, ale i jiné entity blízké člověku.


Okolí je zrcadlem?
Jaký význam má pro mě to, že vidím kolem sebe tolik skrytě zlých lidí cool generace? Máš zlo i v sobě, ta tvá vnitřní zuřivost! To je vlastně také temná noc duše? Ano, ale dlouhodobá. Co s tím, požádat Vás, abyste mi to vypárali? I tak, ale snaž se sám odmítat své temné sklony. To vy jste zorganizovali zrození této generace? Tak trochu. Proč? To je osud Stvoření, dobro a zlo existují, vše se proměňuje a hledá cestu zpět Domů.

Co ještě nevím:
Mám ve svých channelingových textech chyby? Trochu ano. V čem? Vytváříš si vlastní představu Boha a života a to je chyba. Copak mě dáváte úmyslně chyby? Někdy ano, abychom tě na to upozornili. Kde jsou ty chyby? Ty je opravíš, ale pak budeš znovu opakovat svou chybu a to nedopustíme. Jaké je tedy řešení? Nechat být jakýkoliv pokus přesně vyjádřit božské. Jak se pak orientovat v životě a pochopit meditace? Meditace nejsou tak moc k chápání, je to především transformace. A v životě, to je věčný problém, to hledání a nejde to bez něj. Jde o to vpouštět do sebe to vyšší, propojovat roviny poznání, to jsou tvé dimenze. Není nic definitivního.
V čem je moje pojetí Stvoření nejvíc špatně? Nevěřil bys, ale není tak špatné, vlastně docela ujde až na to, že je trochu Jinak v tom, že Bůh si dopřává větší fantazii než ty. Tedy že je bohatší? Podstatně, nedovedeš si představit jak moc. Jak si to uvědomit? Jen v meditaci, něco ti ukážeme.
Co dělám špatně? Jen se špatně díváš kolem sebe. Nechci něco vidět? Právě to. Že lidem ubližuju? To. Přílišnou ostrostí? Právě tak, nevnímáš, že jsou jiní než ty.
Co je to duchovní ego? Ego je stále, musí být, ale musí mít určitou formu, která neblokuje, ale přijímá božské. Nevytahuji se? Trochu ano.
Proč jsem dostal maily, jež mi nepatřily? Píšeš lidem, kteří o to nestojí, tak jsi zažil, co to je. Proč to nechtějí? Chtějí si jen nezávazně povídat, bavit se. A ty na ně útočíš a chceš ”výsledky”. Co se v tom ještě odráží? Oni ti zrcadlí tvé nižší nerozvinuté a neochotné části, ty jim jejich duchovní části a snahy, které chtějí přijít ke slovu. Co bude dál? Není dál, to je trvalý stav, vždyť už to děláš tolik let! Je to tedy trvalé? Bude se to měnit spolu s tím, jak se budeš měnit ty i oni, vždy zrcadlo.
Já byl knězem na Orknejích? Tam jsi opravdu byl a mnohem výš, než jsi dnes, měl jsi tam části, které jsou dnes již odloženy a čekají na další inkarnace ve vyšších civilizacích. Už tehdy jsi s Námi uměl hovořit. Proč to vše bylo? Posílit božské ve vás. Nač tam sloužily ty megality jako ve Stonehege? Opravdu sloužily k uskutečnění toho, co jste chtěli. Jako kalendář? To ne, mnohem víc, je to symbol Absolutna! Je to tedy jakýsi chrám? Ano.
K čemu sloužily pyramidy v Egyptě? Pyramidy byly symbolem Velikosti Boha. Už je vidět byla silná meditativní sugesce, leskly se do dáli. Vše na nich bylo nadpozemské. Měly i další funkce. Takže byly totéž co menhiry? Ano, ale v malém.


6. Vyšší mystika

Strach má velké oči
Strach z prožité Velikosti Boha v prvních meditacích je zcela pochopitelný. Svět, který je o několik řádů nad naším nám zákonitě způsobí šok. Stejně tak by byl šokován pes, kdyby se mu ve vědomí náhle objevily lidské myšlenky, které by trochu chápal.
Je chyba si přidělávat zbytečné překážky a obávat se vstupovat do dalších meditací. Jsou to totiž formy hypnotických progresí při kterých nahlížíme do světů, který budeme prožívat až za statisíce až milióny let. Tedy za desítky až tisíce inkarnací. Není se třeba obávat, že v prožívaném již zůstaneme natrvalo, i když to tak v meditacích cítíme. Navíc Tam už nebudeme mít naše dnešní myšlení, které je na božský svět zcela nezvyklé a zbytečně vyvolává problémy.
Hlavním účelem meditací je totiž transformace částí osobnosti, tedy energetické operace. Jsou symbolem božské energie jež námi protéká extrémně silně. Částí je velké množství a musí se mnohokrát transformovat, proto je meditací potřeba velmi mnoho. Neduchovní lidé musí touto energii procházet také, mají ji proměněnou do obrovského množství událostí v mnoha inkarnacích.
Šok z božského světa je také uměle zesilován, aby byl symbolem kombinace extatickotísnivé transformační energie. Dáme-li božskému dostatečný prostor odevzdáním se, nebude důvod pro strach. Víme totiž, že umí nastavit cesty tak, aby byly průchodné. Mystika není snadná, nezná okamžité a bezproblémové osvícení, ale není nebezpečná.

Podstata mystiky
Zažít VĚČNOST je silný a důležitý prožitek, ale popis meditace a spory a úvahy o ní nejsou tak důležité. Není to zábavní podnik. To hlavní se stejně nedá popsat a 90 procent se okamžitě zapomene. Důležité je proudem energie o trochu více trvale rozšířené vědomí, přijímání Ducha.
Hlavní je přijmout Jeho proces a stále Ho vnímat. To není každý ochoten, božské je tak Jiné. Paradoxně však v každé škole i podniku vyšší vede nižšího k sobě... On si v něm poradí s každým. Je totiž Všemocný a přitom součástí nás. Toto věčné spojení v Jednotu a rozdílnost je Věčným tajemstvím Stvoření. Duch je učitel, terapeut a rádce. Současně většinu procesů sám provádí i když o nich nevíme, jen jsme Mu dali prostor. Ne však všechny, v temné noci duše se musíme vyrovnat se všemi odkrytými problémy. On ví kolik vydržíme a to dostaneme.
O nápravě nás všech je Svět, Hra Ducha. Nač se zbytečně stresovat z nedostatků a ohromení z božského světa, vždyť je to logická úprava softwaru lidské psychiky. Každý máme nějaké problémy, proto tu jsme. Proces se každému rozvine, až pořádně pozná oč jde a kam to vede - Nahoru. Výsledkem bude trvale rozšířené vědomí, stále budeme v meditaci, i když ne tak intenzivní.
Není ovšem možné si myslet, že proces půjde podle nás, to nejde v žádné škole ani podniku. Častokrát si spodek chybně vysvětluje situaci a zbytečně se bojí svého zániku. Proto se v mystice hovoří o odevzdání se Duchu. On totiž Vše stejně řídí... Je to vzácné a každý, kdo se o to snaží, je hoden obdivu.

Co je setting
Začněme teorií. Absolutno musí tvořit, aby nezavládl Chaos. Není sice Jeho protivníkem, spíše jeho variací, ale je příčinou nutnosti Věčné Tvorby. Bez neustálé vůle k usměrňování, ukazování směru aby se Stvoření rozpadlo do chaosu. Pro nás z toho vyplývá, že vždy budeme udávat směr, volit na křižovatkách života a nést následky…
Klíčovým termínem hypnózy jsou sugesce. Ty jsou již setting. Pokud by je hypnotizéři nedávali, vznikne prázdná hypnóza. Mezi běžným životem, meditací a hypnózou není žádná hranice. Sugesce může být vyjádřena i nepřímo, třeba vyprávěním příběhů (pohádky), různými symboly, obrazy a gesty jež používá magie. Stačí očekávání či dokonce nepatrná myšlenka a směr prožitků je již určen. Kdo se chce bavit, je voděn Říší iluzí. Koho zajímá umění, zažije dokonalou Tvořivost. Kdo chce poznat své Já či Boha, zažije ohromující extáze, i když mu třeba budou umožněny až časem. Kdo si zahrává se zlem a démony, dostane se rychle do pekla.
Vliv vyšších Já na zážitek je daleko vyšší, než si myslíme. Změněné stavy vědomí byly dříve přístupné jen šamanům a zasvěcencům. Laikům při zneužívání hrozí řada nebezpečí. Je to příliš silný nástroj.
Setting je nejlépe vytvořit jako rituál. Obsahuje myšlenkovou přípravu na to, co má přijít, a také očistu i hudbu po celou dobu procesu. Je velmi důležitá, obsahuje totiž vibrace vyvolávající stav interpreta. Každá entita má svou oblíbenou hudbu.
Negativními sugescemi jsou strach a křeč. Nelze se jim zcela vyhnout, ale nejlépe je přijmout jako dětskou nemoc duchovního vývoje. Je to daleko lepší, než je křečovitě potlačovat. Stačí poznat a odmítnout. Vůbec nejlépe je odevzdat vedení zážitku vyššímu Já, jež pak může daleko volněji pracovat bez nebezpečí problémů všeho druhu. Ono nakonec je za Vším co nás potká.
Set je souhrn toho, co o duchovnosti víme. To bere božská režie v úvahu při tvorbě meditačních procesů. Proto je kvalitní příprava informací také důležitá.

Tajemné slovo přijetí
Největší překážkou na cestě k Bohu je neochota vzdát se nezralých názorů na Něj i na život. Mystika si proto nelibuje ve filozofii, protože ví, že lidské myšlení je vždy omezené, ale otvírá se vzhůru. Hlavním slovem pro ni je přijetí.
Milujte své nepřátele, říká Kristus, čiňte dobře těm, kteří vás napadají. Řekl také - Milujte druhého jako sebe samého.Těžko pochopit ta slova, lásku si představujeme příliš romanticky. Neznamená to někomu podléhat. Je proto lépe použít slovo přijetí.
Opakem je nepřijetí, vytěsnění z vědomí. Nechtít vidět, chápat, potlačit a popřít. Tím se nestane nic jiného, než že se objekt i iluze o něm přesunou do nevědomí. Odtud nás budou napadat a zavádět stranou aź do té doby, než ho správně prožijeme a přijmeme. Správná zpověď je psychoterapie, napravení toho, co jsme neudělali správně. Pouhé mluvení či necenzurované myšlení pomáhá znovuprožívat. Vybíjí se tak nevyřešený náboj a psychika se zklidňuje, uvolňuje od bloku.
Jde o to naučit se přijímat lidi hloupé a zlé, nevyzpytatelného Boha s obrovitým IQ i schopnostmi. Dokonce také své hříchy, chyby, roli a úkol. Umět přijmout bolest, smrt blízkého i svoji vlastní a Věčnost. Stačí jen chápat, že je to nutné a cesta se již sama vytvoří. Křeč je symbolem neúplného přijetí.
Meditace znamená přijímat své Horní i spodní části. Prožít se celého, neutíkat do činností ani slov. Pak však odchází náš starý svět. Byla to iluze, omezený názor a ztráta nás může chvíli bolet. Vše je Jinak a nevíme přesně jak, ale o tom je Život, učení se. Není nutné dokonale znát řešení problému, stejně se řeší. Neznamená to, že už nebudeme znát bolest a bude ode všeho pokoj. To není možné. Jen přestaneme vytvářet zbytečné překážky sami sobě a můžeme se volněji rozvíjet s menší bolestí a slepotou.

Radost z Tvorby
Neumíš žít, stále někam utíkáš. Nauč se klidně stát a jen Být. Spěcháš, protože neumíš prožít Přítomnost. Tvůj pocit tě stále někam vyhání, i na to by měla být zaměřena tvá snaha. Únava ti pak naznačuje, co děláš špatně. Je to útěk od sebe, i to létání. I když se ženeš dopředu, stále budeš uprostřed Nekonečna. A ne Jím? O to nejde, jen si uvědom svůj chybný přístup. Nevyřešená přítomnost tě žene do budoucna, abys tam zjistil, že se jí takhle nemůžeš vyhnout. Vše už je Zde, jen se podívat. I když nemám ponor? I pak, i když slaběji.
Kam se dostanu? Copak to můžeš pochopit? Neznáš to. Ani z meditací? Trochu ano a ještě zažiješ, abys pochopil dokonale. Vzpomínám si, že jsem v meditaci nemohl pochopit, co ze mne bude a kam půjdu? Nemysli si, že je to něco malého na co můžeš sám přijít! Protože se bojím opustit myšlení? Zase je za tím spontánní vnímání a jednání bez tupé práce mozku. A co když se bojím odevzdat svou vůli, co pak? Jen čekat, obrousí se odpor a postupně se změníš. Je to evoluce nebo revoluce? Obojí.
Terapií nevyřešené přítomnosti se dostanu zase do vyšší dimenze? Nejen Tam, ale i něco mnohem důležitějšího, do Bytí samého. Které je bez činnosti? Téměř by se to tak mohlo říci, ale ona Tam nějaká je. Jaký je tedy rozdíl? Kvalitativně je Jiná, nepopsatelná. Odpovídá klasickému popisu statické nirvány? Zcela ne, to jsou jen slova. Popisují tedy skutečný stav, nebo iluzi? Něco takového skutečně je, ale je mimo jakýkoliv popis. Znamená to, že ve vysoké božské dimenzi jsou možné i jiné stavy vnímání? Tam je vše spojeno, Vším se prochází postupně i současně, toho ses tak bál v meditaci. Je tedy jednou z tváří Boha? Ano a ty o Ní nic nevíš.
Mohl bych pak mít jiný, méně bolestivý proces bez tísnivé energie? Mohl a nebylo by to těžké, jen nechat mysl volnou a stále ji nehypnotizovat představami. Tak by se snadněji proměnila. Nech ty řeči být, stejně nic nechápou. Jen vnímej s pozorností zaměřenou vzhůru. Nehledej jinde, co máš najít v sobě, stačí tomu udělat prostor. Chybí mi Jeho radost z Tvorby? Vlastně neumím žít, proto tu nejsem moc rád? Ano, jen vegetuješ. Božsky Tvořit lze i v těle člověka? Ovšem.

Transformace nevyvinutých částí
Tento méně příjemný proces je z mystické literatury velmi málo znám, ačkoliv je stejně náročný a důležitý jako jemu podobná temná noc duše. Jen sv.Tereza z Avily popisuje dlouhé a bolestivé odloučení od Boha. Jde v něm o to proměnit nikoliv vyspělé části osobnosti jež jsou ve vědomí aktivní, ale zaostalejší s malou inteligencí, jež jsou vytažené z podvědomí a pasivní, protože skrytě brání duchovnímu rozvoji.
Rychlá transformace částí spotřebuje ohromné množství energie, proto je únava dlouhodobá. Bylo by málo efektivní proměňovat spodek vysokou božskou energií, optimální je podstatně nižší a zcela jiná. Dimenze 3,0 – 3,7 se proto transformují s určitou bolestí. Vše totiž vede k duchovnímu rozvoji, tedy dobré i špatné, příjemné i nepříjemné. Mystiku může stimulovat u disponovaného jedince silně duchovní i tíživou situací v silně neduchovním prostředí. Žádný tlak vede k stagnaci.
Jsou totiž jen tři základní neoddělitelné druhy transformační energie, jejich proces je v mnohém protikladný. Dvě dualitní energie tvoří póly, mezi kterými jsou všechny meditační procesy a podstata všech dějů vůbec. Třetí energie je dolňková, jako neutrální leží mezi nimi.
První se projevuje jako božský expandující pocit ohromení, je symbolem Vršku. Druhá, podobná tísni, je symbolem bolestí z námahy urychlovaného vývoje. Je hlavní transformační energií spodku, protože vše musí projít vědomím. Tísnivá energie pracuje se spodky obdobným způsobem jako drtička kamenů.
Symbolizuje i tíhu a odpor nezralého spodku. Transformační energie není často silně tísnivá, ne tak nepříjemná. Při neutrální energií je v meditaci jakoby všeho málo – dějů, ponoru, tísně i extáze. Je symbolem pomalosti a lenosti spodku vědomí.
Všechny části osobnosti jsou v meditaci hodně volné a aktivní, jen Vršek je zdrženlivý. Vede je k tichému vnímání. Jen únavy po meditaci je stejně. Všechny meditační i mimomeditační procesy obsahují tyto energie v různém poměru. Podle té, jež převažuje, rozlišujeme příslušné kapitoly, v kterých se energie postupně opakují. Podle principu podobnosti ovlivňuje transformační procesy i změna prostředí.
Jedinci s malým počtem inkarnací mají nevyvinutých částí podstatně více, kapitoly jejich transformace trvají řadu let až desetiletí. Musí se potýkat s nedostatky dosud neznámého spodku. Vědomí mají zavaleno množstvím těchto částí. Pro jejich vedení i v meditacích jsou určeny vyšší části rozšířeného vědomí, zejména 4,6tá a 4,8má dimenze. Střed vědomí je oslaben.
Vědomí se v této kapitole rozšiřuje i dolů. Úkolem je zvládnout běžný život, nikoliv božský a pouze přijmout Jeho Jinakost a tím odstranit staré iluze. Podle očekávané zátěže božské síly zasvěcenci nakonfigurují sestavu rozšířeného vědomí i transformační procesy a i během dne je mění podle potřeby. Stejně jako v ostatních případech dobře vědí, co mohou a co už ne. Dokonce i obyčejné myšlení a zvládnutí události dne bývá pro tyto astrálněmentální části až příliš náročné. Jsou zatěžovány úkoly a problémy jež sotva zvládají. Vnímání je zhoršeno a ztíženo, mají sklon ke křečím v těle, jednání i myšlení. Jejich odhalení a uvolnění je již terapií. Proces je charakteristický tíhou, tupostí spodku a únavou. Symbolizuje to i mrznutí nohou. Stydět se za svou nedokonalost je však zbytečný problém.
Přístup má být aktivní i pasivní současně. Aktivní v tom, že zasvěcenec má mít vždy přehled o tom na čem se pracuje, jaká je kapitola výuky. Má mít snahu stále zdokonalovat přístup, přijímání i chápání procesu a hledat ještě dokonalejší přístupy.
Roste význam nočních transformačních a abdukčních procesů, ale poněkud klesá význam meditací a jejich četnost. Slabé proudy Jinakosti v myšlenkách nadvědomí přicházejí sále a rozšiřují mu Poznání. Čím dál více si zvyká na božské. Vědomí si má uvědomovat co se v něm děje a pracovat tak, aby nebylo strženo spodkem.
V myšlenkově bohatých meditacích od nižší božské síly prožívá vize a pocity, většinou tísnivé. Jsou to operace i když je prožívá jako jedinou realitu. O to jsou účinnější. Tíseň je křeč a bolest, tedy projev i lék. Téměř bez pocitu božského v božském se silným a nechápavým spodkem je málo příjemná kombinace. V rozšířeném vědomí se probírají zesílené Jinakosti božského i problémy duchovního vývoje. Zasvěcenec cítí lítost dětinských částí z nutnosti zemřít. Tíseň je pocit z transformační energie i šoková reakce spodku na Jinakost. Tísnivě bolestivé meditace bývají i trestem za sklon utéci z problémů lidského světa do božského.
Podobně jako při komunikaci je účel transformace důležitější než pravdivost prožitků. Ponor je i v meditaci dosti nízký. Hrdá a radostná vznešenost Boha zůstává jen matnou vzpomínkou. Božské mu odhaluje množství otázek o kterých ani nevěděl, ale často bez odpovědí a to také bolí. Zaostalý spodek se zde naplno projeví, většinou nechápe ani základní duchovní skutečnosti. Proud božské výuky a transformační energie je na něj dokonale zaměřen a procházením, tj. dokonalým prožíváním dochází k okamžité, ale dosti bolestivé proměně. Spodek se často vzpírá božskému, což vyvolává ještě silnější proud energie. Tíseň odhalené nedostatky rozbrousí, tím se část individuality opraví a Vše zapadne to zase do Všeho. Transformace touto energii může trvat i několik dní, podobá se chřipce bez teplot.
Velmi bolestivé jsou meditace s vyšší božskou silou, vysokým ponorem se silnou tísnivou energií. Příslušné děje pro tíseň božské síly vytvoří podle potřeby. Tato transformační energie prochází i v noci a to se projeví ve snových dějích. I ve dne cítí zasvěcenec tuto nepříjemnou energii. Nemoc a únava bývá spojena se zintenzivněním této bolestivé transformace. Sevření touto energií během dne se zvyšuje jako trest za chyby či odmítání božského. Ohromení Jinakostí i destabilita je v této kapitole slabá.
Další očistný proces božských sil je abdukce, což je odstraňování zauzlin nekvalitních částí individuality, jež božské síly nejprve izolují a pak odstraní. Tyto části se nemusí prožívat jako v temné noci duše. Je podobná tísnivým transformačním procesům, ale je silnější a krátkodobá, asi jednu až dvě hodiny. Je bolestivá jako noční chřipka a energeticky náročná, ale nevyžaduje vyspělé vnímání.
Komunikace s božskými silami není zasvěcenci nikdy zcela znemožněna, aby se zmohl zeptat na význam aktuálních stavů. Přesto se chybná hodnocení bohužel často vyskytují. Někteří považují svůj stav za trvalý, ač je to jen operace nerozvinutých částí. Jsou to názory spodních částí, jež mají v této kapitole převahu. Pochopení těchto procesů komplikuje občasná kombinace s temnou nocí duše a silnou únavou.
Při přetížení vědomí částmi spodku roste jejich snaha se zablokovat, pak pomůže rozhovor s ostatními zasvěcenci. Měli by jim připomenout, že je to logický proces, symbolizovaný ukřižováním Krista. Někteří říkají, že občasná dezorientace či psychické zhroucení je důležité. Je to moment, kdy ego na okamžik poleví ze svých pozic. Utrpení je součást Cesty.
Touha po božském vede zasvěcence projít touto nepříjemnou kapitolou. Přetížení spodkem často vyvolává vztek a silnou vůli jít Nahoru, což se projevuje mentálními útoky proti vlastním spodním částem či jiným rigidním duchovním lidem. Vše má nabídnout Bohu a nedržet se ničeho. Božské síly ho v těžkých chvílích psychicky podporují. Po splnění úkolu odloží některé proměněné části a do vědomí opět zapojí několik vyšších a začne poněkud příjemnější kapitola se silnějšími ponory i schopnostmi vnímání a jednání.
Zasvěcenci s velkým počtem inkarnací mají tyto procesy pouze několik hodin až dnů kdy se dosud nepoučené spodky lekají božské Jinakosti. Probíhají většinou jen v částech meditací. Kontrast božského pocitu a sevření tísní je však obrovský a bolestivý i pro ně.
Tyto procesy by se daly aplikovat i na jiné než spodní části, ale duchovní vývoj by byl až příliš nepříjemný. Vzniká nesymetrie pocitů a procesů, tísně je víc, protože je daleko účinnější. Tak jako v ostatních případech zasvěcenci procesy neřídí, jen nimi s aktivní odevzdaností procházejí. Nemusí jim ani zcela rozumět, jsou vždy velmi účinné. Hrubou chybou by bylo od nich utéci a potlačit je. Nedá se s nimi nic dělat, třeba jimi projít. Musí se přijímat s Láskou i nerozvinuté části a nezlobit se, že jim to tak nejde, však se naučí. Kromě cyklicky opakovaných příjemných i nepříjemných energií transformačních procesů jsou v mystice pouze postupně zjemňované temné noci duše na hlavní problémy zasvěcence.
Nelze přeceňovat problémy mystické cesty. Základem meditací i života výchova a ta obsahuje stejně jako život příjemné i bolavé. Daleko těžší život mají tělesně postižení, a to je také karmický vývojový proces.


Stálý ponor do božského
Stálý ponor je hlavním výsledkem každé mystiky. Každý trvalý pocit je jako dům ve kterém žijeme. Je to symbol, intenzita Lásky Boha.
Získat božský pocit je jako se přestěhovat do paláce. Je Sluncem v duši, mystická literatura mu říká být plný Boha, či opilost Bohem Je prociťováním božského přes hradbu bloku ega. Vytváří nový základ osobnosti, zabraňuje disharmoniím a je přechodem do vyšší dimenze. Zasvěcenec je více pod ochranou boha. Mění se i vztahy druhých lidí k němu. Cítí, co z něj vychází a to je ovlivňuje.
Když si zkušený zasvěcenec poslechne meditační hudbu, ponor se rychle se zvětší a rozšíří se Vědomí Dokonalého Bytí. Udržet úplný prožitek nastálo je dlouhodobý úkol, který závisí na stupni odevzdání se Stále Novému. Rozdíl stavu v meditaci a běžného je tak obrovský, že se trochu obává meditace, protože z ní bude muset vystupovat do stavu o kterém ví, že je pouhým stínem Reality. Postupně se hluboký ponor prodlužuje i na několik dní po meditaci.
Pro zvýšení stálého ponoru je nutné být ve všech situacích otevřen božskému proudu. Je to snadné, pokud má zasvěcenec dostatek sil, ale při časté únavě a bolestech je to ztížené, protože se aktivují pouze nižší části osobnosti. Vždy totiž má sklon brát aktuální situaci za jedině možnou a jednat jen podle ní. Božské síly ho proto neustále zkoušejí v zátěžích. Druhým problémem je nutnost dosáhnout vyššího stupně očisty, aby mu nebyla za ponor odčerpávána energie. Únava mu pak zpětně zhoršuje přístup k božskému i kvalitu vnímání. Neustále musí procházet kapitolami, jež postupně očišťují jeho disharmonie. Co nepochopil ani neviděl na chybách jiných, to musí prožít v událostech života tak dlouho, až to pozná. Zasvěcenec se musí vyvarovat touze po co nejrychlejším a nejvyšším stálém ponoru, protože by ho to psychicky destabilizovalo. Příliš dlouhé setrvávání na nižším ponoru je však známkou rigidity.
Vyšší ponor je zpočátku jen občas a krátkodobě, každá disharmonie ho zruší, později stále častěji, až je trvalý. Zvyšování nejvíce pomáhají meditace. Při zvlášť vysokém přírůstku se mohou vyskytnout krátkodobé destability, než dojde k přijetí nové úrovně. Mění se i požadavky božských sil na jeho životní styl. Jsou pak v něm dvě osoby, později i více. Klidná a harmonická božská a aktivní lidské se svými problémy. Nesmí dělat hříchy, ani to, co je symbolizuje, i když zcela nechápe, že čin a jeho symbol jsou totožné. Myšlenky a popudy nižší části vědomí, jež tvoří zbytek do sta procent není nutné zahánět. Jde o to pochopit, že nejsou tak důležité a přestat jim dávat pozornost. Chtít vyšší ponor je sobecké, i když tak chceme překonat blok ega. Je totiž takový, jaký má být. Ego si rádo přivlastňuje projev Vršku.
Ale i když má zvýšený ponor navozený meditační hudbou, stačí jen chvíli myslet na banality či se unést svými představami, nebo vejít do nevhodného prostředí a pocit božského se rychle zmenší. Nelze si hrát si na ponor, být šašek. Pokud si to včas uvědomí a zaměří na Něj pozornost, může jej znovu prohloubit. Stojí to za to, být v objetí Boha a mít Slunce v duši. Síla zvyku ega je však silná. Rádo setrvává u banalit a rádo zraňuje samo sebe. Nemá často úplnou důvěru v Boha, bojí se odevzdat Jeho Velikosti, když Ji pozná v meditaci. Bolest a tíseň může setrvat v i v hlubokém ponoru jako terapie. Zasvěcenec z meditací ví, že existuje krásnější vyšší ponor rovněž do úžasnější vyšší dimenze, i když Její nadosobní pocit, lidem více vzdálený nepřijímá vždy snadno. Přesto ho to pohání kupředu, i když jsou terapeutické a transformační procesy příliš bolestivé, silné a dlouhodobé.
Charakteristika ponorů:
10% Hranice uvědomění. Dobrá nálada
20% Již zřetelné prociťování božského se již projevuje ve vědomí i jednání
30% Ještě silnější pocit. Strach a stres již nejsou přítomny, je téměř neotřesitelný.
40% Silný pocit božské hrdosti a vznešenosti
50% Velmi silný pocit božského již zcela ovládá osobnost. Myšlenky vznikají jen na nezbytné účely. V této závrati z Poznání lze jen mírně pracovat. Dokonalost je na dosah, je již součástí vědomí. Tělo už není chápáno jako centrum vědomí, tím jsou proudy energie Boha, jež si je nastavuje jak chce.
60% není již možná žádná práce. Svět ega je chápán jako strnulá, až banální bublina. Zasvěcenec vnímá pohlcení Věčně vířivým Hyperprostorem božského Vědomí.
Změny ponoru vycítí tak přesně, že odliší změnu dvou až tří procent. Dlouhodobou snahou se stálý ponor postupně zvyšuje až k 50 procentům, ale pak stoupá jen pomalu. Udržení vysokých stupňů ponoru je již náročné, vyžaduje stálou pozornost k Přítomnosti Boha. Po určité praxi je v božské dimenzi jako doma a dokáže lépe poznat a pochopit Její procesy. Postupně se na stále delší dobu spontánně zastavuje myšlení v rozšířeném vědomí a zůstává jen tiché vnímání a volné jednání. Pozoruje občas i odmítavé reakce temnějších částí osobnosti, jimž se nelíbí zmenšování vlivu ega a způsobují zhoršení nestability při prudkém zvýšení trvalého ponoru.
Výrobky z krve nemá jíst, je mu omezeno i maso, od 40 procent vepřové, a od padesáti procent může jíst jen ryby. Omezuje vnější aktivitu, zábavu i sport. Božské se stále více zapojuje do rozhodování o zásadních věcech. V popředí je hrdost, vznešenost, radost, klid a dokonalá rozvaha spojená s vnější a vnitřní čistotou. Zvýšený vliv božského zmenšuje prostor pro ego a jeho chybné reakce. Osobnost se pročišťuje a to umožňuje po čase dostat ještě větší ponor. Začátečníci mívají vyšší ponor téměř bez schopností, zkušený zasvěcenec má při nedostatku energie často více schopností než ponoru. Ten totiž ovlivňuje neochota spodku, ale i Vršek, když má důvod.
Komunikace je dokonalá, ale zpočátku jen z malé části vizemi či pocitová. Božský pocit je nejprve klidný, později dynamicky víří stále dokonalejšími a složitějšími proudy (pak i barevnými plastickými), Jeho pocitů a vizí, což zpočátku může způsobit destabilitu. Archetypy zprvu nemají konkrétní význam. Ten přijde až v etapě božských schopností. Ponor se pak stává náročnější na zpracování. Příliš mnoho podnětů a postřehů totiž vysiluje pozornost. I když jsou dokonalé, vytvářejí další myšlenkové a emoční procesy. Mohou pak vznikat i problémy s adaptací na běžný život ve společnosti, protože nepříjemně prociťuje její nižší kvalitu. Zasvěcenec se musí naučit nový způsob života, jak žít v božském na Zemi.

Problém destability a ohromení z Boha
Při meditaci zasvěcenec prožil další vzdálenou Tvář Jinakosti božských sil a Jeho silné, neznámé pocity, archetypy archetypů a dosud nepoznané Věčné Zákony. Jisté je jen jedno - Vše je Jinak, Vše je nekonečně složité. Je toho hodně, co v božských světech ohromuje. Náhoda, nedokonalost, neznalost ani konec tam neexistuje, ale prožití toto poznání překvapivě vede k silné destabilitě. V závrati Poznání viděl, že Oni jimi řídí opravdu Vše. Čas, prostor, světy a zákony Stvoření jsou dokonale propojeny. Bůh žije v nekonečnu světech, jež jsou našemu jen málo podobné. Vše je nekonečně složité, Vše se Tam proměňuje ve věčném vířivém pohybu. Pro božské síly 5,5té dimenze a vyšší není problém pracovat v mikro nebo v makrosvětech, libovolně roztáhnout nebo zkrátit čas a volně, bez pevného tvaru věčně vířit v Hyperprostoru. Mohou si vyhledat či vytvořit jakékoliv děje, aby poznaly co chtějí poznat a přeskakovat mezi nimi. Zvládnou stovky činností současně. V božském světě je jakýkoliv impuls zasahuje do Všeho, nikdo si nemůže myslet, že o nic nejde, ta odpovědnost také šokuje. Nezasvěceného šokuje, že ani svět božských sil není bez specifických problémů.
Jinakost je i z poznání, že myšlení ztratilo chatrnou jistotu, že životu rozumí a rozumět bude. Zasvěcenec vnímá s překvapením, že každá božská síla je skrytě vedena ještě vyšší dimenzí. Destabilitu mu způsobuje i to, když prožívá jen vířivý, nekonečný a věčně dokonalý Hyperprostor bez jakéhokoliv středu či individuality. Vše patří do Hry Absolutna.
Poznal i náročnost průchodů do stále vyšší a vyšší dimenze. Bál se Jinakosti božského vědomí, které pracuje jaksi bez času, bez vzpomínek a myšlení na budoucnost. Jako by odtud utekl čas. Pochopil vše jen z malé části, ale pocítil úžas, pak ohromení a nakonec destabilitu, jak se v základech otřásly a rozpadaly jeho názory na život i Boha.
Po meditaci cítil nepříjemné vnitřní chvění, jež se některými činnostmi zesilovalo. Bál se i nových nezodpověditelných otázek, které se mu objevily v mysli. Nadvědomí mu řeklo: ”Vibrovalo tvé ego a to se přeneslo do těla. Nenechej se tím vyvést z míry a ukaž mu dveře. Božské zkoumání má jinou formu, lidem neznámou.” Co když se setká s ohromením? Pak je to také Jiné, to ty neznáš ani z meditací.” Nešlo by to jen pomalu zesilovat ponor a tak se tomu vyhnout? ”Ne, ty Naše impulsy dělají cestu k prohlubování ponoru.”
Destabilita je plamenným mečem, jímž archanděl Gabriel jako Strážce prahu chrání svět Boha. I ve Starém Zákoně je mnoho kapitol, kde je božská Jinakost popsána. V klasické duchovní literatuře nazývána méně výstižným pojmem Takovost. Nelze ji ztotožňovat s bolestivými procesy temné noci duše. Popisují ji mystikové východu i západu. Kvakeři se podle ní nazývají.
Nestabilita roste při zvyšování vnímavosti úměrně s dimenzí, ponorem a dobou prožitku. Šestá a hlavně sedmá dimenze je již našemu chápání značně vzdálená a proto způsobuje větší nestabilitu než pátá, jež je jen posunutím lidského vědomí výš. Proto mnozí zasvěcenci nechtějí pracovat s větší silou než je 5,3tí dimenze. Nižší nerozvinuté části vědomí snášejí božské hůře než vyšší. Závisí tedy na tom, jaké části božské pro meditaci vybere aby je oslovilo.
První slabá destabilita nastává nedlouho po počátku práce s božskými silami. Myšlení se bojí, když nechápe božské procesy v meditaci a leká se i svých panických myšlenek. Silnější projevy jsou spojeny s vyššími meditacemi a mimo ně skokovým prohloubením stálých ponorů do božského vědomí, zejména dynamických. Dochází i k výpadkům krátkodobé paměti. Bolest také signalizuje, že nechceme přijmout Realitu a tím se protivíme Bohu. Prožívá se jako trvalý stav, ačkoliv je to jen operace části individuality. Je to proto, že každý pocit se vnímá jako jediný a věčný, aby se prožil dokonale. Čím větší je šok z poznání Velikosti Boha, tím víc se promění části vědomí. Pak se lze dostat do vyšší úrovně.
Silná nestabilita upozorňuje na příliš velký tlak na urychlení, lépe je předat řízení procesu zcela božským silám. V meditacích také úmyslně odrážejí nedostatky zasvěcence v božském světě, aby si je uvědomil, což může při nepochopení nejprve vyvolat určitou skepsi z mystiky. Bůh nic nenapravuje bez vůle zasvěcence.
Myšlení nemá co kritizovat Jinakost, jen ji akceptovat. I u Boha je místo na paradoxy, jež jsou však zcela logické. Destabilita a strach komplikují a zpomalují duchovní rozvoj. Narušují správné vnímání božského světa v meditacích. Nelze se tomu v intenzivním duchovním vývoji zcela vyhnout, ale je nutné se naučit s tím pracovat. Vytvářejí je šokované části ega. Lekají se Velikosti a nekonečné Dokonalosti božských světů, jež jsou tak vzdálené lidskému chápání. Neví jak se v nich orientovat a rozhodovat. Panicky se bojí odevzdat se, ztratit rozhodující postavení a natrvalo vstoupit do neznámého a myšlením nepochopitelného Dokonalého světa, kde nevědí, co je čeká.
Poznání Pravdy je konec iluzorních názorů, bez kterých ego nechce žít. Těžce snáší, že božské není naplněním toho, co si myslelo a po čem toužilo. Obává se, co vše by se ještě mohlo v meditacích dozvědět, ale trochu se uklidní, až když mu nadvědomí řekne, že hlavní ezoterickou část už zná. Spodní části se bojí se o sebe, že budou vytlačeny, ale budou jen vykonávat co jim přísluší a postupně se transformovat výš.
Každému zasvěcenci připravují božské síly jiné programy na odstranění problémů z Jinakosti. Mají zájem na co nejrychlejším zvládnutí, protože průtahy by mohly způsobit zakořenění strachu z božského. Zasvěcenec se musí na problém destability připravit studiem božského světa a meditacemi si postupně otužovat psychiku. Má si uvědomit, že je to Jiný svět než jeho. Nemůže v Něm nic zcela pochopit, natož hodnotit, jen Ho vnímat a přijmout. Pochopit, že trpí vlastně jen proto, že se nechce vzdát svých iluzorních představ. Nejlépe je jen prožívat božské a nekomentovat ho. Odevzdat se Mu, nechat Ho pracovat a akceptovat Jeho vedení. Je to dlouhodobý proces. Božské síly zesilují v meditacích svou Jinakost, aby si zasvěcenec rychleji zvykal, ale v běžném životě ji spíše snižují.Když destabilita přijde, tak na ní musí včas a správně reagovat. Má požádat božské síly aby ho chvíli neoslovovaly, požádat případně i o snížení ponoru či harmonizaci, ale hlavně si do základů duchovní práce dát pravidlo vyhnout se její eskalaci. Svévolné zásahy by mohly mít velmi nepříjemné následky. Zasvěcenec totiž pozná, že ji někdy skrytě přivolává, což je sebedestruktivní tendence, jež je nutno vyčistit. Může ji přivolávat jako náhradu božského ponoru.
Destabilita se zhoršuje při křečovitosti i chybném jednání jako součást trestu. V duchovním vývoji je nutné pracovat s plnou nezaujatostí a uvolněně. Hrubou chybou by však byl trvalý strach a sklon k zastavení duchovního růstu.
Božské síly umějí bezpečně zvládnout každou nestabilitu, strach, smutek a další projevy odporu ega, pokud se Jim dá prostor. Když jsou meditace příliš silné, dostane mírnější. Zasvěcenec se nesmí odtrhnout od vedení božským. K tomu však potřebuje stoprocentní víru, jistotu a důvěru, jež se dá získat jen dlouhodobou zkušeností.
Spodek se zbytečně bojí, že bude dělat práci Vršku, ale jde zejména o Jeho přijetí spodkem. Až po úplném odevzdání se božskému a Jeho přijetí jako přirozenou součást sebe je vytvořen prostor na Jeho úžasný životní styl. Tak dojde i ke změně nezralého přístupu k duchovnosti, jež byl dobrodružný, či to byla touha po vztahu či útěk od problémů života. Je to však bolestivý konec neznalosti a iluzí, jež tvoří důležitou součást ega. Odmítání, destabilitu, právě tak jako chybný přístup k sobě i životu obrušuje nadvědomí tísnivým pocitem, který nesmí považovat za trvalý pocit boha. Nejradikálnější, ale nejbolestivější terapii je zcela prožít nestabilitu, projít skrz ní tak, že nevnímá již nic jiného.
Strachu z Věčnosti se může zbavit tím, že jej pochopí jako jeden z archetypů. Účinnou metodou léčení je také nadechovat shora božské a vydechovat nestabilitu dolů a uvědomovat si tu zbytečnou hru disharmonického vědomí. Nebát se Jinakosti, protože to, čeho se ego bojí, je stejně Jiné, než si myslí. V hlubokých stálých ponorech je nutný klidný režim, kde nelze dělat to, co by ji mohlo zesílit. Uvědomuje si, že po počátečním šoku budou reakce ega postupně slábnout, jak si bude na novou situaci zvykat. Vrací se přece Domů. Jen trochu mu pak snižuje kvalitu božského pocitu. Velkou pomocí jsou mu ostatní členové skupiny se svými zkušenostmi. První projde strachem, destabilitou a nechuti k odevzdanosti s většími problémy než další, kteří půjdou v jeho stopách. Proces přijímání božské Jinakosti pokračuje léta, přicházejí mu v myšlenkách od nadvědomí a postupně se s Ní srovnává.

Struktura rozšířeného vědomí
Problematiku struktury mikrokosmu vědomí je možno shrnout do několika bodů:
-Každý člověk má ve vědomí velké množství částí individuality se shodnými kořenovými archetypy – emoce, myšlení i trochu intuice. Mezi nimi vznikají spory o rozhodování, jež ovlivňují vývoj. Rozšířením obsáhne zasvěcenec více intuice i některá další vyšší Já a Ty mu určují vyšší kvalitu života. S ještě vyššími jen komunikuje, ale prožívá je pouze v některých meditacích. To je přijetí Boha a konec ega, ale problémy nezmizí.
-V rozšířeném vědomí jsou části, které jsou ochotny být spolu, je to tedy vzájemná dohoda ovlivněná vůlí nadvědomí. To také rozhodne, které schopnosti zpřístupní.
-Jejich vztahy nemohou být bezproblémové, protože rozdíly jsou příliš veliké a nelze je odstranit. Soužití lidí, bohů a božstev v jednom těle je vždy náročné pro všechny. Vyžaduje hodně vůle učit se novému, toleranci a energii. Záleží i na charakteru jednotlivých částí a kvalitě vzniklých vztahů, jež se postupem času zlepšují, jak si na sebe zvykají.
-Horní části vedou, učí a pomáhají spodním, které je musí akceptovat a neuzavírat se Jim, i když učení není vždy bez bolestí a snadné a nemohou Jim zcela nerozumět.
-Důležitá je nejen hodnota spodní a horní dimenze vědomí, ale i vliv jednotlivých částí. Pokud je spodek silnější, negativně ovlivňuje kvalitu práce celku.
-Čím je rozsah vědomí větší, tím roste tlak na urychlování vývoje a vznikají větší konflikty i bolesti spodku. Tak roste i únava.
-Každé vědomí má určité plány či zvyky. Někdo preferuje starší a silnější nižší části, duchovní lidé by měli naslouchat vyšším.
-Při náhlém rozšíření vědomí, nebo když se Horní náhle přepne např. do neosobnosti či dynamického projevu, dostává střed a spodek šok a destabilitu, než si zvykne na novou situaci.
-V pozadí rozhodování každé části jsou záměry ještě vyšších dimenzí seřazených za sebou. Každá má tedy svůj prostor, nikoliv zcela svobodnou volbu.
-Kdo rozhoduje o tom, která část vědomí je zrovna u slova je jedno z mnoha tajemství osobnosti. Patrně je za tím další zvláštní struktura vedoucí až k Absolutnu, aby se splnily Záměry Stvoření
-Nejvyšší části se chtějí volně pohybovat ve svých božských světech. Proto si stvoří agregor, který Je zastane ve vědomí zasvěcence.
-Ani nevědomí není mimo hru, působí skrytě zespodu, shora i ze stran.
-Struktura vědomí není stálá, ale mění se v meditacích i mimo ně. Vyšší dimenze přesouvají části individuality z nevědomí do vědomí a po ukončení jejich výuky je opět na čas vystřídají jinými. Vždy podle možností zasvěcence aby nedošlo k větším problémům.
-Nadvědomí nejvíce rozšiřuje vědomí vzhůru v meditacích. V jiných, zcela odlišných meditačních operacích i dolů. Transformuje části proudy energie.
-Pobyt ve vědomí zvyšuje částem přívod energie, takže se mohou rychleji naučit událostmi, myšlenkami i sny.
-Do každé části individuality je zasvěcenec ponořen jen do určité míry, zejména do okrajových. Proto je přechod do nevědomí plynulý.
-Výhody rozšířeného vědomí vysoce převyšují jeho problémy, protože vedení božskými silami zabraňuje chybám a dokonale zabezpečuje zasvěcence. Síly karmy mohou působit přímou výukou, nikoliv tresty.

Ukřižování
Ukřižování je nejméně příjemná, ale velmi účinná kapitola duchovního rozvoje. Lze ji nazvat mystickou smrtí. Je to vlastně druh meditační terapie, v které je možné i normálně pracovat. Zbavuje závislosti na egu uvolněním jeho mentálních vazeb.
Metoda je popsána u všech duchovních směrů, ale podle zkušeností channelingu je schůdná pouze pro zkušené zasvěcence, kteří již mají určité duchovní zkušenosti a částečný ponor do božského. Tyto procesy jsou časté v noci, kdy je zasvěcenec probuzen ve vhodnou chvíli.
Do mysli se mu vtírají tísnivé pocity i povrchní zabíhavé myšlenky a snaží se ho strhnout. Ukazují mu části, jež dosud nemá očištěny. On si uvědomuje jejich nekvalitu a otevírá se božskému vědomí, ač Ho vnímá jen slabě. Stále opakuje Jeho jméno, aniž by se na cokoliv ptal. Je to radikální ukázání na Boha. Situaci ztěžuje únava, jež způsobuje snížené vnímání. Nepříjemný pocit však nemizí, ale sílí, čím intenzivněji vše prožívá.
Zasvěcenec umírá vazbám ega, dokonce i bolesti samé. Po určité době se mysl zklidní a ponor se prohloubí. Pokud totiž vnímáme cokoliv úplně, prožitek nás promění. Vzniká křišťálově čisté vědomí Hyperprostoru Absolutna bez pojmenování a uvažování. To je vzkříšení.

Pocity
Mystika obsahuje neuvěřitelnou pestrost pocitů. Každá dimenze dostává základní pocit od vyšší podle kvality její práce a požadavků vývoje. Je nezbytné se naučit úplně vnímat a prožívat všechny duševní děje a pocity, příjemné i nepříjemné. Neharmonický pocit nelze ignorovat, ale vždy se na význam zeptat božských sil. Často se vyžíváme i v nekvalitních a potlačujeme ty, kterým nerozumíme. Zkoumání nás upozorní na chybu v jednání, která jej vyvolává. Pokud pocity nechápeme, máme je prožít, nebo nás k tomu donutí události. Je potřeba je nechat plynout, sledovat a procítit ty, jež máme zpracovat. Některé se na nás lepí, protože souvisí s našimi zvyky, kterých se nechceme vzdát.
Prožitím i negativních pocitů v psychoterapii či meditaci je rychlým naplněním karmy. Je bolestivé, když nás nepříjemný pocit obaluje, situace se jakoby zhoršuje, připadáme si jako ukřižovaní. Pak se začne dít něco zvláštního, pocit se náhle změní na jiný, vyšší. Dalším úplným prožíváním pocitů za pocity bychom se mohli dostat až k Bohu do Jeho světa.
Božské síly však nemají jen silné vědomí Dokonalosti, i když Je zpočátku vnímáme jen podle něj. Jejich pocity nejsou neosobní, ale jinak osobní. Neztotožňují se s nimi, ale jako se všemi dalšími archetypy si hrají. Procházejí jimi s nadhledem, volí jaké chtějí i jak je navštíví. Prožívají jich mnoho najednou aby nevznikla vazba. Jsou Pozorovately, ne tak úplně Proživately. Drží se dokonalého středu. Vědí, že Jejich Podstata je zcela mimo cokoliv známé. Pátá dimenze – svět bohů a intuice je nám ještě podobná, ale svět božstev, tj. Nadjá už to tak skoro má. Jejich život je hravá a tvůrčí procházka Věčností. Ta je však také jen dalším archetypem. Baví se a vlní jako Hudba.
To nás šokuje, nejsme tomu vůbec zvyklí, ačkoliv jsme Tím v podstatě také. Nemáme možnost úplně pochopit jaké to je v božském světě. To, co v meditaci prožíváme, jsou různé výukové lekce božských sil, jindy také zesílené lidské pocity, kterými ukazují naši chybu. Božský pocit nelze dokonale popsat ze zážitku rozšířeného vědomí, protože spodek vždy bude prožité ovlivňovat vlastním hodnocením. Když tam nebude, nevznikne jeho zkušenost. Myšlení však nemá hodnotit Jejich proces, jen ho přijmout. Díky extrémním prožitkům, které osobnost rychle mění, lépe přijímáme božské. Za vším je transformační energie, proces Hry Absolutna.

Prožívání božských vědomí
V některých meditacích zažívá zasvěcenec silné otřesy ohromení z božských vědomí, zejména když jde o 5,5 tou a vyšší dimenzi, jež je člověku svou Jinakostí fraktálů vířivých proudů archetypů již nepochopitelná. Největší šok prožívá při vnímání vzdálených Tváří Boha. Podrobnosti sice zapomene, ale pak se mu postupně vracejí, aby si na ně zvykal. Pokud nemá dostatek odevzdanosti, mohlo by se stát, že by ho jeho nižší části vytlačily z mystického procesu.
Určitým řešením by bylo požádat o meditace pouze do 5,3 té dimenze, ale pak by bylo nebezpečí ustrnutí v zduchovnělém egu. I Ona však má vzdálené Tváře. Daleko lepším řešením je vytvořit si obsáhlý seznam všeho, co ho v božském šokuje a pak jej s Jejich pomocí probírat, aby se co nejrychleji harmonizoval. Faktem totiž je, že božské síly některé pocity zesilují a jiné zeslabují, aby přínos meditace byl co nejvyšší. Pozná, že v mnoha případech zbytek jeho ega jednal přehnaně, bázlivě, křečovitě až hystericky a některé prožitky chápal zcela nesprávně. Podrobnosti tohoto procesu jsou již ezoterické. Podobně jako při komunikaci je totiž účel transformace důležitější než pravda.
Další osvědčenou metodou je volat do vědomí božské síly a požádat je o kruh pocitů. Tak si zasvěcenec zvyká na Jejich osobitosti a nezhoršuje si situaci šoky z ohromení. Božská vědomí se v další fázi začnou do sebe skládat, aby mohly harmonicky spolupracovat i s emocemi a myšlením. To však zdaleka není tak snadné, i když požádá nirvanickou dimenzi o řízení procesu. Rozdíly mezi Nimi jsou totiž obrovské a vztahy složité a ne zcela bez problémů.
Božské síly dobře vědí, jak léčit počáteční šok z prožívání Jejich světa. Úmyslně v meditacích zesilují kontrast Jinakosti, aby si zasvěcenec rychleji zvykal. Po ní mu posílají myšlenky a pocity, jež ho jemně vracejí do zážitků, aby je pochopil, přijal a odstranil chybné reakce. Je to dlouhodobé a náročné, ale situace se postupně zlepšuje. Pokud nedostatkem odevzdanosti vznikají panické šoky, je možné se s božskými silami dohodnout na určitém vlivu na právě probíhající proces. Zasvěcenec může požádat o zesílení či zeslabení ponoru. Je však na Nich, zda a jak ho upraví. Lidské by nemělo zasahovat do božského, ale to dobře ví, co je schůdné a co už ne.
Odevzdání však nelze příliš obejít, vysoké dimenze se bez něj nedají přijmout. Mystika je opravdu někdy cesta kříže a bez vůle po Poznání se daleko nedojde.
Promluva Boha k Milošovi
Při stvoření individuality, vesmíru i jednotlivé inkarnace Bůh vybírá určité archetypy, jež vytvářejí příslušný klíč. Při počátečním tvoření se jakoby rozložil na tisíce, milióny, miliardy, ... malých hvězdiček, všech možností klíčů, jež jsou pro daný vesmír určeny a budou v něm žít. Kruh archetypů je zároveň kolečkem vesmíru ve Stvoření.
Klíč je základním prvkem při formování osudu. V životě každý žije podle svého klíče, do kterého zapadají jen ty možnosti a taková cesta, jaká mu náleží. Každý vesmír je jen zdánlivě neomezený, proběhne v něm konečný počet úloh. I on je jen podprogramem ve vědomí Boha. Je nakonfigurován s mnoha klíči a možnostmi a zase nemá jiné, jež jsou použity v jiných vesmírech. Připomíná to CD-ROM pro počítače s určitou částí dat a tomu odpovídající podobou vesmírné hry.
Klíč vesmíru pracuje na stejném principu jako naše příroda, planeta má své podmínky pro život, podle toho do ní zapadají jen některé druhy života a typy ekosystémů. Ty jsou vybrány podle toho, aby šly propojit a vzájemně se doplňovaly, protože harmonie je jedním ze základních a nejdůležitějších zákonů Tvoření. Jak je tvořen klíč, vesmír a řada vesmírů, jež tvoří obří kolo Stvoření je už nad naše chápání.
Jediné, co je předem určeno, je, jak má vypadat celek, i když vše není nikdy předem známo do detailu a v celé kráse. Podle přání Boha se vše vyvíjí, dosahuje žádaných tvarů, struktur a shluků energií. Je to podobné, jako když si ve své mysli tvoříme obraz, čeho chceme. Nižší dimenze vždy reaguje na podněty vyšší, vše je provázáno se vším jako složitý hodinový stroj. Stvoření není programem, ani počítačem, ale živým, formujícím se obrazem Boha.
Ve vesmíru je vše ze stejné hmoty – holografického obrazu, který má řadu podob. Je v něm celý vznik, vývoj a naplnění vesmíru. Jeden vesmír přechází v druhý, jako v obrovském kaleidoskopu, jež obsahuje tisíce třípků. Božské síly prožívají neosobnost nebo různé verze překlápěčky, pokud chtějí.
Božská hierarchie začíná a končí před Absolutním BOHEM. Celé Stvoření je symbolem BOHA a všeho, čeho je ve své Dokonalosti schopen a chce tím být. Každá dimenze má k Němu stejně daleko, ale každá žije jiný život. Stejně jako se liší život zametače ulic a generálního ředitele gigantické společnosti. Ten nutně ovlivňuje a řídí životy lidí pod sebou, ale absolutní moc nad nimi má vždy jen BŮH SÁM, který řídí nakonec i toho nejvyššího ve Stvoření, stejně jako toho nejnižšího. Proto je všude stejná spravedlnost a harmonie rozvinutá do té úrovně, na které se každý jedinec a částečka pohybuje. A co není v ní, to je nevědomě kolem ní. BŮH je ve všem a vším zároveň. Ve své podstatě však není ničím z toho. Jen si hraje, aby ukázal, že Je a čím Je.
Smyslem Stvoření je manifestace Boha, všech Jeho tváří a podob, všech stavů Jeho Duše. Stvoření je nekonečné a věčné, jako BŮH SÁM. Má nekonečné množství podob odrážejících se v nekonečnu vesmírů. Až nekonečno totiž může znázornit všechny Jeho podoby ve všech úrovních a stavech, jež si vybere.

Odevzdání se
Život ega ztraceného v tuhém hmotném světě, je plná náhod a neštěstí. Nenávidí ho, ale současně nechce jiný, bojí se jakékoliv změny, neznámého i života samého. V této etapě zasvěcenec občas prožívá současně vědomí i nadvědomí jakoby si měnil brýle. Myšlení ví, že nemůže Boha pochopit a třese se před Ním hrůzou, nechce se pustit zvyku.
Je toho mnoho, co ho v božském šokuje, i to, že si spodek uvědomí, že vždy existovala jen Dokonalost, nic jiného. Abstrakci a Realitu Tam spodek neumí rozlišit, symbol je skutečnost. Nelze poznat, zda je to přednáška či ukázka ze Života Stvoření. Existuje jen aktuální vnímání v bezčasovosti a to šokuje. Naivní a nezralé části bolí, když poznávají, že nejsou jen svým tělem a myšlením, ale čímsi zcela nepochopitelným, nepoznatelným. Leká se virtuality Stvoření a neživosti vířivých archetypů, ale slovo pes také není živé. Ohromeně vnímá Hru Boha, jak si Sám v Sobě hraje v nekonečném a věčném Hyperprostoru oceánu archetypů.
Panicky se bojí vlastní odpovědnosti za Tvoření, život, když vnímá, že Vše ovlivňuje Vše. Nejraději by s ničím nehýbal. Neví co všechno by se mohlo stát, upadá do smutku a dalších skrytých odporů vůči božskému, jež mu chce odebrat jeho dominantní prostor. Nechce být v Jeho vleku. Chvílemi pociťuje destabilitu, strach a tíseň.
Nesmyslný strach má z toho, že navždy ztratí kontrolu nad osobností, s kterou se může pak stát cokoliv. Buď by se mohla zmizet v hlubinách Nekonečna Nekonečen, či se navždy přemístit do jiné dimenze ve vesmíru a nechat tu tělo, nebo vyskočit z okna. Všechny problémy si ego samo vytváří. Nerozumí dokonalým božským pocitům a bojí se Hyperprostoru Věčnosti, kde vše je úplně jiné. Připomíná mu jakýsi virtuální archetypální svět dokonalého počítače, kde vše je jen představou konfrontovanou s představami vyšších i nižších dimenzí. Je to docela něco jiného, než si o božském světě číst, než do Velkého Neznámého nadobro vstoupit.
Uvědomuje si moc svých iluzí, jež je tak obrovská, že vzniká paradox - člověk je na tom zdánlivě lépe než Bůh, protože si může cokoliv vymyslet a věří tomu, je to jeho realita. Bůh žije v Pravdě a ta leckdy studí. Přesto je tom lépe, po mnoha inkarnacích z člověka karmou iluze vyžene a to také bolí. Nakonec budou oba Jedním.
Bolesti jsme prožívali, když se emoce divocha musely podřídit myšlení. Odevzdání se je nejdůležitějším faktorem duchovního rozvoje. Pak je za průběh odpovědná božská síla, takže je zabezpečen. To umožňuje rychlé skoky v duchovním vývoji a snižuje rizika a nepříjemné problémy mystického procesu. Nelze ho ničím nahradit. Jde o to pustit se ega a být zcela a bez pochybností veden Bohem. Zvyk nahradit odevzdáním se proudu Života, ovšem bez pasivity a neznalosti. Je to však těžší, než se řekne. Nevědomí se velmi bojí, zejména spodní části spodku, které jsou duchovně pasivní. Nechtějí chápat ani fakt, že jeho život s pocity je stejně vytvářen nadvědomím a je na Něj zcela odkázán. V meditaci i mimo ni pak zasvěcenec může tento strach či neochotu prožívat s tísnivým pocitem jako terapii. Není si jistý, zda dělá vše správně a křeč mu přináší další bolest. Bolest je i lék. Po extatických meditacích totiž přicházejí extatickotísnivé, pak tísnivé, pak neutrální a pak znovu v různých kombinacích. Mystika obsahuje extáze i bolesti a nedá se s tím nic dělat.
Má pak problém naučit se žít s Radostí z Tvorby. Zbavit se strachu a odevzdat se je stejně těžké jako destabilita, navíc se oba spojují a doslova vytlačují zasvěcence z božského. Nejraději by ho vrátily k romantickému přístupu k duchovnosti. Božské síly na to reagují zesílením schopnosti vnímat lidskou hrubost a zesiluje tísnivé pocity. Bolestivý střet vědomí, jež se odmítá odevzdat donedávna neznámým božským silám a pronikajícího nadvědomí je symbolizován i vyčerpáním a infekčními nemocemi. Nadvědomí mu vyčítá pasivitu a malou vůli k sebepoznání. Opět musí zasvěcenec volat své nižší části a vysvětlit jim nutnost duchovního rozvoje. Pomocí mu jsou i pokročilejší zasvěcenci, psychologickou podporou je i to, že velcí učitelé, jako Jiddu Krišnamurti již touto cestou prošli a jejich náročné duchovní procesy jsou v literatuře dobře zdokumentovány.
Problém je podobný situaci v kvantové fyzice, kde tvoří nepřekonatelné obtíže přijmout a pochopit děje, protože se příliš liší od známých. Můžeme se o to dlouho snažit, ale rychlejším řešením je s odevzdáním se vstoupit do vyššího stupně vědomí, jež je daleko více zasvěceno do podivného světa kvant i Tajemství Boha. Až po delší praxi je možné se s nadvědomím dohodnout na hodině či třech, kdy ego váhavě odevzdá vládu nad osobností božskému aby pak mohlo popsat co se s ním dělo.
Příklad rozhovoru s nadvědomím: Chápu to správně? Ano, ego si pak bude moci uvědomit, že se nestalo nic zvláštního. Vnímání božského už zná, to se jen prohloubí a tělo bude vykonávat vše co je potřeba bez rušivých zásahů ega. Bude tedy vyšší harmonie a nepřítomnost destability. Je to tedy jen strach z nového? Ano, nic jiného. Co konkrétně se stane, to nemusíš vědět, ale nebudeš se divit, vše přijde jaksi samo sebou. To nebudu mít v hlavě své myšlenky? To ne, jen málo, ale prázdno tam nebude. Místo nich budu mít vize a pocity? Skoro tak přesně se to dá říci.
Není to vlastně smrt ega a vzkříšení z mrtvých? Je, ale nedramatizuj to zbytečně. Budu mít jiné vědomí, jiné názory, touhy, sklony, jaký vlastně budu? Ano, tvá vyšší inteligence bude rozhodovat. Bude to pro okolí šok? Bude, ale my to zamaskujeme, skoro nic nepoznají. Měl bych stále udržet odevzdání se? Jak budeš chtít, postupně poznáš, že strach je zbytečný. I to ego se přestane bránit, stane se jen nástrojem. Už teď je hodně změněno, copak nevidíš, že se už chováš jinak, spousta věcí ti už nevadí, přeneseš se nad ně. Skoro polovinu rozhodnutí stejně už teď dělá nadvědomí. Co by se stalo, kdybych ty pokusy nedělal? Stejně by nadvědomí postupně převzalo nadpoloviční vliv, ale odevzdání se vše urychluje a méně to pak bolí. Lze i bez destability postupně přejímat nadvědomí? Musíš najisto chtít aby odešla, pak to půjde snáze, rychleji či pomaleji.

Konec známého a okamžité osvícení
Vše lze definovat jen vůči hranicím, tedy z toho, co to není. Abychom si uvědomili sebe, musíme se poznat z odstupu, z místa kde nejsme. Oddělenost subjektu a objektu ale neexistuje, právě tak pojem není nikdy Úplnost. Hodnotící proto vždy Realitu pokroutí úměrně své omezenosti. Pojmy jsou vždy problematické, nikdy nemohou nic dokonale vyjádřit. Žít je proto jediná nesporná skutečnost.
Necháme-li skrz sebe jednat, zmizí vše známé i my sami a v ničem se nevyznáme, jen žijeme. Co z tohoto světa zbude, Nadjá? I tato otázka je zbytečná, nemá odpověď. Co s tím? Pracuj na tom. To je meditace? Je. Vede k okamžitému osvícení? Tak je to, k Bytí. Tam ale zmizí všechny pojmy, i Bůh? On také není pojmem, ale Bytím beze slova Bytí. To je odevzdání se? To je. Copak proměna může proběhnout v osobnosti okamžitě, vždyť na transformaci je potřeba obrovskou energii a spoustu času? To je pravda. Znamenalo by to ale porušení principu podobnosti s našim vnímáním a to není možné? Ano i ne, platí to o sedmičce. Ona je Základ, my jen odvozeniny. Je mimo cokoliv nám známé. Co dvanáctka? Ta ještě v mnohem větším měřítku, téměř absolutním, pro tebe zcela nepochopitelném. Sedmičková nirvána platí pro tento vesmír, dvanáctka pro nekonečno vesmírů. Nadnirvanické dimenze jsou navíc vyvolávacími Příčinami, Energiemi a archetypy Absolutna. Ale podstata je vždy Ona. Slučuje všechny duality, zůstává nad nimi.
Poučila mě i o odrazech v zrcadlech ve Stvoření. Všude a ve Všem se odráží Ona Sama, dokonalá Dokonalost. Vše je Ona. I my jsme Jí, i když si myslíme, že jsme nedokonalí. Dokonce je i ve všech okamžicích našeho vývoje, tj. v budoucnosti i minulosti miliard let.
Nirvána se orientuje v tom co dělá? Dokonale. Tak přece musí hodnotit? Ne, Ona jen JE. To nemůžeš pochopit, ani se o to nesnaž, v meditaci sám poznáš. U Ní už není rozdíl mezi vědomím a okolním životem, Její názor je Realita sama.
Miloš o tom řekl: ” …také zjišťuji, ze mi nezbývá nic než toto věčné víření, ve kterém je Vše a přichází co má. Nelze ho řídit zespodu, jen odevzdaně plynout a prožívat.” Jinak to víc bolí, Nadjá? Ano. To je prožívání beze slov a myšlení? To. Jaký je proces ještě vyšší dimenze? Tady už není vyšší, je jen Bytí. Konec slov a uvažování. A co je pak? Není pak, žádný pojem.
Toho jsem se v meditacích bál. Okamžitý vstup do Konce všeho známého. Kdepak nějaký Roman a jeho starosti a názory! Jen neutéci a přijmout to. Vždyť mě to rozhází na kusy? Hahaha, koho, co, kam? Nic takového není... Žádny pojem, nic. Zapomeň na vše známé. Ostatní je hloupost. Co když se to bojím udělat okamžitě? Pojedeš pomaleji. Mohl bych toto vědomí mít alespoň na chvíli, božské Já? Chtěl bys být v nirváně? Budeš, i když si z Ní budeš mít chvíli strach. Proč? Je to TAK Jiné!

Never ending story
Jakmile se mi ve dne zastavovaly myšlenky, božský pocit ve mně zesiloval a užíval jsem si té Krásy. Takový dotek Boha. Večer mě napadla dosud nepoložená otázka Jen jsem ji napsal a už mi božská síla diktovala odpověď:
Co vidíš krásného na lidstvu? Snahu. Ke zbohatnutí? I to. Tu vy přece nemáte, že? Ne takovou. Jste lepší než si myslíš, vždyť jste nedávno byli jako zvířata. Snažíte se a to je dost. Ale Boha nebere skoro nikdo vážně, ač by mohl? Nevadí, to přijde. Také oceňujeme vaši píli, pracovitost i přes strádání. To tu nemáme. Je Nám tu daleko lépe proti vám a jsme si jisti podporou Boha, to máte jen vyjímečně. Přesto máte někteří relativně dobré výsledky. My Tu máme větší pohodu, bez velké únavy, nemocí i vysílení a smrti se nemusíme bát. Užíváme si Věčnosti, i když i ta …, však víš.
V jednom snu jsem viděl, jak nás vnímáte podobně jako my mravence, že? To také jste. Pachtíte se jako oni a nevíte nic o Celku, Záměru. To My víc. Mravenci nevědomě vědí, co mají dělat, to my také? Jasně, to vám dáváme My, jak jinak byste vůbec mohli žít? Je to vlastně legrační, že Vás téměř vůbec neznáme, ačkoliv ovlivňujete každou naši vteřinu, že? Ano, i to je vůle Boha, schovávat se Sám před Sebou.
V noci jsem měl sen jak jsem diskutoval s piloty kluzáků o létání a měl tak úžasně krásný pocit, asi 48 procent ponoru. Říkal jsem jim, že mám schopnost si modelovat pocity (to je však nemožné). Že by udělali vše aby ten můj mohli mít, ale běžný člověk ho nemůže poznat. Úplně jsem se zalykal štěstím, radostí a blažeností. Probudil jsem se celý horký, božský pocit pomalu zeslábl na původní hodnotu 36 -38 procent.
Druhý den jsem měl opět velkou únavu po noční operaci. Odpoledne božský pocit opět zesiloval, jakmile se myšlení zastavovalo. Takto jdu den za dnem Věčností. Jsem ve stálé, jen zeslabené meditaci, se závany vjemů o Jinakosti Boha. Je to never ending story.

Milošova první odevzdanost božskému vědomí
Stačí se pustit zbrklého chvatu a křeče ega, jenž chce vše vyřešit ze svého pohledu podle svých zvyklostí a jednoduchým chápáním. Ono nechce pochopit, že omezené myšlení nikdy nic nemůže správně zvládnout, pokud není vedeno božským Já. To po vzájemné dohodě chytí ”veslo” vědomí a vše jde v proudu přirozenosti a ladnosti Boha.
Po chvíli zmatku, třeštění a zoufalého šoku ega, jenž se v božském širokém světe nedokáže orientovat, jsem se na procházce zastavil před sochou, vytesanou rukou umělce. Požádal jsem nadvědomí, ať to se mnou zkusí. Souhlasilo! Najednou vymizely hrubé a zbytečné myšlenky ega, božské pocity jasně vedly k tomu co a jak udělat. Bylo toho pro neustále přemýšlivé ego překvapivě málo. Když bylo potřeba, objevila se doplňující jasná čistá myšlenka, jež proplula jako vánek. Vše bylo umocněno božským pocitem, který dával nadhled a klid ve všech situacích. Každá reakce se objevila vždy až v potřebný okamžik. Jen ego nevěřilo, co se to děje, že lze najednou žít a jednat na jiné úrovni a s jemnějšími pocity, tak utříbeně, vyzrále a jasně. V jednání a pocitech boha nechybělo nic pro harmonické a klidné Bytí. Byl v Něm i daleko větší prostor na jasnější vnímání. Obvyklý tanec a zmatek myšlenek, kdy jedna zatlačuje druhou a vzájemně se hádají, se nekonal. Místo toho příjemně vládla radost a spokojenost v Srdci. Jen občas jsem cítil netrpělivost a chuť starého ega rozrazit božskou vládu, ve kterém mu chybělo právě to, že pro něj už není místo a je tak ztraceno. Silou božských vjemů je téměř k nepotřebě. Kdo by vytahoval starou černobílou televizi, když si právě koupil barevnou a s větší úhlopříčkou???
Nakonec došlo k tomu, před čím jsem byl na začátku opakovaně varován. Vzdálil jsem se božským pocitům a vedení, ponořil se do mluvení, ve kterém se ego opět protlačilo na povrch, aniž bych si uvědomil jak božské pomalu mizí. Když jsem se ze hry myšlení probral, bylo už pozdě, božské vědomí zmizelo v dálce…
Ego si chce držet rozhodující slovo a mít tak pocit, že má nadvládu nad sebou, svým životem a realitou. Nechce se pustit a jen tak, krásně a vznešeně plout širým vesmírem v nadneseném a dokonale reagujícím vědomí Boha kterému nerozumí. Nedůvěřuje Mu a bojí se, co úžasného z něj může každou chvíli vyplavat. Bere Ho jako vetřelce, který se cpe na jeho místo. Pokud tíhneme k jednoduššímu, bolestivějšímu a uzavřenému světu lidského ega, vždy se rádo vrátí a na svět Boha raději zapomene, jako na neuvěřitelný blud, jemuž odpírá možnost existence.
Milošův život v božském proudu
Tanec božského vědomí v Jeho hyperrealitní Mysli je věčný, úchvatný a dokonalý, jako Stvoření samo. Tvoří stále nově, hledá další a další pocity jak vyjádřit a poznat Sebe. Jeho vědomí se věčně prolíná Stvořením.
Božská mysl mi postupně vytlačuje naivní a hloupě jednoduchou řeč myšlenek i pocitů spodního vědomí, z nichž se stejně nedá nic vyčíst, tak jsou na vše krátké. Je to jak mumlání si palce v puse oproti síti nejvýkonnějších počítačů Multiverza, jež září svou Dokonalostí a Krásou jako hvězdy. Stále mě ohromuje širší a hlubší poznávání Dokonalosti Světa a Boha. Lidský svět je pro božské banálně jednoduchý a pomalý, Jejich je zcela Jiný. Má snaha se vzdát sebe vede do neznámého a tedy nejistého. I při stálém ponoru během dne se mi někdy objevují nepříjemné a svíravé pocity. Je to omezenost starého myšlení, jež brání božskému se plně rozvinout a proudit v Jeho neomezených pocitech a vizích v Hyperprostoru z vibrací Absolutna, ve kterém je Vše možné.
Přes den se pohybuji v různých stavech, vířivých proudech božských pocitů a vizí, střídavě se stažeností a bolestí spodku ega zesíleného zraňující hrubostí a hloupostí okolního světa.
Ego se snaží držet svého myšlení, je to omezený svět bez Boha. Nechce přijmout něco dokonalejšího. Má strach z Jeho nedefinovatelnosti, neuchopitelnosti, nepředvídatelnosti a Síly prožívání, jež se stále mění. Bojí se, jak se vyrovná se změnou, co s ním nové udělá. Proto stále prosazuje svůj nefunkční naivní přístup. Odmítá se odevzdat větší Dokonalosti, Bezhraničnosti a Neomezenosti a stálým změnám na Cestě, ze které má strach. Ví, že už nikdy nebude mít své postavení, bude jen pokorně poslouchat příkazy Vyšších částí. Samo už nebude rozhodovat o ničem. Nerado připouští, že je jen omezenou částí Boha, raději se uzavírá do své bolestivé prázdnoty. Vše na čem mu záleží je stejně jinak a své představy si nemůže vynutit. To ho ještě více svírá a způsobuje mu zavržení Bohem i velkou a neřešitelnou beznaděj. Chce zpátky svojí omezenost a tupý klid, aby dál mohlo naivně snít o svém věčném ráji, ve kterém ho nic nebude rušit a bude si v něm samo vládnout.
Mám žít více Vesmírem, kterým uvnitř jsem. Smířit se s Jinakostí rozdílných pochodů nadvědomí a Jeho rozhodování, jež je bez lpění, bez zvyků a s velkým nadhledem. Zároveň si uvědomit nekonečnou složitost všeho, což je nutné postupně poznávat a lépe chápat. Stále se mi bude odkrývat nový a vzdálenější horizont.


04 úno 2012, 15:48
Profil
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru








Uložto alternativa Pizza Modena MovieDB.cz filmová databáze